POZOR! Vánoční SOUTĚŽ startuje - vyhlášení výherců

6. 01. 2015 19:00

Obrázky: 2

Autor: EQCH redakce Foto: archiv redakce Rubrika: Soutěže Počet přečtení: 7473 Počet komentářů: 7 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Tak kdopak vyhrává knihu Tao koně a kdo cenu útěchy? // Na vánoční svátky pro vás máme sváteční soutěž. Na úvod se inspirujte příběhem z pomezí reality a pohádky a zasoutěžte si o knížku Tao koně... už teď se moc těšíme na vaše příběhy!

Hned na úvod musíme říct, že nás moc potěšilo, že jste si našli čas a zamysleli jste se nad tím, co vám ti vaši koně vlastně dávají. A že jste nám o tom napsali! Dorazilo několik opravdu hezkých příběhů, ze kterých někoho v redakci mrazilo a jiné vaše povídání pro změnu dojímalo :-). Nebojte, o vyprávění vás neošidíme, již tento týden si budete moct přečíst jeden z výherních příspěvků. Jsme zvědaví, co na ně řeknete a jestli se vám také budou tak líbit jako nám.

A kdo si od nás zaslouží knihu Tao koně?

Na knihu Lindy Kohanov se může těšit Petra Janečková a Jana Zatloukalová.

Slibovali jsme vám cenu útěchy...

Tou je kniha Katky Lipinské Táňa - Jak se rodí jezdkyně. A tu rádi věnujeme Kateřině Mrázové a Petře Urbancové.

Děkujeme všem za účast v soutěži!


Oheň v kamnech pomalu vyhasíná, oči se klíží, nejvyšší čas ještě zkontrolovat koně a padnout do peřin. Atmosféra noční stáje v době, kdy se kolem nepohne ani myš, jen koně odpočívají nebo poklidně chroupou, v té zvláštní hodině mezi psem a vlkem, je něčím zvláštní. Člověk se cestou jen na chviličku usadí na slámu v rohu boxu, aby si vychutnal půlnoční klid, kontury koňské hlavy nad ním se začnou rozmazávat... a začnou se dít podivné věci. Stírají se hranice mezi živým a neživým, zvířecím a lidským. Kůň mluví lidským hlasem, nebo naopak člověk rozumí jeho myšlenkám? Tak či tak, je to neobyčejný pocit porozumění a splynutí dvou bytostí, silnější než jindy, než při hodinách snahy o co nejjemnější komunikaci, silnější než při nekonečných toulkách v lesích. Najednou je vám všechno jasné a svému koni rozumíte víc než kdy předtím. Víte všechno o jeho minulosti a trápeních, už chápete, proč přešlapuje při čištění a proč nemá rád bílé listy lopuchu. Víte, proč zatíná svaly, když se kolem něho někdo ohání koštětem, i když se ho to netýká.

byuVlastně nejenže víte, v tu chvíli jste v jeho těle a cítíte úzkost, když se po vás lopuch natahuje, roste vám před očima a omotává vaše útlé nohy, které nemůžou utéct. Chcete uskočit, ale na druhé straně vás cosi nepříjemně dloubá do žeber... co je horší? A za chvíli pozorujete poletující koště a instinktivně se stahujete, protože víte, jak je nepříjemné, když nečekaně přiletí až k vám a praští vás přes nohu. Jak jste se tomu měli vyhnout, když nabručené „no tak přece ustup" se ozvalo až potom. A potom jste na závodech a cítíte stres a napětí všude okolo. Už to znáte, víte, že se vám nebude nic dít, můžete být v klidu, ale přesto nejste. Ten stres je nakažlivý.

Přichází jezdec - vlastně znovu vy - teď jste jedna bytost ve dvou tělech. Nasedáte a obě vaše těla splývají v jedno. Napětí jednoho přechází v napětí druhého. Chvíle před startem a najednou vás prostupuje zvláštní klid a soustředění. Jdeme na to. Je po všem, zaváleli jsme. A opět to víte. Obě vaše těla to vědí, to nahoře i to dole. To větší a silnější tělo dole cítí, že se něco povedlo. Cítí radost toho nahoře, nadšení a euforii. Sice nechápe, proč ho plácá po krku - nic moc příjemného - ale to je detail, důležitý je pocit. A ten je krásný... pak v noci, když všechno utichne, cítíte hlubokou spokojenost. Kdo vlastně? Ten malý, schoulený spící ve slámě, nebo ten velký čtyřnohý, co nad ním chroupe seno a dává pozor na každý svůj pohyb, aby mu náhodou neublížil?

A pak je náhle světlo, protíráte si oči a zjišťujete, jaká škoda, že nedokážete vyslovit nic z toho, co jste se v noci dozvěděli. Cítíte, že to bylo něco víc než jen sen. Ale ten pocit nezapomenete. Už ne.


