Zapřaháme: trocha nudné, ale nutné teorie

8. 11. 2017 Gabriela Rotová Autor fotek: Gabriela Rotová

V dalším díle seriálu, věnovanému práci koní v zápřeži a vozatajství, si představíme jednotlivé druhy zápřeže, typy postrojů a kočárů a povíme si něco i o bezpečnosti. Jízda na koni a jízda se spřežením sice mají mnoho společného a může se zdát, že zkušený jezdec koně vždy "nějak" postrojí a na kozlíku si "nějak" poradí, ale věřte, není tomu tak.

Přestože pojítkem obou disciplín je kůň, nelze říci, že práce s koněm pod sedlem a práce s koněm v zápřeži je "jedno a to samé" a dobrý jezdec je i dobrý vozataj.

Vozatajství v sobě skrývá mnohá nebezpečí, která musíte vhodnou a důslednou přípravou eliminovat na nejnižší možné minimum. Štěstí totiž přeje jen připraveným a na štěstí začátečníka v tomto případě opravdu nespoléhejte. Úrazy a nehody související s vozatajstvím obvykle bývají velmi závažné.

Jste také povinni zajistit, aby se váš kůň cítil v zápřeži spokojeně, nebylo ohroženo jeho zdraví a byl v bezpečí. Koně nesmí nic tlačit, postroj musí dobře padnout a musí být mechanicky zcela v pořádku a totéž samozřejmě platí o technickém stavu kočáru. Jen zodpovědný přístup k problematice zajistí nejvyšší možnou míru bezpečí nejen pro koně, ale i pro osoby jedoucí na kočáře.

Právě tak, jako jezdec řeší kvalitu a vhodnost svého sedla, tak musí i vozataj řešit kvalitu a vhodnost svého postroje. Pokud postroj koni nepadne, budete ve výsledku věnovat více času konzultacím se svým fyzioterapeutem a veterinárním lékařem než svým vozatajským lekcím.

Tento seriál samozřejmě nemůže obsáhnout celou problematiku týkající se zapřahání, proto zdůrazňuji, že považuji za nezbytné, abyste se opravdu nejprve seznámili s teorií a vzali si alespoň několik lekcí od kvalifikovaného cvičitele nebo trenéra této disciplíny, než se do zapřahání reálně pustíte. I z toho důvodu si hned v úvodu shrneme pravidla bezpečnosti práce s koňmi ve spřežení.

Bezpečnost

Jízda na koni v sobě skrývá mnohá nebezpečí, jízda se spřežením jich ale opravdu ukrývá ještě podstatně víc. Nic není tak nebezpečné, než nekontrolovaný pohyb koně s kočárem či vozem na veřejném prostranství nebo v silničním provozu. Tyto situace skutečně jen málokdy končí bez velmi vážných zranění.

Proto také ke všemu, co se zapřaháním souvisí, přistupujte nesmírně obezřetně a nikdy nic nepodceňujte.

Při práci s koňmi v zápřeži také platí dvojnásob, že byste vždy měli používat ochranné pomůcky (bezpečnostní helma, chránič páteře, rukavice) a nikdy byste neměli pracovat s koňmi sami. U zapřahání, v úvodu zcela bezpodmínečně, by vždy měly být přítomny alespoň dvě osoby.

Pokud se rozhodnete opustit areál a vyrazit s koněm "do světa", platí toho pravidlo opravdu bez výjimek.

V zahraničí je obvyklé, že každý, kdo se chce s koněm v kočáře či voze pohybovat po veřejných komunikacích, musí mít složeny zkoušky, které ho k této činnosti opravňují. V České republice tomu tak není. Za dané situace tedy veškerá zodpovědnost za zhodnocení úrovně vaší připravenosti a úrovně připravenosti koně spočívá výhradně na vás. Pokuste se proto být co nejvíce objektivní a racionální. Pro úvahy typu "doufám, že to dobře dopadne" zde není žádné místo!

Základní pravidla bezpečnosti

Pohyb po komunikacích

Pravidla pro změnu směru a ruchu - vozataj musí včas a jasně upozornit ostatní účastníky provozu, tedy vozidla, chodce, cyklisty, o svém úmyslu změnit směr či rychlost jízdy.

Tyto skutečnosti signalizuje vozataj rukou a bičem. Pokud chce zpomalit, musí se ruka i s bičem v upažení pomalu pohybovat nahoru a dolů tak dlouho, aby bylo jasné, že signál ostatní zaznamenali. Jednou, dvakrát nemusí stačit. Pokud chce vozataj zastavit, zvedne pravou ruku (i s bičem) nad hlavu.

