Stříbrná a zlatá Tereza Slabá: „Working je obrovská zábava“

2. 12. 2020 06:00

Obrázky: 13

Autor: Gabriela Rotová Foto: Archiv Terezy Slabé Rubrika: Kdo je kdo Počet přečtení: 1747 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Tereza Slabá, stříbrná na MČR ve working equitation v roce 2018 a zlatá v letech 2019 a 2020, ještě „před čtyřmi lety pomalu netušila, že vůbec nějaký working existuje“. A přesto se jí podařilo vystoupat až na pomyslný vrchol této bouřlivě se rozvíjející disciplíny. Dnes tedy na slovíčko s letošní královnou working equitation...

Terezo, v září letošního roku se ti podařilo obhájit seniorské zlato na Mistrovství Working Equitation ČR. Jaké to bylo? Těžší než v minulém roce?

Musím říci, že ve srovnání s předchozím rokem to těžší bylo – nejen proto, že si myslím, že úroveň českého workingu a s ní i kvalita jezdeckých dvojic roste, ale také kvůli nepříznivému počasí, které nás provázelo celý sobotní den. Nám se podařilo zajet dobrý drezurní test, což je často rozhodující pro další průběh soutěže. Test ovladatelnosti byl letos asi nejtěžší částí. Kurz trailu byl poměrně náročný, sestaven rakouskou mezinárodní rozhodčí Sandrou Migl, při naší jízdě se navíc spustil prudký liják. Naštěstí to mého koně příliš nerozhodilo a jízdu jsme poměrně se slušným výsledkem dokončili. Závěrečný rychlostní test není naší silnou stránkou, přece jen s poníkem nemám proti lusitánům a teplokrevníkům na velkém kolbišti příliš šanci. Soustředila jsem se tedy na plynulou jízdu s cílem dokončit a nediskvalifikovat se, což se nám podařilo, a v konečném výsledku stačilo na celkové prvenství.

Asi musíme zmínit, že v ČR působí v rámci této disciplíny dva spolky a konají se tedy i dvě Mistrovství. Proč tomu tak je?

Ano, to je pravda. Já soutěžím pod mladším spolkem Working Equitation Česká republika (WEČR), který je zde od roku 2018. A proč došlo k jeho vzniku? Hlavním důvodem bylo to, že zakladatelé chtěli organizovat a propagovat working v ČR trochu jiným způsobem, přiblížit ho a otevřít akce pro co nejvíce jezdců. Mám radost, že tento původní cíl se daří plnit, počet členů velmi rychle roste a lidé jeví čím dál větší zájem o tuto krásnou disciplínu. V současné době každý spolek pořádá závody podle vlastních pravidel a pro účast v národních soutěžích je nutné být členem daného spolku. Členem WEČR se můžete stát nezávisle na členství v jiných spolcích, žádná omezení pro zájemce o working zde nejsou. Mezinárodní závody jsou otevřeny pro členy obou spolků. Zájemcům o disciplínu bych doporučila prostudovat si kalendář akcí a závodů obou organizací a vybrat si pro začátek dle lokality nějaký seminář, kde si budou moci překážky nejen vyzkoušet, ale seznámí se i s pravidly disciplíny. Pokud se nepletu, tak Mistrovství ČR letos uspořádal pouze spolek Working Equitation Česká republika, uvidíme, jak situace dovolí příští rok.

Koňské kořeny máš v rodině, anebo...?

Vůbec, v rodině jsem takto „postižena“ jen já. Když vynechám občasné svezení se na koni někde na pouti, tak jsem poprvé na koni seděla kousek od naší chaty u Benešova. Chodila jsem tam koně okukovat k výběhu a vždy se celý týden těšila na víkend, kdy jsem mohla i jezdit. V té době nešlo o žádné pravidelné ježdění, k tomu jsem se dostala až asi ve 13 letech, kdy se mi podařilo rodiče přemluvit a začala jsem chodit pravidelně do Hucul clubu Praha. Zpočátku na výcvikové lekce, poté jsem jezdila za výpomoc. Musím říct, že toto bylo jedno z nejhezčích období u koní, kdy jsem potkala úžasné lidi, jezdili jsme hlavně na vyjížďky po okolních lesích a prostě jen s koňmi byli a nic neřešili. Po několika letech v HC Praha jsem si řekla, že bych se přeci jen chtěla naučit trochu více a třeba vyjet i na závody – začala jsem proto jezdit na soukromých koních za příspěvek. Tak jsem vlastně poznala i mého současného workingového parťáka Montyho (wpbr hřebec Dollom Valmont). Už s Montym jsme se dostali do stáje drezurní trenérky a rozhodčí Kataríny Hlavové, kde jsme strávili téměř 10 let. Bylo to nejzásadnější období, kdy jsme se naučili většinu věcí, které teď umíme. V současné době trénujeme pod vedením Anny Horké a věřím, že se nám podaří se posunout zase o kousek dále.

