Santiago Varela se u koní pohybuje od dětství a svou kariéru stavitele začal v Clubu de Campo v Madridu již v roce 1984. Mezinárodním stavitelem se stal v roce 1993, kdy připravoval kurzy v Santiagu. Následovaly závody úrovně tří až pěti hvězd v La Coruña, Vejer de la Frontera, San Sebastián, Santander, Sevilla, portugalská Vilamoura či mexické Queretaro. V roce 2011 připravoval kurzy pro mistrovství Evropy v Madridu či finále superligy v Rotterdamu. V červenci 2013 dosáhl levelu 4 Mezinárodní jezdecké federace, a ještě téhož roku poprvé připravoval kurzy pro finále poháru národů v Barceloně nebo mistrovství Evropy dětí, juniorů a mladých jezdců ve španělském Vejeru de la Frontera. V rámci olympijských her má zkušenosti již z Ria de Janeira, kde však vykonával funkci technického delegáta. Olympijské kurzy bude navrhovat poprvé.
Jak vůbec začala vaše kariéra stavitele parkurů?
To vím naprosto přesně, i když je to už docela dávno. Bylo mi čtrnáct let a bylo to moje poslední dětské mistrovství. Bohužel můj sportovní kůň onemocněl před mistrovstvím a já měl volno. Dostal jsem nabídku, abych pomáhal v kolbišti, a to byla ta chvíle, kdy jsem objevil úplně nový svět. V patnácti letech už jsem měl stavitelskou licenci a v sedmnácti národní. Ve dvaadvaceti letech, kdy jsem byl kandidátem na FEI licenci, jsem postavil svoje první mezinárodní závody. Odborná komise se vyslovila kladně a od té doby jsem postupně přidával další levely až do dnešních čtyř hvězd.
Takže jste skončil s ježděním a začal se naplno věnovat stavitelství?
Ještě několikrát jsem zkoušel znovu jezdit, na velkých koních i ponících, ale už to nebylo ono. Touha tvořit kurzy parkurů zvítězila.
Co považujete při tvorbě kurzů za nejdůležitější?
Při tvorbě všech svých kurzů je pro mě na prvním místě kůň. Nejprve zohledňuji, pro jakou věkovou kategorii koní či pro jak zkušené koně to má být. A potom začnu připravovat trasu.
A co jezdec?
Nejdůležitější je kůň, až poté přihlédnu samozřejmě i k jezdci, zdali je to mladý jezdec s mladým koněm nebo mladý kůň se zkušeným jezdcem a další možné kombinace.
Která je podle vás nejobtížnější skupina, pro kterou stavíte?
Jednoznačně mladý kůň s mladým jezdcem. Tam musím být velmi opatrný a obezřetný, protože kurz by měl být příjemný, motivační, bez záludností a měl by dvojici posunout dál a upevnit jejich důvěru. Musí získávat zkušenosti postupně den za dnem a parkur za parkurem a já jakožto jejich mentor nesmím tuto důvěru zklamat.
Stavíte takové kurzy s výhledem do budoucna?
S určitou vizí ano, ale postupuji den za dnem, protože nikdy nevíte, co se stane a jaké případné problémy budete muset řešit.
Každý má svůj způsob stavby kurzů. Čím jsou ty vaše na první pohled odlišné od ostatních?
Vždy myslím hlavně na koně. Nikdy ne na jezdce. Jezdci mají možnost kurz vidět a připravit se na něj. Já musím dát koním naprosto jednoznačné přirozené řešení. Fyzicky koně skákat můžou a já jim to musím umožnit přirozenou cestou ukázat. Proto třeba nikdy nestavím kratší distance. Koně by to zvládli, ale bylo by to ode mě nekorektní.
Jak dlouho vám trvá vymyslet kurz, když máte k němu veškeré informace?
Různě dlouho. Záleží také, jestli stavíte běžný parkur nebo třeba mistrovství. Někdy 20 minut a někdy i půl dne.
Když připravíte kurz, skoky stojí a soutěž začíná. Jste nervózní?
Ano, hodně. Neustále kontroluji, aby bylo vše perfektní, dobře se skákalo koním a jezdci byli spokojení. Také aby mi rozhodčí schválili kurz a čas byl v pořádku. Když je to všechno perfektní, tak jsem po několika prvních jezdcích už klidný.
Pohybujete se velmi často na velkých mezinárodních závodech. Jsou takové kurzy už pro vás denní rutinou nebo vyžadují více času než třeba parkur 100 cm?
Je to většinou mnohem snazší. Nejsložitější je stavět parkury do 120 cm. To je velmi obtížné a takové kurzy by měli stavět ti opravdu nejzkušenější stavitelé. Musíte se dvakrát více soustředit, abyste neudělal chybu. Mít ne šestý, ale sedmý smysl a myslet na vše, na každý detail.
Vzpomenete si, kdy naposledy jste stavěl nějaké nižší soutěže?
Mnoho lidí se tomu diví, ale několikrát do roka stavím malé národní soutěže – a to mě ohromně baví. Lidé za mnou chodí a říkají, že takový stavitel a zahazuje se na malých závodech, ale všem říkám, že mám rád koně na všech úrovních a jsem tu kvůli nim. A samozřejmě je to pro mě i příjemná změna.
