Velký bílý: Calvaro V

20. 3. 2021 Michaela Burdová

Dokonalý a elegantní pohyb mohutného těla, zdánlivý klid před explozí nakumulované energie, která jako by přišla odnikud. Popis sedí na obávaného obyvatele oceánů, ale také na celebritu parkurových kolbišť 90. let – Calvara V. Zavzpomínejme si na parkurové devadesátky…

Když v roce 2018 zemřel po pěti týdnech v komatu švýcarský jezdec Willi Melliger, média a jezdecká veřejnost napříč světem si připomínala jeho úspěchy, především ve spojitosti s jeho životním koněm Calvaro V.

Mistrovství Evropy 1995, St. Gallen

Willi Melliger získal na evropských šampionátech celkem 13 medailí, z toho 4 zlaté. Tento úspěch jen dokládá, jak dobrý byl obchodník, který umí vybrat koně i pro sebe, každému se přizpůsobit a dostat ho na nejvyšší úroveň. Roku 1995 na Mistrovství Evropy St. Gallen Willi Melliger a Calvaro V přispěli ke zlatu v týmech a získali stříbro v jednotlivcích. V roce 1999 na ME Hickstead další stříbro v týmech. Největší renomé si bělouš získal v olympijském roce 1996.

Finále světového poháru 1996, Ženeva

Goliáš a David, „Velký bílý“ Calvaro V s Willi Melligerem proti menší raketě E.T. FRH Hugo Simona. Holštýnský kůň proti hannoverskému. Drama finálového dne 21. dubna bralo dech. Jako vždy perfektní a stylová jízda posunula Franka Sloothaaka s modrookou lady Weihaiwei ze 7. na 2. místo, Rodrigo Pessoa byl v čele s čistým kontem. Hugo Simon vstupoval do finále s jednou chybou, Willi Melliger se dvěma. Ale ještě nebylo rozhodnuto. Ve finálovém kole šel Melliger i Simon čistě, Sloothaak chyboval. Pak Pessoa ztratil na triplebaru nad koněm kontrolu a zahodil tak náskok a šanci získat titul mistra světa ve 24 letech. Následovalo druhé rozeskakování. Calvaro navzdory své výšce uměl být rychlý, ale stavitel parkurů Paul Weier si vymyslel zkratku před vodou, kde se dalo korektně, byť na hranici rizika, významně zkrátit. Obratný a menší E.T. vedený s pověstnou razancí a precizností svého jezdce tudy proklouzl a z titulu světového šampiona se mohl radovat Hugo Simon, který byl o jednu vteřinu a sedm setin rychlejší. Byl to napínavý závod do poslední překážky a stříbrná medaile nadmíru potěšila švýcarské patrioty, které Calvarův výkon zvedl z lavic. Třetí místo vybojoval Nick Skelton s Dollar Girl. šichni koně byli tehdy mediálními hvězdami – bílý obr Calvaro V, modrooká Weihaiwei, rychlý Tinka´s Boy, Dollar Girl, E.T. FRH se „znamením“ na čele… Velká jména, lidské i koňské osobnosti, které přitahovaly pozornost nejen jezdecké veřejnosti. Přesto se v této době parkurový svět teprve učil, co je to špičkové PR a marketing, jak dostat jezdectví na televizní obrazovky a hlavně – získávat opravdu velké peníze.

CSIO Aachen 1996

Velkou prověrkou před blížící se olympiádou byl 59. ročník CSIO Aachen. Po prvním kole Poháru národů byly v čele dva týmy s čistým kontem – Německo a Švýcarsko. Ve druhém kole se počítal výsledek tří nejlepších. Německý tým (tehdy Ludger Beerbaum – Ratina Z, Franke Sloothaak – San Patrignano Joly Coeur a Ulrich Kirchoff – Obstala Jus de Pomme) nasbíral tři čisté jízdy a Beerbaum už nemusel s Ratinou Z startovat. Vše záviselo na posledním členu švýcarského družstva, Willi Melligerovi. Calvaro V však chyboval na kombinaci, kterou záměrně do parkuru zařadil stavitel Arno Gego, linie triplebar – dvojskok – zeď, což měla být přípravka na typické parkury olympijské stavitelky v Atlantě, Lindy Allen. Podle Melligera odskok na zeď vycházel perfektně a neumí si chybu vysvětlit. „Horší by bylo takhle chybovat v rozeskakování,“ prohlásil. A jako kdyby druhé místo v Aachenu předznamenalo výsledek v Atlantě.

