První krok vzhůru

4. 02. 2014 07:00

Obrázky: 10

Autor: Karen Hosie Foto: Tricia Osborne & Jennifer Hubbard Seriál: Výstup na vrchol klasické pyramidy Zdroj: The Horse Magazine Překladatel: Kateřina Lipinská Počet přečtení: 11195 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 1 krát

Asi každý by chtěl mít koně přiježděného "na tlačítka", ale odkud začít? Nový miniseriál australského Horse Magazinu je zaměřen na nejčastější problémy "běžných" jezdců od nejnižší úrovně – ovšem problémy ne v "technice", nýbrž v "hlavě". Dnešní díl konkrétně ukazuje, jak snadno se stane, že namísto, aby jezdec učil koně, si inteligentní kůň upraví požadavky jezdce podle svého. Průvodcem nám bude vynikající trenér (a olympijský jezdec) Steffen Peters a sportovní psycholog Jonah Oliver.

Tohle soustředění bylo zkrátka unikátní. Poprvé v Austrálii byl ukázán celostní přístup v drezuře, v němž se kombinovala jak práce s koněm, tak práce s myslí jezdce. Světoznámý trenér Steffen Peters a výborný sportovní psycholog Jonah Oliver se vzájemně doplňovali a ukazovali jezdcům, jak se řeší nejčastější jezdecké problémy změnou nastavení v hlavě jezdce.

"Tolik jezdců přemýšlí jen o fyzických aspektech ježdění a mnohokrát od nich slyším, že 'víš, můj kůň jen potřebuje zesílit'. Skutečně? A kde zůstala psychika? Podle mého názoru je fyzická část 25 % a psychická 75 %. Proto se každý den ptám sám sebe, zda můj kůň opravdu rozuměl tomu, oč jsem ho žádal," říká Steffen Peters.

Steffen PetersSteffena Peterse - držitele bronzové olympijské medaile a vítěze všech tří Grand Prix soutěží (jako první na světě) na Světových jezdeckých hrách v Cáchách v roce 2009 s Ravelem, překrásným čtrnáctiletým KWPN valachem - není potřeba většině z vás představovat (přečtěte si o něm také v našem seriálu Tváře současné drezury - Steffen Peters.). Je momentálně nejlepším drezurním jezdcem USA, které reprezentoval jak na olympiádě v Londýně, tak předtím v Pekingu a v Atlantě. Díky svému milému a férovému tréninkovému přístupu, klidu a kouzlu osobnosti s neustálým úsměvem má fanoušky po celém světě.

Sportovní psycholog Jonah Oliver pronesl ještě provokativnější myšlenku: „Ještě jsem nepotkal drezurního jezdce, který by nebyl perfekcionista. Existují ale dva druhy perfekcionismu, jeden je prospěšný a druhý je škodlivý. Tím mám na mysli, že někdy nás perfekcionismus motivuje, vede a inspiruje, ale jindy nám stojí v cestě. Začínáme dělat chyby, to nás frustruje a kvůli této frustraci chybujeme ještě víc a začínáme zapomínat, co jsme se naučili."

Jonah Oliver je jedním z nejlepších sportovních psychologů v Austrálii a stejně jako Steffen se zúčastnil olympiády v Londýně, kde koučoval australský tým hráčů vodního póla. Jonahův jednoduchý, ale účinný způsob koučování kombinuje sportovní psychologii a neurovědu. Jeho styl, i když je zábavný, jedince vyzývá ke zkoumání a konfrontuje s jejich hlubšími motivy, skrytými za jejich názory a skutky.

Steffen, Jonah a Nicole MagoffinNápad uspořádat toto netradiční soustředění vznikl v roce 2010, když drezurní trenérka Nicole Magoffin trénovala se Steffenem a došla k názoru, že Australané potřebují jeho způsob mentální práce stejně jako práci fyzickou. Nicole se předtím v roce 2006 setkala i s Jonahem, znala jeho koučovací metody, a tak se zrodila myšlenka na přivedení Steffena do Austrálie a rozjezd kombinovaného drezurního soustředění. Se svou obchodní partnerkou Tricií Osborne získaly sponzory a po dvou letech se zdá, že se toto soustředění stane pravidelným. Steffen naznačil, že by měl velký zájem o pomoc s otevřením tohoto kurzu i v USA. Opravdu jen zřídkakdy se podaří, aby se tolik nadprůměrně kvalitních koní, jezdců, trenérů, koučů, majitelů a sponzorů spojilo ke spolupráci při vzdělávání a pokroku v odbourávání mýtů, které jsou součástí běžně přijímaných metod tréninku drezurních koní.

