Tváře současné drezury: Steffen Peters

28. 10. 2010 The Horse Magazine

Dnes se podíváme za oceán. I toto jméno si možná pamatujete ze Světových jezdeckých her z Kentucky. Steffen Peters je nyní asi nejúspěšnějším drezurním jezdcem Spojených států amerických a v Lexingtonu získal bronz. Přečtěte si reportáž z jeho kliniky v Austrálii.

PetersKdo je kdo: Steffen Peters
Steffen Peters (* 18. 9. 1964) pochází z Německa, kde také jako dítě získal základy ježdění. Později ale odešel za prací do Spojených států a v roce 1992 se tam definitivně přestěhoval. Žije a trénuje se svou ženou v Escondidu v Kalifornii.
Je čtyřnásobným účastníkem olympiády. V roce 1996 získal v Atlantě týmový bronz, v roce 2008 v Hong Kongu skončil čtvrtý mezi jednotlivci, medaile mu unikla jen o vlas. Na světových jezdeckých hrách v roce 2006 získal týmový bronz, o dva roky později vyhrál finále světového poháru a dokonce zvítězil i v Cáchách na největších německých závodech - to je opravdu ojedinělé. A letos v Kentucky získal se 78,54 % bronzovou medaili mezi jednotlivci. Jeho čtyřnohým partnerem je Ravel, valach holandského teplokrevníka. Před ním startoval na mezinárodní úrovni s koňmi Udon (olympiáda v Atlantě), Lombardi a Floriano.

Klinika se Steffenem Petersem: Wow!
My, australští drezurní jezdci, máme zaslouženou pověst lidí, kteří se snadno nadchnou, máme tendence se bezhlavě zamilovat i do nejmodernějších nablýskaných jezdeckých bot... bohužel hodně těchto úletů končí zklamáním. Ale tentokrát se Steffenem Petersem, tentokrát je to - slovy seriálových hrdinů - něco jiného. A doufejme, že to není jen další pomíjivé pobláznění, ale začátek něčeho většího a trvalejšího. A úžasného.

Tak proč je to u Steffena Peterse jinak?
Pro začátek, Steffen je perfektní učitel s přesnou, vícevrstevnou představou, co přesně probíhá mezi koněm a jezdcem. Mnohokrát požadoval nějakou korekci ještě dříve, než problém vůbec vyšel najevo. Moc rád pracoval s jezdcem na jejich nejzávažnějších problémech, spíše než na věcech, které ho jako trenéra ukazovaly v lepším světle.
Dokáže se výjimečně dobře vyjadřovat a to tichým a velmi mírným hlasem. Jeho hlas je uklidňující a relaxační, přestože to, co říká, je i stimulující a elektrizující. Neustále buduje i jezdcovu sebedůvěru...

Základem Steffenovy filosofie je trénink přátelský ke koni (orig. horse friendly training). I ve chvíli, kdy vyžadoval ze sebe vydat všechno, nikdy nebyl konfrontační, ani při trénování, ani při ježdění. Steffen je jezdec, mezinárodní jezdec, který má na kontě celou řadu špičkových Grand Prix koní a stále soutěží na nejvyšší mezinárodní úrovni. Je také Němec, který strávil uplynulých 22 let v Americe, takže je zvyklý na neněmecké jezdce.
My víme, že jsme se do něj zbláznili, ale...
Nevím přesně kde začít, začněme tedy Steffenovou klinikou. Myslím, že by mělo být řečeno, že Steffen pomáhal skupině výjimečně talentovaných koní i jezdců.

První lekce, kterou jsem viděl, byla s Kate Taylor-Wheatovou a jejím pětiletým importovaným hannoveránem jménem World Star (po World Magic). Rok předtím 'Sox' získal titul Nováček roku (orig. Novice Horse of the Year) s 89.6 %. V době, kdy je moderní koně hnát dopředu s hlavami mezi nohama ('nechat je jít přes záda'), Steffen odpovídá mírně a osobitě - ano, on může jít trochu hlouběji, ale netahat dolů, „musí to být velmi řízené natažení, mezi zapojením jeho zadních nohou a tlačením do ruky a přílišným zesílením koně je tenká hranice." Jako mnoho našich koní, World Star byl zavřený doma a příchod do nového rušného prostředí ho trochu dostal. Předvedl několik malých výskoků do vzduchu. „To je normální?" ptal se Steffen. „Jen ho přidrž na kruhu, trochu ohnutého." Toto bylo provázeno dalším malým poskočením a vyhozením a dalším dotazem: „Tohle je obvykle vše, co provádí, nebo je tu ještě něco víc?"

