Požár ve Fontainebleau ukázal, že i místo určené jako bezpečné útočiště se může během několika hodin samo ocitnout v ohrožení. Tragédie ve španělské Almeríi zase připomněla, jak nebezpečný může být pozdní odjezd, improvizovaná trasa a rozhodnutí učiněné ve chvíli, kdy už o směru úniku rozhoduje oheň. Pro majitele a provozovatele stájí z toho vyplývá nepříjemná, ale zásadní skutečnost: přepravní kapacitu, nakládání koní, cílové ustájení ani únikové trasy nelze začít řešit ve chvíli, kdy je na obzoru vidět kouř.
V neděli 12. července odpoledne začalo hořet v lesním komplexu u Fontainebleau jihovýchodně od Paříže. Požár, který vznikl nedaleko obce Le Vaudoué, se za vysokých teplot a silného větru rychle šířil. Během následujících dnů zasáhl společně s dalším ohniskem více než dva tisíce hektarů lesa, přinutil úřady evakuovat přibližně tisíc lidí a narušil provoz na dálnici A6 i železničním spojení mezi Paříží a Lyonem. Do zásahu bylo postupně nasazeno více než osm set hasičů a záchranářů, letouny Canadair a Dash i vrtulníky. Dva lidé byli zadrženi pro podezření, že se na vzniku požáru podíleli; vyšetřování však stále pokračuje.
Jedním z míst, která nabídla pomoc stájím z ohroženého území, byl Grand Parquet – rozsáhlý a dobře vybavený jezdecký areál ve Fontainebleau. Podle informací zveřejněných francouzskými jezdeckými médii a místními organizátory sem během neděle a pondělí přivezli přibližně 150 koní z několika okolních provozů. Areál měl boxy, manipulační plochy i dostatek prostoru pro přepravníky, a proto se v prvních hodinách jevil jako logické a bezpečné útočiště. Video z evakuace pro představu naleznete zde.
V pondělí odpoledne však vzniklo další ohnisko v jeho blízkosti. Přístupové komunikace bylo nutné uvolnit pro hasičskou techniku a přepravníky a koně, kteří již jednou opustili své domovské stáje, museli být přemístěni znovu – tentokrát do vzdálenějších hřebčínů a jezdeckých zařízení.
Celý příběh lze shrnout do jediné věty: místo vybrané pro evakuaci se během několika hodin samo stalo místem ohroženým. Právě proto nestačí mít předem domluvenou jednu stáj a jednu cestu. Funkční plán musí počítat také se záložním cílem a druhou trasou.
Fontainebleau současně ukázalo význam dobře propojené jezdecké komunity. Regionální a departementní jezdecké organizace pomáhaly shromažďovat nabídky volných boxů, dopravci a profesionální stáje nabízeli přepravní kapacity a sociální sítě umožnily propojit lidi, koně a techniku v řádu hodin. Taková síť může být v krizové situaci mimořádně účinná. Nemůže však nahradit připravenost jednotlivých provozů. Pomoc může přijet pouze tehdy, když je jasné, kolik koní je potřeba odvézt, kdo je dokáže naložit, kam mohou být převezeni a zda se k nim přepravník vůbec dostane.
Ještě tvrdší lekci přinesl požár, který vypukl 9. července u obce Los Gallardos v provincii Almería na jihovýchodě Španělska. Oheň zasáhl přibližně sedm tisíc hektarů a vyžádal si nejméně třináct lidských životů. Další lidé jsou stále pohřešováni. Vyšetřovatelé jako jednu z možných příčin prověřovali poškozené elektrické vedení.
Několik obětí zahynulo při pokusu odjet z ohroženého prostoru poté, co již byly hlavní komunikace zasaženy kouřem a plameny nebo se staly neprůjezdnými. Někteří lidé opustili vozidla a pokoušeli se uniknout pěšky po nebezpečných trasách. Úřady přitom v některých lokalitách vydaly pokyn zůstat na místě, protože pozdní odjezd představoval větší riziko než setrvání v chráněném prostoru.
Pro majitele koní je podstatná především rychlost, s jakou se mohou podmínky změnit. Nakládání jednoho klidného a zkušeného koně může trvat několik minut. Nakládání skupiny vystresovaných koní do více souprav, jejich otáčení na dvoře a postupný odjezd po úzké komunikaci může zabrat podstatně déle.
