Albedo a koně: Jak váš výběh ovlivňuje (nejen) lokální klima

V diskusích o klimatu se nejvíce mluví o emisích a skleníkových plynech – tedy o tom, jak opravit „střechu“ planety, aby pod ní teplo nevázlo, ale mohlo ven.

Existuje ale i druhý, pro chovatele koní naprosto zásadní mechanismus. Pojmenovaný albedo – tedy míra odrazivosti povrchu. To, kolik tepla si do koňského areálu pustíme.

Takže pokud máte pocit, že je v létě na výbězích, trecích a travních plochách k nevydržení, je čas zamyslet se nad managementem povrchů. Protože nakládat s nimi můžete dobře – i naprosto špatně.

Začnu osvětlením dvou klíčových pojmů, se kterými moderní krajinná ekologie pracuje

Albedo – míra odrazivosti povrchu. Udává se v procentech nebo číselně na stupnici 0 až 1. Čím světlejší povrch, tím vyšší albedo (více slunečního záření se odrazí zpět do vesmíru). Čerstvý sníh má albedo až 0,9 (odrazí 90 % tepla), zatímco asfalt nebo tmavá hlína jen kolem 0,1 (odrazí se jen 10 % tepla, zbytek zůstává na místě).

Evapotranspirace – složenina slov evaporace (výpar z nezarostlé půdy) a transpirace (výpar z vegetace). Je to proces, při kterém rostliny za účelem vlastního ochlazení „potí“ vodu. Tím spotřebovávají sluneční energii, která by jinak ohřála zemi – aktivně tak své okolí ochlazují. Vytvářejí příznivější mikroklima.

Proč hnědá hřeje a zelená chladí?

Rozdíl mezi vypasenou plochou na hlínu a zelenou pastvinou je dán základní fyzikou.

Hnědá (holá půda): Tmavá barva má nízké albedo, což znamená, že většinu slunečního záření neodrazí, ale pohltí. Energie fotonů rozvibruje molekuly půdy – energie se začne měnit v teplo. Suchá hlína neodvádí dobře teplo do hloubky, takže se povrch rozpálí jako pánev na sporáku.

Zelená (vegetace): Rostlina se sluncem pracuje. Část energie odrazí zpět (vysoké albedo), část využije k růstu (fotosyntéza). To nejdůležitější je ale evapotranspirace – rostlina kořeny nasaje vodu a listy ji vypustí jako páru. K této proměně vody v páru spotřebuje obrovské množství energie, kterou doslova „vysaje“ z okolí. Funguje tedy jako výkonná klimatizace.

Zatímco vysoká tráva si díky odparu vody drží v tropických dnech teplotu kolem 35 °C, povrch vydupané tmavé hlíny nebo černých (černošedých) plastových rohoží se na přímém slunci může rozpálit na 60 i více stupňů. Rozdíl v tom, po čem se kůň pohybuje, tak může dělat desítky stupňů. To má přímý vliv na tepelný komfort, prašnost i vysychání zdrojů vody, následně samozřejmě i na okolní vegetaci.

Pozor – vážně jde o desítky stupňů?

Když meteorologové hlásí 30 °C, opírají se o měření prováděná ve stínu v bílé budce. Ale povrchy na přímém slunci se chovají úplně jinak.

• Vysoká tráva – díky odparu si drží teplotu kolem 32–35 °C.
• Vydupaná tmavá hlína – na přímém slunci běžně dosahuje 55–60 °C.
• Černé gumové rohože nebo tmavý recyklát – mohou se rozpálit až na 70–80 °C.

Rozdíl mezi pastvinou porostlou zdravým, hustým travním společenstvem a stresovaným, vydupaným výběhem se skromnými zbytečky sem tam ostrůvků pidi trav tak skutečně činí desítky stupňů. Toto teplo sálá ještě po setmění a koním oddaluje noční úlevné ochlazení.

Výběhy, treky a vydupané pastviny coby tepelná past

Moderní systémy v podobě základních výběhů a treků jsou skvělé pro pohyb, ale mohou se stát ve vedrech tak trochu pastí, pokud nezvolíte vhodné materiály. Pokud tmavé rohože a hnědozem i černozem fungují jako akumulátory tepla, jak z toho ven?

• Volte světlé odstíny písku nebo vápencového kameniva. Čím světlejší povrch, tím více tepla odrazíte zpět.
• V pastvinách hlídejte výšku travního porostu, nedovolte přepasení na hlínu. Ideální výška je 10 cm, ještě 7 cm je únosných pro snadnou regeneraci porostu. Pět centimetrů už trávu velmi stresuje a její regenerační schopnost prudce klesá.
• Stromy a keře v pastvinách a v okolí, remízky a živé ploty vytvářejí lepší mikroklima a chrání půdu nejen pod sebou, ale i v blízkém okolí před nadměrným přehříváním.
• Cílená výsadba tzv. krmných plotů (dřevin vhodných pro okus koňmi) podél treků a hranic pozemků vytváří tzv. vertikální albedo (vegetační stínění). Listoví odrazí záření dříve, než dopadne na zem, a stromy navíc aktivně ochlazují vzduch odparem vody z hloubky.

Síť koňských oáz

Představte si českou krajinu jako mapu. Každý přírodě nakloněný areál je na ní zeleným bodem, který chladí. Čím více zelených bodů na mapě uvidíte, tím hustší je síť těchto ochlazovacích jednotek. Dohromady tak my, koňáci, můžeme vytvořit ohromnou plochu, která dokáže stáhnout teplotu v okolí o pár stupňů dolů.

Možná si říkáte, že váš jediný ranč svět nespasí. Ale v Česku jsou tisíce koní. Pokud se na koňské areály, ranče, farmy či statky (každý si dosaďme svoje srdcové pojmenování) přestaneme dívat jen jako na sportoviště či chovné stanice, ale začneme je vnímat jako aktivní klimatické jednotky, můžeme začít uvažovat v úplně jiných dimenzích – můžeme úmyslně vytvářet vlastně jakousi síť ochlazovacích bodů, která dokáže protkat celou republiku. A statečně zabojovat s vyprahlostí krajiny.

Dobrý management není jen o koních jako takových, o ježdění, krmení či veterinární péči. Je i o práci se světlem a energií. Každé informované rozhodnutí se počítá. Od barvy písku na jízdárně až po moment, kdy koně z pastviny stáhneme na základní výběh nebo na trek, aby se v mokré dny příliš nepoškodil souvislý drn a ve vedrech stagnující porost koně nevykousali až na hlínu – to vše jsou rozhodnutí, která náš areál předurčují k zelené, nebo naopak tmavé barvě.

A my chceme zelenou! Chceme zelené koně – a dobře víme proč.

Když podpoříme albedo a výpar, příroda už udělá spoustu práce za nás. A naši koně nám poděkují…