Kate a SoxSox se uvolňuje, Kate se uvolňuje, Steffen je přísně soustředěný: „Kulatost je dobrá, ale ověřuj, že to není utíkání. Pokud snižuje krk palec po palci, jak mu to nabízíš, je to v pořádku, ale jen pokud netáhne dolů - zkus teď jet po celé jízdárně, co to udělá..." A tohle je neustálá tendence Steffenova učení, zkusit trochu ohnutí a změnu rámce a vyzkoušet kvalitu své práce: „Teď ho trochu přistav ven..." To samé ve cvalu, Steffen rád vidí prostorný cval do kopce, ale znovu, kůň musí snížit krk, když je o to požádán a jen tolik, o kolik je požádán.

Stejný důraz, jako je kladen na ohnutí, je i na narovnání: „Líbí se mi jeho chody, ale narovnání věnuj velkou část každodenní práce, používej cvik 'plec vpřed' a také trochu ustupování na holeň, ať je 100% rovný."

Steffen také pracuje na tom, aby kůň šel dopředu a zpět, já vím, že říkáte, 'to už jsme slyšeli', ale tohle je doopravdy vpřed a zpět až k tomu, co Steffen nazývá 'piruetový cval'. Ale jezdec musí své pobídky dávat jemně - 'dávej pozor, abys stále byla v jeho komfortní zóně, aby neztratil důvěru'.

Steffen vyžadoval delší pomůcku: „Namísto přikopnutí, trvajícího desetinu sekundy, ho stiskni a vydrž celou sekundu, použij o maličko delší pomůcku... Požadujeme okamžitou reakci na tvou celou nohu, i koleno a stehno, nejen spodek nohy."

A kůň má volno - krok na dlouhé otěži - ale to neznamená, že má volno i jezdec, krok musí být perfektní. „Krk malinko výš, nos trochu víc dopředu. Pokaždé když kráčíš, pak udržuj rámec prodlouženého kroku, s krkem rovnoběžným se zemí a nosem trochu vpředu. Pokaždé, když dáváš pauzu, namísto kroku na zahozené otěži zkontroluj, že jdete v rámci prodlouženého kroku, buduj správný návyk. Tak je to mnohem lepší a chval, chval."

Pak se pokračovalo v cvalové práci, aby se zjistilo, zda může zlepšit klus: „Zkus znovu ten piruetový cval a pak se zeptej, zda můžeš chtít toto větší shromáždění i v klusu? Pokud se naučí pod tebou zůstat i na rovné čáře, pak máš perfektní shromáždění."

Byl čas pocvičit přechody. Ale opět, cílem nebylo samotné předvádění přechodů, takže pokud kůň nebyl úplně rovný, nežádalo se o změnu: „Každá chyba je příležitostí k tréninku. Pokud se mi kůň trochu zkřiví, udělám s ním hned dva nebo tři kruhy, aby věděl, že to je nepřijatelné."

Ve všech případech Steffen mluvil o vcelku jednoduchých věcech, věcech, na které si myslíme, že dáváme pozor, ale nedáváme... Každý přechod je testem:
„Zkus mít na ten přechod větší požadavky. Měl by reagovat rychleji. Pokud se dostane za holeň, zcitliv ho, musí vědět, že holeň je plynový pedál..."
A znovu nastal čas na pochvalu a chvíli krokové pauzy, ale krok musel být za 9 bodů!
Měl bych zdůraznit, že všechny Steffenovy poznámky byly pronášeny tiše do mikrofonu, připojeného ke sluchátkům jezdce. Jen když jste seděli přímo vedle něho, slyšeli jste, co říká a ani jednou nezvýšil hlas. Což znamenalo, že jezdec odcházel z jízdárny sebevědomý a těšil se na další lekci...