Cesta k olympijskému stříbru

Olympijské hry v Atlantě roku 1996 prosluly nejen rekordní účastí sportovců (přes deset tisíc), ale také bombovým útokem a totálním chaosem dopravy, což aspoň posloužilo jako výukový materiál pro pořadatele dalších olympiád. Dalším, avšak očekávaným problémem, bylo vlhké, subtropické klima. Koně z Frankfurtu do Atlanty letěli 9 hodin. Kromě holandských, belgických a švýcarských koní, kteří přiletěli 5 dní před prvním, kvalifikačním kolem, všichni ostatní koně byli na místě tři týdny před zahájením skokových soutěží. Koně, kteří jsou obvykle ztuhlejší, se na teplo adaptovali dobře, naopak jim to pomohlo dřív se uvolnit. Očekávaná doba aklimatizace (14.–16. den) se nepotvrdila, koně byli většinou dobře aklimatizovaní už 6.–7. den.

Výsledky soutěže týmů ovšem potvrdily, jak je dostatek času na aklimatizaci důležitý. Ani jeden z třech týmů, který přijel až pět dní před startem, se nedostal do čelních pozic. Přitom se nedá říci, že by Švýcaři změně klimatu nevěnovali vůbec pozornost. Všichni koně švýcarského olympijského výběru byli testovaní na páse při teplotách 30 stupňů a vlhkosti 80 %. Testování ukázalo, že určití koně na parkuru – včetně opracování – shodí až 10 kg nebo potřebují na zotavení více než hodinu. Calvaro za 38 minut na páse vypotil 7,5 kg. V prvním ze třech kol soutěže jednotlivců neaklimatizovaní koně ještě chybovali (Melliger a Mändli shodně po 16 tr. b.), pak už ale bělouš nabral dech a překážku za překážkou doskákali pro stříbrnou medaili v jednotlivcích. Zlato bral Ulrich Kirchhoff s Jus de Pommes.

Na Světových jezdeckých hrách v Římě 1998 skončil Calvaro s Melligerem na 4. místě, ale byl vyhlášen jako nejlepší kůň závodů.

Sydney 2000

14letý Calvaro V patřil v Sydney mezi několik koní, kteří o 4 roky dříve skončili v top ten na OH v Atlantě. Diváci se mohli těšit na napínavou podívanou v podání top jezdců jako Alexandra Ledermann, Jan Tops, John Whitaker, Rodrigo Pessoa, Geoff Billington, také Ludger Beerbaum – zlatý medailista z OH Barcelona 1992 a samozřejmě Willi Melliger a dalších. Favoritem byl úřadující mistr světa Rodrigo Pessoa. Jezdci Iránu a Jordánska se chystali na svůj olympijský debut. Koně čekal do Austrálie 30hodinový let, následovala 14denní karanténa, koně byli rozděleni podle kontinentů. Box o rozměrech 3,6 x 7,2 m byl pro Calvara akorát. 

14 týmů startovalo v prvním kole, do druhého kola postupovalo nejlepších deset. Calvaro V se tradičně potřeboval rozeskákat, v úvodním kole nasbíral 18 trestných bodů, ale obě kola soutěže týmů šel čistě, ve finále jednotlivců chyboval jednou. Willi Melliger skončil na 10. místě v jednotlivcích. V týmech Švýcarsko nakonec skončilo na druhém místě – Markus Fuchs – Tinka´s Boy, Beat Mändli – Pozitano, Melliger s Calvarem a Lesley Mc´Naught – Dulf, která chybovala ve všech kolech a její výsledek se nepočítal. Třetím týmem byla Francie. Calvaro si tedy mohl připočítat další olympijské stříbro, tentokrát v týmech. Zlato bral silný německý tým – Otto Becker – Cento, Lars Nieberg – Esprit FRH, Markus Ehning – For Pleasure, Ludger Beerbaum – Goldfever, bronz vybojovala Brazílie. Rodrigo Pessoa svou roli favorita s Baloubet du Rouet nenaplnil, protože ve finálové jízdě chyboval hned na prvním skoku, na osmé překážce Baloubet du Rouet odmítl poslušnost a dvojice byla vyloučena (tento olympijský nezdar si bohatě vynahradil o 4 roky později v Aténách, kde získal v jednotlivcích zlato; pozn. jsou nejen bílé, ale i „zrzavé“ legendy a Baloubet si zaslouží svůj portrét).