Souprava s přepravníkem je dlouhá, těžká a ne vždy a všude snadno manévrovatelná. Potřebuje dostatek prostoru k otočení, bezpečný povrch a průjezdnou trasu bez odstavených vozidel. V hustém kouři navíc klesá viditelnost a kůň může začít reagovat na hluk, pach ohně, sirény i napětí lidí. To, co za běžných podmínek působí jako jednoduchý přesun, se může během několika minut změnit v neřešitelnou situaci.
Rozhodnutí o včasném preventivním odjezdu má proto smysl přijímat ještě v době, kdy jsou komunikace otevřené a úřady pohyb v oblasti nezakázaly. Jakmile jsou vydány oficiální pokyny k evakuaci, uzavření území nebo naopak k setrvání na místě, je nutné je respektovat. Vlastní iniciativa nesmí znamenat vjezd do uzavřené zóny ani odjezd po trase, kterou záchranné složky označily za nebezpečnou.
Evakuace je plánované přemístění do bezpečí. Odjezd ve chvíli, kdy se na silnici šíří plameny, už může být pouze útěkem bez záruky, že cesta zůstane průjezdná.
Bylo by pohodlné považovat požáry ve Fontainebleau a Almeríi za problém jižní nebo západní Evropy. Stáje však obecně spojují několik rizikových faktorů na jednom místě: dřevěné konstrukce, stelivo, seno, slámu, prach, elektroinstalaci, zemědělské stroje, nabíječky, pohonné hmoty a vyprahlou vegetaci v bezprostředním okolí budov.
Lesní požár navíc není jediným scénářem, na který se musí provoz připravit. Pro koně bývá mnohem bezprostřednějším nebezpečím požár vzniklý přímo ve stáji nebo v seníku. Příčinou může být závada elektroinstalace, přehřátý spotřebič, práce s otevřeným ohněm, jiskry při broušení a svařování podkov nebo samovznícení nedostatečně vysušeného sena.
Aktuální nebezpečí vzniku a šíření požárů lze sledovat prostřednictvím výstrah Českého hydrometeorologického ústavu a portálu FireRisk. Zákazy rozdělávání ohně, vjezdu do lesa nebo dalších rizikových činností vyhlašují kraje a obce podle místních podmínek. Jejich rozsah se může rychle měnit, proto nestačí spoléhat na několik dní starou informaci ze sociálních sítí.
Pro stáj na okraji lesa, u vyprahlého pole nebo v místě s jedinou příjezdovou komunikací by zvýšené požární nebezpečí mělo automaticky znamenat kontrolu techniky, dostupnosti přívěsů, telefonních kontaktů a průjezdnosti plánovaných tras.
České právní předpisy s evakuací zvířat počítají. Vyhláška č. 380/2002 Sb. stanoví, že evakuací se zabezpečuje přemístění osob, zvířat a dalších hodnot z míst ohrožených mimořádnou událostí. Pro evakuovaná zvířata má být v cílovém místě zajištěno ustájení.
Vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, definuje požár také jako nežádoucí hoření, při němž byla zvířata usmrcena, zraněna nebo bezprostředně ohrožena. Požární evakuační plán podle této vyhlášky upravuje postup při evakuaci osob, zvířat a materiálu z objektů zasažených nebo ohrožených požárem. Obsahuje mimo jiné určení osoby odpovědné za řízení evakuace, potřebných lidí a prostředků, evakuačních cest a místa, kde budou zvířata soustředěna.
Není však pravda, že by takový plán musela automaticky zpracovat každá stáj. Povinnost se vztahuje zejména na objekty se složitými podmínkami pro zásah, na provozy s vysokým požárním nebezpečím a na další provozy se zvýšeným požárním nebezpečím, pokud to stanoví příslušná dokumentace požární ochrany. O tom, do jaké kategorie konkrétní areál spadá a jakou dokumentaci musí vést, by proto neměl rozhodovat majitel pouze podle vlastního odhadu, ale odborně způsobilá osoba v požární ochraně.
Právnické osoby a podnikající fyzické osoby zároveň musí vytvářet podmínky pro hašení požáru a záchranné práce. Zákon č. 133/1985 Sb. výslovně požaduje volné příjezdové komunikace a nástupní plochy pro požární techniku, volné únikové cesty a přístup k nouzovým východům, rozvodným zařízením a uzávěrům energií. Prováděcí vyhláška stanoví, že průjezdná šířka příjezdové komunikace k objektu, nástupní ploše a zdroji požární vody má být trvale nejméně tři metry.