Osvětlení - Spřežení musí být vždy vybaveno funkčním osvětlením. V noci musí být světla zapnuta půl hodiny před západem slunce a vypnuta až půl hodiny po východu slunce.

Osvětlení také musí splňovat některé podmínky. Lucerny musí být dvě, každá na protilehlé straně kočáru či vozu, měly by vyčnívat a být umístěny ve stejné výšce. Na zadní straně kočáru by měla být nainstalována červená koncová světla a dvě odrazová světla.

Rovněž se doporučuje umístit na zadní straně kočáru či vozu odrazový trojúhelník. Možnost užití dalších bezpečnostních signalizačních prvků, které mohou být součástí výzbroje vozataje či výstroje koně, je již plně v kompetenci vozataje. Je ale jisté, že opatrnosti není nikdy dost.

Zatížení kočáru a práce s koněm

Míra zatížení kočáru není jen o ohleduplnosti vůči koni, ale i o bezpečnosti. Kočár nesmí být neúměrně přetěžován ani přiliš velkým nákladem, ani počtem osob.

Pro míru možného celkového zatížení koně platí následující pravidla - na rovných a zpevněných cestách utáhne kůň, pokud je kočár/vůz v dobrém technickém stavu, bez problému trojnásobek své tělesné hmotnosti. Pokud se pohybujeme po nerovných cestách, na písčitém podkladu či v blátě, neměl by kůň táhnout více, než dvojnásobek své tělesné hmotnosti. V horských oblastech, výrazně kopcovitém terénu, pak platí, že maximální zatížení se rovná hmotnosti koně.

Do celkové hmotnosti, kterou může kůň táhnout, se započítává i váha kočáru a měli byste tedy mít přesnou představu nejen o hmotnosti koně, ale také o tom, jaká je hmotnost kočáru/vozu, který používáte.

Pozor!

  • Nikdy se ke kočáru neuvazujte, i kdybyste něco podobného viděli ve stáji zkušeného mistra opratí, a vždy mějte ve výbavě ostrý nůž. Situace může vyžadovat, že budete muset rychle odříznout část postroje, abyste koně v případě nehody nebo kolize mohli rychle vyprostit.
  • U zapřahání by vždy měly být přítomny minimálně dvě osoby a vždy byste měli užívat ochranné pomůcky.
  • Berte ohled na maximální zatížení kočáru v konkrétní situaci a kondici svého koně.
  • Kontrolujte pravidelně technický stav kočáru a stav postroje. Nezapomínejte ani na estetický dojem. Čistý vozataj, čistý kůň, čistý kočár a čistý postroj by měly být samozřejmostí. Reprezentujete v očích veřejnosti nejen sebe, ale i disciplínu, které se věnujete.

Druhy zápřeže

Druhy zápřeže podle počtu zapřažených koní

Jednospřeží – může se zdát, že tento typ zápřeže je ideální pro začátečníky, ale není tomu tak zcela. Práce v jednospřeží není vhodná pro každého koně, je nejen náročnější na psychiku, ale také podstatně více prověří ochotu koně pracovat na plný výkon. Ne každý kůň je tedy vhodný adept pro zapřahání v jednospřeží!

Dvojspřeží – Koně se zapřahají vedle sebe, což je nejčastější a také nejoblíbenější druh zápřeže, nebo se zapřahají za sebou, v takzvaném tandemu, tento způsob je ale náročnější nejen pro koně, ale vyžaduje i od vozataje vyšší míru zkušenosti a zručnosti, proto tento druh zápřeže není vhodný pro začátečníky.

Trojspřeží – Pokud jsou koně zapřaháni vedle sebe, nazývá se tento druh zápřeže triga nebo ruská trojka, pokud se zapřahají za sebou, pak se jedná o random. V případě, že dva koně jsou vedle sebe zapřaženi při oji a jeden je před nimi, jedná se o einhorn.

Čtyřspřeží – Nejběžnějším způsobem zapřahání čtyř koní je takové, kdy jsou dva koně vedle sebe umístěni při oji a dva před nimi. Pokud jsou všichni zapřaženi vedle sebe, je takové spřežení nazýváno kvadriga, když za sebou, pak kvadrom.

Existují i další variace, jak mohou být koně v různém počtu před kočárem umístěni, ale ty jsou již méně obvyklé a často odpovídají konkrétním geografickým lokalitám a jejich zvykům.

