Syndrom fragilních hříbat teplokrevníků mění pravidla hry

27. 11. 2018 Martina Cerhová Autor fotek: pixabay, BMC Veterinary Research

Jsou tomu už čtyři měsíce, kdy jsme zveřejnili článek o syndromu fragilních hříbat teplokrevníků. A náš tehdejší názor, že WFFS zásadně změní pravidla hry v teplokrevném chovu, se v průběhu času potvrdil. Po celém světě se čile testují plemenní hřebci a chovné klisny, výsledky testů se zveřejňují, a ti, kdo netestují, čelí kritice ze stran chovatelů.

Po dlouhé roky byli chovatelé zvyklí na informační vakuum kolem zdraví plemenných hřebců. Hřebčíny a majitelé hřebců se velmi rádi chlubili úspěchy svých plemeníků a jejich potomků, jakmile však šlo o zdraví, drželo se vždy vše pod pokličkou. Pokud už nějaký problém nastal, vyřešilo se vše „odstavením“ hřebce z chovu a jelo se dál. Chovatelé tak byli odkázáni na shánění informací z různých zdrojů, což bohužel často nahrávalo informacím typu JPP (neboli „jedna paní povídala“), o jejichž serióznosti se často dalo (a stále dá) pochybovat. Problémem vždy také bylo, že se tyto neověřené informace šířily rychleji než požár a náprava jejich řádění byla téměř nemožná. Ale pozor, najdou se solidní majitelé hřebců, kteří na dotazy odpoví podle pravdy a bez vytáček, ale pořád to není informace tzv. černé na bílém (tzv. „klidně to tam napište…“).

Důležité ovšem je, aby si člověk majitele hřebců nepředstavoval jako nějaké padouchy, vždyť se logicky snaží jen propagovat a prezentovat své hřebce v tom nejlepším světle. A je to normální, vždyť chov je i o obchodu a ne že ne. Po mnoho let tak panoval jakýsi status quo – všichni chápali postoj majitelů hřebců a zároveň všichni chápali postoj chovatelů, kteří po informacích dychtí. Jenomže něco se změnilo.

Objevil se syndrom fragilních hříbat teplokrevníků. Objevil se vlastně ani není vhodný výraz, vhodnější je „chovatelé objevili“, není třeba si dělat iluze o tom, že WFFS je novodobá záležitost. Nové je to, jak rychle se mezi chovateli informace o WFFS šířily a jakou odezvu mezi chovateli tyto informace vyvolaly. Tak hlasité volání po testování plemenných hřebců a zveřejnění výsledků tu ještě nebylo. A především tu nikdy dříve nebyla tak rychlá odezva ze stran majitelů a hřebčínů, což dospělo až ke kapitulaci i těch, kdo prohlašovali, že testovat nebudou (viz P. Schockemöhle níže).

Po dlouhou dobu se zdálo, že ČR bude tradičně ostrůvkem klidu. Naši chovatelé, ač se o WFFS dozvěděli (a nedělejme si iluze, že to bylo až díky našemu článku), na tuzemské hřebčince a majitele hřebců ohledně testování žádný tlak nevyvíjeli. Až se zdálo, že je to snad nezajímá. Otázkou zůstává, čím to je. Jedni říkají, že to bude cenou připouštění, protože tuzemské připouštěcí poplatky často nedosahují ani poloviny výše těch zahraničních, chovatele tedy ztráta hříběte ekonomicky tolik nebolí. My si ale nemyslíme, že naši chovatelé myslí jen na peníze. Možná jde spíše jen o pocit, že se nás WFFS netýká, neboť se s ním většina chovatelů v praxi nesetkala. Ale to neznamená, že neexistuje a že se mu 100% vyhneme. Přitom řešení je jednoduché, testovat plemenné koně a podle toho volit vhodný rodičovský pár. Nic více, nic méně. Žádné drama, žádné slzy, žádná hysterie.

