Případová studie: Trénink a stav zad koně

20. 10. 2021 06:00

Obrázky: 5

Autor: MVDr. Zuzana Zápalková Foto: Gabriela Rotová, Pinterest, archiv Zuzany Zápalkové Rubrika: Zdraví a veterinární péče Počet přečtení: 1041 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Dnes se s vámi MVDr. Zuzana Zápalková podělí o zkušenost, jak moc mohou tréninkové metody ovlivnit stav zad koně.

V rámci své praxe jsem byla požádána o chiropraktické ošetření asi desetileté kobylky irského koba. Když mi ji majitelka stáje přivedla, už od pohledu bylo vidět, že je něco špatně. Kobylka měla výrazně přesvalený krk, nosila hlavu hodně vysoko a zádové svaly byly ve velmi špatném stavu, slabé a neposílené. Majitelka klisny už nějakou dobu jezdila s trenérkou.

Na můj dotaz, jak daná trenérka trénuje, mi bylo odpovězeno, že zastává názor, že kůň musí chodit s hlavou nahoře.
Při vyšetření jsem zjistila, že kobylka je zablokovaná doslova od hlavy až po ocas, měla výraznou asymetrii v osvalení (nebo spíš neosvalení) zad, kdy levá polovina zad byla ještě méně osvalená než pravá.

Kdybych vypíchla nejproblematičtější místa, tak to byl bedrokřížový kloub, střední část bederní páteře (4. a 5. bederní obratel), přechod hrudní a bederní páteře, báze krku a atlas (první krční obratel). Bohužel majitelka klisny byla příliš důvěřivá ve svou trenérku a věřila, že ji to učí správně.

Tady bych vám ráda přihodila biomechanickou vsuvku, abychom si objasnili důvody vzniku všech potíží této klisny.
Když se podíváte na obrázek jezdce na koni a představíte si průběh páteře koně a jezdce, zjistíte, že páteř koně má horizontální průběh a páteř jezdce je vertikální. Na oba působí jako hlavní síla gravitace. U koně způsobuje gravitace u hrudní a bederní páteře extenzi (prohnutí), zatímco u jezdce její kompresi. Pokud chceme, aby tělo fungovalo správně, musí tak trochu bojovat s gravitací. Toho docílíme správným posílením důležitých svalů, a to jak u koně, tak u jezdce (u nás se často na kondici jezdce zapomíná a přitom je to velmi důležitý článek do celkového obrázku).

Na obrázku jsou vypíchnuty nejdůležitější svaly potřebné pro nesení jezdce. Všimněte si, kde jsou a jak probíhají svaly zmíněné v textu: m. splenius, m. serratus, zádové a břišní svaly, m. trapezius a svaly na zádi.

Když se zaměříme na koně, tak páteř by měla být stabilizována mezi hrudními a pánevními končetinami a měla by pružit mezi horní linií zad a břišními svaly (a to jak horizontálně, tak vertikálně). Pokud jedna z těchto důležitých oblastí nefunguje, jak má, nemůže kůň správně pracovat pod sedlem. Kůň si pak ulevuje, jak může, vyhýbá se některým cvikům nebo je neprovádí správně. V důsledku toho pak vznikají blokády v páteři a rozvíjí se svalová dysbalance.

Pokud nutíme koně chodit s hlavou nahoře, trpí hodně báze krku, tedy poslední dva krční obratle, a posiluje se svalstvo na spodní straně krku. Naopak horní linie krku atrofuje (ztrácí se svalová hmota) - právě svaly horní linie krku by správně měly aktivně krk nést. Kůň s hlavou nahoře pak není schopen adekvátně zapojit záda a břišní svaly, takže se v zádech prohne. Tím pak dojde k rotaci pánve směrem dozadu, čímž trpí bedrokřížový kloub a kůň není schopen se kvalitně nést a podšlápnout nohy pod těžiště. Koně s prohnutými zády jsou pak náchylnější na rozvoj kissing spine, z dlouhodobého hlediska jsou časté problémy s mezikostním svalem, hodně trpí třeba i loketní klouby (obojí se děje v důsledku přetížení hrudních končetin).

Správné shromáždění koně. Pánev koně je podsazená, pánevní končetiny se energicky odráží od země. Záda jsou vyklenutá směrem nahoru, stejně jako báze krku, hrudník se zvedá mezi lopatkami a hlava má tendenci se snížit dolů. (zdroj obrázku: zde)

Zkusíme si krátce rozebrat jednotlivé části těla, které se podílí na sebenesení koně. V oblasti hrudních končetin jsou nesmírně důležité svaly v okolí lopatky a hrudníku. A to zejména prsní svaly, které najdeme na spodní straně hrudníku (mezi hrudní a pažní kostí) - ty mají za úkol zvednout hrudník mezi lopatkami směrem nahoru. Dalším důležitým svalem je m. serratus ventralis thoracis (dolní pilovitý sval hrudníku), který spojuje lopatku s žebry a taky pomáhá ve zvednutí hrudníku mezi lopatkami. Pokud tyto svaly nefungují správně, kůň se nemůže vyklenout v hrudníku, nezvedne ho mezi lopatkami nahoru a to brání i vyklenutí zad. Jestliže jsou tyto svaly na jedné straně zkrácené, může to evokovat stav, kdy je jedno rameno výše než druhé (při pohledu zepředu).

