Na mezinárodních vytrvalostních závodech Al Fursan Cup 2025 reprezentovaly Českou republiku dvě jezdkyně – Klaudie Trhlíková a Táňa Terberová. Klaudie Trhlíková s HM Kaiser Flama startovala v sobotu v CEI2* na 120 kilometrů. Dostih úspěšně dokončila a obsadila 93. místo. Táňa Terberová, v sedle valacha Aziz al Badiya, absolvovala nedělní hlavní dostih – CEI3* na 160 kilometrů – a umístila se na krásném 26. místě.
Táňo, Al Fursan Endurance Festival patří k nejvýznamnějším vytrvalostním akcím v oblasti Perského zálivu. Jak se vám jelo? Jak v CEI3*, tak i v sobotním CEI2*, byla eliminována více než polovina startovního pole.
Dostih byl skutečně mimořádně náročný. Dokonce bych řekla, že to byl jeden z nejnáročnějších dostihů v mojí kariéře. A zasloužilo se o to více faktorů. Proslavenou trasu stavitelé opravdu směrovali tak, aby do jisté míry zabraňovala dnes čím dál tím rychlejším pouštním dostihům. Pracovat se s ní ale moc nedalo. Nabízela buď velmi hluboké písky, v kterých to bylo převážně jen na krok, nebo auty uježděné cesty, na nichž člověk musel chtě nechtě dohánět, co ztratil v písku. A to navzdory jejich tvrdosti.
Výsledkem bylo 13 hodin čistého času v sedle, což si na mě vybralo vysokou daň. Po zimní pauze a lednových nemocích jsem nebyla v nejlepší kondici a síly mi rychle ubývaly. K únavě přispěly i typické pouštní teplotní rozdíly mezi dnem a nocí. Z 6 °C ráno se to přes den vyšplhalo na 27 °C s prudkým sluncem a navečer teplota znovu rychle spadla k deseti. A Aziz – a to říkám navzdory vší své hrdosti na něj a výkon, jaký podal – mi to neulehčoval. Je to tlačivé zvíře. Když se oddělil od svého stájového parťáka, musela jsem z něj opravdu dostávat každý krok, takže to byl vskutku vydřený závod plný sebezapření. Přesto mám ale nesmírnou radost. Ačkoli téměř uzavíráme výsledkovou listinu, dvoutřetinový poměr eliminovaných dokazuje, že i to je ohromný úspěch.
Díky tomuto dostihu jsem si ale také znovu připomněla, jak soudržná je vytrvalostní komunita, jak umí podržet a pomoci v těžkých chvílích. Po celou dobu jsem cítila pevnou podporu jak od českých koňáků, kteří drželi palce, tak od svých zahraničních mentorů, kteří se mnou konzultovali složité podmínky, zasypávali mě radami a sledovali na dálku. Úžasní byli i ti, kteří byli přímo na místě. Neváhali mi vyjít na pomoc. Drželi mě i koně na nohou a v deset večer stáli na cílové čáře a vítali nás potleskem. Byla to nádherná připomínka toho, že vytrvalci stojí při sobě a jdou si na pomoc. A to bez ohledu na národnost, výkonnost nebo pohodlí. Náš výsledek je dílem mnoha lidí, kteří se vzájemně poznali často až na místě, ale každý přispěl svou troškou. A každá z těch trošek byla pro dokončení dostihu nepostradatelná. A já jsem jim za to ohromně vděčná.
A jaká byla v Al’Ula organizace?
Organizace byla perfektní. Prostorné stáje, poctivě hlídaný přístup ke koním i do soutěžního prostoru, bezchybně zajištěná bezpečnost koní i jezdců na trase. V průběhu kola jsme byli neustále pod dohledem policie, OC nebo terénních zdravotníků a koňských záchranářů, takže v případě jakéhokoli problému by byla pomoc na místě v podstatě okamžitě. Skvěle byl také zařízený častý přístup k vodě na pití i ochlazení koně. Veteriny byly prostorné, bezpečné a dohlíželi na ně zkušení funkcionáři. Každý kůň prošel testem hyposenzitivity a myslím, že většina jezdců byla alespoň jednou v průběhu závodu převážena. A to se musí vyzdvihnout!
Gratulujeme k úspěšnému dokončení závodů a děkujeme za skvělou reprezentaci!
Celkové výsledky sobotního CEI2* na 120 kilometrů naleznete zde.
Celkové výsledky nedělního CEI3* na 160 kilometrů naleznete zde.