Calvaro V se stal miláčkem národa jako první kůň, který parkurové skákání ve Švýcarsku vynesl až k olympijskému kovu, byť ne nejcennějšímu. Byl světovou jedničkou v roce 1999, druhý v letech 1996 a 1998, druhý na MS 1996. Mezi oběma olympiádami dostával Calvaro 3–4 tisíce dopisů ročně, stovky obrázků i mrkev. Pošta neměla problém doručovat psaní na adresu Calvaro V, Neudendorf, Switzerland.

Konec kariéry

Bohužel, rok po olympiádě v Sydney přišel předčasný konec kariéry. Ve finále světového poháru v Göteburgu 2001 si zranil koleno a právě tento úraz velkého bělouše poslal předčasně do důchodu. Göteburg přinesl slávu i bolest. Parkur šel čistě a nejevil nějaké známky zranění. Absolvoval dvě kola bez trestných bodů a posunul se na 4. místo. Zatímco Calvaro začal teprve vnímat bolest a ke zděšení svého týmu začal kulhat, tisk měl oči jen pro vítězného hřebce Tinka´s Boy, se kterým získal titul světového šampiona Melligerův krajan Markus Fuchs. Velký úspěch pro Švýcarsko, ale s trochu hořkou příchutí, protože Calvaro V s posledním parkurem odchází z mezinárodní scény – se ctí a 4. místem z finále světového poháru.

Byl připravený jít do důchodu? Ve věku 15 let byl na vrcholu své kariéry, mohl ještě dva, tři roky skákat. „Nikdy si nedokázal užívat pobyt na pastvině ani mezi ostatními koňmi. Je z toho dost nervózní, i když je ve společnosti druhých koní,“ řekl Melliger. Rozhodovalo se, kde bude bělouš na penzi – zda se vrátí do rodného kraje nebo do přepychového zázemí průmyslového magnáta Hanse Liebherra. Nakonec volba padla na farmu Melligera v Neuendorfu. „Calvaro byl příliš nervní a také zesláblý, změna prostředí by byla další rána na jeho psychiku. Pan Liebherr pro to měl pochopení,“ prohlásil Melliger.

Velkého bělouše zranění trápilo, nemohl se hýbat jako předtím, což bylo pro něj nejhorší, léky mu navíc ubraly zdravý apetit, trpěl na koliky a hlavně hubnul. Ztrácel se před očima, a když se v roce 2002 oficiálně rozloučil se svými fanoušky na Credit Suisse Grand Prix, ani parádní deka nedokázala zakrýt, že z impozantního skokana zbývá jen jeho stín. Nezachránil to ani úsměv přítomné tenistky Martiny Hingisové, která se svého času na Calvarovi i svezla a přeskočila na něm překážku. Šlo o focení pro jeden časopis. Přesto jeho loučení v Curychu strhlo lavinu fanoušků. Každý se k němu chtěl přiblížit, každý si na něj chtěl sáhnout. „Byl v obklíčení, báli jsme se incidentu,“ vzpomínal Melliger. „Obvykle senzitivní a nedůvěřivý Calvaro však zachoval klid. Možná chápal, že ti lidé ho zbožňují.“ Byly to jeho poslední chvíle slávy v jezdecké aréně. 

V roce 2003 se Melliger po dohodě s veterinářem rozhodli Calvara uspat. Krátce předtím ještě Melliger dovolil firmě Cryozootech provést biopsii za účelem klonování. Firma, která se už jednou pokoušela získat souhlas s klonováním (což Melliger odmítal), tentokrát uspěla. Na budoucí klon prodala 25% podíl. Trvalo 5 let, než se narodil Calvarův klon – Calvaro Cryozootech.

Vzpomínky

Žurnalista Martin Born velkého bělouše obdivoval a napsal o něm knihu s názvem „White Myth“. „Byl to výjimečný, nádherný kůň s absolutně jedinečným stylem skoku; zdálo se, jako kdyby létal, nad skokem se vznášel. Asi proto lidi upoutal, prostě se museli dívat, když skákal,“ řekl Born.

