Downův syndrom

Petra Mikuláštíková se před dvaceti lety narodila s Downovým syndromem, což je genetická porucha způsobující opoždění psychomotorického vývoje. Tyto děti mají celkově snížené svalové napětí, proto je třeba co nejdříve začít s rehabilitačními programy zaměřenými na podporu pohybového vývoje. Dále jsou náchylnější ke kardiovaskulárním onemocněním, objevuje se u nich mentální retardace a řada dalších přidružených vad. U Petry byla navíc zjištěna vrozená srdeční vada - defekt komorového septa. Pravidelná rehabilitace proto byla zahájena až ve třech měsících věku Vojtovou metodou.

Hiporehabilitace

Po dvou letech cvičení již tato forma rehabilitace nebyla dostačující a Petra začala cvičit na velkém míči. Její stav se nadále zlepšoval, a proto rehabilitační lékařka doporučila jako další krok začít s hiporehabilitací v občanském sdružení EPONA, kde vedoucí fyzioterapeutka Vanda Casková připravila pro Petru hiporehabilitační plán. Petra začala jezdit na koni jednou týdně, pokroky byly obrovské, a tak se dívka postupně dopracovala až k parajezdectví. Začala se věnovat parawesternu, který se jí velmi líbil. Navíc se učila i běžné péči o koně - krmení, čištění či hřebelcování.

Cesta k paravoltiži

Bohužel po roce odešel ze sdružení trenér a bylo třeba hledat další možnosti. Naštěstí parajezdectví nabízí řadu různých disciplín, a tak se Petra od jara 2012 věnuje paravoltiži - gymnastice a akrobacii na neosedlaném koni ve sdružení EPONA Brno, který také úspěšně reprezentuje na závodech. Většina paravoltižérů ve sdružení má pouze lehké postižení (například skoliózu), Petra je tu jediná s Downovým syndromem. „Dcera je v jezdeckém klubu přirozeně začleněna do běžné/většinové společnosti, což je pro ni nesmírný přínos zejména po psychické stránce," pochvaluje si paní Mikuláštíková. Na trénink, který se skládá z jezdectví a gymnastiky, chodí Petra dvakrát týdně. Postupně se lepší v provádění jednotlivých cviků a závodění ji velmi baví.

Přínos paravoltiže je podle Petřiny maminky veliký. „Je to skvělá pohybová aktivita, pomáhá ke správnému držení těla a zapojení svalových skupin. Dnes je na tom Petra již pohybově velmi dobře, pouze na chůzi ještě trochu poznáte, že není vše úplně tak, jak má být. A kromě toho je jasně vidět, že pobyt u koní a v partě lidí kolem, jí hodně pomáhá i v rozvoji řeči a komunikačních dovedností," vysvětluje paní Mikuláštíková a shrnuje, co pro ně paravoltiž znamená: „Je to cesta k samostatnosti, zodpovědnosti, k mentálnímu a samozřejmě i pohybovému rozvoji."

Paravoltiž

Paravoltiž vychází z pedagogicko-psychologických aktivit s pomocí koní a je jednou z disciplín parajezdectví. Jedinec se zdravotním znevýhodněním (paravoltižér) vykonává pod dozorem na neosedlaném koni gymnastické cviky, a to buď samostatně, nebo ve dvojici. Koně vede lonžér na lonži ve voltižním kruhu v kroku na levou ruku.

Paravoltiž je v základech shodná s voltiží, je však přizpůsobená jedinci se zdravotním znevýhodněním a klade se velký důraz na správné držení těla a fyziologické provádění pohybů.

Komu může paravoltiž pomoci?

Tato parajezdecká disciplína náročná na fyzickou kondici je určena pro děti a dospělé:

• s poruchami chování (hyperaktivita, vzdorovité, agresívní chování aj.)
• se specifickými vývojovými poruchami učení (dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie, aj.)
• s psychiatrickými poruchami (maniodepresivita, bulimie, aj.)
• s tělesným postižením (skoliózy, vadné držení těla)
• s mentální retardací
• s dětskou mozkovou obrnou
• se smyslovými vadami (zrakové a sluchové postižení)

Rozdělení handicapů

Paravoltižéři jsou rozdělení do tzv. handicapů dle svých schopností a stupně postižení, které určují náročnost cvičební sestavy:

• Lehký zdravotní handicap (označení LH) - skolióza, vadné držení těla, lehká smyslová a srdeční vada, epilepsie, cukrovka, astma, LMD, neurózy, specifické poruchy učení a chování.
• Těžký zdravotní handicap (označení TH) - obrny, deformace a amputace končetin, těžší smyslové vady, kombinované vady, mentální retardace.

Cíle paravoltiže

Stejně jako ostatní formy léčebného ježdění na koni má také paravoltiž své specifické cíle. Jde především o rozvíjení a zdokonalování pohybových schopností dětí ale i dospělých se zdravotním znevýhodněním v rámci jejich možností, zlepšování psychické kondice a schopnosti spolupráce s dalšími členy týmu. Cílem je také podporování samostatnosti, tvořivosti a zvyšování sebevědomí. Cvičení by mělo vést k pocitům uspokojení a radosti z dosažených výsledků a mělo by cvičence motivovat k dalšímu zlepšování výkonů.