Vypadalo to jako slušná výzva - a také byla. Jedinečné spojení drezurního trenéra a sportovního psychologa ukázalo zajímavé přístupy k řešení každodenních tréninkových problémů. Steffen a Jonah nalezli díky své podobné filosofii mnoho společných bodů a rychle navázali produktivní a často dost zábavný vztah, jehož myšlenky a nápady se setkávaly s odezvou ze strany jezdce. Tato strategie se ukázala jako přínosná jak pro diváky, tak pro jezdce. Bylo tak možné řešit současně jezdecké „technické" problémy dvojice a „mentální" otázky jezdce. To ukázalo, že mnoho tak zvaných problémů koní bylo ve skutečnosti mentálními konstrukty jezdce.

Koně a jezdci byli vybíráni tak, aby reprezentovali „typické" případy dvojic různé pokročilosti, od základů až po úroveň Grand Prix, včetně mladých a nezkušených koní, jednalo se tedy o reprezentativní vzorek většiny jezdců a bylo na co se dívat. To je v rozporu s většinou klinik, kterých se účastí pouze koně a jezdci na vyšších stupních pokročilosti. Všichni jezdci dostali bezdrátové mikrofony a byli podporováni v otevřené komunikaci s oběma kouči. Byli nabádáni i k otázkám v případě nejasných instrukcí a sdělování svých obav a frustrací. Tyto často humorné dialogy umocňovaly zážitek z učení jak pro jezdce samotné, tak pro diváky, kteří tak lépe chápali, jak "to cítí jezdec". Třídenní klinika byla zakončena i závěrečnými 'závody' pro zúčastněné dvojice, při nichž měli předvést drezurní úlohu, odpovídající jejich tréninkové úrovni. Ta byla hned posuzována rozhodčím v A.

Steffen, Jonah a EmmaSteffen a Jonah koučují

Jonah: "Steffene, jaké typické chyby dělají trenéři?"

Steffen: "Spousta chyb vzniká z toho, že buď ulpívají na povrchu věcí, nebo že se snaží moc... pokud někdo na zemi neustále mluví, může to ve skutečnosti být kontraproduktivní a narušovat proces učení, protože je to moc věcí najednou, které mozek nedokáže pojmout. Trenér to vnímá tak, že je za to placen, tak se snaží předat co nejvíce, až může člověka zahltit. Snažím se připravit jezdce na to, aby mohl závodit a už nepotřeboval další lekce, takže se soustředím na několik málo konkrétních a prospěšných slov. Taky nemám rád trenéry, kteří před závody přijdou na opracoviště a řeknou 'tak fajn, ale snaž se trochu víc, zaber.' Myslím si, že by člověk měl počkat, dokud není připraven. A že závody samy o sobě natolik zvedají adrenalin, že se přirozeně snažíte o něco víc než normálně. Pokud má někdo potřebu to sdělovat, nemyslím, že dělá dobře."

Jonah: "Pojal jsi to velmi dobře. Trenéři musejí odolat tlaku přehnaného snažení a musejí nechat své žáky, aby se učili ze zkušenosti a řešili si své problémy sami, to je součást procesu učení."

Koně a jezdci

Na náš seminář byli pečlivě vybráni koně a jezdci tak, aby zastupovali všechny úrovně výcviku podle německé výcvikové škály (klasické pyramidy), kterými dvojice při svém učení musí projít. Ta se nám stala vodítkem.