Holštýnského valacha Calvaro V narozeného v roce 1986 (Cantus – Caletto I – Valetta VI) odchoval renomovaný chovatel Maas Johannes Hell. Do sportu ho přivedl Hellův hlavní pracovní jezdec a později manažer Hellovy privátní stanice hřebců, Thomas Mohr, který připravoval koně takových jmen jako Chin Chin, Athletico nebo právě Calvaro V. Bělouš nedisponoval jen impozantní výškou (185 KHV), ale také původem, ve kterém se spojily všechny významné hřebčí linie.

Na straně otce Cantus (foto vlevo), sportovně úspěšný Caletto I, Cor de la Bryére, Cottage Son a Ramzes, na straně matky Marlon xx - záruka jezditelnosti, konstituční tvrdost a mohutnost nese otec matek Farnese a samozřejmě nechybí krev plnokrevníka přes Ladykiller, kterého najdeme v rodokmenu mnoha špičkových skokových koní.

Děd Caletto I (Cor de la Bryere – Deka) začal úspěšnou dráhu plemeníka, tu ale brzy ukončil kopanec od jedné klisny přímo do genitálií, bohužel s následkem neplodnosti. Hřebec byl prodán německému jezdci Michaelu Rüpingovi (foto vpravo), se kterým získal bronz na ME 1983 a byl nejúspěšnějším koněm poháru národů.

Když po pěti letech jeho mladšího bratra Caletta II potkala fatální nehoda, přišla ze strany svazu žádost o nový test plodnosti. Ukázalo se, že Caletto I je plodný a vrátil se do chovu. 758 jeho potomků se prosadilo ve sportu. Jeho syn Cantus se v chovu osvědčil hned od začátku – Almox-Come-On s Ralfem Schneiderem (a také s jordánskou princeznou Hayou) dosáhli mnoha vítězství v GP. U nás po Cantus je to např. Catango Z, ve sportu Cantus - T, se kterým Zuzana Zelinková startovala na ME mladých jezdců 2003. 

Willi Melliger

Je třeba připomenout, že ač byl Calvaro V pro svého jezdce bezpochyby životním koněm, Willi Melliger dosáhl mnoha mezinárodních úspěchů i na jiných koních včetně evropských šampionátů (13 medailí z ME, z toho 4x s Calvarem). Byl obchodníkem s koňmi s vysokým kreditem, uměl napasovat koně k jezdci a když to fungovalo, těšilo ho to stejně jako nového majitele.

Vyučený řezník a úspěšný obchodník s koňmi Willi Melliger objevil Calvara jako osmiletého a koupil ho za 1 milion DM. Na výhrách Calvaro získal 2 miliony marek a nabídky za velkého bělouše dosáhly 5,5 milionu marek. Nejvyšší nabídka přišla od jordánské princezny Hayi, pozdější prezidentky FEI, v poslední chvíli však její otec nabídku stáhl.

Melliger ukončil svou jezdeckou kariéru v roce 2010 na menších závodech ve Slovinsku – charakteristicky bez velkých cavyků a veřejných prohlášení. Své zkušenosti pak předával dál nejen svým synům, kteří úspěšně pokračují v kolotoči provozu obchodní stáje, ale byl také do roku 2017 koučem švýcarského družstva juniorů a mladých jezdců (v roce 2013 dvojí zlato na ME juniorů a mladých jezdců). Albert Lischer mu kryl záda s organizačními záležitostmi, aby se Willi mohl soustředit na dění na opracovišti a na kolbišti. Své neodmyslitelné cigarety musel omezit po infarktu roku 2017, zdraví ho však zradilo navždy o rok později. Jeho jezdecká kariéra byla hvězdná, ale nebyl typem celebrity vyhledávané novináři. Jeho skromnost, úspěchy i tichý odchod do ústraní si zaslouží respekt.

Videa ke zhlédnutí:

 

Zdroje:

Podobné články
Miloslav Příhoda

První ročník Zimní jezdecké ligy vyhráli Zlatí lvi, které v Královicích při finále reprezentovali Jiří Tměj s Miloslavem Příhodou. Ten byl doslova…

Skvělá zpráva nejenom pro fanoušky parkurového sportu. Global Champions Prague Playoffs se vrátí do O2 areny – organizátoři z Czech Equestrian Teamu…