Cviku ustupování na holeň bývá vytýkáno, že při něm není od koně požadováno ohnutí ve směru pohybu. Kůň je při ustupování na holeň rovný nebo – později – lehce přistavený proti směru pohybu. Právě to ale můžeme považovat za přínos této lekce! Jestliže jezdec a kůň ještě nemají s prací na dvou stopách zkušenosti, může pro ně být skutečnost, že se ještě nemusí potýkat s přistavováním a ohýbáním, velkou výhodou. Mohou se totiž soustředit výhradně na průzkum "bílé mapy pohybu do strany" a nemusí se rozptylovat tou hromadou dalších požadavků. A to může být pro mnohé nezkušené opravdu významná výhoda. 

Jezdec díky tomuto cviku získá cenné zkušenosti, jistotu a praxi při udílení stranových pomůcek holeněmi. Později, když se stane jistějším a suverénnějším, již nemá tolik problémů při cviku dovnitř plec, nemá strach postoupit výš a začít svého koně při pohybu do strany i ohýbat. Neměli bychom se tedy tvářit, že ustupování na holeň neexistuje a velké téma práce na dvou stopách (laterální, stranové práce) začneme právě jím.

Proč?

Ze všech stran slyšíme o přínosu laterální práce. Zdálo by se tedy, že se s prací na dvou stopách budeme setkávat i jinde než jen v drezurně zaměřených stájích. Z neznámých důvodů ale tento předpoklad moc neplatí. Jistě, pokud chceme v jezdectví postoupit o krůček dál a pustit se do stranové práce, je přítomnost cvičitele, byť alespoň občasná, skutečně nezbytným atributem. Přesto ale nelze říci, že pokoušet se o cvik ustoupení na holeň je něco až tak magického a čarovného, že by to měla být výsada jen těch zkušenějších jezdců, jezdících pod trvalým dohledem cvičitele.

Se cvikem ustupování na holeň můžeme skutečně začít velmi brzy. A to platí jak pro koně, tak i pro jezdce. Jakmile jsme schopni jezdit všechny jízdárenské figury v pravidelném taktu, problémy nečiní přechody a ani obraty a kůň chápe požadavek, že dotyk holeně na podbřišníku je pomůcka pro pohyb vpřed a dotyk poněkud více za podbřišníkem rovná se pobídka pro pohyb do strany – kůň pochopil funkci holeně – je již možné přistoupit k výcviku ustupování na holeň.

Limity, které by nám měly zabránit v započetí výcviku ustupování na holeň, jsou tyto:

• kůň nemá dostatečnou fyzickou kondici, není tedy ještě dostatečně nasvalený
• není v rovnováze, není schopen se ohýbat, udržovat rytmus a takt 
• není dostatečně seznámený s funkcí holení, nechápe pomůcky holení

Totéž se týká jezdců. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale také se nikam neposune! Proto by i jezdci ne příliš zkušení měli najít odhodlání a měli by jezdit stranové cviky.

Z didaktických důvodů je vhodné, abychom se ještě před tím, než se pustíme do cviku ustupování na holeň, intenzivně zaměřili na cvik obrat okolo předku na ruce a pod sedlem. Kůň by opravdu měl dobře chápat, že dotyk holeně na podbřišníku je požadavek pro pohyb vpřed a poněkud více za podbřišníkem pak pro pohyb do strany. Jinak riskujeme nutnost použití nadbytečné – tedy i kontraproduktivní – hrubé síly holeně. Co se týká koně, se samozřejmě opět týká i jezdce.

Nic moc víc by nám bránit nemělo. V tomto cviku se opravdu žádná velká magie neukrývá, opravdu není důvod se ho bát! :) A proč se s ním vůbec obtěžovat? Proč se odhodlat? Protože přínos práce na dvou stopách je skutečně neoddiskutovatelný.

Přínos laterální práce

Práce na dvou stopách aktivizuje a rozvíjí svalovou soustavu (včetně svalstva zad, zádi a pletence ramenního) a zlepšuje hybnost kloubů a vazů, a to i v oblasti plecí. Kůň se stává pružnějším, flexibilnějším. Zlepšuje se rovnováha, nervosvalová koordinace a tak i prostupnost. Upevňují se správné – tedy symetrické – pohybové vzorce. Dalším významným bonusem všech těchto cviků je i skutečnost, že pomáhají pochopit funkci vnější otěže a zlepšit reakci koně na ni.