Později jsem odchytil Kate a zeptal se jí na jejího velkého hannoverána.
„Když jsem ho v roce 2005 koupila, byly mu právě tři roky a prošel testem hřebců. Ale trochu moc hřebčil, takže jsme ho nechali vykastrovat. Byl na hřebce tak strašně velký! Po kastraci měl nějaké problémy, takže měl nakonec asi osmiměsíční odpočinek, takže zatím moc nedělal. Šel zatím jen troje závody a to velmi dobře..."

Ale už začínáte s několika kroky polovičního překroku?
„Pro něj je to jednoduché. Jezdíte a řeknete si 'zkusme dnes třeba toto' a on to udělá - lépe než můj Grand Prix kůň. Je velmi talentovaný."

Bylo to dnes překvapení, když jste sem vlezli a on se rozhodl, že předvede rodeovou show?
„Ano, to nikdy neudělal. Úplně jsem zapomněla, že šel v životě jen troje závody a od srpna nikde nebyl... co naděláme, to jsou mladí koně, ale myslím, že před příštími závody ho raději olonžuju."

Ale byla to klidná, příjemná lekce se Steffenem, že?
„On působí tak uklidňujícícm dojmem, žádný stres, pokud uděláte chybu, nevadí, jeďte dál, i chyba se může stát v tréninku nástrojem. Což je skvělé, protože když doma uděláte chybu, můžete ji přeladit v něco pozitivního. Což je dobré pro mladé koně, nezačnou se bát ani rozčilovat."

Pracovali jste hlavně na narovnání?
Myslím, že právě proto, že má tak dobrý krok, má tendence se křivit, aby se netloukl do předních nohou. Myslím, že až zesílí a přenese víc váhy dozadu, i narovnání přijde. Opravdu pracujeme na narovnání a zapojení celého těla koně, a to je perfektní, přesně to, co potřebuje."

A zabránit, aby utíkal příliš hluboko dolů...
„Koně rádi utíkají, je to snadná cesta ven, tak jdou rádi do hloubky..."

Kate jezdí od třinácti let. Se svým druhým koněm, Oscarem B, právě vstupuje na úroveň Grand Prix, z čehož je velmi nadšená: „Připravila jsem si ho sama od začátků až do Grand Prix, to je opravdu úžasné!"

Dalším koněm „na place" byl opět import - osmiletý Carlyle, zakoupený Nadiou Coghlan v Německu jako čtyřletý. Nadia vzala Carlyho na Mistrovství světa mladých koní a nyní soutěží na úrovni SG.

Nadia a CarliA znovu ta obávaná hloubka: „Opatrně Nadio, tlačí se ti dolů. Ano, musíme koně přimět k práci hřbetem, ale dávej pozor, aby z toho neutíkal."
„Požádej o trochu ohnutí, přestože je velmi elastický, zvládne to ještě víc. Je důležité ohýbat doprava i doleva, při zahřívání není prostor pro kompromisy. Ohnout a uvolnit. Okamžitě se narovnává? Když povolíš, měl by ještě dva nebo tři kroky zůstat v ohnutí, jinak tě bude svádět k podržení vnitřní otěže. Nechceme, aby byl příliš nízko, ale chceme, aby byl kulatější v týlu. Ohnutí týlu je stejně důležité jako uvolnění hřbetu. Každá nestálost v přilnutí musí být odstraněna hned na začátku - jemný, ale pevný kontakt."

A nyní z jiného soudku: cokoli začnete, je potřeba i ukončit.
„Když začneš dávat poloviční zádrž, 100% ji ukonči uvolněním. Nenechávej ho v žádném mezistavu. Neděláme to jen pro uvolnění svalů, ale i pro získání jeho pozornosti. A nenechávej ho brát si příliš silný kontakt. Může jít do ruky, ale ani o gram víc. Nikdy v tréninku netahej, ani jeden krok, kdy máš v ruce příliš. Jeden gram navíc vyvolá ztuhnutí; zkrácení rámce je pak důvodem k útěku z otěže. Neakceptuj, že když shromažďuješ, kůň tuhne - ohýbej ho, sestavuj dovnitř i ven, otestuj, zda uvolnění odpovídá shromáždění. Uvolňuj, když ho shromažďuješ. Je prostupný, když shromažďuji? Pokud nebudeš zkoušet ty jeho, bude zkoušet on tebe. Požaduj o fous více uvolnění v prodloužení i shromáždění - aby byl trochu víc prostupný. Pokud nebudeš žádat o prostupnost, nedostaneš ji."