Situace v České republice

Nám to ale nedalo a protože víme, že ve vědění je síla, a EQUICHANNEL.cz se vždy snažil zprostředkovat chovatelům co nejvíce objektivních informací, obrátili jsme se s žádostí o oficiální vyjádření na všechny hlavní plemenné knihy v ČR (ČT, CS, KK), zemské hřebčince a majitele hřebců. Velmi si vážíme těch, kdo nám odpověděli, ať už byla jejich odpověď nakloněna testování, nebo ne. Prokázali tak svůj zájem o zdejší chov, tuzemské chovatele a také to, že tu jsou pro ně.

Za Asociaci svazů chovatelů koní nám na dotaz ohledně testování plemenných koní odpověděl MVDr. Jaroslav Dražan, prezident ASCHK ČR:

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Jak jste již psala, oslovila jste UCHS - teplokrevné chovy. Již delší dobu kritizuji, že u koně jako HZ není prováděna kontrola dědičnosti zdraví. Mnohokrát jsem tuto otázku otevíral jak na MZe , tak i na SVS ČR. Touto problematikou se chtěl zabývat VÚVL v Brně, ale bohužel nebyly přiděleny žádné finanční prostředky ani vůle sestavit systém kontroly. Není tedy dosud vůbec známa frekvence tohoto onemocnění v ČR, a proto nemám argumenty k prosazování zavedení diagnostické depistáže. Budu se znovu pokoušet jednat s odpovědnými orgány a zjištění stanoviska.

Přeji hezký den,

MVDr. Jaroslav Dražan

prezident ASCHK ČR

 

Za Svaz chovatelů českého teplokrevníka na náš dotaz odpověděla Mgr. Kateřina Hanušová, která doporučila předsednictvu nechat testovat všechny nové plemenné hřebce. Zmínila ale také, že je vše v rukách ASCHK, která je nyní uznaným chovatelským sdružením pro českého teplokrevníka.

Za Zemský hřebčinec Písek, s.p.o. se pro nás vyjádřila Ing. Hana Štěrbová, Ph.D. s tím, že je v plánu testování plemenných hřebců před začátkem nové připouštěcí sezóny.

Zemský hřebčinec Tlumačov s.p.o. nám zaslal následující vyjádření:

Dobrý den paní Cerhová,

i když chápeme výše uvedenou problematiku WFFS, nejsme přesvědčeni o tom, že se v ČR jedná o zásadní problém, který by chovatelé českých teplokrevných koní řešili. Jak sama dobře víte, zabýváme se nabídkou výroby inseminačních dávek čerstvého chlazeného i hluboce mrazeného spermatu a za celou dobu této činnosti se nám ani jednou nestalo, že by chovatel vznesl požadavek a nebo dotaz týkající se tohoto syndromu a že by požadoval prověření námi nabízeného hřebce na tento syndrom.

WFFS, tedy syndrom fragilních hříbat teplokrevníků, je onemocnění tak vzácné a téměř se nevyskytující, že testovat naše hřebce se nám zdá v tuto chvíli zbytečné. Počet postižených hříbat vzhledem k tomu, že se jedná o autozomální recesivní mutaci, je opravdu velmi malý. Navíc si myslíme, že pokud by se jednalo o skutečně závažný zdravotní problém u větší části populace teplokrevných koní v ČR, neměla by reakce být na jednotlivých vlastnících hřebců, ale na rozhodnutí příslušných státních orgánů nebo povinných osob, máme tím na mysli státní veterinární správu a nebo povinnou osobu z pohledu plemenářského zákona a tou je v tuto chvíli příslušné Uznané chovatelské sdružení, potažmo ASCHK. Nicméně, pokud by příslušné UCHS tyto testy požadovaly, tak samozřejmě hřebce v majetku hřebčince otestovat necháme, za majitele hřebců v soukromém vlastnictví mluvit ovšem nemůžeme.