Co se týče krku - krk by měl být nesen v tzv. pozitivním napětí. Pozitivní napětí je definováno jako taková svalová aktivita, která je potřeba pro splnění daného cviku, bez jakékoli nadměrné tenze (ať už fyzické nebo psychické). Pokud kůň není schopen jít na otěži a nést krk v tomto pozitivním napětí, pak se snaží nést hlavu blíže k těžišti, to
znamená, že jde za otěž nebo zvedá hlavu nahoru. V tomto “sestavení” není kůň v rovnováze a nemá šanci posílit svaly potřebné k aktivnímu nesení se. Na aktivním nesení krku by měl mít největší podíl sval řemenový (m. splenius). Začíná v oblasti hrudní páteře (na 3. až 5. hrudním obratli) a upíná se na jednotlivé krční obratle v úseku 3. až 5. krčního obratle, jedna jeho část se upíná až na lebku. Hlavní funkcí tohoto svalu tedy je zvednutí hlavy a krku, stabilizace a nesení krční páteře. Pokud kůň ale chodí s hlavou nahoře, tento sval ochabuje a naproti tomu kůň posiluje spodní linii krku, hlavně m. brachiocephalicus (zvedač hlavy). Výsledkem pak je typický jelení krk, často s viditelnou prohlubní před lopatkou - to je známkou ochablého trapézového svalu (ten má za úkol nejen stabilizovat trup v rotaci, ale také se účastní v pohybu lopatky).

Na tomto obrázku je vidět rozdíl ve správném a špatném způsobu ježdění. Na horním obrázku je korektní nesení koně, kdy jsou záda vyklenutá a tvoří pro jezdce jakýsi most - ten sjednocuje a umocňuje pohyb koně. Na spodním levém obrázku je ukázka prohnutých zad při zvednuté hlavě koně. Prohnutí zad je ještě umocněno kvůli váze jezdce. To způsobuje pokles horní linie zad a pánevní končetiny nejsou schopny se dostat pod těžiště koně. Spodní pravý obrázek ukazuje, co se stane, pokud se zaměříme pouze na zakulacení koně vepředu. Kůň má stále prohnutá záda a pánevní končetiny nejsou schopné kvalitně podšlápnout pod tělo.

Pánevní končetiny jsou důležitým motorem koně. Pohyb směrem dopředu by měl vycházet primárně ze zádi. Energie pánevních končetin při odrazu je přes křížokyčelní kloub přenášena do celé páteře. Pokud má kůň slabé zádové svaly, není schopen kvalitně aktivovat pánevní končetiny - ty nejsou schopné se dostat více pod těžiště koně. To nutí
koně prohnout se v zádech, v důsledku toho rotuje pánev směrem dozadu. To opět znemožňuje posunout pánevní končetiny směrem dopředu pod těžiště. Dochází tak k přetěžování hrudních končetin, což může vést k chronickému přetížení šlach, předčasnému rozvoji artrózy nebo dalším pohybovým problémům.

Do celkového obrázku musíme přidat ještě břišní svaly. Na ty se často zapomíná, ale jsou velmi důležitým bodem. Když se podíváte na anatomický obrázek koně, jaké všechny orgány se nachází v hrudníku a břiše, je vám asi jasné, že to bude celkem značné procento celkové hmotnosti koně. Všechna tato masa vytváří velký tah na páteř směrem k zemi (gravitace :-)). K tomu si pak představte ještě sedlo a jezdce. Tato obrovská masa vlastně “visí” na horní linii zad.

Abychom na koni mohli jezdit, je proto potřeba koně naučit zapojovat i břišní svaly, které pak krásně vytvoří druhou oporu ze spodní strany břicha. Pro koně to ale není přirozené, musíme ho to naučit my. Pro posílení břišních svalů jsou ideální práce v terénu ve všech chodech, kavalety, gymnastické řady, drezurní práce (od přechodů, ustupování na holeň, projíždění kruhů a vlnovek až po práci na dvou stopách), prakticky cokoli, co donutí koně zapojit břišní svaly. Fantazii se meze nekladou. :-)

Když se vrátíme k případu klisny: Majitelce jsem tedy doporučila, aby změnila trenéra a aby klisnu učila, že musí při ježdění vyklenout záda a snížit hlavu a krk. Domluvily jsme se také na kontrolu po pár měsících. Kobylku jsem viděla znovu asi po půl roce a musím říct, že když mi ji ošetřovatelky přivedly, tak jsem si v první chvíli myslela, že je to jiný kůň. Kobylka měla krásně nasvalenou horní linii krku i zad (záda sice ještě nebyla úplně ideální, pořád ještě
přetrvávala mírná asymetrie na levé straně v porovnání s pravou), ale už se dalo mluvit o tom, že na těch zádech nějaké svaly má. A dokonce se jí i stáhlo břicho (to je krásný efekt posílených břišních svalů, kdy najednou váš kůň nevypadá jako březí klisna před porodem :-)). Ještě jsem doladila přetrvávající blokády v bedrech a krku a majitelku pochválila, že s klisnou udělala za ten půlrok obrovský kus práce.

Přesvědčila jsem se nejen já, že korektní práce s koněm nese ovoce a je to na těch koních opravdu znát. Jen je potřeba, abychom přemýšleli o tom, jak jezdíme a trénujeme své koně. Koňská záda nebyla přírodou vyrobena pro to, abychom na nich jezdili.

Je proto naší zodpovědností koně naučit, jak nás mají na hřbetě nosit, aby jim to neubližovalo.

 

 

MVDr. Zuzana Zápalková

Po ukončení studií na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně se vydala cestou fyzioterapie, která ji vedla nejprve na kurz koňských masáží do Velké Británie. Poté absolvovala semináře zaměřené na metodu Equine Touch a Dornovu metodu, až nakonec došla k poznání, že jejím posláním je chiropraxe. Veterinární chiropraxi vystudovala v Anglii u IAVC (International Academy of Veterinary Chiropractic). Mezi její pacienty patří nejen koně, ale i psi a jiná zvířata (například miniprasátka nebo třeba králíčci). Více informací najdete na webových stránkách www.chiropraxezvirat.cz

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com