Shromáždění: Přirozené a ještě přirozenější

6. 10. 2011 Theresa Sandin Autor fotek: archiv autorky

Téměř před dvěma lety jsme vás seznámili s velmi zajímavými texty švédské drezurní jezdkyně a trenérky Theresy Sandin o rollkuru. Protože však nejen na zdejších diskusích je stále aktuální téma skutečného shromáždění, rozhodli jsme se vám předložit další soubor jejích článků; začneme tím, zda je klasické ježdění pro koně přirozené - a co vlastně je přirozené.

Švédky Nissa Gustafsson a Sara Karlsson zkoumaly, zda skokoví a drezurní trenéři mají stejný názor na to, co to je shromáždění a jak ho dosáhnout. Zjistily, že nejen mezi disciplinami, ale i mezi jednotlivými trenéry se objevily názory rozporuplné, a že koncept shromáždění je celkově plný zmatků.

sustainable dressage

Nevím, zda mé názory nebo myšlenky uváděné v klasických textech se v této studii objevily, ale zde je moje pojetí shromáždění, jak a proč o něho usilovat. Přeju pěkné čtení!

Přirozené = klasické?

No, dobře. Všichni, kteří si myslí, že jezdí klasicky, se snaží pracovat tak přirozeně, jak je to možné. V současné době máme sklon si myslet, že přirozené je táák dobrá věc, že je to to hlavní. A pokud je klasika dobrá, pak klasické musí být přirozené.

ilustrační foto

Naučené „přirozené"?

Možná by bylo přirozenější dělat drezuru ve volnosti ze země, cirkusová představení, jezdit bez sedla, provozovat ospalý western pleasure nebo sedět v nevybalancovaném stolicovém sedu a rovnováhu udržovat díky otěžím. To vše záleží na tom, jak definujete pojem „přirozeně". Pokud by jezdec pouze následoval své přirozené instinkty, ježdění by se velmi vzdalovalo klasickému stylu, o jaký dnes usilujeme. Jen si vzpomeňte na přirozený reflex VŠECH začínajících jezdců: pevně tisknout a nahrbit se a chytnout rukama. Mnoho z toho, co bude v následujících článcích popsáno, jde proti přirozeným lidským i koňským instinktům a je naprosto nepřirozené pro koně i jezdce.

Co je „přirozené" a co není?

Ve svém přirozeném stavu má každý kůň své osobité slabosti a zvláštnosti, stejně jako my lidé. Žádný člověk se nebude pohybovat naprosto atleticky a elegantně s držením těla, které mu bylo dáno z nebes. To u lidí i domácích koní přichází až s tréninkem. Mnoho z nás se hrbí, vytáčí špičky, předklání se, chodí křivě atd. a to vše je přirozené. Náš exteriér a vše, co se nám kdy stalo, nás natolik vytvarovalo, že se pohybujeme právě tak. To jsou ty věci, které chceme „napravit" v tělocvičně (vedle pálení kalorií). Trénujeme, abychom vypadali lépe, abychom lépe používali naše těla, abychom se lépe cítili, pracovali lépe...

přirozené...Správně ergonomicky

Většina z nás tyto nedostatky nenapravuje tím, že by se předkláněl hlavou až dozadu, připínal na sebe různé provázky nebo se silově protahoval či pracoval nepřetržitě 2 hodiny po dvouletém nicnedělání. Nebo bychom to aspoň tak dělat neměli. Většina z nás provádí cviky, které jsou pro držení těla přirozené a ohýbá klouby pouze s trochu větší zátěží nebo dostatečným opakováním. Budujeme svaly, které potřebujeme k tomu, aby přiblížily naše držení těla a pohyby ideálu, a přitom vycházíme ze „stávajícího bodu". Odměnou získáme lehkost pohybu, ladnost a krásu, a sílu. Pomalu.

Když řeknu klasická drezura, pak myslím toto: ne uměle, co nejvíce dle biomechanických zásad, co nejkonstruktivněji trénovat koně, aby byl silnější, vybalancovanější, ohebnější, aby se lépe pohyboval, aby byl spokojenější a aby se na něm jezdilo snadněji a příjemněji. Klasická drezura má rozvíjet koordinaci koně a používání svalů tak, aby se začal pohybovat takovým způsobem, který ho nejméně opotřebovává - trochu tím připomíná fyzioterapii.

Přirozený pohyb

Takže chceme, aby se kůň pohyboval tak, jak by se pohyboval normálně, jen to trochu zkultivujeme a optimalizujeme. Znamená to, že chceme, aby si kůň zachoval přirozené chody, ale chceme je vylepšit, aby byly ekonomičtější, ladnější, koordinovanější, lehčí a v lepší rovnováze.

Zachovat rytmus, tempo a nohosled

To znamená, že krok by měl zůstat 4dobý a uvolněný, plynulý a v rovnováze. Že klus by měl zůstat 2dobý a diagonální, ať už ho kůň předvádí v traverzále nebo na kruhu. Cval by měl zůstat 3dobý a měl by si udržet fázi vznosu mezi jednotlivými cvalovými skoky, ať je prodloužený nebo kůň provádí cvalovou piruetu.

Progresivní shromáždění a ohebnost

Chceme, aby kůň šel dopředu díky aktivitě ze zádě a nikoli tím, že padne na předek. To znamená, že musí udržet svůj předek před svojí zádí i v obratech, na kruzích, a tedy odpovídajícím způsobem ohýbat své tělo.