Korektní reakce koně na vnější otěž úzce souvisí s prostupností, a proto potřebujeme, aby kůň a jezdec funkci vnější otěže rozuměli. Jestliže se má kůň posunout o stupeň výš a rozvíjet se, musí být schopen jemně a přesně reagovat na pomůcky jezdce, musí být schopen se dle požadavků ohýbat, narovnat a aktivizovat svou záď tak, aby se byl schopen nést. Zadní končetiny nelze aktivovat výhradně prací na jedné stopě. Práce na dvou stopách má tedy nezastupitelnou roli. Zkrátka a dobře – laterální práci musíme přelézt, přeskočit, ale nepodlézt! :)

Ustupování na holeň

Postup při výcviku koně a jezdce není dán striktními pravidly, proto někteří jezdci začnou práci na dvou stopách cvikem dovnitř plec a jiní si zvolí ustupování na holeň. Nic proti ničemu! Věc názoru, věc pocitu! :)

Jestliže ale začneme práci na dvou stopách právě cvikem ustupování na holeň, trochu si svou pozici tápajícího začátečníka usnadníme. Na rozdíl od cviku dovnitř plec totiž ustupování na holeň nepůsobí koním potíže, především pak, pokud již umí obrat okolo předku ze země a ze sedla. A jezdci jsou na tom stejně.

Nejen pro cvik ustupování na holeň, ale pro všechny cviky na dvou stopách platí, že s jejich výcvikem začínáme nejprve v kroku, a to s maximálním důrazem na zachování kvality tohoto chodu. Ztráta kmihu a taktu mění cvik produktivní ve cvik kontraproduktivní. Kůň bude na předku. Základem je tedy především zachování taktu a chuti k pohybu vpřed! Před započetím práce na dvou stopách zařadíme přechody a oživíme tak zájem i pozornost koně. Získáme energii, kterou pro živý pohyb vpřed potřebujeme. Začínáme na obtížnější straně, nikoli tedy na té straně, na níž kůň pravidelně ochotněji a lépe ustupuje při obratu okolo předku. 

Velmi důležité je koně nepřetížit, vždy požadujeme z počátku jen několik kroků do strany a následně ihned aktivně obnovíme kvalitu a impulz dopředného pohybu. Snáze přetížíme koně s velmi dobrým pohybem než koně uměřené, kteří sami sebe jen tak neutahají. U línějších koní nemusí být od věci po ukončení cviku živé naklusání. Kůň a ani jezdec nám zkrátka při pohybu do strany nesmí začít usínat na vavřínech, což se rádo děje.

Začínáme... Ustupováním na holeň kruh zvětšit

Cvik „ustupováním na holeň kruh zvětšit“ je dobrou průpravou pro provedení cviku ustupování na holeň na stěně a mimo stěnu.

Jak na to?

Jezdec se pohybuje po linii velkého kruhu, následně koně vyvede na cvik kruh zmenšit. Jakmile dvojice dosáhne požadovaného průměru malého kruhu, začne vnitřní holeň působit za podbřišníkem a požádá tak koně známou pomůckou o ustoupení zádi směrem ven.

Význam má snaha zachovat ohnutí odpovídající linii zvětšujícího se kruhu. Většina koní velmi dobře pochopí smysl cviku a začne ihned kráčet vnitřní zadní nohou více pod sebe, více pod těžiště. I zde je ale velmi důležitá funkce vnější otěže, která brání vypadnutí vnější plece.

Krok za krokem... Jezdec a kůň se pohybují po linii kruhu a jezdec se aktivně zabývá tím, aby tuto linii udržel. Dívá se po linii kruhu, nebortí se v pase, váha v sedle je rovnoměrně rozložena. Aktivně pobízí a udržuje takt a tempo.

Následně posune vnitřní holeň za podbřišník, vnější holeň zůstává na svém místě – určuje míru ohnutí odpovídající linii kruhu, a tak požádá koně, aby ustoupil zádí od holeně – směrem ven z kruhu. To by mělo stačit k tomu, aby záď ihned začala ustupovat ven z kruhu, zadní končetiny se kříží a podšlapují. Plece koně ale budou směřovat stále mírně dovnitř. 

Velmi dbáme na korektní funkci otěží. V žádném případě nesmíme koně příliš přistavit směrem dovnitř kruhu, krk výrazně dovnitř – mimo linii – neohýbáme!

Mimořádný význam má i stále znovu a znovu omílaná vnější otěž. Vnější otěž vede a udržuje míru ohnutí, kterou naznačila otěž vnitřní. Pokud vnější otěž ztratí svoji funkci, kůň vypadne plecí ven, což je hrubá chyba. Kůň utíká po pleci a cvik je ztracen. I zde platí, že nejprve jezdíme cvik ustupováním na holeň kruh zvětšit v kroku a až později v klusu. Přesto s klusem příliš neotálíme, dbáme na zachování kvality kroku.

Problémy?... Pokud kůň špatně akceptuje pomůcku vnitřní holení, která žádá, aby odstoupil od holeně, otočíme koně hlavou ke středu kruhu, zastavíme a požádáme o korektní provedení obratu okolo předku v kroku.

