Skokové začátky: Zkoušky základního výcviku

26. 03. 2012 05:00, Aktualizováno 11. 04. 2012 10:03

Obrázky: 4

Autor: Irena Hůlková Spoluautoři: Katka Lipinská Foto: Julie Šverčičová Seriál: Skokové začátky Počet přečtení: 11871 Počet komentářů: 9 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Dnes v našem seriálu maličko předběhneme, protože jaro ťuká na dveře a s ním i zkoušky základního výcviku. Proto právě ZZVJ jsou tématem dnešního dne. Irena Hůlková bude povídat o přípravě těsně před zkouškami a také z pozice komisařky o tom, co vás na zkouškách čeká.

Osobně říkám, že Zkoušky základního výcviku jezdce by měl mít absolvované každý, kdo samostatně jezdí na koni, nebo kdo se pohybuje v kolektivu lidí s koňmi. Je to otázka „štábní kultury". Už jen proto, aby věděl, jak se chovat ve společnosti ostatních koní s jezdci. Ale také vím, že jsou i lidé, kteří je psychicky nezvládnou a pak to asi nemá smysl. Pokud ale chcete závodit a nestrávit celý život na hobby, pak jsou pochopitelně nutnou podmínkou.

Kdy vůbec na ZZVJ pomýšlet?

Samozřejmě záleží na jezdeckém umění, sedu a vedení koně. Jezdec musí umět sedět, v pracovním i lehkém sedu, musí být schopen koně ovládat a vodit. Vědět, že zastavení není jen zatažení za otěže, umět koně ohnout. I skákání je v první řadě jízda mezi skoky. To je velmi individuální, někdo má talent a stačí mu třeba dva roky, jiný se to učí pět. Nebo jezdí roky „po lesích", nasbírá zlozvyky a jejich odstranění trvá ještě déle.

drezNa zkoušky ZZVJ patří až člověk, o kterém vím, že je schopný se pohybovat mezi ostatními lidmi a koňmi, který je schopný se pohybovat na opracovišti. Nikdo jiný tam nemá co dělat. Já vím, že spousta lidí říká, že umí jezdit, ale že trénují individuálně a nemůžou natrénovat, jak jezdit s koňmi, ale myslím si, že tak to není správné. ZZVJ slouží hlavně k tomu, aby si lidé nebyli nebezpeční na opracovištích a jedna z prvních věcí na koni je, abych věděl, jak se vyhnout, pokud mám na jízdárně ještě jednoho koně. Velkou chybou je, že lidé jezdí nečitelně, že na nich není poznat, zda pojedou doprava nebo doleva, že hledí jen na sebe.

U ZZJV hodně záleží na vhodném koni, protože těch je jak šafránu. To jsou podle mého názoru ti nejcennější koně na světě. Koně, kteří nekoukají napravo ani nalevo, jezdce podrží a bezpečně ho přenesou. Protože jezdec na této úrovni má většinou co dělat sám se sebou. Mnohokrát jsem ze zkoušek musela vyloučit lidi, proto, že měli koně absolutně nevhodného, kterého nezvládali, nebo je v tom nechal vykoupat. Je to možná nejčastější příčinou, proč jezdec neudělá praktickou část. Zkoušky jsou psychicky velmi náročné a dítě potřebuje „mazáka", který ho podrží. Nejlepší koně jsou staří „provozáci", kteří nic neřeší a nad člověkem na hřbetě mají trochu nadhled. Oni jsou trochu už otupělí, ale pro tento účel to nevadí. Problém je, pokud mají lidé koně typu quarter nebo frís, s těmi se skoky absolvují dost těžko.

Připravenost na zkoušky se ale netýká jen sedu a jezdeckého umění, ale je to hodně i o hlavě. Dokud o tom člověk není přesvědčený, nemá tam co dělat. Když chceš skákat, také musíš být při nájezdu rozhodnutá, že překážku skočíš. Pokud nejsi, kůň to samozřejmě pozná a i nejhodnější kůň ti tu překážku obejde. Takže k tomu člověk musí dozrát i psychicky. A nejen děti, to se týká i dospělých. U těch je to horší ještě proto, že se cítí špatně z toho, že se účastní zkoušek s většinou dětí.

