Ryzák... mýtus, anebo diagnóza?

5. 10. 2020 Gabriela Rotová Autor fotek: Gabriela Rotová

Barvy koní si nejspíše pozornost člověka vysloužily hned, jak se – díky prvotním šlechtitelským snahám – u domestikovaných koní objevily. Je jisté, že velmi záhy jim člověk začal přisuzovat i jistý symbolický význam. Lidé ve světě znamení a symbolů žili a vyrůstali a ve všem, co je obklopovalo, symboly hledali a nacházeli. Není tedy s podivem, že právě symbolika barev koní je mocná a pestrá jak v prostoru, tak i čase a i ryzák v ní svou pevnou pozici dlouhodobě má!

Konotace a sémiotika pověr, které mají svůj pramen v barvách koní, je nesmírně bohatá. V průběhu tisíciletí vznikl téměř nekonečný zástup mýtů a symbolů, které s koňmi souvisí. Ten se jako v zrcadle odrážel jak v životech obyčejných lidí, tak i v umění, kultuře a náboženství. Jejich transformace byly vágní, subjektivní a emocionální a měnily se od člověka k člověku, od kultury ke kultuře. Významy symbolů, a s nimi související pověry, se proto stále vyvíjely jak s postupujícím časem, tak i dobovými trendy. Koně a jejich barvy ale byly vždy jejich živým obsahem. A proto se ani ohniví ryzáci intenzivnímu spojení s pověrami a symboly zákonitě vyhnout nemohli.

Ryzák jako symbol

Evropa si již ve své rané historii ztotožnila barvy koní s jednotlivými přírodními živly a „červení“ ryzáci se tak již v pohanské době přirozeně stali symbolem Slunce, ohně a léta. Předkřesťanská polyteistická náboženství zasvětila ryzáka mocnému bohu války a zemědělství Marsovi. Právě on totiž prý nacházel potěchu v barvě ryzáků, která je barvou krve.

Ovšem již Jan z Krušce roku 1608 ve své knize: Koňské lékařství, knížka užitečná proti všelijakým nemocem, vadám, vášním, i jiným koňským nedostatkům: všechněm reytharům, hospodářům, kovářům, kteříž koně hojí, je prodávají, kobyly a hříbata chovají, velmi užitečná, která je uložena v pražské Národní knihovně, napsal, že: „o srsti koňské v jiných knihách jest dosti zbytečně psáno. Ještě že dobří reytaři vědí, že každé srsti kůň se dobrý najde, a každé srsti kůň bývá ras.“

Jak to tedy je s těmi pověrami o ryzácích? Je onen druhý – ryzí – kůň Apokalyptických jezdců, o nichž se zmiňuje kniha Zjevení svatého Jana, skutečně cholerický a ohnivý a jeho jezdec má moc odejmout zemi mír, aby se všichni navzájem vyvraždili? Jsou ryzáci opravdu prokletí a „šílení“ anebo je to jenom starý, staletími přiživovaný mýtus?

Nejnovější výzkumy říkají... zapomeňte na pověry a mýty! Jan z Krušce, podkoní moravského šlechtice Jana Šembery, a autor nejstarší české tiskem vydané hipiatrické památky, má totiž pravdu! 

Studie, která byla nedávno publikována v časopise Applied Animal Behavior Science, totiž odhalila, že chování koní nelze odvozovat ze zbarvení jejich srsti. Ryzáci nejsou „blázni“, jsou zřejmě jen odvážnější, sebevědomější a zvědavější než všichni ostatní!

Ryzák jako fenomén

Je celosvětově obecně známé, že lidé spojení s koňským průmyslem mají určité předsudky související s chováním, temperamentem a jezditelností, které jsou založené výhradně na barvě koní. A tyto předsudky se vážou i k barvě ryzé.

Vzhledem ke skutečnosti, že mutace genů, které ovlivňují melanocysty (pigmentované buňky v pokožce), mohou působit nejen na barvu zvířete, ale i fyziologické a behaviorální funkce, by se mohlo zdát, že v těchto babských povídačkách by mohlo být zrnko pravdy... Takže se tedy ptáme:

Zaslouží si ryzáci svoji šílenou reputaci, nebo to všechno je jenom široce rozšířená fáma? Právě na tuto otázku se rozhodl odpovědět tým vědců z Přírodovědecké fakulty University of Sydney, který uskutečnil rozsáhlý výzkum přinášející první světlo do zažitého tunelu naší předpojatosti.

Průběh studie

Studie použila mezinárodně přístupný validovaný on-line dotazník vypracovaný pro potřeby vyhodnocování chování psů a upravila ho pro potřeby vyhodnocování široké škály chování koní. Tento dotazník obdrželi účastníci studie – majitelé koní. Dotazník obsahoval devadesát otázek týkajících se hodnocení chování jejich koní. Účastníci studie nebyli informováni o účelu studie a otázky byly navrženy tak, aby jejich obsah působil neutrálně a nebyl tedy zavádějící.

