Tváře české drezury: Libuše Půlpánová

13. 3. 2011 Katka Lipinská Autor fotek: archiv Libuše Půlpánové

Libuši Půlpánovou netřeba představovat, se svým DAF Ondrášem byla dlouhá léta jednou z našich nejúspěšnějších reprezentantek i v zahraničí. Momentálně si připravuje mladé koně, takže tématem našeho povídání bude příprava mladých koní a její úskalí. Třeba jak se vyrovnat s 'pubertou'. Hlavní krédo? Na koně je třeba si počkat.

Kdo je kdo: Libuše Půlpánová

libaJejí jezdecké začátky se datují ještě dříve, než se narodila, už když byla v bříšku, maminka jezdila.:-) Poté opět dlouho nezahálela a začala jezdit přibližně ve třech letech, ale to už si moc nepamatuje. Začínala ve skocích a první velký úspěch měla na prvním Mistrovství republiky dětí v Mostě v roce 2000, kde vyhrála kombinovanou soutěž (2. místo skoky, 4. místo drezura): „Díky tomu jsem byla pozvána na drezurní soustředění a tam to vše začalo. Hned v roce 2001 jsem vyhrála drezurní mistrovství juniorů a takto se to opakovalo dalších 8 let opět i přes věk mladých jezdců."

Pět let po sobě (dva roky jako junior a tři roky jako mladý jezdec) se účastnila Mistrovství Evropy v drezuře. Velkým úspěchem byla účast ve finále Světového poháru mladých jezdců, kterého se účastnilo 12 nejlepších mladých jezdců světa, z toho ze střední Evropy jen dva jezdci (krom ní ještě Polka). Nyní je třetím rokem v seniorské kategorii, v prvním roce byla na mistrovství bronzová a další rok pátá. Toto vše se svým koněm s velkým „K" DAFEM ONDRÁŠEM. Minulý rok se rozloučil s úspěšnou kariérou a Libuše se začala objevovat na obdélníku se svými mladými nadějemi. Jsou jimi černá klisna Semiramis, valach Ergon a žlutý hřebec Česarion Kinský. A trenérka? Jednou týdně trénuje se Štěpánkou Koblížkovou.

Na koně je třeba si počkat

Ondrášovi je 23 let a pořád se těší dobrému zdraví. Teprve minulou sezónu se rozloučil se sportovní kariérou a nebylo to proto, že by musel. Momentálně si Libuše připravuje tři mladé koně. Zajímalo mě tedy, jakým způsobem s nimi pracuje, aby šli zdravím i úspěšností ve stopách Ondráše. To nejdůležitější je prý umět si počkat: „Já mám pocit, že tady u nás mě rozhodčí často hodnotí hůře než v zahraničí. Mám mladé koně a trochu se bojím je příliš brzy vzpřimovat. Raději jezdím delší dobu s koněm níž a kulatým, aby skutečně chodil s vyklenutým hřbetem a dobře mě nesl. Je to důležité, protože potom často vidíte na obdélníku koně, kteří chodí sice vpředu hezky vzpřímení a s kulatým krkem, ale kde je hřbet? A kde je záď? Já si raději počkám. Když jedu na závody do zahraničí, je tam samozřejmě mnoho koní, kteří jsou ve stejném věku dál. Ale nikdo mě tam za to nekritizuje, naopak. Dozvídám se pozitivní hodnocení za to, že koni dopřeju čas. Že s ním pracuji správně a že pokud vidím, že nemá dostatečně silný hřbet, nevzpřimuji. Na tom nevidím nic špatného."