„Laťku pro uvolněnost nastav trochu výš, vše se snižuje podle vašich očekávání. Shromáždit na 100 %, uvolnit na 100 %, zakulatit na 100 %, uvolnit na 100 %. Je v pořádku, když se otěž trochu prověsí. Němci to nemají rádi, ale je to v pořádku. Napřed ho posaď na záď a vyjeď do prodloužení."

„Buď náročná, protože pro přesun na vyšší úroveň už potřebuješ 100% sebenesení. Pokud je kůň expresivní, ale bez perfektní kontroly, budete mít v Grand Prix problémy. Můžeš udělat kompromis ve výrazu, ale nikdy ne v uvolnění." Na tohle Steffen dbal u všech jezdců, pořád dokola, aby v každý moment byl kůň uvolněný, aby pomůcky procházely celým tělem a jakkoli oslnivý pohyb bez toho pro něj nic neznamenal.

A každý cvik, každý jednotlivý pohyb, musel být předveden na maximum: „Tento přechod byl za 6. Pokud to tak necháš, nezmění se to. Udělej to znovu a lépe. Hledej správné reakce, nevytvářej špatné návyky." Ale kůň musí zůstat uvolněný: „Neboj se ho požádat o trochu přistavení ven, dovnitř, uvolnit. Kůň má nádherný pohyb, ale pokud ztratí uvolnění, je bezcenný."

Nadiin kůň rád šidil cvalovou piruetu, zmenšoval ji, aby si ji usnadnil. Steffen mu v tom zabránil: „Udrž výrazné postavení dovnitř záď. Projeď dlouhou stěnu v traversu a pak, když budeš točit do piruety, stále udrž toto postavení. A teď desetimetrový půlkruh a záď dovnitř, pěkně řízený, konzistentní pohyb ... a nyní pětimětrový, záď dovnitř. Nenech ho převzít iniciativu a kruh zmenšit. Nemusíš se starat, jestli má záď dostatečně pod sebou, má přirozený talent ke shromáždění, ale pokud se shromáždí, není potom méně ohebný? Jezditelnost je rozhodující faktor, nemůžeš pokračovat, pokud není dost uvolněný."

„Jezdi teď opravdovou piruetu a nedovol mu padat přes vnitřní holeň. Velkou, velkou - je to trénink piruet. Nenech ho vytahovat tě dopředu. A nedej se otrávit, zůstaň pozitivní, seď rovně uprostřed sedla a nedej mu příležitost z toho utéci."

„Čím citlivěji reaguje na tvou vnější holeň, tím snazší pro tebe je sedět na vnitřní straně. Pokud zareaguje na ostruhu, zatlač patu dolů a zkontroluj, že reaguje na holeň. Ostruha je pouze pro případ nutnosti. Naším cílem je, aby fungoval na holeň." Bylo zajímavé, když si Steffen sedl na koně a oni zjistili, že každá pomůcka holení není doprovázena "dotekem" ostruhy, jak „decentní dialog" holeněmi s koňmi pak vedl...

A stejně jako Kate, i Nadia musela každý pohov v kroku jít za nejvyšší známku: „Jezdi prodloužený krok každý den, zvykni je na to, koně mohou relaxovat i v prodlouženém kroku. Zprostorni krok a on se začne vytahovat z kyčlí a uvolní. Může přitom relaxovat a okysličit si svaly, ale stále respektuje tvé pomůcky. Připomínej mu, že holeně ho nebudou podpírat."

A jezdec stále musí hlídat rámec, Nadia byla ve cvalu upomínána: „Pozor, začíná se natahovat a tuhnout. Zvedni si ho z rukou. Kůň může jít do ruky, ale jen po určitou hranici."

