Pavlovův princip: život plný asociací

30. 6. 2012 Andrew McLean Autor fotek: archiv překladatelky

V druhém díle se Andrew McLean zaměří na důležitost asociací. Považuji jej za jeden z nejužitečnějších článků o etologii a výcviku koní, jaký byl napsán. Vnímavý čtenář z něj mimo jiné pochopí, proč přílišná benevolence jeho koni štěstí nepřinese a proč příliš hodný člověk často ve skutečnosti činí koně nešťastným.

Pozornost a uvolnění se dostaví pouze tehdy, pokud kůň reaguje na pro něj předvídatelné signály, které nepřesahují práh bolesti. Tudíž je nezbytně nutné naučit koně reagovat na jemné pomůcky na ruce i pod sedlem.
Jak koně naučit reagovat na tyto jemné pomůcky - sedem, váhou a pozicí těla, rukou a holení - vysvětluje právě Pavlovův princip. K tomu, aby se kůň nebo jiné zvíře naučilo reagovat na signál, který pro něj byl původně neutrální, vede vědecky ověřená cesta, kterou první popsal Ivan Pavlov (1849 - 1936). To byl ruský vědec, který ve chvíli, kdy objevil tento proces, vůbec po žádných principech chování nepátral. Nyní tento proces učení nazýváme klasické nebo také Pavlovovo podmiňování.

Pavlov v té době prováděl na psech poněkud brutální pokusy, kdy ve snaze pozorovat jejich trávicí pochody vyřízl zvířeti v boku přes hrudní koš až k žaludku velkou díru, kterou zakryl skleněnou deskou. Psovi podal masový extrakt a pozoroval, co se děje v jeho žaludku při vylučování slin a trávení. V průběhu experimentu ale brzy zjistil, že pes začíná vylučovat sliny dřív a dřív - pes se naučil jídlo očekávat. Mnoho z nás by se spokojilo s vysvětlením, že pes zkrátka 'očekává' jídlo, ale Pavlov byl odhodlán pátrat hlouběji. Chtěl vědět, co stojí za tím 'očekáváním', odkrýt mechanismus, na jakém očekávání funguje. U lidí a nejspíše i u některých zvířat toto může vyvolat mentální představa očekávané události, ale je to i tento případ? A musí být přítomná představa? Pavlov zjistil, že existují přísná pravidla, která ovlivňují způsob, jak se zvíře naučí propojovat původně neutrální podnět s konkrétní reakcí. Zjistil, že načasování, kdy se nově učený signál objeví ve vztahu k již známému podnětu, je klíčové.

Načasování asociace

Pavlov prokázal, že aby došlo k vytvoření asociace, nové signály musí být dány těsně před nebo během vrozeného či dříve osvojeného podnětu nebo pomůcky. Například, když si jezdec přeje naučit koně reagovat na hlasový signál "hou", tento signál musí být vysloven těsně před a překrývat se s pomůckou otěží k zastavení. Čím později se vysloví po pomůcce otěží, tím menší je šance, že si tyto dva signály kůň propojí. Jezdec také musí mít na paměti, že kůň nerozumí významu slova "hou", ale učí se ho jako pomůcku, takže musí být vždy vysloveno se stejnou délkou a intonací. Pokud ve snaze, aby kůň zastavil rychleji, slovo "hou" zakřičíte, nezastaví rychleji, ale nebude mu rozumět, protože má tento signál naučen s určitou intonací.

iluV drezuře hlasové pomůcky nejsou používány, namísto toho se kůň učí reagovat na jemnější pomůcky otěží a holení - začne tedy věnovat více pozornosti sedu a váhovým pomůckám, které se objevují současně s pomůckami holení a otěží - vytvářejí se mezi nimi asociace. Tedy pokud jezdec sedí správně. Právě tyto reakce jsou naučeny prostřednictvím klasického podmiňování, protože pomůcky sedem a váhou přicházejí těsně před a současně s pomůckami holení a otěží. Podobně se během výcviku na lonži kůň naučí reagovat na hlasové pomůcky. Ale skutečnost, že trenér stále potřebuje lonžovací bič v ruce (viz příměr z minulého dílu) svědčí o tom, že klasické podmiňování tvoří pouze tenkou slupku na povrchu. Pomůcky hlasem, sedem, váhou a pozicí těla jsou snadno zapomínány a musí být oživovány působením primárních pomůcek otěží a holení.