A teď je řada na vás :-) Předvánoční chaos pomalu odplouvá a čekají nás dny, kdy se snad konečně zastavíme, přesněji řečeno posadíme a možná na nás i tajemno zapůsobí a trochu zapomeneme na materiální starosti všedních dní. Ideální čas na to si připomenout ten zvláštní vztah, který s koňmi máme. Nevěřím, že jste to nikdy ani na chvíli nepocítili. Jsou to možná prchavé okamžiky, zvláštní a nezapomenutelné, kdy se ocitáte na úplně jiné vlně. Nebo možná těžko vysvětlitelné zážitky, kdy koně vědí víc, než by měli.

rrhStalo se vám už,

  • že vaši koně rozpoznali, že se něco závažného děje, a reagovali na to?
  • že poznali místo, kde se stalo něco zlého a dali vám to najevo?
  • že vás svým zvláštním chováním upozornili na něco, co se poté stalo?
  • že vám četli myšlenky a reagovali na ně?
  • třeba i na takové, které jste si sami nepřipustili?
  • že se chovali neobyčejně dobře/špatně k lidem, u kterých byste to vůbec nečekali?

Podělte se s námi o své zážitky, abychom si společně připomněli neobyčejnost našich každodenních parťáků. Pojetí ponecháme na vás, ale byli bychom rádi, kdybyste se alespoň částečně drželi skutečnosti.

Odměna bude tematická - všechny krásné příspěvky zveřejníme a dva nejlepší dostanou knihu Lindy Kohanov Tao koně. Pro ty ostatní tu bude možnost „ceny útěchy", která se vám jistě bude také líbit.

Zasílejte nám své příspěvky na redakční email info@equichannel.cz do pátku 2. 1. 2015. Výherci budou zveřejněni v úterý 6. 1. 2015.

Připojené obrázky

Připojené články

12.06. 2013 10:00 Mají koně „šestý smysl“?
19.06. 2013 08:00 Telepatie u koní
17.09. 2014 06:00 Nová kniha na trhu: Tao koně

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. Filip Tesař

    Lámu si hlavu,

    11:43 - 22. 12. 2014

    co se mi kdy stalo, protože bych moc chtěl tu knihu.
    Šťastnýmu výherci ji od srdce přeju a všem hezký svátky,
    F.

  • 2. Katka K.

    Re:

    13:43 - 22. 12. 2014

    Reaguje na 1.

    Filipe nelámej, zavři oči a vzpomínej, krásně píšeš, moc rádi si od tebe počteme.:-)

  • 3. faustyna

    Knížku už mám, tak napíši sem...

    19:11 - 22. 12. 2014

    Lehké propojení duší jsem zažila vícekrát, ale mnohdy to člověk cítí, ale neumí vysvětlit, v čem cítí vyjímečnost chvíle, vzájemné porozumění, sdílení pocitů. Můj osobní zážitek s mojí vlastní klisnou Sonetou zapřaženou do saní je asi nejprůkaznější, protože to opravdu nebyla náhoda. Klisna byla kříženka Shagya araba a norika a měla z obojího dost. Temperament a obrovskou sílu. Koupili jsme ji zatahanou, a tahavá byla až moc, dost často nám při přibližování dřeva, místo aby počkala, až vyřešíme zaklesnutý kmen, něco přervala na letitém postroji, protože když se rozešla, táhla vší silou a nehodlala zastavovat. My jsme od ní moc práce v tahu nepotřebovali - pomáhala nás zásobovat dřevem na topení, proorávala brambory a v zimě jsme ji zapřahali do saní, takže jsme prostě respektovali její styl tahu a přizpůsobili se. Jeden rok bylo tolik sněhu, že ležela vrstva i na silnici. Jeli jsme po té silnici s "novými" nevyzkoušenými a nehotovými saněmi, využili jsme sněhu, abychom zápřah vyzkoušeli, sezení nebylo hotové - nebyla dostatečná opora pro nohy. Po silnici jsme se blížili k známé odbočce na polní cestu, když jakýsi vůl jedoucí v autě za náma si na nás zatroubil. Kobyla se nám splašila a že byly zaváté příkopy, netrefila se správně na odbočku polní cesty, ale vzala to přes příkop. Drncnutí mě vyhodilo do sněhu před sáně. Zoufalé a naléhavé hou! zastavilo Sonetu na místě, sanicemi saní centimetr od mého obličeje a břicha.

    Zcela určitě nezastavila proto, že by metrákové saně přeze mne neutáhla.
    Nevím, jak by to dopadlo, kdyby tenkrát Soneta nepochopila, že její okamžité zastavení prakticky uprostřed kroku fakt potřebuji. Byla jsem v 7. měsíci těhotenství. Měkký sníh, do kterého jsem spadla a koňské pochopení situace nám umožňují se již 27 let radovat z dcery Lucie. Mělo tenkrát vliv, že Soneta sama byla také „v naději" a tedy vnímavější k mnou vyřknutému povelu a jeho skutečně nezbytně nutnému okamžitému splnění? Podle mne muselo v té chvíli mezi námi dojít k empatickému porozumění.

  • 4. kotys

    Re: faustyna

    18:44 - 23. 12. 2014

    Reaguje na 3.