K připuštění ke zkouškám je potřeba mít potvrzení garanta - cvičitele ČJF. Cvičitel by měl tyto věci vědět a být soudný, nepouštět ke zkouškám lidi, kteří na to ještě nemají. Jedná se i o jeho dobré jméno. Jména svěřenců se zapomenou, ty nikdo nezná, ale bude se vědět, kdo je tam poslal. I proto je lepší na zkoušky vyrazit raději později, ale připravený. Pokud člověk chce a má podmínky, je to jen o vyježdění.

Měsíc do zkoušek...

Já se většinou rozhoduji měsíc před zkouškami, jestli adepta pustím. U někoho je to jasné i víc dopředu, jsou ale i tací, u kterých váhám do poslední chvíle. Ale týden před zkouškami už by mělo být jasno. Jsou lidé, kteří jsou měsíc před zkouškami úplně mimo. A někdy se jim podaří je zajet tak, že člověk jenom kouká. Protože přijde den D a z radosti, že to budou mít za sebou, se uvolní a jedou dobře. Hodně jim pomůže, pokud vědí, co je čeká. Takže se je na to snažím připravit, aby je potom nic nezaskočilo a nerozhodilo. Také pomáhá jim opakovat, že o nic nejde, když náhodou neudělají, nic se nestane, mohou je opravit. Svět se kvůli tomu točit nepřestane.

poradaPříprava musí mít systém. Každý tyto zkoušky vnímá jinak, pro někoho jsou cílem, dokladem, že umí jezdit a tím končí. Pro někoho je cílem mistrovství světa a zkoušky jsou jen první metou. Ale v obou případech musí být příprava systematická. Nemůžete z lítání po lesích vyrazit na zkoušky. To nejde. Když říkám, že dříve, než jezdec začne skákat nebo pomyslí na zkoušky, musí koně ovládat, není to jen o tom, že ho zastaví venku na poli, to je málo. Tak se nedá projet ani základní drezura, kde se hledí především na to, jak jezdec koně vede, zda dokáže projet figury s rozumnou přesností, dělat přechody v určených písmenech. Ale zase nestačí jen zastavit v písmeni, pokud je to zastavení jen zbrklým zatažením za otěž. Je to také o tom, že komisaři vidí, že když jezdec dojíždí k písmeni, zasedne a včas dá správnou pomůcku.

Je velká výhoda, pokud je jezdec zvyklý jezdit na jízdárně, kde jsou písmena. Tak se naučí vnímat, že tam jsou a řídit se podle nich, orientovat se, aniž by musel otáčet hlavu, jen periferně sledovat, kde je má. Úlohu je nutné opravdu najezdit. Naučit se zpaměti, nespoléhat na čtenáře. Tu musíš jet tak automaticky, že si ani neuvědomuješ, že jedeš úlohu, tak důvěrně známá musí být a s takovou samozřejmostí ježděná. Úlohu nebo některé její části ke konci zařazuji do každé jezdecké hodiny. Rozhodně by měla být projeta minimálně desetkrát. Měsíc před zkouškami nechávám jezdce jezdit i celý parkur, aby si na to zvykli. Nemusí ho mít naučený tak zpaměti jako úlohu, ale několikrát by ho projet měli. Parkur je na té výšce, jako u zkoušek, nejezdí vyšší. Občas jim postavím vyšší jednotlivé skoky, nebo skoky v řadě, zhruba do výšky 1,15 m.

A co teoretická příprava?

Žádnou systematickou teoretickou přípravu nezařazuji, myslím tím, že bych si s klienty sedla a "drilovala" je v jednotlivých otázkách. Nemůžu je vodit za ručičku, oni chtějí udělat zkoušky, tak ať se taky trochu snaží, ať si zjistí informace. Takže musí přijít a říct, já si nejsem jistá u téhle otázky . A pak s nimi proberu - co je asi správně. Do nynějška byly v testech otázky velmi jednoduché, jasné a známé z praxe, kterou běžně každý u koní ví a dělá. Nyní, po vydání nových otázek, diskutujeme velmi často, protože některé z otázek jsou špatně položené a nebo je na ně několikero možností pro odpovědi. Uvidíme, co bude v testech za možnosti odpovědí. To ví jen hlavní komisař. Určitě ale před ZZJV si najdu většinou nějakou formu, jak si lidi prozkouším. Stačí na vyjížďce se nenápadně ptát....... A dozvíš se, kdo se připravoval a kdo má ještě mezery.