ZHT

 

Za Hřebčín Sprehe na náš dotaz odpověděl Karel Lacina, který potvrdil, že výsledky testů plemenných hřebců budou známy před novou připouštěcí sezónou.

JŠ Valdštejnská obora nechala testovat všechny své hřebce, a jak nám potvrdila Šárka Votavová, s negativním výsledkem. Všichni čtyři, tedy 2497 Clive (o: Heartbreaker, m: Madeleine po Voltaire), 2228 Porthos (o: 5067 Papillion, m: Tasmánie (Ts-7) po Tasak), 2483 Gaboo (o: 1053 Guidam Sohn, m: 73/336 Klívie M po 412 Ermitaž) a Leonidas (o: 5171 Lord Weingard, m: 1/648 Doris po 290 Walzerkönig) nejsou nositeli WFFS genu.

Za Hapax s.r.o. nám zaslala následující vyjádření paní Petra Humlová: „Ráda bych Vám oznámila, že společnost Hapax s.r.o. se po vzoru zahraničních hřebčínů rozhodla otestovat své plemenné hřebce na WFFS. Výsledky testů budou poté zveřejněny na našich oficiálních stránkách www.hapax.cz“.

Bohužel jsme od některých dotázaných odpověď neobdrželi ani po opakovaném dotazu. Pokud by snad někdo dodatečně vyjádření zaslal, velmi rádi jej doplníme.

Obrázek DNA sekvence s vyznačením pozice 239GG, což odpovídá zdravému jedinci. Má-li tam kůň A místo G, je nemocný WFFS. Má-li tam přes sebe obě písmena G/A, je přenašečem WFFS. (Zdroj: Genomia, genetická laboratoř)

A protože nás zajímá také to, co si o WFFS myslí chovatelé, kteří své chovné klisny již nechali otestovat, požádali jsme o vyjádření i některé z nich.

Michaela Dvořáková: „WFFS není nafouklou bublinou, před lety jsem přišla o hříbě ČT narozené dva měsíce před termínem, které se narodilo s potrhanou kůží. Při pohledu na původ jeho rodičů jsem přesvědčená, že už tehdy šlo o případ WFFS, i když se o tom tenkrát veřejně nic nevědělo, takže to nikoho nenapadlo blíže zkoumat. Jsem majitelkou tří chovných klisen německé krve, a když jsem se dozvěděla o WFFS, nechala jsem všechny testovat. Bylo to v době, kdy ještě nebyly podniknuty žádné kroky ze strany chovatelských svazů, já už chtěla připouštět a 25% riziko ztráty hříběte mi připadalo strašně velké. Naštěstí jsem zjistila, že všechny mé klisny jsou negativní. Netvrdím, že by se měli pozitivní jedinci vyřazovat z chovu, ale podle mého názoru je třeba WFFS status znát a pokud mám pozitivní klisnu, vybírat pouze negativního hřebce. To je jediná cesta, jak zamezit tomu, abychom zbytečně přicházeli o hříbata. S ohledem na to, že tato genetická vada je stará více než sto let, troufám si tvrdit, že snad každý teplokrevný kůň má někde v původu předka, který byl WFFS pozitivní. Už jsou dokonce zaznamenány i případy pozitivních plnokrevníků, písmeno W se tak z názvu nyní někdy vypouští. Pozitivní předek naštěstí automaticky neznamená, že je pozitivní i daný jedinec, ale bez testu to nejsme schopni posoudit (pokud tedy neznáme status rodičů). Přístup hřebčinců, které nezveřejňují status svých hřebců, považuji za nezodpovědný, ve finále škodí majitelům klisen a přenáší náklady na jejich bedra. Pozitivní status mnoha hřebců byl už přitom několikrát určen na základě testů potomstva (což je např. případ Don Schufra, kterého majitel testovat nenechal), a je jen otázkou času, kdy se tímto způsobem postupně odhalí další a další pozitivní jedinci. Doufám tedy, že povinné testování postupně zavedou všechny chovatelské svazy, a umožní tak chovatelům informovanější rozhodnutí při výběru hřebců pro své klisny.“