Druhy zápřeže podle stylu a využití

I když nemáte žádné ambice účastnit se závodů spřežení a chystáte se zapřahat pouze pro radost, měli byste dbát na to, aby vaše postroje, kočár i vedení spřežení odpovídaly určitému stylu, protože nic nevypadá hůře, než spřežení eklekticky kombinující nesouvisející prvky.

Pracovní – Koně mají chomoutové postroje a pracují v těžkém, užitkovém tahu. Konstrukce postrojů a jejich zdobení často odpovídá krajovým zvykům a plemenné příslušnosti koně.

Sportovní/přehlídkový

U sportovní, ale i rekreační či přehlídkové zápřeže je nezbytné, aby koně měli postroje určitého stylu.

  • Anglický styl – Používají se chomoutkové postroje, černé, jednotně buď se žlutým nebo bílým kováním, kočárová (postrojová) ohlávka musí mít vždy pákové udidlo a hranaté náočnice, bič musí být obloukový.

  • Uherský styl – Používají se poprsní postroje, ohlávka by měla mít dvoukroužkové udidlo a oválné nebo kulaté náočnice, bič by měl být rovný.

  • Americký styl – Pro americký styl je typická jednoduchost a praktičnost. Používají se lehké, málo zdobené postroje chomoutkové i poprsní, přičemž chomoutky mívají kulatý průřez. Bič se používá klusácký.

  • Ruský styl – Styl určený pro zapřahání v ruské trojce, prostřední kůň má chomoutek nazývaný duga, postranní koně mají postroje poprsní, udidla se používají jednokroužková. Bič krátký.

Postroje tažných a kočárových koní

O tom, jaký typ postroje budeme používat, rozhoduje nejen naše estetické cítění, ale i další faktory. Určující je plemenná příslušnost koně a požadavky, které na koně pracujícího v zápřeži budeme klást.

Postroje dělíme na poprsní a chomoutové. Postroje musí být vždy upraveny přesně na míru daného koně, jinak koně ohrožují nejen otlaky a odřeniny, ale špatně padnoucí postroj je rizikový i z hlediska jeho funkčnosti a tím i bezpečnosti spřežení.

Poprsní postroje jsou určeny pro lehký tah a je možné je pomocí přezek lépe uzpůsobit na míru koně.

Chomoutové postroje se vyrábějí v různých velikostech, ale jejich správné napasování je bez pomoci odborníka prakticky nemožné a proto, pokud zvažujete možnost, že budete tento typ postroje používat, kontaktujte kvalitního sedláře, který má s výrobou postrojů dostatečné zkušenosti.

Poprsní postroj

Poprsní postroj se skládá z ohlávky, opratí a postroje.

Nejdůležitější části poprsního postroje pro jednospřeží:

Poprsní část postroje:

  • Nákrčník – udržuje ve správné poloze poprsnici, jeho délka je nastavitelná, měl by být dostatečně široký, aby se koni nezarýval do krku.
  • Poprsnice – šířka poprsnice musí odpovídat druhu práce, kterou kůň vykonává, jedná se o nejdůležitější součást postroje a je důležité, aby byla vyrobena ze silné, dvojité, kvalitní kůže a byla dobře vypodložena.
  • Postraňky – připínají se po obou stranách do přezky poprsnice a také ke kočáru (prostřednictvím rozporky). U všech druhů zápřahů, kromě jednospřeží, platí zásada, že vnější postraněk je o 2-3 cm delší než vnitřní. Také u čtyřspřeží je úprava délky postraňků komplikovanější, a proto vyžaduje konzultaci.
  • Opraťové kroužky – jsou přišity po obou stranách nákrčníku a udržují opratě ve správné poloze.

Kohoutková část postroje:

  • Háček na náhřbetníku. Do toho háčku se upevňuje, pokud to typ zápřeže vyžaduje, vzpřimovací otěž, která slouží k dosažení určitého držení a nesení hlavy koně.
  • Komora. Komoru tvoří, tak jako u sedla, dva polštáře, které leží po obou stranách kohoutku koně. U jednospřežního postroje tvoří tyto polštáře sedélko, které je širší a mohutnější, než je náhřbetník pro dvojspřeží.
  • Opraťové kroužky. Musí být dostatečně prostorné, aby neomezovaly pohyb opratě.
  • Podocasník. Tento řemen se připíná ke kroužku náhřbetníku na jedné straně a jeho zesílená část, v podobě smyčky, se pokládá pod kořen ocasu. Vždy je třeba dbát na správné postrojení, protože žíně, které by uvízly pod podocasníkem, působí koni nepohodlí.
  • Nosná oka. Slouží k připojení a upevnění oje.
  • Podbřišník. Je často složen ze dvou částí, velkého a malého podbřišníkového popruhu (používá se i označení podpínky).
  • Nákřižník. Udržuje zadní zádržový řemen ve správné poloze.
  • Zadní zádržový řemen