Jakto, že jsi zanevřela na drezurní obdélník a vyhrál na celé čáře právě working?

Ještě před 4 lety jsem pomalu netušila, že vůbec nějaký working existuje, dostala jsem se k němu v podstatě náhodou. Ve stáji, kde jsem byla, se mu věnovaly kamarádky a ty mě také „vyhecovaly“, ať zkusím jet na nějaký seminář a možná pak i závody. Sice se mi hned na těch prvních podařilo diskvalifikovat se, ale disciplína mě naprosto nadchla. Working je hlavně obrovská zábava, a to jak pro jezdce, tak pro koně. Líbí se mi na něm, jak prověřuje všestrannost jezdecké dvojice – od drezurního přiježdění a ovladatelnosti koně, po souhru, důvěru, rychlost, obratnost a v neposlední řadě i to, jak dvojice působí celkovým harmonickým dojmem. Překážky, které se vyskytují v testu ovladatelnosti a rychlosti, simulují nástrahy, se kterými se můžeme setkat venku v přírodě (branka, můstek, různorodý podklad…), jejich tréninkem si tedy připravujete ve svém koni spolehlivého partnera na vyjížďky do okolí a i na jiné stresové situace. Je krásné pozorovat, jak je dobře připravený workingový kůň schopen rychle přepínat mezi adrenalinovým zrychlením a absolutním klidem nutným pro překonání překážky, a to na minimální pomůcky a s důvěrou ve svého jezdce. Disciplíně na atraktivnosti přidává i to, že nejsou tak striktní pravidla pro výstroj jezdce a koně – často proto vidíme na závodech velmi pěkně a zajímavě sladěné dvojice. Díky všestrannosti workingu není žádné plemeno koně v nevýhodě, vyzkoušet si ho může opravdu každý. Všechny testy se také jedou za doprovodu hudby. Já za sebe musím říci, že nikde jinde jsem se na akcích nesetkala s tak přátelskou atmosférou, obrovským nasazením pořadatelů a zapálenými lidmi ochotnými „kopat“ za tu svoji disciplínu. Říkám, že kdo si working jednou zkusí, už ho to nepustí.

Jak vypadá tvoje příprava?

Naše tréninky jsou zaměřeny z velké většiny zejména na drezuru s velkým důrazem na přechody a dobrý cval, protože i takový test ovladatelnosti je v podstatě drezurou mezi překážkami. Pravidelně se snažím do hodin zařadit i trénink konkrétních překážek, nestavím si ale celý kurz, ale např. jen 1–2 překážky, na jejichž správné technické provedení se ten den zaměřím. Větší množství překážek v pořadí za sebou pak jedu v podstatě jen na závodech, případně na nějakém semináři. Pravidelně jezdíme také do terénu, kde se snažím pracovat zejména na motivaci k ochotnému zrychlení do testu rychlosti – to je naše největší slabina – a samozřejmě také na vytrvalosti a důvěře.

Měla bys radu, na co by se měli ti, kteří s workingem koketují, zaměřit? Kde a čím začít?

Zájemcům o working doporučuji určitě na začátek navštívit nějaký seminář, pořádáme jich poměrně dost a není tedy problém si vybrat nějaký poblíž. Tam vám vysvětlí nejen základní pravidla a způsob, jak dané překážky jezdit, ale zejména různé tipy, jak konkrétní věci trénovat. Obecně bych poradila hlavně při tréninku nespěchat, projetí každé překážky si zpočátku rozfázovat a nesnažit se projet ji rovnou jak při soutěži. A ještě jedna důležitá věc – vždy si dejte pozor, aby byly překážky i samotné tréninkové prostředí bezpečné – pokud si na sebe omylem strhnete např. nedbale uchycený stojan branky, můžete mít do budoucna u této překážky velký problém se k ní jenom přiblížit.

Dalo by se říci, o čem je dobrý working? Jaký má být kůň na working a jaký by měl být člověk, který se chce workingu věnovat?