Pyramida výcvikové škályCharakteristiky jednotlivých stupňů pyramidy německé výcvikové škály:

  • Shromáždění (zvýšené podsazení, lehkost předku, sebenesení)
  • Narovnání (zlepšení srovnání a rovnováhy koně)
  • Kmih (zvýšení energie a síly koně)
  • Přilnutí (přijetí udidla prostřednictvím přijetí pomůcek jezdce)
  • Uvolnění (pružnost a prostupnost)
  • Takt (pravidelnost, energičnost a rytmus pohybu)

Německá výcviková škála je založena na německých principech klasického ježdění, kde se každá schopnost na škále buduje jako stavební kámen, na němž posléze může být postavena další úroveň. Problémy v tréninku jsou často řešeny návratem na nižší stupeň a odstraňováním chyb v základech - rytmu a energičnosti, následovaných prostupností.

Přehled zúčastněných jezdců, koní a jejich úroveň na výcvikové škále:

  • Emma Moore, mladý jezdec - Harlem - základní úroveň - takt
  • Harvey Besley, amatér - Bloomfield Sorrento - lehká úroveň - uvolnění
  • Bianca Joyce, amatér - Roendaal - střední úroveň - přilnutí
  • Lientje Schuler, profesionál - Jaybee Rayana - mladá klisna, střední úroveň - kmih
  • Garry Lung, profesionál - Winchester - úroveň Malé rundy - narovnání
  • Alex Berns, profesionál - Kings Legend - úroveň Velké rundy - shromáždění
  • Steffen Peters, olympijský jezdec - Dante - Grand Prix úroveň - ukázky

První krok: rytmus a energičnost

Emma a Harlem se představují SteffenoviPrvní dvojicí byla Emma Moore se svým desetiletým křížencem araba Harlemem. Harlem byl původně skokan a nyní je připravován do drezury. Podobně jako většina jezdců se Emma snaží o efektivnější spolupráci se svým koněm. Jako hlavní problém, bránící postupu vpřed, viděla toto: "Když se pokusím o větší shromáždění, mám problém s měkkým, lehkým a příjemným přilnutím. Harlem začne klást odpor, padne na předek, ztuhne (většinou zatne čelist) nebo jinak ztratí rovnováhu."

Při vstupu na jízdárnu se Steffen Emmě představil a požádal ji, aby klidně jezdila kolem a popsala mu (a divákům) stručně minulost koně, očekávání na další sezónu a aktuální věci, na nichž by ráda pracovala - stejný postup následoval i u všech dalších dvojic. I když byla Emma pochopitelně nervózní, vysvětlila, na jakých hlavních věcech aktuálně pracují a požádala Steffena o názor. Ukázalo se, že Steffen a Harlem mají trochu jiné představy o tom, co se má dělat... a brzy jsme to všichni viděli!

Steffen: "Emmo, mám rád jednoduchost. I když umím poznat mnoho věcí na koni, na kterém sedím, cítím, co dělá hřbet, huba, možná i zadní nohy, vždycky se první ptám, jaké jsou reakce na moje pomůcky? Jak kůň bere moje pomůcky a reaguje na ně? Takže bych rád začal takto jednoduše. Ptám se tě tedy, jak si myslíš, že tvůj kůň reaguje na tvé holeně?"

Emma: "No, moc na ně pozor nedává. Ale je tady klidnější, než jsem čekala."

Steffen: "Dobře. Naši koně nás rádi svádí k tomu, abychom si mysleli, že musíme neustále podporovat jejich pohyb vpřed, pobízet je. Z toho ale vzniká tupost na naše pomůcky. Proto musíme být náročnější a chtít dávat takové pomůcky, aby měly efekt a dalo se i rozlišovat, co která pomůcka znamená. Když přiložíš holeň na koně, tlak by měl být asi takový, jako když mu položíš na hřbet mokrý ručník - to je podle mě dostatečná pomůcka k tomu, aby se kůň hýbal vpřed. Pokud to nestačí, pak je potřeba korekce a změna, Emmo. Potřebujeme, aby měly pomůcky efekt a potřebujeme to koně naučit. Co uděláme potom, Emmo?"

Dvojice vypadala dobře, ale pohybu poněkud chyběla energieEmma: "Možná zkusíme nějakou mechanickou pomůcku, třeba bič nebo ostruhy?"