Zaparkovaný přepravník, balíky sena, hromada kulatiny, neprořezané větve nebo uzamčená brána na jediné příjezdové cestě proto nejsou jen provozní nepříjemností. Mohou rozhodnout o tom, zda se hasičská technika ke stáji vůbec dostane.
Příloha vyhlášky o požární prevenci stanoví také bezpečnostní vzdálenosti volných skladů sena a slámy od lesů, budov, komunikací a dalších objektů. Konkrétní požadavky na zemědělskou stavbu a skladování objemného krmiva mohou dále vycházet z jejího požárněbezpečnostního řešení a příslušných technických norem. Jednoduché univerzální číslo proto nelze bez znalosti konkrétního skladu a jeho provedení vztáhnout na všechny stáje.
Zákon tedy nic neříká, do kterého konkrétního areálu mají být vaši koně odvezeni. Může však vyžadovat dokumentaci požární ochrany, stanoví podmínky pro přístup hasičů a u některých provozů ukládá zpracování požárního evakuačního plánu. Praktická dohoda o cílovém ustájení, přepravní kapacitě a pořadí odjezdu přesto zůstává především odpovědností provozovatele stáje.
Evakuační plán není složka založená v kanceláři. Je to soubor konkrétních rozhodnutí, která byla přijata, ověřena a pokud možno také prakticky nacvičena ještě před vznikem nebezpečí.
Seno uskladněné přímo nad boxy představuje značné požární zatížení. Pokud je to stavebně a provozně možné, měly by být velké zásoby objemného krmiva odděleny od prostor, ve kterých jsou ustájeni koně. Čerstvě sklizené seno je nutné ukládat dostatečně suché a v prvních týdnech kontrolovat, zda se uvnitř balíků nepřehřívá.
Pravidelnou odbornou kontrolu potřebuje elektroinstalace, rozvaděče, zásuvky, osvětlení i spotřebiče. Prodlužovací kabely nemají nahrazovat pevný rozvod. Zvláštní pozornost vyžadují ohřívače vody, varné konvice, chladničky, elektrické ohradníky, ventilátory a místa, kde se nabíjejí akumulátory nářadí nebo techniky.
Zákaz kouření musí být skutečně vymáhán. Svařování, řezání a broušení nelze provádět v blízkosti sena, slámy nebo prašných dřevěných konstrukcí bez předem stanovených protipožárních opatření a následné kontroly pracoviště. Okolí budov by neměla lemovat vysoká suchá vegetace, nepotřebný materiál ani technika, která zúží příjezdovou cestu.
A právě příjezdová komunikace si zaslouží praktickou zkoušku: projelo by po ní velké hasičské vozidlo, i kdyby u stáje stála zaparkovaná auta? Lze bránu rychle otevřít bez hledání klíče? Je hlavní vypínač elektrického proudu označený a přístupný?
Kůň, který do přepravníku nastupuje pouze jednou za několik let a po dlouhém přesvědčování, není na evakuaci připraven. Nakládání by mělo být součástí základní manipulace a mělo by probíhat klidně, bez násilí a bez časového tlaku.
Nestačí, aby koně dokázal naložit jediný člověk. Ve skutečné situaci nemusí být majitel přítomen a k dispozici nemusí být ani známý přívěs. Smysl proto má nácvik s několika zkušenými členy týmu, za denního světla i po setmění a při bezpečném použití různých typů přepravníků.
U každého koně by mělo být známé, zda cestuje sám, zda potřebuje konkrétního společníka, zda má zdravotní omezení a kdo s ním umí bezpečně manipulovat. Tyto informace nelze v krizové situaci hledat v soukromých zprávách majitelů.
Plán by měl obsahovat nejméně dvě možné výjezdové trasy. Obě je potřeba projet s odpovídající soupravou, nikoli pouze osobním automobilem. Cesta, která na mapě vypadá bezproblémově, může mít nízkou větev, úzký most, prudké stoupání, zákaz vjezdu, nedostatečně únosný povrch nebo bránu, kterou dlouhá souprava neprojede.
Je také nutné zjistit, kde lze přepravník otočit. Couvání dlouhé soupravy v kouři, mezi dalšími vozidly a ve stresu není řešení, na které lze spoléhat.
Trasy je vhodné zakreslit do jednoduchého plánku uloženého ve stáji i v mobilních telefonech odpovědných osob. Součástí plánu mají být kontakty na obec, hasiče, policii a provozovatele cílových areálů. V průběhu mimořádné události se však vždy řiďte aktuálními pokyny složek integrovaného záchranného systému, protože předem naplánovaná cesta může být během několika minut uzavřena.
