Se svou nejstarší kobylkou mám takový ranní a večerní rituál – vypustím ji z ohrady na nádvoří, kde na ni čeká připravený kyblíček se snídaní/večeří. Po dožrání ji ještě chvíli nechám popásat se na trávníku, probírat se senem nachystaným k rozvezení do krmelců, prozkoumávat centrální prostor. Na závěr ji vyčistím, vyberu z kopyt, důkladně promasíruju všechna oblíbená místečka – a samozřejmě nezapomenu na závěrečnou dobrůtku coby odměnu za poslušný návrat ke stádu (klisna je celou dobu ve volnosti a chodí mi vzorně na zavolání). Tento stereotyp se nám přetavil postupem času do tak mocného rituálu, že je v obvyklé denní doby klisnou vyhlížen a při jeho náhodné absenci je kobylka nespokojená, dokonce i já trpím pocitem, že „cosi“ není, jak má… a schází mi to. Naopak po absolvování našich „chvilek“ si obě dobře naladěné jdeme spokojeně po svém.
Rituál je ustálený zvyk, založený na opakujícím se výrazném chování v určité situaci. Podle psychologů funguje jako stabilizátor emocí a plní integrační funkci v kolektivu.
Rituály v soužití mají ukotvující funkce, umožňují překlenout nejistotu v rizikových situacích a posilují pocit bezpečí.
Rutina – tedy takový počet opakování, až se činnost stává snadnou, automatickou a mohu ji vykonávat bezmyšlenkovitě, popaměti, se zavřenýma očima. Jsem tedy již rutinérem. Zvládám snadno, rychle, dobře a bez problémů. Podle odborníků a studií je rutina obzvlášť důležitá v rodinách s dětmi a při práci s mladými zvířaty. Důvod je jednoduchý: rutina totiž nabízí předem zaběhanou posloupnost činností, což stabilizuje stres (například z přemíry soustředění). Rutina prostě vůbec není špatná věc. Když si potřebujeme usnadnit práci, zrychlit průběh činnosti, zautomatizovat reakce, je rutina náš vítaný spojenec. Při rutinních činnostech nemusíme být plně soustředěni – naopak!
Díky rutině můžeme při práci odpočívat a vykonávat ji s myšlenkami „jinde“, což nemusí být vůbec špatné: zavazuje-li si dítě tkaničky po třiatřicáté, jsem spokojená, dokáže-li u toho mluvit o nadcházející oslavě narozenin a vyptávat se na dárky. Sedlám-li po třiatřicáté mladého koně, nepotřebuji, aby byl plně soustředěný a v pozoru. Naopak mohu vítat, dokáže-li mladé zvíře na uvazišti spokojeně „chytat lelky“ a nevšímat si zvedání sedla nad jeho hřbet ani dotahování podbřišníku.
Rutina je fajn, když chceme oddělit mysl od prováděné činnosti (ducha od těla). Příliš mnoho rutiny ale umrtvuje kreativitu.
Přesto v žádném případě rutinu nepodceňujte, pro děti i koně není nudná, ale potřebná!
Rituál, na rozdíl od rutiny, není bezduchý, automaticky provozovaný. Má sice vždy podobné konkrétní postupy (kroky), to ano, ale provádíme je zcela vědomě, dokonce jaksi „za vyšším účelem“. Je to sled často až obřadních kroků, majících za úkol vtáhnout nás plně do děje, zapojit vnímání a soustředěnost na maximum, přidat i tvořivost. Obvyklá je výpomoc zvuky (broukání, hudba, tleskání), „magickými“ slovy (u koní tradičně hodná, pašák, super, jo!), oblečením (dresy, uniformy, slavnostní róby, kroje, taláry), symboly (knihy, sochy, obrazy, speciální předměty) a hlavně radostnou, někdy až slavnostní náladou spojenou s očekáváním.