Steffen: "A co takhle změnu chodu? Jsme v kroku, zkus ho poslat dopředu v klusu. Rád doprovázím své pomůcky slovními pomůckami, tak zkus trochu mlasknout a poslat ho dopředu v klusu... V pořádku, zvládl to za šest kroků, přejdi znovu do kroku a znovu naklusej. Já bych rád viděl reakci během dvou kroků. Dobře Emmo, to už bylo lepší, kůň dával lépe pozor a mělo to větší efekt. Byl bych rád, abys přemýšlela ve smyslu, že to bylo dobré, rozhodčím by se celkový obrázek asi líbil, ale ty nejsi úplně spokojená se svým pocitem. Pokud to dobře necítíš, není to dost dobré. Tohle je věc, kterou dělám se svými koňmi vždycky už při opracování, jsem velmi puntičkářský na to, jak mi kůň reaguje na pomůcky. I ty se řídíš především svými nároky a očekáváními, takže chceš-li něco zlepšit, zvyš trochu nároky. Chceme ho dostat dopředu, takže je třeba opravit jeho 'plynový pedál'."

Emma jemně s tichým mlasknutím požádala Harlema o pohyb vpřed. Ale jemná a korektní pomůcka se u Harlema nesetkala s velkým úspěchem.

Steffen: "Tak jaká je reakce?"

Emma: "Zareagoval, ale nebylo to takové, jak bych si představovala."

Steffen: "V takovém případě si myslím, že bych ho teď namísto přechodu zpět do kroku a opakování přiměl jít víc dopředu. Pokud nacválá, nevadí. Chci vidět reakci."

Emma: "Takže je lepší špatná reakce než žádná reakce?"

Steffen: "Ano, Emmo, špatná reakce je lepší než žádná reakce. Takže ho probereme, aby si tě víc všímal. Jsme rádi, že je klidný, ale když ho požádáš, musí tě respektovat, stejně jako ho respektuješ ty. Takže ho požádej, ať tě respektuje a uvidíme, jestli získáme lepší reakci na holeň. Takže ho shromáždi a pobídni dopředu."

Harlemova nesouhlasná reakce na pobídku holeníPřesvědčená Emma ho požádala znovu a tentokrát rázněji. Harlem odpověděl mírným vyhozením... a pak vyrazil pěkně dopředu, v klidu a bez spěchu.

Steffen: "To je v pořádku, má právo na svůj názor, to nevadí. Opět ho pobídni, musí respektovat tvou holeň."

Malé vyhození a opět pěkně dopředu...

Steffen: "Príma, to je lepší. Znovu prosím... Pobídni ho dopředu na tři kroky... dobře... a znovu."

Vyhození, a další a další - to zpravidla na drezurních soustředěních nevidíte - a hezké vyklusání vpřed.

Steffen: "Dobře, Emmo, pobídni ho dopředu, dobře. Je v pořádku chlapče, že máš svůj názor, ale musíš respektovat holeň - o tom se nebude smlouvat!"

A takto pokračovaly Harlemovy odpovědi na většinu pomůcek holení asi deset minut - nejdříve vyjádřil svůj názor, potom vyhověl hezkým dopředným pohybem. Měli bychom přiznat, že to nebylo žádné ohrožující vyhazování, nebezpečné chování není součástí zodpovědného přístupu, ale přece jen Emmu rozhazovalo a vezmeme-li v úvahu, že jezdila před diváky a pod vedením velkého Steffena Peterse, asi se cítila trochu trapně. Ale právě to bylo to nejdůležitější: Emma a Harlem zastupovali zhruba 85 % jezdecké veřejnosti v Austrálii. Harlem Emmu svým 'názorem' úspěšně naučil, jak chce být ježděn. Jinými slovy, naučil ji, aby ho jezdila v jeho komfortní zóně a bez potřebné energičnosti. A nyní byl Harlem požádán o práci podle Emminých požadavků, ne jeho. Pravidla hry se měnila a on na to vyjadřoval svůj názor.