Symbolem dobrého workingu je pro mě souhra, elegance, harmonie, lehkost a nápad. Workingu se můžete věnovat s jakýmkoli plemenem koně, protože např. na rozdíl od drezury není kladen důraz na výrazné chody – i na mistrovství světa byli k vidění lusitáni, velšové, kwpn teplokrevníci nebo třeba camargueský kůň. Workingový kůň by měl být především poslušný a s důvěrou a uvolněně reagovat na pomůcky jezdce. Právě důvěra, uvolněnost a plynulost projetí jsou hlavními kritérii při hodnocení jednotlivých testů.
Disciplínu si můžou vyzkoušet opravdu všichni – základním chodem otevřených tříd je klus a máme i speciální třídu pro děti s vodičem v kroku. Kurz a charakter překážek je také v nižších třídách přizpůsoben dvojicím, které s workingem začínají. Myslím si proto, že zúčastnit se občas nějakého WE semináře nebo závodů může být prospěšné i např. pro drezurní, parkurové či hobby jezdce, aby si otestovali schopnosti své a svých koní a zpestřili tím svůj trénink.

Máš nějaký vzor?

Nemůžu říci, že bych měla nějaký jeden vzor. Líbí se mi práce mnoha lidí, ať už z drezurního, workingového prostředí nebo třeba z práce ze země. Vlastně se snažím si vzít od každého něco, co mi vyhovuje a funguje. Pokud bych měla jmenovat jednoho člověka, kterého po jezdecké stránce velmi uznávám, tak je to za working equitation portugalský jezdec Vasco Mira Godinho. Měla jsem tu možnost se několikrát zúčastnit jeho klinik zde v České republice a moc se mi líbila zejména jeho práce na překážkách. Je to také jeden z mála jezdců, kterému se podařilo se prosadit nejen ve workingu, ale také v drezurním sportu.

Další sportovní sny? Dvakrát korunovaným mistrem republiky již jsi! :)

Snažím se s koňmi moc neplánovat, ale ráda bych se s Montym dostala ve workingu na úroveň Master (vedení jednou rukou) a třeba zase vyjela na nějaké mezinárodní závody. Hlavně si ale přeji, aby všichni koně zůstali zdraví – Monty už mi ze sportovního hlediska splnil víc, než jsem vůbec čekala.

Co je podle tebe při práci s koňmi důležité? Co by nikdy nemělo chybět nebo naopak přebývat? 

Myslím si, že je velmi důležité při jakékoli práci s koňmi zachovat pozitivní atmosféru, neupínat se na nějaký konkrétní cíl, ale pracovat s tím, co je „tady a teď“. Člověk by se měl naučit reagovat na aktuální podmínky, nebýt frustrovaný z toho, že minule třeba něco šlo a nyní se to nedaří. Určitě by dále neměla chybět schopnost sebereflexe, empatie a důslednost. Já pokud mám např. špatný den, kdy nejsem úplně v pohodě nebo jsem unavená, tak na koně radši vůbec nelezu nebo jedu jen na vyjížďku.

Chybují koně? A pokud ano, jak podle tebe máme na chyby svých koní reagovat?

Určitě – a myslím si, že je i žádoucí, aby chybovali – jen tak se mohou naučit, co je správně a co ne. Je vždy ale třeba uvědomit si, zda chybují důsledkem nepřesné komunikace jezdce nebo třeba proto, že pro daný cvik ještě nejsou dostatečně fyzicky připraveni, např. ztrácejí rovnováhu. Vždy je ale nutné reagovat v klidu, požadavek opakovat, případně ubrat z nároků, a pokud není člověk schopen chyby vyřešit sám, určitě se obrátit na někoho zkušenějšího, který vám poradí.

Chybovala jsi někdy ty sama? A pokud ano, máš recept, jak chyby a strach z nich překonat?  

Jasně, chybuji stále a při každém ježdění. Chyby nejde úplně eliminovat, můžeme se je snažit jen minimalizovat tím, že je začneme řešit včas. Doporučuji si najít dobrého trenéra nebo jen třeba kamarádku ze stáje, které věříte – jakýkoli pohled ze země často odhalí problém daleko dřív, než když si s tím budete lámat hlavu sami. Každopádně, i když je to těžké, je nutné přijmout chyby jako normální součást práce s koňmi. Já třeba když mám pocit, že se něco dlouho nezlepšuje, tak si srovnám, co jsme dělali třeba před rokem a teď – téměř vždy tam lze najít nějaký pokrok. Hodně mi pomáhá dívat se na vývoj daného koně v delším horizontu a ne jen srovnávat jednotlivé tréninky mezi sebou.