Nestačí mít neurčitou představu, že „někde v okolí se místo najde“. Potřebujete konkrétní dohodu s konkrétním člověkem. Kolik koní může areál přijmout? Jsou k dispozici boxy, výběhy nebo oddělené prostory? Lze ubytovat hřebce, klisny s hříbaty? Je na místě voda, seno a prostor pro bezpečné vyložení?
Fontainebleau ukázalo, proč má být domluveno také druhé cílové místo. Záložní areál by měl ležet dostatečně daleko a pokud možno v jiném směru, aby ho neohrožoval stejný požár, kouř nebo uzávěra komunikací.
Provozovatel by měl přesně vědět, kolik koní dokáže odvézt při jedné jízdě, kolik souprav je reálně dostupných a kdo je smí a umí řídit. Nestačí započítat přívěs, který několik let nevyjel, automobil bez odpovídající tažné kapacity nebo řidiče, jenž není v krizové situaci dosažitelný.
Pneumatiky, podlaha, brzdy, osvětlení a spojovací zařízení musí být v provozuschopném stavu. Tažné vozidlo by mělo mít nejméně polovinu nádrže, ideálně však plnou. Klíče od vozidel a přívěsů musí být dostupné určeným osobám, nikoli zamčené v kanceláři, do které se nikdo nedostane.
Pokud kapacita nestačí pro všechny koně najednou, musí být předem stanoven postup. Nejde o vytváření žebříčku hodnoty jednotlivých zvířat, ale o logistiku: kteří koně nastoupí nejrychleji, kteří mohou cestovat společně, kdo potřebuje zvláštní přepravu a v jakém pořadí se budou soupravy vracet. V bezprostředním ohrožení mohou konečné rozhodnutí změnit aktuální podmínky a pokyny velitele zásahu.
Průkaz koně a mikročip jsou základními identifikačními prostředky, ale čip lze přečíst pouze pomocí čtečky a doklady nepomohou, pokud zůstanou v nedostupné budově.
U každého koně je vhodné mít aktuální fotografie celého těla z obou stran, detail hlavy, údaje o čipu, stručný zdravotní přehled a kontakt na majitele. Kopie mají být uložené v mobilním telefonu nebo zabezpečeném cloudovém úložišti.
Pro krizové označení lze připravit jmenovky připevnitelné k bezpečnostní nebo kožené ohlávce, sprej určený k označování zvířat nebo netoxický popisovač vhodný k napsání telefonního čísla na kopyto. Viditelné označení může výrazně urychlit návrat koně k majiteli, pokud jsou zvířata během zásahu přemístěna do více areálů.
Cílové zařízení může během rozsáhlé evakuace přijmout desítky až stovky zvířat. Nelze předpokládat, že bude mít pro všechny okamžitě k dispozici dostatek krmiva, kbelíků a dalšího vybavení.
Připravená zásoba by měla pokrýt alespoň 72 hodin. Patří do ní seno nebo jiná obvyklá objemná píce, nádoby na vodu, potřebné léky, základní ošetřovatelské potřeby, vodítka, náhradní ohlávky a pomůcky k bezpečnému oddělení koní. Náhlá změna krmení, omezený přístup k vodě, transport a stres společně zvyšují riziko trávicích potíží.
Včasný odjezd může být bezpečnější než čekání na okamžik, kdy bude vyhlášena povinná evakuace. Musí však být uskutečněn v době, kdy jsou trasy otevřené a preventivní přesun není v rozporu s pokyny úřadů.
Jakmile složky integrovaného záchranného systému vydají konkrétní příkaz, je nutné jej respektovat. Neodjíždějte po uzavřené cestě, nevjíždějte zpět do evakuační zóny pro dalšího koně a neblokujte komunikace určené pro hasičskou techniku. Pokyn zůstat na místě může znít nelogicky, ale může být vydán právě proto, že dostupné únikové cesty již nejsou bezpečné.
Bezpečnost lidí má vždy přednost. Tato věta je pro majitele zvířat obtížná, ale nezbytná. Člověk, který vstoupí do hořící nebo silně zakouřené stáje bez ochranných prostředků, může zvýšit počet obětí a současně odčerpat záchranné síly, které se pak místo zvířat musí věnovat jeho záchraně.
Rozhodnutí ponechat koně v boxech, převést je do venkovního prostoru nebo je uvolnit z bezprostředně ohrožené budovy závisí na typu požáru, směru větru, dostupném prostoru, kvalitě oplocení a pokynech zasahujících hasičů. Neexistuje jedno univerzální řešení pro každou stáj.