„U mladých koní by se měl řešit víc rámec, ve kterém chodí, než bezchybnost cviků. Cviky řeším, když je kůň starší a má už dané nějaké základní shromáždění. Ale pokud tam ještě nejsem, řeším primárně jiné věci."

ondrasKonkrétně?
„V první řadě jestli je uvolněný. Zda má uvolněný týl a přežvykuje na udidle. Jestli jde od zádi a má dobře vyklenutý hřbet, jestli jde v pravidelném tempu a dokáže přidat a zkrátit... to je důležitější, než jestli je např. neklidné couvání a drobné nepřesnosti ve cvicích. Tyhle základy je prostě potřeba položit v tomto věku a jsou velmi důležité. Na pilování cviků má potom spoustu dalších let. Tohle ale není z mé hlavy, myslím, že takhle to dělají v zahraničí, kde kladou mnohem větší důraz na základní pohyb, uvolnění, práci hřbetu, rovnováhu a stranovou ohebnost."

„Šestiletý kůň ani nemůže vše provádět bezchybně, vždyť je to napůl miminko. Není ve shromáždění usazený a ještě do toho dělá cviky - a potom je důležitější ten základ, pohyb toho koně, kulatost a uvolnění než ty cviky. Mám teď na mysli zejména úlohy KMK, které by toto měly zohledňovat. Neměly by být postavené na cvicích. Samozřejmě, když pojedu s nimi srovnatelné třeba S úlohy, které jsou hodnocené klasicky - každý cvik svou známkou, tak je to jiné."

Jak by tedy měl být mladý kůň připravován, aby chodil tak, jak má?
„Tak tohle je hodně specifické, záleží na konkrétním koni a člověku. Ale obecně - je potřeba dodržet základní výcvikovou škálu. A je potřeba jezdit hlavou. Všichni víme, že tříletý kůň má chodit dopředu. Později se má potom začít kulatit, aby chodil s vyklenutým hřbetem, dělat přechody, aby posílil záď. Ale stále musíme přemýšlet a dělat to s citem, nic není univerzální. A v určitou chvíli je potřeba umět na toho koně počkat. To je asi nejtěžší - umět odhadnout, co kdy s koněm můžu dělat, na co už má a kdy potřebuje ještě chvíli času. K čemu mi je, když kůň v šesti letech vyhraje KMK, když v deseti letech má odrovnaný hřbet? Je pravda, že mí šestiletí koně v KMK byli ve výcviku níže než ostatní, kteří třeba to KMK vyhráli. Ale já jsem cítila, že by to na ně bylo moc."

Jak poznáte, že toho koně můžete posunout zase o kousek dál? Neměla byste konkrétní příklad?
„Protože mi to nabídne. Sám. Konkrétní příklad... ukážu koni nějaký cvik. Třeba je mu pět let a já mu ukážu dovnitř plec."

Príma.. a jak poznáte, že je čas na to mu to ukázat? Co k tomu musí znát a umět?
„Než začnu s dovnitř plecí, musí umět ustoupit od vnitřní holeně, ohnout se kolem ní a ubalancovat malý kruh. Musí vědět, co znamená vnitřní holeň a vnější otěž. Pak zkusím a ukážu mu něco jako dovnitř plec - samozřejmě zpočátku to není úplně dovnitř plec. Pravděpodobně ho to v první řadě trochu rozčílí - je to něco nového, trochu náročného a on úplně přesně neví, co ty pomůcky rukou a holení znamenají. Takže naznačím a nechám být. Přijdu za týden a zopakuji to znovu. A on je zase trošku podrážděný, cože to chci. Takže opět jen naťuknu, zkusím dvakrát na obě ruce v kroku, klusu a nechám to zase být. A zase to nechám na chvíli být a za čtrnáct dní zase ťuknu. A pak nastane ten moment, kdy to koně najednou nerozčiluje a řekne mi 'aha, to už jsem někdy viděl, to znám a nevadí mi to'. Pak na té dovnitř pleci můžu začít pracovat a rozvíjet ji. Ale pokud se ten kůň stále tváří jako 'co to po mně chceš', dám tomu čas."