A pokud se ptáte, zda Steffen také sedl na koně, tak ano, sedl na Carlyho a předvedl opravdu překrásnou piafu. Když se Nadia vrátila do sedla, Steffenovi se stále nezdálo její přilnutí: „Stále si hlídej přilnutí. Vždy dokončuj poloviční zádrže, problémy začínají v zádrži, nedovol mu se rozejít, dokud ho nepožádáš. Teď je to dobrý tvar ve cvalu - dost kulatý, ale ne příliš hluboký. Ohnutí v týle, ale ne v bázi krku. Kontakt, který máš, bych použil k zádrži. Vezmi ho víc zpátky, posaď víc na záď a pak uvolni. Udržuj mu uvolněnou horní linii... ne, tohle netoleruj, je moc chytrý! Ohni ho a víc uvolni, ne víc výrazu, víc uvolnění. Já vím, že on je schopný výrazného cvalového i klusového prodloužení, ale to já teď nechci - pořád musíš mít kontrolu a dávat pozor."

„Bez ohledu na to, jak moc viditelná je poloviční zádrž, nabídnutí poté musí být stejně tak viditelné. Mnoho trenérů říká 'nepoužívejte ruce' a pak si na koně sednou a používají je ještě víc - někdy na nějakou chvíli musíte. Po poloviční zádrži nech otěž prověsit, nauč ho nést se bez vaší ruky."

Nadia pak jezdila pracovní piruetu a opět se řešilo přilnutí: „Pozor, máš v ruce tunu, vytvoř příležitost, abys mu mohla otěž dát. Udržuj hravý kontakt. Pokud máš v ruce moc, neber to, zakulať koně a můžeš mu otěž nabídnout."

Totéž potom v piafě: „Zlepši uvolnění, nedrž ho jen vpředu - to je lepší, hned je vzadu aktivnější. Když zjemníš ruku a přiměješ ho jít, bude klidnější v hubě. Je skvělý, ale nenech ho, aby si myslel, že je velký, ať má pocit, že je malý; není třeba, aby se choval jako 'macho'. Nejdůležitější částí těla koně nejsou zadní nohy, ani záda, je to mozek. Ten musíš získat a on se naučí používat svoje svaly pro tebe, ne proti tobě."

A totéž v přeskocích, znovu, cval musí být perfektní: „Ve cvalu ani krok proti ruce, ani krok proti holeni. Přiměj ho k lepší spolupráci, takže budeš moci jezdit pasivněji."

A když první přeskok byl trochu neučesaný: „Chceš to projezdit? Udělej něco jednoduššího. Víc stihlové otěže, když ho zakulatíš, používáš příliš spodní část nohy. Použij celou nohu, zavři ji, zakulať v týle, ne níž v krku a ano, po přeskoku pomůcku dopředu. Jsou to ve skutečnosti dvě pomůcky - změna a dopředu."

A nějaký poloviční překrok: „Lehce do strany, víc mysli na uvolnění."

A piafa: „Stáhni paty dolů, nepoužívej ostruhu. Udělej to jednou, pak jej zatlač dopředu. Neměl by si myslet, že piafa se chce jen když máte ostruhy. Kruh, shromáždi sedem a otěží a když jsou holeně na něm, je aktivnější..."
A ano, „není žádný důvod, aby šel dolů, když přejdeš do lehkého klusu..."
Nadie, stejně jako Kate, se práce se Steffenem líbila: „Myslím, že ty lekce jsou opravdu, opravdu dobré. Postřehne, když si kůň chce odpočinout a zavěsí se vám do ruky a hned říká, že je třeba ho opravit a vyhnat mu tu myšlenku z hlavy. Můj Carly byl pak v ruce mnohem příjemnější, nelehal si. A vyčkávat, nesnažit se hnát dopředu, to je moc dobrý pocit."

„Musíte přitom pořád přemýšlet, každý krok, ověřovat, že vás kůň vnímá a neutíká. Není tu proto, aby koně předváděl, je to základní práce a zlepšování chodů. Všechno je uvolněnější, plynulé..."

„Carly jde moc rád dolů a opírá se a Steffen to viděl hned, jak jsem vešla první den na jízdárnu. Řekl, abych ho zvedla z udidla, že chceme koně kulatého, přes hřbet se vytahujícího, ale nechceme, aby agresivně tlačil do ruky. Hodně polovičních zádrží, ale mezitím pořád povolovat, hlídat, aby se kůň nesl sám."