Malé děti dělají pohovor. Někteří nejsou schopni otázky přečíst, natož zaškrtat správnou odpověď. Včera jsem se zeptala jedné devítileté dívenky, která se také připravuje na ZZJV, jak často se mažou koním kopyta - a odpověď - no přece v úterý, v pátek a v neděli. ...... ale rozhodně z ní nevypadla odpověď, že třikrát týdně.

Den D: jak se vypořádat s atmosférou na zkouškách?

nervTo je kapitola sama pro sebe.:-) Nejhorší je ranní shromáždění. Tam je krásně vidět, jak se tam nejprve shromáždí ty dychtivé, ale mírně zelené obličejíky, plné očekávání, možná i trošky těšení, pak se otevřou dveře a vstoupí komisaři... všichni, děti i dospělí zezelenají ještě víc a vidíš, že je zle. V tu chvíli je třeba do toho vstoupit a říct jim „co blázníš, vždyť o nic nejde."

Hodně nejistoty vyvolává, když nevědí, co se kdy bude dít. Velmi je uklidní, pokud to má řád a včas a přesně se dozvědí, co je čeká. Takže se jim to snažím přesně nalinkovat: přijdeš, nahlásíš se, zaplatíš. Přijde komisař, vylosuješ si číslo. Od devíti (nebo desíti dle rozpisu) se jezdí drezury a bude se jezdit v tomto pořadí. Pak si v klidu odsedláš a půjdeš na předvádění koně. Po předvádění opět nasedláš a v opačném pořadí se jde skákat. Když už potom dojde na akci, je to lepší, protože se člověk zaměstná. Nejhorší je to ranní shromáždění, tam by se dal vzduch krájet.

Při opracování se pracuje podobně jako před závody. Nechávám je pokud možno dlouho krokovat. Ani ne kvůli koním, ale hlavně aby se jezdci vydýchali a začali soustředit. Pak teprve začneme pracovat. V podstatě v té Z úloze nic není, žádné cviky, takže ani při opracování nic nechci. Důležité je omezit se na úplně základní, lehké věci. Na opracovišti už nic nenatrénuješ a kůň na tuto úroveň nemusí být nijak zvlášť opracovaný, takže se snažím pracovat hlavně tak, aby jezdec neztratil sebedůvěru. Při skákání začnu na křížku s odskokovkou, hlavně tak, aby to dobře vycházelo. Aby nemusel nic řešit, aby to bylo na pohodu. 90 % je o psychice. Je třeba počítat s tím, že jezdec pojede o 50 % hůř.

Co když je problém s koněm? Ideálního koně na zkoušky nemá bohužel každý...
To je velmi individuální, záleží na koni. Pokud kůň zlobí, protože je temperamentní, tak ho den předtím trochu unavím, aby nezlobil. Na obtížnost v ZZVJ není třeba moc sil, nehledí se na aktivitu a energii koně, takže trochu unavený kůň nikdy neškodí.:-) Když mám koně krevnatého, raději se bude opracovávat méně. Vykrokuje, okluše, ale cválat může třeba až v úloze. Nemá smysl ho dopředu honit nebo cepovat, pak je kůň jen vynervovaný a jezdec také.

Na zkouškách jsou vůbec prakticky všichni strašně ztrémovaní. U dětí to není nic divného, ale i dospělí, jejich rodiče. Jako by na tom závisel celý svět. Nikdo to nebere tak, že když se to nepodaří, dá se to opravit a udělat jindy. A samozřejmě ta tréma pak hraje svoji roli. Někteří v tréninku jezdí dobře, ale z nervů úplně vybouchnou. Dobrý komisař by to měl umět poznat. A měl by umět pracovat s lidmi a s dětmi. Jinak se do toho nedokáže vcítit.

Jak se vybírají komisaři na zkouškách?
Oblastní výbor ČJF navrhuje jak hlavní, tak ostatní komisaře a VV ČJF je schvaluje, či připomínkuje. Musí to být minimálně rozhodčí, ale pokud je člověk jen rozhodčí na závodech, nemusí to stačit, ZZVJ jsou trochu něco jiného. Jsou i výborní a uznávaní závodní rozhodčí, kteří se na zkouškách naprosto neosvědčili a museli jsme je vyměnit. Ale jsou i tací, kteří nemají takové zkušenosti se ZZJV, a byli výborní... vzpomínám si třeba na paní Kadlecovou. A důvodem je, že s dětmi pracuje, má obrovské, letité zkušenosti s výcvikem mladých jezdců. Zkušenost je důležitá, lidé nesmějí být teoretici.