Otázky se zaměřily na popis chování při běžné manipulaci a výcviku, sledovaly reakce na různé podněty v prostředí koně a soustředily se i na projevy chování v případě, kdy je kůň izolován od ostatních koní. Z více než devíti stovek výpovědí majitelů koní, kteří dotazník odevzdali, bylo do studie zahrnuto 477 dotazníků. Experiment se totiž omezil výhradně na ryzáky a hnědáky, ostatní barvy byly z experimentu vyloučeny. Vyloučeni byli také hřebci a kryptorchidní koně, kteří byli v zúčastněném vzorku nedostatečně zastoupeni.

Dotazník měl několik částí a obsahoval mimo jiné dotazy na:

  • Konkrétní zkušenosti účastníků studie s manipulací s daným koněm
  • Základní informace o daném koni
  • Vybavení používané při manipulaci nebo jízdě na daném koni
  • Reakce koně za obecných a konkrétních okolností

Ryzáci jsou v tom nevinně!

Přestože výzkum založený na on-line dotazníku v sobě nese potenciál zkreslení – předpojatost vlastního výběru (Self-selection bias) – a je tedy nutné brát získaná data s jistou rezervou, vyplynula z průzkumu překvapivá zjištění, která stojí za zvážení. Studie doložila, že nejvýznamnější vliv na chování koní má jejich věk, plemenná příslušnost a pohlaví. Výsledky studie ovšem nenalezly žádnou souvislost, která by naznačovala, že barva srsti má jakoukoli vazbu na efektivitu tréninku nebo průběh manipulace s koněm. Významný rozdíl mezi ryzáky a hnědáky byl zaznamenán pouze ve čtyřech otázkách z devadesáti. Všechny tyto otázky se týkaly ochoty koně přistupovat k různým – jim neznámým – podnětům. Výsledek prokázal, že ryzáci se s větší pravděpodobností přiblíží k předmětům nebo zvířatům bez ohledu na to, zda je znají nebo ne.

Není kouře bez ohně?

Přestože se zdá, že zjištění této pilotní studie vyvrací zažitý mýtus o „šíleném“ ryzákovi, vytváří ale paradoxně i prostor pro existenci tohoto předsudku. Ryzáci totiž dost možná dostali do vínku společně s barvou i špetku statečnosti a odvahy navíc. Zvýšený zájem ryzáků o neznámé podněty a jejich zvýšená ochota se k nim přibližovat, je totiž od hnědáků zřejmě skutečně odlišuje.

Zda právě toto „odvážné & šílené“ ryzáky od „opatrných & uvědomělých“ hnědáků skutečně prokazatelně odlišuje, ještě není možné z této prvotní studie závazně odvodit. Je zapotřebí dalších výzkumů, které se budou cíleně zabývat špatnou reputací těchto rusovlásek mezi koňmi. Semínko pochybnosti je totiž zaseto! Ve světle těchto nově získaných dat se totiž zdá možné, že mýty o ryzácích, a jejich pověstná predispozice k problémům, souvisí s jejich přirozeně vysokým sebevědomím. 

Závěr

Nově získaná data by mohla změnit naše mínění o červených koních. Je totiž dost pravděpodobné, že celá tato naše předpojatost vychází z obecné představy, že zrzci jsou zkrátka a dobře temperamentnější a ohnivější než všichni ostatní. S tímto předsudkem se setkáváme nejen v běžném životě, ale i umění. Rusovlásky jsou vždy tak trochu jiné... jsou mysteriózní, chladné, oduševnělé, nedostupné a odtažité, anebo naopak frivolní a nemravně lehké. A zrzci jsou zase často ti největší pacholci a také drsní rváči. :) Výsledky studie ale jasně naznačují, že předsudky jsou jen předsudky, ať už se týkají lidí anebo kocourů či koní.

Změní výsledky studie názor většiny naší komunity? Asi ne. Všechny tyto a jim podobné archetypy máme my všichni pevně ukotveny někde hluboko v sobě. Pokud ale jste majitel ryzáka anebo trenér koní, pak je docela dobré vědět, že výcvik ryzáka se od výcviku hnědáka asi opravdu až tak moc neliší. 

 

Použité zdroje

Applied Animal Behavior Science, January 2016, Page 66-69: "The relationship between coat colour phenotype and equine behaviour: A pilot study", Jessica L. Finn, Bianca Haase, Cali E. Willet, Diane van Rooy, Tracy Chew, Claire M. Wale, Natatsha A. Hamilton, Brandon D. Velie

Podobné články

Když jsem byla malá, byla mým vzorem číslo jedna. Žena, které nechybí odvaha a která navzdory předsudkům jde za svým snem. Tomu pak neváhá hodně…

Chov koní Kinských přinesl pět vítězů Velké pardubické a mnoho věhlasných steeplerů. Tito jedineční koně tvoří nedílnou součást historie čs. chovu a…