Nemohu opomenout letošní olympijské hry v Tokiu. Byl jste nominován jako stavitel pro parkurové soutěže. Je to pro vás splnění snu?
Nikdy jsem k tomu cíleně nemířil. Ale jsem velmi hrdý, že jsem byl vybrán a dostal důvěru od FEI a její skokové komise. Je to pro mě obrovský závazek a čest. Mám velmi zkušený tým lidí pocházejících z různých zemí jako např. z Kanady, ze Španělska, z Francie, z Itálie. Tyto lidi jsem si vybral, protože s nimi dlouhodobě spolupracuji a věřím jim. My všichni do toho dáme to nejlepší z nás.
Jak současná situace pandemie covidu-19 ovlivnila nebo ovlivňuje přípravy?
Velmi. Je to obrovská nejistota a do poslední chvíle nebudeme vědět, jestli se hry uspořádají či nikoli. Je to další překážka, se kterou se musíme poprat.
Jak probíhala tvorba skoků pro parkur?
Všechny skoky jsem osobně navrhoval a podílel se na jejich výrobě. Jsem velmi hrdý na svůj tým designérů, co se nám povedlo vytvořit. Ty byly hotové již před prvním termínem her (2020). Doufám, že se koním budou dobře skákat a lidem u obrazovek líbit.
Trasy pro jednotlivá kola a finále máte také hotové a uložené třeba v trezoru?
Ne, tím, jak se loni postupně střídaly informace, že olympiáda bude a nebude, tak jsem nic nepřipravoval dopředu. Jistou vizi mám, ale tvořit konečné kurzy budu až přímo na místě den po dni.
Máte pro olympiádu připraveno něco speciálního?
Základem je dodržet všechny potřebné technické parametry stejně jako na předešlých olympiádách. Máme krásné nové skoky, které dvojice prověří a vyselektují ty nejlepší pro finále. A ten zbylý prostor pro mě jako stavitele využiji beze zbytku, aby to byl krásný sport a přinesl úžasné vzpomínky, ale podrobnosti dopředu prozrazovat přirozeně nebudu.
Co si myslíte o novém olympijském formátu, kdy tým jde ve třech a všechny výsledky se počítají?
Určitě to soutěž zatraktivní a vyvine větší tlak na jezdce. Předchozí formát, kdy se nejhorší výsledek škrtal, dával větší klid. Pokud jeden chyboval, byl prostor pro nápravu. Z toho těžily hlavně vyspělé jezdecké státy. Teď už si nikdo nemůže dovolit chyby. Každá se počítá a to dává šanci mnohem většímu okruhu týmů na úspěch.
Jak hodnotíte otočení soutěží, kdy bude nejprve boj jednotlivců o cenné kovy, a až poté bude následovat týmová soutěž?
Je to, jak to je, to jsou pravidla. Vedla se o tom diskuze a povede se i poté. Já se s tím musím vypořádat. Když se mi to povede, bude to skvělé a budou mne chválit, když ne, zabijí mě. Uvidíme. Každopádně jsem hrdý, že jsem olympijským stavitelem.
Cestujete léta po světě a navštěvujete mnoho míst. Které je pro vás to nejoblíbenější?
Mám mnoho míst, kam se rád vracím.
Je to Madrid?
Madrid nemůžete počítat. Je to můj domov a vždycky pro mě bude speciálním místem. Znám tam každý drn, každý kousek trávy, stromy, pohyb slunce a stínů. Stavím tam od roku 1985. Proti Madridu jako číslo 1 nemůžu říct nic. Kdybych ale měl přece jen vybrat, tak halové místo je jednoznačně Göteborg. Je to tam velmi kouzelné – speciální aréna, kterou nikde jinde nenajdete, a skandinávští fanoušci jsou jednoznačně jiní než zbytek světa. A venkovní aréna? To je těžké. Úžasné jsou arény v Paříži, Římě, Cáchách, Mexiku.
Existuje místo nebo závod, kde jste ještě nestavěl a přál byste si?
Pár jich bude, třeba Dublin, Dublin Horse Show je něco naprosto úžasného. Svou atmosférou a opravdovým koňáctvím. Už když tam přijíždíte, cítíte nepopsatelné pocity. A pak pohár národů. Tam zažijete ohromující atmosféru, to se musí zažít. Úplně jiný svět. Mnohokrát jsem tam byl pouze v roli hosta a konečně loni jsem dostal pozvánku jako stavitel, bohužel kvůli olympiádě a covidu zůstala nevyužita.
V Praze a potažmo v České republice jste stavěl poprvé. Jaké pocity si odvážíte domů?
Je to neskutečné a jsem ohromen. Víte, lidé mimo si neuvědomují, co všechno, obzvláště v této těžké době, musí organizační týmy zařídit a kolik úsilí to stojí. V Praze se to vše povedlo. Krásné místo, úžasný tým lidí a skvělý sport.
Další zajímavé články najdete v červencovém Jezdectví, které si nyní můžete koupit i v online verzi.
