Rollkur a zvedání hřbetu

28. 12. 2009 Theresa Sandin Autor fotek: archiv autorky

Z minulých dílů už víme, co je to metoda zvaná "rollkur", nebo lépe "dole, v hloubce, kulatě" a jaká je její historie. Podívejme se nyní na jeden důvod, proč ji drezurní jezdci používají - a zda skutečně má tu výhodu, kterou jí připisují; zda skutečně pomáhá uvolněnému, pružnému vyklenutí hřbetu pod jezdcem. Jak to vůbec s tím hřbetem je?

sdlogo

Zvednutí hřbetu

Opracování v hloube v roce 2005.Dá se říct, že hlavním cílem všech variant metody snižování hlavy a rolování krku koně (tzv. rollkur), je přimět ho, aby zvedl hřbet a pružil v něm. Aby se u koně vyvinuly hřbetní svaly korektně, musí pracovat v uvolněném stavu a nesmí být křečovitě zkrácené, jak lze vidět u některých koní mimo jezdeckou sezónu.

Harry Boldt (Reiter Revue 02/94, str. 56):
„V tomto sportu, kde kdysi dominovali muži, se nyní objevují ženy a mladé dívky, které potřebují „jezditelné" koně. Komplikuje to skutečnost, že trenér nesmí na jejich koni jezdit během opracování. Pokud například Rembrandt nebo Grand Gilbert nepovolí v práci svůj hřbet, neprojdou jimi poloviční zádrže."

Opracování v hloubce v roce 2005.„Hřbet koně lze budovat a posilovat pouze tehdy, když je kůň uvolněný. Fakt, že Remmi nebo Grand Gilbert nevykazují žádnou ztuhlost v krku, týlu nebo zádi, je jen díky tomu, že byli uvolněni „deep and round". Dokud nejsou všechny svaly pružné, nemůže kůň ukázat špičkovou výkonnost a mít radost z práce, protože všechno pro něho začne být snadné. Jezdit koně s tak krátkým a hlubokým krkem, jak ukazují tyto fotky, není samozřejmě řešení. Ale to, že má kůň nos za kolmicí, není nic tragického - ta děvčata mohou koně kdykoli zvednout nahoru. Po celu dobu si udržují spojení s udidlem. Výhodou této metody je to, že koně dají hlavu dolů, jejich hřbet se zvedne a začne pružit, takže koně mohou být trénovaní v maximálním uvolnění." (Reiter Revue 2/92: Von der Rolle)

Snižení krku zvedne hřbet nahoru.Snížením krku se hřbet zvedne nahoru a napnutím břišních svalů se vyklene jako luk. Tím se hřbet zvedne, hřbetní svaly se uvolní a hřbet začne „pracovat".

Do jisté míry je to pravda, přinejmenším v laboratorních podmínkách, při pokusech na trupech mrtvých koní, kde se místo svalových stahů použily gumové pásky. (Denoix/Pailloux: Massage & Physiotherapy for the Horse)

To vše je mechanicky možné a jedná se o jednoduchou fyziku. Ale...

Fyzika pružícího hřbetu

Když se kůň pohybuje dopředu v klusu nebo cvalu, činí tak menšími nebo většími skoky. V klusu to jsou dva skoky v jednom cyklu (jeden pro každou diagonálu) a ve cvalu je to jeden skok. To způsobí, že se během skoku celá masa těla koně pohne nahoru a dolů. Trup koně představuje 57% hmotnosti celého těla (The McPhail Chair Report #10) a tento trup se z velké části skládá z vnitřností a hrudního koše, které visí dolů z páteře. Páteř a hrudník zase visí mezi hrudními (lopatky) a pánevními končetinami (pánev).

Masa trupu a síly působící na páteř v jednotlivých fázích kklusu.

57% koně o hmotnosti 600 kg = 342 kg. Pokud se k tomu navíc přidá sedící jezdec, pak je to 342 + 60 = 402 kg. 402 kg je při každém klusovém „skoku" vymrštěno do výšky 5 - 15 cm. Pak těch 402 kg dopadá, vrátí se z této výšky dolů a je zachyceno hrudními a pánevními končetinami. Tady už mluvíme o nemalých silách. Jedna síla táhne páteř nahoru, když jde masa těla koně „do vzduchu", a mnohem větší síla táhne páteř dolů, když trup při došlápnutí klesá. Tyto síly se během každého pohybového „skoku" střídají, táhnou nahoru, dolů, nahoru, dolů.

Protože síla směrem dolů je mnohem větší než síla působící nahoru, musí ji něco vyrovnávat. Pokud by tomu tak nebylo, páteř by se prohnula, opotřebovala, povolila, ohnula a zlomila, dřív nebo později. Páteř je sama o sobě mírně vyklenutá nahoru (Schrijer, Dressage Today, Nov 2003), aby vyrovnávala sílu působící dolů, podobně jako římský most. Aby zůstal tento oblouk zachován, aby se pomohlo meziobratlovým vazům a aby byly vnitřnosti stabilizovány, pracují střídavě břišní svaly/bedrovce a hřbetní svaly.