Hlídáme, aby kůň byl v obratu okolo předku rovný a dobře akceptoval vnitřní holeň a vnější otěž. Kontrolujeme i provedení obratu okolo předku – aktivní pohyb vpřed – vnitřní zadní noha musí křížit vnější zadní nohu a to samozřejmě zepředu. Couvání či ztráta kmihu jsou nežádoucí.

Jestliže kůň není schopen jít aktivně kupředu, znamená to, že ještě není schopen dobře reagovat na dopřednou pobídku a není dostatečně seznámen s funkcí holení a otěží. Nenastal tedy ten pravý čas k započetí výcviku stranové práce – kůň ještě neumí poslušně reagovat na vnitřní holeň a vnější otěž a angažovat záď (posuvná síla končetin převažuje nad jejich schopností nést).

Po provedení cviku obrat okolo předku v kroku se vrátíme k provedení cviku ustupováním na holeň kruh zvětšit. V případě, že nedojde ke zlepšení reakcí, vrátíme se ve výcviku zpět celkově a věnujeme se ještě nějaký ten čas tréninku obratu okolo předku na ruce a pod sedlem.

Ustupování na holeň mimo stěnu

Přestože cvik ustupováním na holeň kruh zvětšit je – pro začínající jezdce a koně – metodou klasickou, můžeme samozřejmě začít i s ustupováním na holeň mimo stěnu a cvik ustupováním na holeň kruh zvětšit úplně vynechat. Výše uvedený postup je ale dobře pochopitelný, a proto i didaktický. Dobře navazuje na již dobře známý a zažitý cvik obrat okolo předku. Ani ustupování na holeň mimo stěnu nebývá při výcviku významným jablkem sváru. Stěny se jak koně, tak i jezdci rádi drží, a proto požadavek ustoupení ke stěně dobře chápou a přijímají.

Jak na to? 

• pohybujeme se krokem po obvodu jízdárny a jsme na pravé ruce
• jsme na dlouhé stěně, projedeme korektně roh – jsme na krátké stěně – následuje cvik ze středu (může být snazší, pokud uděláme obrat dovnitř jeden až dva metry za středovou čarou, tak bychom se ocitli blíže dlouhé stěny, než uděláme obrat dovnitř)
• jakmile se kůň na střední linii (linii) narovná, přistupuje poloviční zádrž
• ihned po odeznění poloviční zádrže začneme ustupovat k bližší dlouhé stěně – kůň je rovný a bude se tedy pohybovat rovnoběžně s dlouhou stěnou
• vnější – pravá – holeň začne pobízet těsně za podbřišníkem a vyžaduje od koně ustoupení do strany
• vnitřní – levá – holeň pobízí na podbřišníku a snaží se udržet živý, angažovaný pohyb vpřed
• jezdec pilně pobízí, používá obě holeně, udržuje takt; pobízíme raději lehce a přerušovaně – přerušovaný tlak holeně je lepší než tlak vytrvalý, s vyšším stupněm přiježděnosti začneme pravou vnější holení působit méně výrazně – ta již netlačí, ale je pouze přikládána, vhodné může být u jiných než ariózních koní rytmické podpoření působení pravé holeně tušírkou
• jezdec sedí rovně, nevyklání se ze sedla, nebortí se v pase, dívá se přímo před sebe nebo mírně vpravo, pravé rameno máme lehce vzad, velmi jemně zatížíme pravý třmen - hmotnost ve vnějším třmenu naznačuje směr pohybu (u začínajících jezdců od působení sedu ale raději upustíme a hmotnost necháme rovnoměrně rozloženou na obou sedacích kostech – jde to i bez něj! :)), souběžně ale stále aktivně pobízí oběma holeněmi
• kontakt otěží s rukou jezdce je na obou dvou otěžích shodný, obě ruce jsou klidné a zůstávají na svém místě u krku koně.

Jezdec po celou dobu kontroluje, aby zadní končetiny nepředbíhaly končetiny přední. Do ustupování by měla jít jako první levá přední končetina a ta by také měla přijít jako první ke stěně. Vše ostatní svědčí o ztrátě žádoucího pohybu vpřed – příliš vysokém tlaku vnější holeně, která žádá příliš mnoho ustoupení do strany – to je samozřejmě nežádoucí.

Pravá přední a pravá zadní končetina musí aktivně a v dobrém taktu překračovat levou přední a zadní končetinu, dbáme na prostornost chodu. Pohyb do strany tedy nepřeháníme. Pokud chceme předbíhající zadek opravit, začneme opravou nevhodného působení vnější holeně. Omezíme tedy tlak holeně, která požaduje ustoupení zádi do strany – nikdy neponižujeme a ani nezvyšujeme jako první tlak holeně, která působí směrem kupředu.