To vše nás vtahuje do děje, do podstaty konkrétního rituálu, dodává mu emočně pozitivní zabarvení. Dítě se těší na svoji narozeninovou oslavu nejen pro dárky samé, ale prožívá vzrušeně už i každoroční obvyklé přípravy a plánování, roznášení pozvánek kamarádům, s maminkou a babičkou nákup ingrediencí na vytoužený dort a chlebíčky, obzvlášť, když při běhání po obchodech dojde i na odpočinek v cukrárně s dětskou herničkou. Těšení se je prodlouženo z chvilky požitku na celý sled událostí, požitku předcházejících. Mladá remonta se na uvaziště na sedlání může doslova těšit díky připravenému jablku s mrkví v závěsném žlábku a příjemné pohodové masáži hřbetu před sedláním, ale třeba i díky speciálním důvěrným chvilkám se svým člověkem, které mohou být koni příjemné stejně jako dvounožci (umí-li je člověk navodit a následně si je i vychutnat).
Kouzelné na rituálech je, že si můžeme i z běžných, zcela šedivých denních činností vytvořit svoje malé barevné obřady a dodat tak běžným úkonům nový smysl a hloubku.
Poměrně snadno, rutina a rituál totiž k sobě mají nejen velmi blízko, ale často tak trochu splývají. Ukládáme-li dítě a před spaním mu vyprávíme pohádku, jde nejen o hezký zvyk, který vykompenzuje nechuť maličkých k odchodu do postýlky, ale časem doslova o rituál, ke kterému nepatří jen pohádka sama, ale i přítomnost rodiče, pohlazení a soukromá chvilka, ve které se dá svěřit s trápením, podělit o radost. Smysluplné rituály (tradice) malé děti prostě potřebují. Až puberta je nutí vzdorovat, bojkotovat zaběhané a postupně se tak vymanit z hebké náruče rodiny a vybojovat si vlastní místo ve vesmíru. Přesto se v budoucím životě k rodinným rituálům mnoho dospělých s láskou a nostalgií vrací. A koně to nemají jinak…
Nepodceňujte sílu rituálů! Znali ji dobře nejen exotické přírodní národy, ale i naši vlastní předci. Proto jsou tradice tak opatrované, po generace předávané a jejich zavedení v nových vztazích a rodinách odborníky tolik doporučované.
Psycholožka Jitka Nesnídalová říká: „V dnešní uspěchané době těží ze síly rituálů například v Dánsku. Jejich umění spokojeného života hygge podtrhuje význam každodenních malých zvyků, jako je večeře s rodinou či pohádky na dobrou noc, zcela zásadně. Najít i malou příležitost k oslavě, a i z té udělat hřejivý rituál, je důležité a vede ke spokojenosti.“
Zajímavé jsou i poznatky vědců – poukazují na spojitost rituálů a dobrého zdraví rodin nejen ve smyslu duševním, ale i tělesném. Zmiňují dokonce lepší studijní výsledky, což by nám při výcviku koní mohlo pomoci… Za důležité považují psychologové i propojování rituálů s jídlem. Například rozvedené rodiny zvládají celou situaci lépe, pokud i po rozluce dál dodržují zaběhané společné večeře, přestože jeden člen chybí. I zde se můžeme zamyslet nad propojením výcviku koní a dobře zvládnutým podáváním pamlsků…
Drobné každodenní rituály jsou ukotvujícím prvkem v bouřích života.
Přemýšlíte právě, jaké drobné denní rituály máte ve vztazích vy sami? Mohou to být na pohled tak titěrné maličkosti, jako je pusa na uvítanou po příchodu domů, jejíž absence vám bolestně chybí, když se náhle domů nemá kdo vrátit. Vaření kávy po obědě jedním partnerem pro druhého, kdy časem zjistíte, že vám vlastní kafe nechutná tolik, jako to s láskou drahou polovicí připravené. I převlékání se do sexy prádélka na noc nebo probouzení se v náručí druhého spadá do rituálů, které tmelí vztah a stabilizují spokojené soužití. A protože koně, psi a další domácí zvířata jsou často doslova naše rodina, jistě si každý snadno odvodí, jak využít rituálů i při vztahu s nimi. (Sexy prádélkem to ale nejspíš nepůjde… :))
Kůň, zvyk a spokojenostKoně jsou do slova a do písmene zvířaty zvyku. Čím víc zautomatizujeme jednoduché základní činnosti (vodění, sedlání, vybírání z kopyt, …), tím suverénněji, spolehlivěji a také spokojeněji je bude kůň vykonávat. Prostě to tak je, nehledejte v tom kouzla ani vědu. Ostatně my lidé jsme na tom úplně stejně. Vezmu-li si párkrát k psaní článku kávu, kterou mám ráda, velmi brzy budu po zapnutí počítače automaticky sahat rukou do místa, kde mi hrnek stává – a nestojí-li tam, nebudu líná zvednout se a jít si voňavý teplý nápoj připravit, než se ponořím do práce. Stejně tak hříbata nelení přiběhnout z pastviny, objeví-li se jejich oblíbený člověk – je přece čas drbání, mazlení a zábavy!