    Díky moc, krásný příběh, opravdu hezky napsáno.

  • 5. faustyna

    Přidám ještě jeden postřeh...

    15:57 - 04. 01. 2015

    ...mám vyzkoušeno, že pokud něco koním slíbím (ve stylu O.K., vidím, že toto se ti nelíbí, dobře, ale ty zase nedělej toto, co se nelíbí mě), většinou to funguje. Uvedu příklad - ponička používaná pod sedlo začala reagovat při sedlání nebo při nakládání dětí do sedla tak, že se na lidi točila zadkem, někdy i razítkovala kopýtky. Následovalo horší chytání ve stádě a agresivita vůči ostatním koním ve stádě. Měla problém. Možná fyzický - bolavá záda, možná psychický - děti jí lezly na nervy, kdo ví? Když jsem si to uvědomila (pod sedlo chodila nepravidelně, občas), že je to čím dál horší, uzavřela jsem dohodu - nebudu tě už sedlat, budeš chodit jen v zápřahu, ale ty zase přestaneš ohrožovat lidi i koně kopáním. Funguje to. Dokonce když se ostatní koně u mě strkají o kus mrkve, tato kobylka stojí opodál a čeká na svůj díl. Už jí zase můžou lidi chodit za prdelí bez obav, a při zapřahání ani teď ani předtím po lidech nekope (jo, někdy si v zápřahu hodí kozelec z bujnosti při nacválání...). Ano, možná si řeknete - když ji nesedlám, neprojeví se její reakce vůči nasedajícímu jezdci, ale já pozoruji i změnu chování mimo vzácné chvíle požadované práce. Kdyby chodila tenkrát pod sedlo aspoň jednou týdně, nebo denně, dalo by se říct, že je ve stresu z práce pod sedlem a když už se nesedlá, stres zmizel odstraněním příčiny. Řídké využívání pod sedlem tomu neodpovídalo - kůň přece nebude ve stresu, že měl sedlo před měsícem. A naopak - pokud by byla ve stresu, že má po delší době sedlo, zlobila by jen při tom sedlání a ježdění a ne v týdnech mezi dalším využitím. Zapřahám také jen zřídka, několikrát do roka, proto si myslím, že dlouhé období mezi požadovanou prací vliv na ni nemá.
    PS: a nevadí jí ani když chodím se sedlem určeným jiné klisně, kolem ní, možná bych dokonce mohla na ni sedlo "odkládat" - tedy položit ale nezapínat?

    Na druhé straně jsou klisny, které si o práci pod sedlem řeknou sami. Vozíme děti na 1 nebo více kobylkách a na pastvině začne za námi chodit jiná kobylka, stalo se, že dokonce neobsednutá. Začne se tlačit k nasedlané kobyle - a tak už jsem vícekrát využila situace, sundala jezdce i sedlo dosud voděné kobylce a nasedlala "dobrovolnici", na které jsem dítko chvíli svezla, dokud jsem cítila, že to mladou baví. Popisuji shetlandské poníky, kliďase z vlastního chovu, které není potřeba na obsednutí dlouze navykat, navíc kdyby něco, dávám jezdci "záchranu". Podle mě kobylka ví, co chce, a je zřejmě spokojená, že se jí věnujeme, i když jí to stojí zatížení zad, protože když jí sedlo zase sundám a pustím ji na volno, neuteče ale opět s námi chodí dál zatímco zbytek stáda se pase někde jinde.
    Doplnila jsem tedy některé z případů, které by se už daly vysvětlit i nějak jinak, než vzájemným porozuměním a důvěrou, ale podle mne nejjednodušší vysvětlení je to správné.

    Mám ráda své koně, i když v poslední době jsou to pouze poníci. Jasně, oni mě mají nejraději, když jim nesu něco dobrého, ale občas mě překvapí...

  • 6. Katka K.

    Podobná zkušenost

    18:32 - 04. 01. 2015

    Mám velice podobnou zkušenost, že se s koňmi dá "domluvit". Dokážou pochopit, že něco je nezbytné, nebo pro ně dobré, i když jim to vůbec není příjemné. Autorka v Tau popisuje, že pokud koni vysvětlíme svou špatnou náladu nebo strach, oni to akceptují, zatímco pokud se snažíme přetvařovat, poznají to a já mám stejnou zkušenost.

  • 7. fannys

    Podoná skúsenosť

    19:58 - 04. 01. 2015

    Reaguje na 6.

    Keď mi prídu na terapiu väčšie deti, ktoré sa koňa boja, ale chcú si to vyskúšať, vždy im poviem, aby si najskôr uvedomili, ako sa cítia a koňovi to povedali keď sa nikto nepozerá, že on to pochopí a nepretvarovali sa (ako im ta často hovoria nezainteresovaní dospelí), bude potom na nich dobrý :)
    Zatiaľ mi to fungovalo, kone naozaj neriešili žiadne napätie, skôr naopak, boli pozornejší.
    Tiež takto odbúrali strach podstatne rýchlejšie, než ak by ho mali skrývať.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com