Jakmile získáme jistotu při ustupování na holeň ke stěně, začneme cvik vyžadovat i směrem od stěny. Vhodné je ustupovat na holeň od dlouhé stěny až ke střední čáře, později je možné projet ustupováním na holeň i celou diagonálu. Delší pasáže v ustupování na holeň ale požadujeme, až když kůň umí ustupovat na holeň v klusu. V kroku bychom při dlouhých pasážích ztráceli kmih.

Časté problémy

• Velmi častým problémem je vypadávání plece ven. Jedná se o důsledek příliš volné, málo angažované vnější otěže, vnější otěž má i zde zásadní význam.
• Neochota ustoupit zádí do strany – vnější zadní končetina nepřekračuje končetinu vnitřní, kůň jde stále rovně. Jestliže kůň není dostatečně obeznámen s významem vnější holeň za podbřišníkem, nechápe, že se jedná o pomůcku pro ustoupení do strany, snadno svou nejistou promění v naklusání, vzdor proti holeni či ignoraci požadavku. Vhodným řešení je návrat ke cviku obrat okolo předku. Tedy vracíme se o krok zpět. Požadavek ustoupení do strany od tlaku holeně musí kůň chápat, jinak nemá žádný smysl s ustupováním na holeň začínat. Velmi pomáhá i stranová práce na ruce.
• Pokud se kůň začne "vlnit", zkracuje kroky nebo se objeví nepravidelnosti v taktu, jedná se o důsledek nedostatečné pobídky vnitřní holení vpřed či příliš silné působení vnější holeně – tedy chceme příliš mnoho pohybu směrem do strany. Musíme se naučit uměřeně pobízet jak do strany, tak i dopředu a akceptovat aktuální schopnosti koně – schopnost dostatečně vykročit zadní končetinou pod těžiště je třeba rozvíjet postupně, požadavky tedy navyšujeme jen zvolna. Pokud se do této nešťastné situace dostaneme, neděláme z toho žádnou vědu. Nic se neděje. Cvik ukončíme a obnovíme aktivní živý krok, naklušeme, nacváláme a pak zkusíme vše znovu. Aktivní pohyb vpřed zkrátka musí být zachován, je to priorita číslo jedna.
• Chybou je i naklánění hlavy do strany. To úzce souvisí s přilnutím a působením otěží. Tlak na obě otěže musí být stejný.

Ustupování na holeň na stěně

Stejně tak jako při ustupování na holeň mimo stěnu, i pro ustupování na holeň na stěně platí, že v úvodu výcviku od koně nepožadujeme žádné ohnutí ani přistavení hlavy a krku proti směru pohybu.

A u toho můžeme i zůstat. Právě ustupování na stěně – s přistavením proti směru pohybu – je častým zdrojem diskusí o přínosnosti tohoto cviku. Prakticky všechny jízdárenské cviky totiž požadují, aby se záď koně pohybovala stejným směrem jako jeho předek. Zde tomu tak není. Pokud tedy nemáte dostatečnou oporu v kvalitním učiteli nebo nejste zkušený jezdec, nepřistavujte koně k ruce proti směru pohybu. Stěna je brzda a bez dohledu zde snadno ztratíte nezbytný impulz k pohybu dopředu. Tato situace může mást nejen vás, ale i koně, a požadavek se tedy snadno promění v otazník, který se bude zjevovat i jinde, jinak a v jiných souvislostech. A to by mohl být problém. Tedy – ustupování na holeň na stěně ano, ale pouze ve formě určené začínajícím koním – kůň se v ustupování pohybuje rovně, nepřistavujeme ho proti směru pohybu.

Jak na to?

Jedeme na pravou ruku, před příchodem na dlouhou stěnu zkrátíme roh, asi tři až čtyři metry před příjezdem na dlouhou stěnu provedeme poloviční zádrž. Jakmile dosáhneme stěny, začne levá holeň pobízet za podbřišníkem tak, aby si vyžádala odstoupení zádě do strany, pravá holeň pobízí na podbřišníku dopředu.

Obě otěže udržují opět shodné přilnutí, tak, aby plec nevypadla směrem ven, dbáme na dostatek vlivu vnější otěže. I zde nesmíme zapomenout na význam aktivního pohybu vpřed – udržujeme kmih. Žádné chyby v taktu, pohyb musí být pravidelný, jinak raději cvik ukončíme.

Ani ustupování na holeň na stěně nejezdíme v delších úsecích. Pět, šest kroků stačí. Pokud máte pocit, že se vám kůň kroutí, že ho stěna brzdí, a proto ztrácíte kmih – dostáváte se s koněm do konfliktu – cvik ukončete a prodiskutujte jeho provedení se svým učitelem jízdy. Jestliže vám tato forma provedení ustupování na holeň nevyhovuje, nemusíte se s tím trápit. Vystačíte si i s ustupováním na holeň mimo stěnu! :)

A příště hurá na dovnitř plec! :)