Stabilizace masy trupu v různých fázích klusu břišními a hřbetními svaly.

Břišní svaly se stahují, aby zachytily pohyb padajících vnitřností a vzniklý tah za páteř, a to rytmicky přerušovaně, ne nepřetržitě! Pokud by břišní svaly byly neustále stažené, kůň by měl problém korektně dýchat následkem jejich neustálého naptí, konstantní stah by také způsobil nahromadění kyseliny mléčné a následně jejich křeč. Přerušované pumpování svalů pomáhá odplavovat jakékoli vedlejší produkty svalové práce. Konstantní napnutí břišních svalů by způsobovalo vyklenutí hřbetu také ve chvíli, kdy se hřbet pohybuje nahoru a tím by tomuto pohybu přidalo další sílu navíc. Hřbet by ztuhnul a „poskakoval" by. (Der Reiter formt das Pferd, autor Udo Bürger)

Svalová skupina zvaná bedrovce ve shromáždění.Na celém tomto procesu se ve velké míře podílejí svaly v oblasti pánve a beder. Důvodem, proč o nich ví tak málo jezdců, je to, že se nacházejí uvnitř těla koně. Nejsou vidět zvenčí (Solange Schrijer: How the Horse's Back Works, Dressage Today, Nov 03). Odstupují od posledních 7 bederních obratlů a upínají se na pánevní dno (sval psoas minor) a nebo jdou od posledních bederních obratlů a upínají se na střední část stehenní kosti (sval iliopsoas).

Masa bedrovců uvnitř těla.Tyto svaly, čili bedrovce, jsou extrémně silné a skoro tak mohutné, jako svaly podél horní strany hřbetu (viz průřez bedry na obrázku vpravo). Jejich úkolem je koně shromažďovat, naklánějí totiž pánev dopředu a podporují došlapování zadních nohou hluboko pod tělo koně. Společně pracují při rotaci pánve (psoas minor) a pohybu stehna dopředu (psoas major, iliacus). Když jim pomohou i břišní svaly, jsou velmi silné pro „používání hřbetu" a pro udržení vyklenuté horní linie (Solange Schrijer: How the Horse's Back Works, Dressage Today, Nov 03).

Svaly břicha, hřbetu, pánve a zadních nohou se musí stahovat volně a bez omezení, aby byly schopné střídavě zachycovat pohyb zatíženého trupu. Aby to dokázaly, musejí být uvolněné a ve své přirozené délce, nikoli maximálně natažené nebo naopak křečovitě stažené. Pokud by břišní svaly pracovaly izometricky a staticky, byly by stále „zapnuté" a tvořila by se v nich kyselina mléčná, což rozhodně není žádoucí (Der Reiter formt das Pferd, autor Udo Bürger).

Vyklenutí zezadu nebo vyklenutí zepředu?

Vyklenutí hrudní části hřbetu snížením krku. Nechceme, aby byl hřbet vyklenutý nahoru mechanicky, konstantně a ztuhle, čili statickým, permanentním stahem svalů. (Der Reiter formt das Pferd, autor Udo Bürger). Chceme pouze to, aby se zvedl, aby se neprohýbal dolů, když jako jezdec na koně sedneme. Chceme, aby se hřbet uvolnil, takže se „sám nechá zvednout", a aby se břišní svaly rytmicky stahovaly vždy, takže hřbet se neprohne dolů při každém došlápnutí koně na zem, kdy klesá jeho masa trupu společně s jezdcem.

"Thorako-lumbální (= hrudní a bederní) páteř (neboli most) je obvykle rovná až mírně konvexně zakřivená dorzálně (= nahoru); u koně s jezdcem je však její orientace opačná a zakřivuje se konvexně ventrálně (= dolů)." (Denoix/Pailloux: Massage and Physiotherapy for the Horse). Ale jak zabráníme tomuto prohnutí dolů? Jak můžeme zvednout hřbet?

Mechanismus ježdění v hloubce.Kdyby měl jezdec otěže a nějaký druh udidla připevněný ke hleznům koně, bylo by pro nás snazší dosáhnout vyklenutí jeho hřbetu zezadu. Ale na koni se normálně jezdí jiným způsobem. (Všechny druhy vynálezů, které tak měly fungovat, zejména Pessoa lonžovací postroj, očividně selhaly a pouze táhnou nos koně dozadu.)

My lidé děláme všechno rukama. Svýma rukama ťukáme do kláves, píšeme, jíme, řídíme auto a mačkáme dálkový ovládač. Takže samozřejmě také chceme svýma rukama kontrolovat držení těla a práci koně.