A ještě něco – prohlubujte své rituály! Zapojujte fantazii a všechny smysly! Představuji-li si při přípravě kouřícího hrnečku samá pozitiva (jak se mi s ním po ruce bude lépe pracovat, jak zaženu ospalost a dostanu mozek do obrátek, takže se nápady na psaní jen pohrnou), pokud intenzivně vnímám vůně, chutě a dokonce i barvy a tvary šálku, který si na kávu (čaj) vybírám, vlastně si „programuji“ postoj k dané činnosti. Být pozitivně naladěn není vůbec o náhodě. Pokud si dokážu užít každý krok přípravy (ať už kávy nebo okamžiků se svým koněm) a umím si ho vědomě ladit, tedy propojovat s příjemným – je jisté, že jsem si rutinu vaření kávy (sedlání) přetavila v rituál. A ten dokáže zcela spolehlivě i úplně obyčejnou fádní činnost povznést v zážitek a těšení se. Zkuste si to!
Pro koně je při budování zvyků a následné rutiny důležitá denní doba. Vazba činností na určitý alespoň přibližný čas vyhovuje jejich založení, ostatně jako všemu živému, žijícímu v určitém stupni provázanosti s přírodou a jejími cykly. Nemusí jít nutně o naprosto přesnou hodinu (v šest nula nula ráno a večer se roznáší kyblíčky – a nikdy jinak!), koně se spokojí s přibližnou denní dobou – tedy krmí se ráno a večer. Samozřejmě zvíře na boxu s pečlivým ošetřovatelem chodícím do stáje na pevně stanovený čas bude lpět na dodržování časů netrpělivěji než kůň žijící v kolektivu soudruhů na pestrých rozlohách, kde ke zvířatům ve dne i v noci přichází tolik podnětů z okolí, že se mysl neupíná na hodiny tak natěsno.
Díky propojení rituálů (či rutiny) s místem, časem a okruhem osob vzniká ukotvenost. Žít s pocitem, že někam patřím, mám svoje pevné místo v rámci kolektivu, dodává životu stabilitu. I ve vztahu člověk-kůň tento princip výborně funguje ve prospěch obou zúčastněných stran. Mnozí zažili na vlastní kůži rozdíl procházky či vyjížďky s koněm neochotně opouštějícím stádo a naopak s koněm, který do této situace jde nejen ochotně, ale dokonce s radostí.
Vědět, co v dané situaci nejlépe udělat, jak se chovat, dodává jedinci vyrovnanost. A o co víc při výcviku koní jde, než o navození psychické pohody a pocitu bezpečí obou zúčastněných stran, že? Každý (člověk i kůň) pracuje lépe, žije lépe, pokud se dokáže ze stresu, který život nutně přináší, rychle vrátit do výchozího stavu vyladěné mysli. Nezapomínejte, že k tomu velmi dobře poslouží i rituály. Tvořme si je, používejme je!
Literatura a odkazy:
Ostrov Naděje v Běstvinách u Dobrušky se ponoří do sváteční atmosféry. Už tuto sobotu 13. prosince od 1...
Pět, čtyři, tři… a kruciš! Jistě víte, že si parkuroví jezdci odpočítávají cvalové skoky před odskok...