Pokud již není možné koně přepravit a budova je bezprostředně ohrožena, může být bezpečnější převést je do předem vybraného a pevně oploceného venkovního prostoru s minimem hořlavé vegetace. Takové místo musí ležet mimo hlavní směr postupu ohně, mimo elektrické vedení, budovy, stromy a veřejné komunikace. Nelze za ně považovat zarostlý výběh navazující na les.
Koně nikdy nevypouštějte volně na silnici nebo do otevřené krajiny. Splašená zvířata mohou zablokovat příjezd záchranných složek, způsobit dopravní nehodu a dostat se přímo do směru šíření požáru.
Po vyvedení koní je potřeba zabránit jejich návratu do stáje. Někteří koně se ve stresu snaží vrátit do známého prostoru, kde se dosud cítili bezpečně. Vstupy proto musí zůstat uzavřené.
Běžné nylonové ohlávky se mohou při vysoké teplotě tavit a způsobit vážné poranění. Pokud není ohlávka nutná pro další manipulaci a kůň se nachází v bezpečně uzavřeném prostoru, je vhodné ji sejmout. Pokud ji potřebujete ponechat kvůli identifikaci nebo manipulaci, použijte koženou či bezpečnostní ohlávku a odstraňte z ní volně visící části, které by se mohly zachytit.
Okamžitě volejte 150 nebo 112 a sdělte, že jsou v objektu zvířata. Operátor potřebuje znát přesnou adresu, přístupovou cestu, počet koní, umístění hlavního uzávěru elektřiny a případné zásoby pohonných hmot či tlakových lahví.
Do prostoru zachváceného plameny nebo hustým kouřem nevstupujte. Kouř může během několika vdechů způsobit ztrátu orientace a vědomí, a konstrukce stáje se může bez varování zřítit.
Pokud je vstup stále bezpečný a evakuaci lze provádět bez vystavení lidí nepřijatelnému riziku, vyvádějte koně po jednom do připraveného uzavřeného prostoru v dostatečné vzdálenosti od budovy. Začněte těmi, kteří jsou nejlépe dostupní. Každého koně před návratem pro dalšího zajistěte tak, aby se nemohl vrátit k hořící stáji.
Zavázání očí není standardní první volbou, ne každá rada je dobrá. Kůň, který na zakrytí zraku není zvyklý, může začít couvat, vzpínat se nebo odmítnout pohyb. Použít je lze pouze tehdy, pokud s tím má zvíře zkušenost a postup skutečně usnadní bezpečné vyvedení.
Po požáru nebo výrazném vystavení kouři by měl koně vyšetřit veterinární lékař. Poškození dýchacích cest, očí a kůže nemusí být bezprostředně zřejmé. Kašel, výtok z nozder, zrychlené nebo namáhavé dýchání, apatie, otoky, popáleniny a změna chování vyžadují rychlé odborné posouzení. Kouř a jemné částice mohou ovlivnit dýchací systém i bez přímého kontaktu s plameny.
Ve Fontainebleau se podle dostupných informací podařilo evakuované koně umístit do bezpečí. Nebylo to pouze výsledkem ochoty jednotlivých lidí sednout do auta a vyrazit. Záchranná akce se mohla opřít o existující jezdecké areály, přepravníky, koně schopné nastoupit a síť lidí, kteří dokázali rychle sdílet informace.
Právě tyto věci se nedají vytvořit během několika minut. Telefonní seznam lze napsat předem. Nakládání lze nacvičit. Přívěs lze udržovat v provozuschopném stavu. Trasu lze projet. Záložní ustájení lze domluvit a právní i požární podmínky provozu lze nechat odborně posoudit.
Rozdíl mezi stájí, z níž se podaří koně bezpečně dostat, a stájí, kde lidé zůstanou bezmocně stát před plameny, obvykle nespočívá v odvaze. Odvaha bez plánu může situaci ještě zhoršit.
Rozdíl spočívá v tom, kdo začal přemýšlet v době, kdy nehořelo.
Evakuační plán se totiž nepíše, když je na obzoru vidět kouř. Píše se tehdy, kdy máte pocit, že je zbytečný.
Zdroje: Reuters, Associated Press, Le Monde, The Guardian, El País, Cadena SER; zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně; vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci; vyhláška č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva; Hasičský záchranný sbor ČR; ČHMÚ; odborné materiály k evakuaci a krizové péči o koně.
