Dub, jakožto běžný prvek pastvin i volné krajiny, představuje pro koně potenciální zdroj závažné intoxikace. Otrava žaludy se vyskytuje relativně zřídka, avšak obvykle probíhá akutně a může mít fatální následky.
Duby se na pastvinách a v jejich blízkosti vyskytují zcela běžně, a proto se koně s jejich plody dostávají do kontaktu zejména v podzimním období, kdy dochází k jejich přirozenému opadu. Žaludy obsahují třísloviny (taniny), které se po pozření vážou na bílkoviny ve sliznici trávicího traktu a narušují střevní mikroflóru. Následkem je poškození epitelu a vznik toxických metabolitů, což může vyústit v selhání jater či ledvin. Klinicky se otrava projevuje nechutenstvím, depresí, vodnatým až hemoragickým průjmem a špatnou odpovědí na analgetickou léčbu. Včasná diagnostika a intenzivní podpůrná terapie jsou klíčové pro přežití postiženého koně.
Hlavní toxickou složkou žaludů a listů dubu jsou hydrolyzovatelné třísloviny (taniny), které se po pozření rozkládají na kyselinu galovou a kyselinu pyrogallovou. Tyto látky mají schopnost vázat se na proteiny a enzymy v trávicím traktu, čímž narušují jejich funkci a poškozují epitelové buňky. Toxické metabolity se následně vstřebávají do krevního oběhu, kde působí hepatotoxicky a nefrotoxicky.
K poškození dochází především v renálních tubulech a hepatocytech, což vede k rozvoji akutního selhání ledvin a jater. Současně dochází ke ztrátám tekutin v důsledku průjmu a poruch elektrolytové rovnováhy.
Citlivost jednotlivých koní se výrazně liší; k intoxikaci může dojít i při poměrně malém množství pozřených žaludů, zejména pokud je kůň hladový nebo nemá přístup k jiné krmné alternativě.
První příznaky se objevují zpravidla do dvou dnů po pozření žaludů. Postižený kůň bývá apatický, ztrácí zájem o příjem krmiva. Brzy se přidává vodnatý až krvavý průjem, často doprovázený bolestivostí břicha a příznaky koliky, které však na běžnou analgetickou terapii nereagují.
V pokročilých případech se objevují projevy akutní renální insuficience – snížená tvorba moči (oligurie), až její úplná absence (anurie), zvýšení hladiny močoviny a kreatininu v krvi, dále žloutenka, dehydratace a tachykardie.
U některých koní dochází k rozvoji hematemeze, melény nebo známek šoku. Bez včasného zásahu může dojít k úhynu během několika dnů.
Diagnóza se opírá o kombinaci anamnestických údajů, klinických příznaků a laboratorních vyšetření. Typickým údajem je pastva na lokalitě s výskytem dubů a pozorování koně při konzumaci žaludů nebo spadaných listů.
V laboratorních nálezech bývá patrná azotémie, zvýšené hodnoty AST, GGT a bilirubinu, dále hypoproteinémie a metabolická acidóza. V moči lze prokázat proteinurii, hematurii a přítomnost granulárních válců. Ultrasonografické vyšetření ledvin může odhalit změny struktury parenchymu a známky edému.
Definitivní potvrzení diagnózy bývá obtížné – obvykle se opírá o vyloučení jiných příčin a o nález typických histopatologických změn při pitvě.
Specifické antidotum proti otravě žaludy není k dispozici. Léčba je proto symptomatická a podpůrná, se zaměřením na udržení životních funkcí a prevenci selhání orgánů.
Základem je intenzivní infuzní terapie, která koriguje dehydrataci a podporuje diurézu. Doporučuje se intravenózní podání izotonických roztoků. Vhodné je také podávání aktivního uhlí či kaolinu k adsorpci zbytků toxinu v trávicím traktu. K potlačení sekundárních infekcí se často používají širokospektrální antibiotika a při rozvinutém poškození ledvin lze zvážit diuretika pod přísnou kontrolou hydratace.
U těžkých případů je nutná hospitalizace a dlouhodobá podpůrná terapie. Prognóza závisí na rozsahu poškození orgánů a rychlosti zahájení léčby; u včasně rozpoznaných případů může být příznivá, u pokročilých bývá spíše rezervovaná až nepříznivá.
Prevence spočívá především v managementu pastvin a v monitorování výskytu dubů. V období opadu žaludů by měli majitelé koní pravidelně kontrolovat pastviny a zamezit koním v přístupu k rizikovým oblastem.
Možné je také mechanické shrabování žaludů, oplocení části s duby nebo střídání pastvin. Pokud není možné kontakt zcela eliminovat, je důležité zajistit koním dostatek chutného a výživného krmiva, které snižuje jejich zájem o žaludy.
Z hlediska prevence intoxikace je rovněž vhodné koně nepouštět na hladové pastviny pod duby, zejména po deštivých dnech, kdy jsou žaludy měkké a pro koně atraktivnější.
Otrava žaludy u koní představuje závažné, avšak preventabilní onemocnění. Přestože se vyskytuje spíše sporadicky, může mít fatální následky. Klíčem k ochraně zdraví koní je včasné rozpoznání rizika, správný management pastvin a okamžitý veterinární zásah při podezření na intoxikaci.
Majitelé i chovatelé by měli být obeznámeni s nebezpečím, které duby představují, zejména v podzimním období, a přijímat preventivní opatření.
Smith, S., Naylor, R.J., Knowles, E.J., Mair, T.S., Cahalan, S.D., Fews, D., & Dunkel, B. (2015). Suspected acorn toxicity in nine horses. Equine Veterinary Journal, 47(5), 568–572.
Warren, C.G., & Vaughan, S.M. (1985). Acorn poisoning. The Veterinary Record, 116(3), 82.