Na zkouškách jsou celkem tři komisaři. Hlavní komisař a dva komisaři na disciplíny. Hlavní komisař má na starosti hlavně teorii. Nebývá až tolik na place, protože řeší i papírování a organizační věci. Zbylí dva komisaři jsou vždy ve dvou z důvodu objektivity. A mají protokoly, kde mají čísla jezdců. Vůbec je neznají podle jmen. Pouze podle čísel, která si jezdci na začátku vylosují. Až na konci se dají dohromady protokoly a jména.

Jakým způsobem se hodnotí drezurní úloha?
Jak je to podle nových pravidel nevím.:-) Dříve byly formuláře s kolonkami pro jednotlivé jezdce - tam se zapisovaly základní věci o dvojici s důrazem na sed, vedení koně a provedení úlohy. Já, pokud se mi to nezdá, si už dělám poznámku s tím, že se uvidí, jak skoky.

Takže se nehodnotí třeba jednotlivé cviky?
Pokud máš na mysli známky za jednotlivé cviky, tak ne, takhle se nikdy nehodnotilo.

A dostanou potom jezdci protokol jako ze závodů?
Ne, ten se nedává, ale na konci každých zkoušek by potom komisař měl nabídnout, že s účastníkem úlohu projde a probere. Těch lidí není tolik, takže by to neměl být problém.

predvadeniPo drezuře bývá předvádění koně...
Předvádění koní je kapitola sama pro sebe. Pro mě vždycky nejhorší část zkoušek, protože lidé na ni chodí nepřipraveni. Podle pravidel se třeba má vyklusat stejnou nohou jako kůň - jenže většina lidí tam řeší problém, jestli kůň vůbec nakluše.:-) Nebo ho neumějí postavit. Jak má mít ty nohy od sebe?

A jak to udělat, aby měl by nohy tak, jak je má mít? :-)
Musíš se postavit před něj a pomoci si otěží postrčit tu správnou část těla tak, aby stál tak, jak má. K tomu je pochopitelně potřeba si napřed zjistit, jak vlastně má zootechnický postoj vypadat (je to v pravidlech).

A hodnocení parkuru?
Opět si všímám sedu, ruky - jestli povoluje, nebo při skoku cuká, ovládání koně. Hodnotím i to, zda jezdec doskakuje na správnou nohu a pokud ne, zda to pozná a opraví.

Které chyby vedou k vyloučení z praktické části? Jasný je pád, co dál?
Základní věc je, zda člověk koně ovládá. Pokud ne, je to jasné. Dál jestli ví, na kterou nohu cválá. Jsou tací, kteří nacválají na špatnou nohu třeba už hned na začátku. A vůbec to neřeší. Něco jiného je, pokud kůň v parkuru nechce přejít do klusu, zlobí a jezdec to řeší, tam to toleruji. Ale musí dokázat získat kontrolu. Pád je jasný, to je stejné jako na závodech, když náhodou někdo spadne, má zkrátka smůlu.

A při drezuře?
Opět je to o ovládání. Za chyby se nestřílí, některé jsou i docela úsměvné. Jednou se mi stalo, že jedna jezdkyně - a dobrá jezdkyně z drezurní stáje - odjela velmi pěkně celou úlohu a jak je na konci desetimetrový kruh a po něm se jede ještě skoro celý obdélník do zastavení v X, tak ona to nějak popletla a na střední čáru zatočila už v C. A vůbec jí nevadilo, že zdraví zády k rozhodčím.:-) To se zkrátka stane. Za to samozřejmě nevyhazujeme. Stalo se mi taky, že jednou jedna holčička nervozitou zvracela přímo na obdélníku v úloze. Bylo mi jí tak líto... odešla se uklidnit a potom úlohu zajela ještě jednou. Odjela ji, ani nevěděla jak, měla jen strašnou trému. Stává se i, že mi lidé zastaví uprostřed parkuru, že nemůžou, že je jim špatně, nebo děti se rozbrečí. Tak se zastaví: „nic se neděje, uklidni se, o nic nejde, chceme jen vidět, jestli to umíš. Chvíli se projdi a zkus to znovu." To není důvod k vyloučení. Ale musí tam být jako komisaři lidé, ne roboti.