Snížení krku skloní přední nohy dozadu.Ale pokud kůň vyklene hřbet zepředu, snížená hlava a krk ovlivní uspořádání prvních hrudních obratlů a zakulatí hrudní páteř tak, že její přední konec ukazuje více dolů. Krční svaly a šíjový vaz táhnou za trnové výběžky v oblasti kohoutku a stáčejí páteř směrem dolů, snižují kohoutek a vrchol lopatky otáčejí dopředu, což způsobí, že přední nohy budou mírně zakročené. To ještě více snižuje kohoutek, protože přední nohy ukazují dozadu.

Trnové výběžky a jejich mezitrnové prostory a vazy. Ani svaly ani šíjový vaz však neovlivňují vyklenutí páteře více vzadu, za sedlem, kde dochází obvykle k problému zvanému „kissing spines". Nadtrnový vaz (= pokračování šíjového vazu) se upíná na vrcholky trnových výběžků a když se napne, táhne hlavně za nejvyšší trny v oblasti kohoutku. Nemůže je však potáhnout hodně daleko, protože každý trn je spojen se sousedním trnem krátkým mezitrnovým vazem. A ten je spojen s dalším trnem a tak dál. Mezi sousedními trnovými výběžky jsou tyto vazy jako pevná tabule, která se nemůže příliš natahovat. Trochu ano, ale ne moc.

Mezitrnový vaz není nijak pružný (Dr. Horst Weiler: Insertionsdesmopathien beim Pferd). Takže pokud je nejvyšší trn tažen dopředu o 5 cm, následující trn je tažen asi o 4 cm. Tah za první trn není zase tak silný, pokud se posune pouze o 5 cm. 3. trn se pohne o 3 cm, 4. trn o  2 cm, další o 1 cm, další o 1/2 cm. To je 6 obratlů. Dál tento systém už moc nedosáhne. I kdyby to dosáhlo do dvojnásobné vzdálenosti, stále to nezahrne celou páteř. Takže aby se vyklenul hřbet za sedlem, tah musí přijít od zádě.

Kůň umí podsadit pánev natolik, že se jeho bedra vyklenou nahoru.Záď je mnohem lépe uzpůsobená k tomu, aby klenula a povolovala hřbet. Bedrovce podsazují pánev, ta ohýbá bedro-křížový kloub a svaly na zádi táhnou za bederní páteř. A také břišní svaly táhnou za hrudní koš, aby podsadily pánevní končetiny, vytlačují obsah břišní dutiny směrem nahoru. Všechny tyto svaly jsou mnohem silnější a lépe uzpůsobené pro tento druh práce než svaly krční.

Natažení předních nohou

Ježdění v hloubce pomáhá trénovat m. brachiocephalicus, aby se zkrátil, byl napumpovaný a silný.Dalším efektem, který přináší trénink koně s hlavou „v hloubce", je to, že pomáhá rozvíjet skutečně vysoké zvedání předních nohou. Hlavním svalem, který zvedá přední nohu nahoru a natahuje ji, je m. brachiocephalicus, v českém překladu ramenní zvedač hlavy. Jde od zadní plochy hlavy k vnitřní straně pažní kosti, táhne se podél krku. Pokud kůň drží krk co nejvíce zvednutý a vytažený, jeho přední noha je schopná se pohnout dopředu v maximální možné míře, a to díky síle stahu tohoto svalu, který tím táhne končetinu k hlavě. To je opak rollkuru.

Ale pokud trénujete pohyb předních končetin u koně, který nese hlavu „hluboko", takže vzdálenost od týlu k pažní kosti je poměrně krátká, bude pro něho obecně velmi těžké natahovat přední nohy příliš dopředu. Kůň se však bude snažit co nejlépe, protože jinak by mohl zakopnout a padnout na nos.

Okázalé pohyby předních nohou. Při rollkuru pracuje m. brachiocephalicus v extrémně kontrahovaném (= staženém) stavu a po nějaké době se dokonce ještě více zkrátí, zkrácený bude dokonce i v klidu. V tomto zkráceném stavu bude silnější, protože je tak trénovaný. No a když se krk zvedne a vytáhne a týl je daleko od předních nohou, sval je schopen pažní kost vytáhnout skutečně vysoko, takže kůň je schopen předvést onen působivý pohyb předníma nohama při piafě/pasáži a v prodlouženém klusu. Jak však lze vidět, neovlivňuje to nijak diagonální zadní nohu. Pro koně trénované tímto způsobem je typickým znakem rozložený klus.

***

V příštím díle seriálu si řekneme něco o tom, jak je to se silou působící na zarolovaného koně a také se otřeme o téma komunikace jezdec-kůň a jejich vztahu z hlediska podřízenosti a ovladatelnosti.

Podobné články

Jak dosáhnout shromáždění... Mluvili jsme o kruhu pomůcek, polovičních zádržích a nyní si musíme něco říct i o sestavení koně. Co to vlastně je, jak…

Vyhrávají nejvyšší drezurní soutěže koně, kteří jsou skutečně shromážděni? Výzkumy zjistily, že ne. Ale proč to tak je - proč rozhodčí dají nejvíce…