Tohle všechno známe, známe ta slova, ale neděláme...
„Zapomínáme. Necháte to koni několikrát projít a máte problém - submisivita je věc, na které jsem hodně pracovala. On umí udělat hodně cviků, ale musí se naučit na ně čekat. Je zbytečné předvádět cviky, když nejsou pořádné základy a submisivita. Pak to nikdy nebude tak dobré, jak by mohlo. Říkal, že Carly je asi vyhrávací kůň, protože má takový pohyb, že i když je trochu na předku, pořád vypadá impozantně, ale bude stokrát lepší, když bude opravdu poslouchat jezdce, neválet se v ruce a spolupracovat..."


Steffen Peters vypráví o svých začátcích

Původem Němec začal ve skutečnosti svou kariéru v Holandsku: „Všechno to začalo na malé chatičce, kterou měli mít rodiče nedaleko holandské hranice. Má sestra začala jezdit na ponících a jednoho dne mě vzala s sebou. Dva nebo tři roky nato nám rodiče koupili poníky - nevěděli o koních nic, ale přesto se jim povedlo koupit dva dobré poníky. Pro mě skokana, pro sestru drezurního. Můžete tam na pony závodit až do šestnácti let a jsou tam dokonce Mistrovství Evropy pony, je tam mezinárodní kategorie pony, ještě než se člověk stane 'mladým jezdcem'. Takže v těch 14, 15, 16 jsme jezdili po mezinárodních závodech."

„Když mi bylo šestnáct, otec koupil tříletého koně. To bylo podruhé, co jsme měli trochu štěstí, protože z tohoto tříletka vyrostl Udon, se kterým jsem byl v roce 1996 na olympiádě. V té době nikdo nevěděl, že to bude kůň do Grand Prix, byl to holandský kůň po Darling Boy. V této době jsem ještě stále trochu závodil v Holandsku a byl jsem pozván jezdit k Jo Hinnemann do Německa. Přijal jsem a zůstal jsem tam od roku 1980 do roku 1985, učil jsem se a trénoval tam. Tam jsem v roce 1984 potkal Laurie Falvo, trenérku ze San Diega a tam mě pozvala pracovat k sobě do Států. To jsem udělal v létě 84, pak jsem se vrátil do Německa na vojnu do srpna 85. 30. srpna jsem skončil a od prvního září jsem byl ve Státech a věděl jsem, že to je místo, kde chci žít."

„Byl jsem ve správný čas na správném místě, protože drezura ve Státech tehdy hodně rostla. Pak jsem měl velkou přestávku v roce 1991, kdy jeden sponzor, stále ho mám, přišel, že by chtěl koupit Udona a nechat mě trénovat jejich koně. Takové věci se stávají asi jednou za sto let. Takže moje rodina prodala Udona do Kommerstads. Takže to byl rok 1991, kdy jsem začal svůj vlastní byznys a kdy začala i má Grand Prix kariéra. Svého prvního Grand Prix koně jsem jezdil v Holandsku v roce 1993 v Rotterdamu a věci se vyvíjely dál."

„V tu dobu jsem se viděl víc jako závodník, ale vždy jsem rád i učil, hlavně proto, že v Německu musíte vyřešit hromadu věcí - přinejmenším školu, z níž jsem vycházel - a já si vždy myslel, že by bylo opravdu zajímavé jít do detailů, povídat o jednotlivých pomůckách, cvičeních ke zlepšení koně a jezdce, a proto jsem začal rád i trénovat... odtud se odvíjejí i mé kliniky. Myslím, že kliniky jsou i místem, kde jsem potkal hodně nových sponzorů... kteří pak koupili koně, kteří se stali mezinárodně úspěšnými."

Steffen Peters a Ravel: http://www.youtube.com/watch?v=06cTLVoDk9Y

Podobné články

Paul Belasik je jedním z nejvýraznějších a nejefektivnějších obhájců klasických principů a drezury „přátelské ke koni“. Je autorem sedmi knih…

Jessica von Bredow-Werndl je jednou z nejvýznamnějších německých drezurních jezdkyň současnosti. Zazářila už v kategorii juniorů a mladých jezdců,…