Takže to nelámete přes koleno? Jsou lidé, kteří mají pocit, že musejí přitlačit, aby to kůň udělal...
„Noo, spíš ne. Ale samozřejmě záleží i na koni. Jsou tací, kteří prostě z principu nebudou dělat. Ale v těch čtyřech nebo pěti letech ti koně ještě nevědí, co je pořádná práce. Nebo by neměli, protože se stále ještě vyvíjejí, rostou. Takže v tomhle věku by ten kůň neměl bojovat proti vám nebo proti práci, tam si na něj raději počkám. Klidně měsíc, dva a budu mu to jen ukazovat v náznaku, abychom se nedostali do konfliktu. Ale zase po měsíci nebo dvou už budu chtít, aby to nějakým způsobem udělal. Takže když mám mladého koně, věci ukazuju a snažím se dát mu čas a počkat na něj. Ale pokud čekám a čekám, kůň už ví, oč jde, ale nechce se mu, tak pak už nastane fáze, kdy mu řeknu „musíš". To potom jinak nejde."

„Mojí Semiramis bylo vloni šest let. Z pátého na šestý rok mě hodně zlobila. Celou zimu. Byla jsem z ní nešťastná, prováděla opravdu šílenosti, řeč s ní nebyla, ke cvikům se dostat nepřipadalo v úvahu."

seminaA jak jste s ní v té době pracovala, když, jak říkáte, s ní nebyla řeč?
„No chtělo to trpělivost... hlavně ji neuškrtit.:-D A zkusit to znova... a znova... a znova... Pak se na jaře zlepšila, takže jsem se rozhodla s ní zkusit KMK. Ale chodila jsem s ní jen v takovém základním shromáždění, ne úplně tak, jak to rozhodčí chtějí vidět. Byla podsazená, byla kulatá, chodila aktivně odzadu a přes hřbet. Týl měla níž, což mi v danou chvíli nevadilo. Takhle odchodila sezónu, nebylo to ještě úplně ono, ale bylo jí teprve šest. A je moje, takže chci, aby byla zdravá a chodila mi třeba do dvaceti let, takže jsem si počkala. Jsou šestiletí koně, kteří chodí S úlohy na páce, ale ještě k tomu nebyla, tak jsem to nedřela. Udělali jsme jen to nejnutnější a ona na konci sezóny byla klidná a spokojená. Teď jí táhne na sedmý rok a ona přes tuhle zimu najednou udělala ohromný skok. A najednou mi to dala sama. Znáte ten pocit, že jedete, najedete do cviku a cítíte, že 'to tam je'? Tak jsem toho využila a říkám si, že tedy něco zkusím. Zkusila jsem překrok, přeskok a ono to šlo. Teď jí není ani sedm a udělá všechno, dělá mi už třeba přeskokové řady nebo cvalové piruety. A to jsem se vloni nedostala na páku a nešla jedinou S úlohu!"

„S valachem mám podobnou zkušenost - když mu něco ukážu, napřed se tváří nevraživě, jakože se mu do toho nechce. Až když mu to ukážu poněkolikáté, zjistí, že to vlastně už viděl. Ale je to alchymie.:-) Jak na každého koně přijít, každý je úplně jiný. A když ten klíč najdete, je to vždycky klíč jen k tomu konkrétnímu koni. Ale je třeba si počkat. Pokud si nepočkáte, pak po zbytek kariéry už jen záplatujete. Řešíte problémy, které z toho spěchu vyplývají. Ono nejde jen o zdraví koně, ale o psychiku. Kolikrát je horší, když koně zlomíte psychicky. Pokud do něj v šesti letech natlačíte něco, na co ještě nemá, může být psychicky poznamenaný na zbytek života. Jistě, můžete mít výsledky, ale pořád budete vědět, že tohle musíte dělat opatrně, tamhle na to dávat pozor a pořád budete takhle záplatovat."

„Je zajímavé srovnávat, já mám klisnu a hřebce, oba jsou stejně staří. Kobyla měla 'pubertu', jak už jsem zmínila, v zimě mezi pátým a šestým rokem a to s ní nebyla řeč. Hřebec, Česarion, ten dělal všechno, s ničím neměl problém. Chodila jsem s ním i páková S, toho kobyla schopná nebyla a on byl úplně v pohodě. A dostal 'pubertu' teď, mezi šestým a sedmým rokem."