Pomalu zlepšovat rovnováhu

Chceme šetřit klouby předních končetin koně, takže chceme, aby kůň sunul a zároveň podepíral více své hmotnosti zadními končetinami, které se dokážou lépe ohýbat a tlumit nárazy. Díky tomu se zlepší rovnováha koně a on dokáže skutečně lépe zastavit, otočit se, udělat přechody či cokoli jiného. A bude se díky tomu na něm velmi pohodlně jezdit.

těžiště stojícího koněPřirozená rovnováha

Ve svém přirozeném, neježděném stavu kůň podepírá více než polovinu tělesné hmotnosti předními končetinami. Je to proto, že má takovou stavbu těla a je stvořený k takovému pohybu.

Je snadné si myslet, že se kůň při pohybu odráží dopředu 4 stejně silnými končetinami. Ale takto to nefunguje. Kůň je „dvoukolák" s koly vepředu a motorem vzadu.

Kolečka – tlačená zezadu, nesou náklad vepředuKůň se pohybuje podobně jako člověk tlačící kolečka. Posun vpřed pochází zezadu, pokračuje prostřednictvím paží a držadel (hřbet koně) dopředu, kde je podepírána hlavní část nákladu.

A u zvířete závislého na útěku to funguje velmi dobře. Kůň může jako dragster nesmírně zrychlit díky tomu, že ho zadní končetiny sunou dopředu a přední ho podepírají a řídí. Trochu rychlejší, než člověk tlačící kolečka...

Přední končetiny nemají stejné svaly pro výrobu posunu jako zadní končetiny. Svaly předních končetin jsou především určené pro zvedání nohou a dělání kroků nebo pro podepírání trupu, který je mezi nimi pružně zavěšen. Zadní končetiny mají své kosti obalené ze zadní strany masivními svaly, které mají za úkol natáhnout končetinu, zakročit a tím trup posunout dopředu.

Těžiště koně při pohledu shoraKrk představuje dodatečnou hmotnost k předním končetinám koně, protože ční dopředu, přestože to není tak mnoho, jak by si někdo mohl napoprvé myslet. Pokud byste se dívali na koně shora, těžko byste přirovnávali krk k zádi.

Plece jsou také štíhlejší než záď a mají nižší hmotnost. A roztažené plíce vyplňují hrudník koně vzduchem.

V závislosti na konkrétním koni, jeho tělesné stavbě a tréninkovém stavu podepírají asi 55 % jeho tělesné hmotnosti přední končetiny a 45 % zadní. Krk tento poměr může měnit tím, že sníží hlavu nebo ji zvedne. Slouží jako balanční tyč pro přesouvání váhy mezi předkem a zádí.

Z hlediska rovnováhy koně neexistují žádné absolutní hodnoty. Když se kůň pohybuje, v obratech či různých chodech, poměry zatížení končetin se neustále mění. Ze situace, kdy mu 75 % spočívá na předních končetinách, protože stojí v polospánku s jednou zadní nohou pokrčenou, může za pár sekund dojít k tomu, že jsou ze 70-80 % zatížené zadní končetiny, protože kůň se otočil na zadku a prchá pryč. Nebo také může nést všech 100 % své hmotnosti na zadních končetinách, protože se vzepjal.

Hrátky ve volnosti, ale na předkuČasto slýchám jezdce idealisty (nebo jednoduše ignoranty), že chtějí jezdit své koně tak, aby se pohybovali jako ve volnosti na pastvině nebo když se předvádějí, když jsou šťastní či dovádějí nebo chtějí přitáhnout pozornost klisny. To je sice všechno velmi pěkné, ale ne vždy ideální. Kůň, který si vybíjí energii ve výběhu nebo dovádí, může být naprosto na předku, prohnutý, křivý a přirozeně velmi ztuhlý. Stejně jako kdokoli z nás může mít méně než ideální držení těla, když běhá nebo si hraje. Pouze trénovaní atleti mezi námi mají takovou rovnováhu a sílu, aby se pohybovali rychle, tiše a ladně.

U koní mají právě takoví jedinci přirozenou schopnost posunout svoji váhu na záď, aniž by ztuhli. Každý kůň, kromě kulhavého, se dokáže vzepnout. Aby byl schopen posunout váhu dozadu bez napětí, musí být silný, pružný, v rovnováze a s dobrým uvědomováním si svého těla, a nesmíte zapomenout, že musí být sebevědomý a musí to chtít udělat. Takže to není pouze o pracujících svalech, ale také o nervovém systému, pohodlí a motivaci.

Srovnávání klasického s přirozeným také předpokládá, že kůň bude na svém hřbetě nést člověka, ale přitom bude vše provádět sám od sebe, ponechán svému rozhodnutí, jako by měl dostatek inteligence, aby věděl, že toto zlepší jeho život. Ale žádný kůň nebude „na sobě pracovat", aby byl v lepší kondici a mohl lépe zvládat nastávající problémy. Koně žijí pro současnost. Jako všechna ostatní zvířata závislá na útěku se snaží dostat pryč od něčeho, co je pro ně obtížné, třeba od lvů nebo od lidí. Je to tak, že v takové situaci je jezdec zároveň i vůdcem. Takže kůň mu důvěřuje, provádí práci podle instrukcí, pokud je dokáže pochopit, protože jezdec mu to říká, ne proto, že je to pro něho přirozené nebo proto, že by kůň byl stvořen pro drezuru. Je třeba se k tomu postavit čelem - ježdění není pro koně přirozené.

Příště se podíváme na zoubek skutečnému shromáždění.

Podobné články

Jak dosáhnout shromáždění... Mluvili jsme o kruhu pomůcek, polovičních zádržích a nyní si musíme něco říct i o sestavení koně. Co to vlastně je, jak…

Vyhrávají nejvyšší drezurní soutěže koně, kteří jsou skutečně shromážděni? Výzkumy zjistily, že ne. Ale proč to tak je - proč rozhodčí dají nejvíce…