Během roku se koná několik závodů a každoročně se pořádají Mistrovství ČR. Letos se bude konat v Praze v TJ Orion Praha ve dnech 13. - 14. 9. 2014.

Jak se stát paravoltižním střediskem?

Paravoltiž a voltiž v ČR má sice dlouhou tradici postavenou na velmi kvalitních a stabilních základech, ale je zatím doménou Moravy a Prahy. V ostatních částech naší republiky přes zájem ze strany dětí a rodičů jezdecké kluby moc nevědí, jak na to. Je to škoda, protože kvalitní voltižní výuka je základem pro kvalitní jezdecké schopnosti. V hiporehabilitačních střediscích děti odrůstají hipoterapii a mohly by plynule navázat paravoltižním ježděním, které je akčnější, zábavnější a nabízí kolektivní aktivitu.

Pokud vás paravoltiž zaujala, zde nabízíme malou kuchařku, jak na to. Není jednoduché tuto jezdeckou aktivitu provozovat, ale výsledky takového úsilí stojí za to. Podívejte se na přiložená videa. V případě zájmu o realizaci paravoltiže kontaktujte Českou hiporehabilitační společnost.

Videa:
Paravoltiž - https://www.youtube.com/watch?v=knsc70ziWTM
Praktické ukázky metody výcviku paravoltižních cvičenců na barelu - https://www.youtube.com/watch?v=KAJZgqvPVfI
Paravoltiž - tréninkové metody - přednáška - https://www.youtube.com/watch?v=DAml8r4cPQ4

Jak na to?

Mít dostupné, prostorné, bezpečné a bezbariérové zázemí (výhodou je sociální zázemí, šatna, nástupní rampa, kruhová jízdárna, přístup do venkovních i vnitřních prostor, speciální výstroj pro voltižního koně, umělý trenažér ve stejných rozměrech jako je voltižní kůň).

Mít cvičitele nebo trenéra s licencí ČJF, který je ochotný věnovat se jezdcům individuálně dle handicapu a zařazení do klasifikační skupiny (akceptace únavy, momentálních indispozic, nervozity, roztržitosti, spolupráce s rodinou).

Spolupracovat s fyzioterapeutem, který může (obzvlášť na začátku) pomoci cvičiteli nebo trenérovi přiblížit možnosti a určit problémy konkrétního jezdce a monitorovat jeho zdravotní stav, aby nedocházelo k přetěžování či prohloubení vlastního postižení.

Spolupracovat s gymnastickým trenérem, případně baletním trenérem a osobou, která má zkušenosti s voltiží.

Mít tým nadšených a spolehlivých lidí, ochotných přiložit kdykoliv ruku k dílu (příprava a výcvik koní, příprava paravoltižních jezdců - celoroční tréninková příprava a koordinace akcí včetně soustředění, vystoupení a závodů).

Mít spolehlivého koně s paravoltižní nebo voltižní lonžovací zkouškou, na kterém se parajezdec bude učit základní cviky a poté účastnit závodů. Pro účast v národních závodech je podmínkou věk koně minimálně 6 let, platná licence ČJF, splnění veterinárních podmínek pro start koně v klasických soutěžích.

Jak se zájemci mohou stát paravoltižními jezdci?

Věk minimálně 8 let a nadšení pro pohybovou aktivitu.

Vyhledat středisko, které se paravoltiží zabývá nebo je ochotné s ní začít. Pro start jezdce v národních paravoltižních soutěžích je podmínkou registrace ČJF prostřednictvím registrovaného subjektu a platná národní klasifikace cvičence.

Před prvními závody je nutné objednat na zaklasifikování do skupiny (MH, LH, TH, ZO podle platných pravidel paravoltiže) s lékařskou zprávou od odborného lékaře (anamnéza, zdravotní způsobilost k jezdeckému sportu, vyloučení kontraindikací). Mezi klasifikátory patří MUDr. Martina Jansová, Ing. Bc. Vanda Casková (kontakt zašleme na požádání).

Česká hiporehabilitační společnost (ČHS) vznikla v roce 1993 a v současné době sdružuje 36 členských organizací ve většině krajů republiky a desítky individuálních členů. Každá organizace pracuje zhruba se 150 klienty, ročně se tedy jedná o více jak 5 000 lidí. K dispozici pro klienty je téměř 180 speciálně připravených hiporehabilitačních koní, kterým ČHS uděluje licenci pro jednotlivé obory hiporehabilitace na základě složení specializační zkoušky. Jednotlivá střediska se zabývají různými obory hiporehabilitace - hipoterapií, psychoterapií pomocí koní, parajezdectvím a aktivitami s využitím koní. ČHS také umožňuje vzdělávání pracovníků v jednotlivých disciplínách hiporehabilitace a vydává důležité dokumenty, jako jsou standardy péče, oficiální slovník, etický kodex, metodiky, atd. ČHS poskytuje zájemcům informace nebo rady, sdílí zkušenosti a příklady dobré praxe. Všechny potřebné informace včetně indikací a seznamu provozovatelů dle krajů najdou zájemci na webových stránkách České hiporehabilitační společnosti www.hiporehabilitace-cr.com.

Na stránkách EQUICHANNELu si můžete o hiporehabilitaci a jejích formách přečíst více v seriálu Léčba koňmi ZDE.