A co s ním tedy teď děláte? Vrátíte se níž?
„Ne, tak zlé to s ním není.:-) Zůstanu tam, kde je a dám mu čas. Bude ještě letos chodit S a věřím, že po nějaké době a až na to bude čas, skočí dopředu stejně, jako ta moje kobyla. On je pozdní, ale myslím, že tak za půl roku ho to přejde."

A co když máte naopak koně, který hodně nabízí? Jsou mladí koně, kteří nabízejí možná i víc, než na co v danou chvíli mají?
„To je ošemetné. Oni vám to nabídnou třeba ve čtyřech letech a pak se vám v sedmi zablokují. To je to, co jsem říkala, že musíte jezdit hlavou, používat zdravý rozum. Pokud vám kůň nabízí věci, o kterých víte, že by je měl dělat třeba v šesti, tak je po něm nebudu chtít. Nebudu ho třeba posílat do většího vzpřímení, budu ho jezdit dole a uvolněného."

Kolikrát vidíte lidi, kteří jezdí třeba mladé koně ve vzpřímení, v držení, které neodpovídá tomu věku a říkají 'on na to má, on to sám nabízí'.
„Teď jde o to, jestli pracuje hřbetem tak, jak má. Jestli to sice na oko nevypadá dobře, ale třeba tam úplně nejsou záda. Jestli to tedy není tak trošku falešné. Na tohle to chce mít oko. Může se stát, že se na toho koně kouknete a napřed si řeknete 'jo, to je dobrý, je hezky vzpřímený', jenže pak se podíváte pozorněji a vidíte, že je to falešné a že jde bez zad. Zrovna v české drezuře se tohle vyskytuje docela často, že kůň nahodí takový ten falešný kulatý krk a jde bez hřbetu."

„Žádný mladý kůň se nenarodil tak, aby byl schopen chodit třeba ve čtyřech letech ve shromáždění, k tomu musí dospět pravidelným a systematickým tréninkem. A ve čtyřech letech ho nemůže, resp. neměl by mít za sebou, to trvá roky. S čtyřletým koněm já dělám maximálně obden. Takže pokud to nabídne, pak je to možná proto, že na něj někdo hupsnul ve třech a začal ho drtit. Ale pak nevěřím, že vydrží třeba do patnácti. Tříletý kůň nemá co být drcen na jízdárně a kroutit kroužky, má chodit na špacíry a s prací se jen polehoučku seznamovat."

„Anebo je to na úkor něčeho jiného. Třeba má silný krk a plece, ale má slabší záda. Takže mi to nabídne krkem a já můžu mít pocit, že mi to nabídl a že je to super, ale je to na úkor hřbetu. V takovém případě bych řekla, že se právě musí přemýšlet nad partiemi, které jsou slabší a pracovat na nich a tyhle prozatím nerozvíjet. V dané chvíli to nepotřebují."

Takže byste se v takovém případě snažila hlavně najít, kde je ta slabina?
„Jasně, přesně tak. Najít tu slabinu a pracovat na ní, aby ten komplex byl celý správně. A ne abych ve čtyřech letech měla úžasný krk, ale neměla záda."

To vypadá na nový Murphyho zákon o koních - 'pokud se ti zdá, že ti kůň nabízí víc, pravděpodobně jsi někde něco přehlídl'? :-)
"No, ano.:-D A bohužel jsme občas svědky tohoto i na obdélnících. Myslím, že bychom se měli stále více vzdělávat, trénovat a také věřit trenérům, kteří stojí na zemi a vidí to.":-D

Podobné články

Jak koně naučit vstoupit do vodní plochy? A lze to i bez dramatu?

První krok jsme učinili. Právě nováčci v přepravě potřebují při první jízdě klid a jistotu.

Ježdění v přívěsu se dá naučit. Alfou – omegou je trénování s citem a rutina. Redaktorka časopisu Cavallo se zeptala třech odborníků, zda je…