Markéta Písaříková: „WFFS z mého pohledu představuje zdravotní, etický a právní problém. Párování dvou nosičů genu vede k riziku, že se z 25 % může narodit postižené hříbě. Hříbě nemá žádnou šanci na život, pokud se narodí živé, svlékne se mu z části těla (obvykle nohou) kůže za živa, nesnesitelně trpí.“

Miškechová Eva: „Je to jednoduché, když je možnost otestovat, proč to neudělat. Čím více mám informací o svých klisnách, tím lépe můžu vybírat hřebce, kterého na ni napasovat. Když o klisně vím, že je pozitivní, tak vyberu negativního hřebce. Pro mě o nic nejde, jen další informace k dispozici, kterou využiju při výběru hřebce.“

 

WFFS v zahraničí

Jak jsme již zmínili, čile se testuje po celém světě. Není tak možné v jednom článku shrnout všechny výsledky testů. Ty lze nalézt na webových stránkách každé stanice hřebců/hřebčína (pokud své hřebce testovali). Ukázkově se k situaci postavila např. plemenná kniha KWPN, která výsledky v chovu aktivně působících plemenných hřebců zveřejnila na svých webových stránkách (zde), stejně jako vestfálská PK (zde). Pozor! Někteří chovatelé mají stále pocit, že WFFS se týká především drezurních koní, ale nositelem je také např. Cristallo I (po Cornet Obolensky) či Ventador (po Vigo D'Arsouilles).

Většinu chovatelů zajímá dění především v Německu, kde se k situaci čelně postavila vestfálská PK zmíněná výše. S ohledem na skutečnost, že 1. listopadu 2018 vstoupilo v platnost nové nařízení EU (viz příloha pod článkem) platí v Německu nové ZVO (Zuchtverbandsordnung).

V něm je například nově od roku 2019 zavedena povinnost testování plemenných hřebců jezdeckých koní zapsaných (aktuálně i v budoucnu) v plemenné knize hřebců I či II na syndrom fragilních hříbat teplokrevníků. Každý chovatelský svaz musí výsledek testu evidovat v databázi a také zveřejňovat na svých webových stránkách. Výsledek nemá vliv na zapsání hřebce, slouží jen jako informace pro chovatele. Povinné testy jsou i u jiných plemen koní (pony).

Nové ZVO si můžete přečíst zde (novinkou je také to, že se coby rok narození bude zapisovat aktuální rok narození, tedy hříbata narozená mezi 1. 11. a 31. 12. budou zapsána v aktuálním roce, nikoliv jako narozená v roce následujícím).

 

Jak je tedy vidět, panika kolem WFFS nepanuje. Proč také, není to epidemie smrtelné nemoci. Je to něco, čemu se dá snadno vyhnout. Je ovšem zapotřebí testování plemenných koní, a to nejen plemenných hřebců, ale také chovných klisen, protože rodičovský pár tvoří dva jedinci. A klisna je důležitá mnohem více, než si často chovatelé myslí. Ke všemu je třeba přistupovat s rozmyslem a bez zbytečných emocí. Je ale logické, že je třeba zveřejňovat veškeré potřebné informace týkající se zdravotního stavu koní a potenciálně nebezpečných dědičných nemocí. Pak už je jen a jen na chovatelích, pro jaký rodičovský pár se rozhodnou. Ale musí mít možnost volby, a to právě na základě dostupných informací. Chovatelství je také o zodpovědnosti.

Podobné články

Když jsem byla malá, byla mým vzorem číslo jedna. Žena, které nechybí odvaha a která navzdory předsudkům jde za svým snem. Tomu pak neváhá hodně…

Chov koní Kinských přinesl pět vítězů Velké pardubické a mnoho věhlasných steeplerů. Tito jedineční koně tvoří nedílnou součást historie čs. chovu a…