Chomoutový postroj

Chomoutový postroj se skládá z ohlávky, opratí a postroje. Chomoutkový postroj také rozdělujeme na dvě části. A to na část chomoutovou a kohoutkovou. Chomoutek tvoří podstatnou část postroje a protože jeho velikost nelze přizpůsobit, musí se každému koni vyrobit na míru.

Chomoutek se koni navléká přes hlavu, v běžné praxi se neotvírá.

  • Chomoutek s kleštinami a rozepínací přezkou
  • Náojní očko
  • Držák, ke kterému se připíná náojní řetěz nebo řemen
  • Držákový kroužek
  • Podhrudník
  • Pobočnice
  • Postraňky
  • Náhřbetník
  • Velká a malá podpínka
  • Podocasník, někdy také nákřižník a zadní zádržní řemeny

Postrojová ohlávka

Postrojová ohlávka se svými částmi v některých ohledech liší od ohlávky jezdeckého postroje – uzdečky. Vedle nátylníku, podhrdelníku, čelenky, lícnic a nánosníku se navíc skládá z náočnic, přičemž jejich tvar ovlivňuje styl zápřeže, vidlicového řemene a růžic (roset). Také udidla se používají jiná, přizpůsobená potřebám, a to dle stylu zápřeže.

Častým předmětem dotazů bývá použití náočnic. Náočnice jsou nejen estetickým doplňkem, ale slouží především tomu, aby kůň byl minimálně rušen tím, co je vedle něj a za ním. Náočnice nebrání pohledu koně směrem vpřed, pokud jsou správně umístěny. Správné umístění je takové, že náočnice (klapky) jsou mírně pootevřené a jejich střed je ve středu oka koně. Správnou polohu náočnic pak udržuje vidlicový řemen, který také zamezuje tomu, aby se náočnice, například ve větrném počasí, pohybovaly a plašily koně.

Udidla

Jednoduchá, kroužková lomená udidla se ve vozatajství využívají obvykle pouze při výcviku mladých koní. U pokročilých koní se již používají udidla odpovídající stylu zápřeže. U uherského stylu tedy udidla dvoukroužková, u anglického pak udidla páková.

Páková udidla mají dvouramenná hýbla v různé délce. Čím delší jsou spodní ramena hýbel, tím ostřejší je působení páky a tím korektněji musí působit ruka kočího. U pákového udidla musí rameno páky svírat s hubou koně úhel 45 stupňů.

Nejběžněji je využíváno udidlo liverpoolské, které má ve spodní části hýbel, dva až tři otvory, do kterých se zapínají opratě. Přičemž platí, že čím blíže se opratě připínají k hubě koně, tím měkčí je jejich působení. V těch typech spřežení, ve kterých je zapřaženo více koní za sebou, mívají zadní koně udidlo Buxtonovo, které má hýbla spojena můstkem, aby se zabránilo tomu, že se za hýbla zachytí opratě předních koní.

Základní typy kočárů

Dvoukolové - jednonápravové

Nejběžněji se setkáváme s různými provedeními Gigů, ale setkat se můžete i s „karety“ (například Dogcart a Tandemcart) či s Tilbury.

Čtyřkolové - dvounápravové

Existuje velmi mnoho typů čtyřkolových kočárů v závislosti na způsobu jejich využití, od loveckých či lehkých venkovských kočárů, přes městské drožky, po kočáry slavnostní. Nejznámějšími typy kočárů jsou Viktoria, Break, Faeton, Landauer, Berlína či Buggy.

A co bude příště? Příště již připřáhneme koně ke kočáru a povíme si něco málo o tom, jak s "čerstvě" zapřaženým koněm pracovat.

Podobné články

Jste obdivovateli historických kočárů? Pak přijměte pozvání na přednášku předního českého odborníka na historické kočáry pana Milana Nováka, nazvanou…

Mezinárodní sraz mistrů řemesla kolářského a kočárnického, přehlídka kočárů a mistrů opratí Josefkol 2023 se v letošním roce bude konat 22. a 23.…