Hodně lidí si nevěří s pracovním klusem...
Hodně toho skryje sako.:-) A když kůň půjde trochu pod kmihem, bude se jim sedět líp. Na ZZVJ se nehodnotí kůň, ale jezdec, to je třeba mít na paměti. Takže kůň se nemusí předvádět. Samozřejmě ve stresu se člověku uvolňuje hůř, nejhorší zaťaté břicho a nedýchání. Pak je potřeba jezdce dostat do pohody, aby to břicho pérovalo, pružilo. A já i na opracovišti někdy zařvu „dejchej". Pak když se povolí, je to lepší. Pokud je ale obecný problém s pracovním klusem, měl by se řešit doma. Já si dávám velký pozor, koho na zkoušky pouštím, chci, aby svěřenci, za které se podepíšu, byli dobře připravení. A musím zaklepat, po praktické stránce i bývají. A nejvíc pak člověka potěší, když vidí, jak svěřenec perfektně zajede drezuru, suverénně odskáče a potom vyletí z testu, protože se nenaučil teorii... to potom zuřím.:-) Myslím, že právem.

Připojené obrázky

Připojené články

12.03. 2012 05:00 Otázky a změny v ZZVJ

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Caine

    uff :)

    14:31 - 26. 03. 2012

    Cetla jsem s velkym napetim a cekala na zminku o copate holce na rezavem po zime vystatem magorovi. Dodnes se za ty prvni licence stydim. Ano, jezdec ma hlavne umet bezpecne se pohybovat po opracovisti, proto jsem radsi opracovavat nesla. Ach jo :)

  • 2. Katka K.

    :-)

    16:51 - 26. 03. 2012

    :-)) Neboj, myslíš, žes byla jediná?:) A myslím, žes to odčinila, licenci máš.:)

  • 3. Caine

    Ale :D

    12:55 - 27. 03. 2012

    Upřímně.. obávám se že až s takovým šílencem jo :DD licenci mám, ale i tak se zrzavec projevil i podruhé. Nicméně milovala jsem ho i tak. :D

  • 4. BarbaraSantezi

    Děkuju ;)

    20:51 - 06. 04. 2012

    Vzhledem k tomu, že ZZVJ dělám zítra, jsem lehce nervózní... Ale článek mi pomohl, jen doufám že narazím na dobré rozhodčí :)) Děkuju!!!

  • 5. Katka K.

    Re:

    22:08 - 06. 04. 2012

    Reaguje na 4.

    Držíme palce!!! :-)

  • 6. BarbaraSantezi

    Držení palců

    15:13 - 07. 04. 2012

    Reaguje na 5.

    Děkuji, asi jsi je držela dobře, licenci jsem zvládla :))

  • 7. Katka K.

    Re:

    17:11 - 07. 04. 2012

    Reaguje na 6.

    Tak to je super, gratuluju.:-)))

  • 8. Ivetashena

    Gratuluji a mám prosbu...

    11:23 - 08. 04. 2012

    Reaguje na 6.

    Též gratulace - a nechceš stručně popsat, jak to proběhlo? Hlavně ty otázky, které tu tolik děsily...

  • 9. BarbaraSantezi

    ZZVJ-průběh

    16:57 - 11. 04. 2012

    Reaguje na 8.

    ZZVJ jsem naštěstí dělala na domácí půdě a trenér byl stále u mě, to hodně přispělo ke zmenšení mé nervozity. Ráno jsem byla ve stáji brzo abych si vše v klidu připravila, jelikož jsem měla dva koně.
    V osm jsme si šli vylosovat čísla, která určovala pořadí ve kterém pojedeme.
    Pak nám dali rozhodčí dost času na nauždění apod. a šlo se předvádět. Stačilo s koněm chviličku postát (i když mě ten můj tancoval a stejně jsem prošla), aspoň říct jaký je správný postoj, dojít krokem ke kuželu, otočit se a klusat zpět. Toť vše.
    Drezura se jela Z1 (jiná už ani není) a nijak přísně hodnocená nebyla. Parkůrek byl taky v pohodě, hlavní důraz byl na dobrý cval.
    Testy, kterých jsem se bála nejvíce, byly jednoduché. Doporučuji naučit se je před zkouškama, aspoň se na ně podívat, ale my si všichni radili a otázky byly typu: Kde je bílý praporek... A nejhůř si člověk tipne.
    Hodně záleží na rozhodčích, já měla opravdu hodné. Ale myslím, že se licence dá zvládnout naprosto s přehledem ;).

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com