Jonah o zaměření pozornosti a prioritách

"Mnoho sportovců, se kterými pracuji, mi říká, že na jedné věci pracují půl roku nebo ještě déle. Například říkají 'stále pracuji na svém držení těla'. O tom jsme přece mluvili před rokem, proč se to pořád řeší? Jistě, je potřeba se k tomu vracet, ale takto? Při své práci používám mnoho analogií a o jednu bych se s tebou teď chtěl podělit. Představ si, že bych měl v budce rozhodčích ostřelovače s puškou, mířící na tvá prsa a řekl ti: 'Emmo, jediná věc, kterou si musíš zapamatovat, je sedět narovnaná.' A pak bych dal ostřelovači instrukci, že nezáleží na tom, kolik chyb uděláš, ale pokud se zbortíš nebo nahrbíš, má tě zastřelit. Možná se pletu, ale tak nějak mám pocit, že v tu chvíli by bylo správné držení těla tvou prvořadou prioritou. Tímto se snažím říct, že musíme mít ve výcviku nastavené priority. Pokud se doopravdy zaměříš na své priority a opakovaně na nich pracuješ, dostanou se do podvědomí. Ovšem je potřeba si uvědomit, že za to zaplatíš chybami jinde."

Steffen nyní vyzval Emmu, aby zvýšila své tréninkové požadavky, aby chtěla aktivní pohyb vpřed od holeně na lehkou pomůcku, čímž zlepší Harlemovu jezditelnost. Neměla přitom ani ostruhy ani nepoužila bič, aby svou holeň podpořila.

Steffen: "Nepovažuji bič za pobízecí pomůcku. Rád ho používám pro větší aktivaci zadních nohou a někdy přiklepnu záď, když chci aktivovat obě zadní nohy."

K velké cti Emmy je potřeba říci, že neztratila nervy a zůstala klidná, soustředěná a pozorně se zaměřila na zlepšování reakce na holeň. Jonah měl k jejímu přístupu významnou poznámku:

Steffen a Jonah při práci"Tohle je perfektní příležitost mluvit o chybách a omylech. Aniž bych tě lépe znal, musím říct, že když se kůň chová takto, jezdec může být snadno deprimovaný a považovat hodinu za špatnou. Nedělej si hlavu s ostatními věcmi, které dnes nejdou, to jsou jen omyly, ne chyby. Chybou by bylo nedělat s touto situací nic, nic nechtít a nesdělovat."

Steffen: "Emmo, ty jsi dost dobrý jezdec, abys už dokázala rozeznat, kdy máš dobrý pocit. Pokud je kůň motivovaný a jde dobře dopředu, je to správně. Pokud "změkne" a reaguje na sebemenší pohyb otěže, namísto aby šel proti, pak je to také správně. V tuto chvíli jsou priority jednoduché, jít hezky dopředu a zahrnout to do svého tréninku tak, aby se to stalo pravidlem."

Jak pokračovalo soustředění, zlepšoval se i Harlemův energický pohyb, rytmus, uvolnění a pozornost vůči jezdci. Zeptal jsem se Emmy, zda by mohla shrnout, co si odveze domů.

"Budu myslet na to, abych nesnižovala své požadavky a každý den se svým koněm komunikovala jasně a efektivně."

Steffen vyprávěl i o tréninku, který vedl až na olympiádu v Londýně:

"Měli jsme napsat dopis sami sobě a otevřít ho v den našeho olympijského klání. Napsal jsem si: "věř sám sobě a buď fér k sobě i ke koni" - a přesně to jsem udělal. Měli jsme nalinkovaný velmi dobrý plán, ale přesto pro mě bylo prvořadé myslet na vztah ke koni a maximální respekt. Ve dnech, kdy jsem cítil, že je to dost dobré po půl hodině, nechal jsem ho být. Myslíte, že to našeho trenéra nikdy nefrustrovalo? To se vsaďte! Ale chtěl jsem zůstat férový k sobě i ke koni a neříkat "je to olympiáda, pojďme ještě trochu přitlačit". Upnul jsem se na svůj fungující stereotyp a to výborně fungovalo v Grand Prix i Grand Prix Special. Bohužel jsme udělali několik chyb v küru, ale i tak to byla skvělá zkušenost. Byli jsme dost dobří? Ne. Nemám problém to přiznat, ale úžasné bylo, že jsme hned bezprostředně poté mohli přijít s plánem na další čtyři roky a opravdu si myslím, že příště budeme lepší."

Další díly

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 3 čtenářů. Celkový počet bodů: 15.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com