Co považuješ ve vztahu člověk & kůň za to nejdůležitější?  

Pokoru.

Já, velšskými plemeny nevyléčitelně postižená, se rozhodně musím zeptat i na tvého parťáka, kterým je velšský polokrevník Dollom Valmont... Myslíš, že budeš velšským plemenům věrná, anebo lze očekávat, že konvertuješ k typicky workingovým plemenům, jako jsou kupříkladu lusitáni? 

Montyho znám od jeho obsedání, kdy ještě patřil mé kamarádce, u které jsem jezdila. Měla jsem veliké štěstí na lidi kolem sebe, protože ačkoli ještě tehdy nebyl můj, mohla jsem s ním podnikat v podstatě cokoli jsem si vymyslela – zkoušeli jsme tedy drezuru, skákat, jezdili na soustředění a i nějaké ty závody. Od začátku mi přirostl k srdci, takže když byl na prodej, nebylo těžké se rozhodnout. Popravdě řečeno mi v té době bylo jedno, jestli je velš nebo nějaké jiné plemeno – byl to první vlastní kůň, takže byl pro mě prostě ten nejlepší a nejkrásnější. Až později, když jsem poznala velšáků více, jsem zjistila, jak je toto plemeno všestranné, povahově skvělé a při tom nenáročné a odolné. Takže jsem rozhodně velký fanoušek velšů a „změna“ směrem k lusitánům mě vůbec neláká.

Aktuální koňský vozový park? Není to jen Monty...

Momentálně vlastním tři koně – již zmiňovaného WPBR hřebce Dollom Valmonta a dále dvě klisny plemene KWPN. Každý z mých koní je na jiném výcvikovém stupni a od každého se stále něco nového učím.

Jsou koně stále ještě koníčkem, nebo se chystáš na to, že budou i tvojí profesí?

Koně jsou mým koníčkem a určitě chci, aby to tak i zůstalo – lidé, kteří se koňmi živí, mají můj obdiv. Mimo aktivního závodění ve WE se věnuji ještě pořádání seminářů a tréninků, což mě velmi baví, a je to způsob, jak working trochu podpořit.

Jak by vypadal koňský ráj podle Terezy Slabé a jak ráj Terezy Slabé?

Snažím se propojit koňský ráj s tím svým – nemusí to být žádný luxus, ale důležité jsou pro mě výběhy, čisté prostředí, kvalitní seno a dobré povrchy na jízdárně. V podstatě si teď trochu v takovém svém ráji žiji, jen bych potřebovala, aby den měl asi 48 hodin. :)


 
Jakou nejlepší věc ses od koní naučila?

Koně mě toho naučili spoustu, ale jelikož jsem od přírody člověk netrpělivý, tak nejvíce asi cvičí moji trpělivost. Jedna z mých klisen je poměrně komplikovaná, často jsem to s ní už chtěla vzdát. Teď už ale mluvím o štěstí, že se ke mně dostala – učí mě radovat se i z malých pokroků a hledat stále nové cesty.

Jaké knihy nebo filmy s koňmi bys našim čtenářům doporučila? Co by si prostě každý měl přečíst nebo vidět?

Z poslední doby se mi líbila kniha o sportovní psychologii pro jezdce Čistá mysl: Čistá jízda od Ingy Wolframm a z workingové tematiky jsou pěkně zpracována DVD od Pedra Torrese, která obsahují názorná tréninková videa.

Kam bys pozvala zájemce o tuto disciplínu? Plánuje spolek již nyní nějaké akce pandemii navzdory?

Ráda bych všechny pozvala na mezinárodní závody Czech Summer Open, které jsou naplánovány na květen příštího roku v Královicích u Slaného. Závody by měly být kvalifikačními na Mistrovství Evropy ve Francii a myslím, že zde bude opět k vidění velmi dobrý working v podání zahraničních i domácích jezdců. Jedná se o druhý ročník této soutěže a my pevně věříme, že atmosféra bude stejně vydařená jako první rok.

A moje tradiční úplně poslední otázka...:) Co ti koně dali a co vzali?

Dali a dávají mi toho hrozně moc – i když to není vždy lehké, učí mě radovat se z maličkostí, nehroutit se z neúspěchu a vážit si toho, co je tady a teď, sebedisciplíně, organizaci času, umění se ovládat… U koní jsem poznala své nejlepší přátele – mohla bych takto pokračovat dlouho. A co mi vzali? Snad jen spoustu času a to, abych mohla trávit dovolenou někde u moře. :)

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com