Pavlovovy pokusy svědčí o tom, že klasické podmiňování nepotřebuje k fungování představy ani hlubší pochopení očekávané události - stačí správný sled akcí. Proto funguje stejně dobře u lidí nebo koní jako u much nebo červů. Nedávné studie ukazují, že klasické podmiňování je záležitostí starších mozkových struktur pod úrovní vědomého myšlení. Klasické podmiňování částečně vysvětluje i placebo efekt v humánní medicíně a mnoho dalších reakcí. Pokud ve vás zvuk tekoucí vody vyvolává potřebu jít na toaletu, je to příklad právě klasického podmiňování. Pokud reagujete na silnici na semafory a dopravní značky, aniž byste si to uvědomovali, je to také klasické podmiňování. Život všech zvířat je plný asociací, které se vytvořily a stále vytvářejí mezi jednotlivými podněty a událostmi. Učení se signálům, které předcházejí různým událostem, je způsob, jakým zvířata mohou předvídat a řídit svůj život. Vyvinulo se proto, aby zvířata mohla efektivněji interagovat s okolním prostředím. Jakákoli změna v prostředí, která se pojí s nějakým signálem, je rychle asociována. Takže zvuk šustícího křoví, který předchází objevení predátora (a vyvolá v koni únikovou reakci), se rychle stane podnětem pro útěk.

Předvídání/očekávání
Výcvik koně se pojí s očekáváním velmi jednoznačným způsobem. Důvodem, proč chceme všechny naučené reakce koně mít spojené s jemnými pomůckami, není jen naše pohodlí - je to především welfare koně. Kůň potřebuje takové pomůcky, které jej nebudou rušit a nebudou mu působit bolest při jeho pohybech na ruce ani pod sedlem. Dobří trenéři znají důležitost lehkosti pomůcek stejně jako faktu, že pokud kůň potřebuje silnější tlak k tomu, aby něco vykonal, musí jej vždy předcházet jemná pomůcka. Ale až práce profesora Piet Wiepkemy, holandského kognitivisty, mi poprvé umožnila pochopit vztah mezi pohodlím zvířete a povahou a konzistencí podnětů, se kterými se v životě setkává. Zapřemýšlejte nad tím na chvíli - život jakéhokoli zvířete zahrnuje vysílání a přijímání podnětů z prostředí a/nebo "tlak", vyvíjený prostředím. Přijímá podněty nebo "tlaky" buďto fyzické nebo v rámci chování (včetně signálů svého jezdce nebo vodiče) a vysílá podněty nebo "tlaky" buďto vrozené nebo naučené. Zvířata si vyvinula schopnost reagovat na jemné, nerušivé podněty, aby se vyhnula bolestivým a nečekaným událostem, jako je náhlý útok jiného koně při sporech o krmení nebo sociálních šarvátkách či napadení predátorem. Například se koně brzy naučí, že než na ně druhý kůň zaútočí, sklopí uši vzad.

Konzistentnost

Zvířata jsou schopná se naučit ale i signály, které předcházejí příjemným věcem, například to, že když se objeví člověk s kyblíkem, znamená to žrádlo. A co víc, Wiepkema prokázal, že to, jak často určitý signál předchází konkrétní reakci, je přímo úměrné stresu zvířete! Pokud signál vždy vede ke stejné reakci, zvíře je uvolněné a v klidu. Pokud se kůň chová "špatně", nevědomě tak říká, že děláte něco špatně vy, že je zmatený a vykazuje konfliktní chování. Představte si to sami na sobě. Jste klidní, pokud jste v dospělosti za pomoci řečových signálů našli způsoby, jak reagovat na ostatní lidi a předvídat jejich chování. Všechny živé organismy potřebují, aby byl jejich svět a chování ostatních předvídatelné. Čím méně předvídatelný a řiditelný jejich svět je, v tím větším stresu a tenzi jsou.

Ve výcviku se předvídatelnosti dosahuje tak, že se kůň učí reagovat stejným způsobem na jemnou pomůcku pro každou reakci (zastavit, rozejít, ustoupit od holeně). Reagování stejným způsobem znamená:

  •        okamžitá reakce na jemnou pomůcku,
  •        samostatně udržovaný rytmus a tempo,
  •        samostatně udržovaná linie (jet rovně),
  •        nezměněné přilnutí a držení těla,
  •        kmih a později shromáždění,
  •        výše uvedené body platí vždy a všude.

Když se podíváte na výše uvedené body, uvědomíte si, že každá reakce na signál se skládá z více složek, které je potřeba rozvinout. Ty musejí být procvičeny samostatně, jak vysvětlím v dalších dílech.

Proto je správný výcvik koně vždy zaměřen na konzistentní reakci (se všemi svými složkami) na každou pomůcku spíše než na náhodu. Německá stupnice vzdělání je nejlepším známým lidským pokusem dosáhnout stálých výsledků výcviku. Co není dostatečně známé v žádné jezdecké disciplíně, je fakt, že problémoví koně jsou výsledkem nekonzistentních reakcí na pomůcky. Namísto toho jezdci často berou výcvik koní jako snahu "se zavděčit" spíš než jako správně naučené reagování na pomůcky. Pak se koně nazývají "neposlušní", "hloupí", "zlí", "vznětliví" namísto toho, aby se řešilo, proč jejich nohy nereagují adekvátně na pomůcky. Pokud bude jezdectví více založeno na vědeckém základě, tohle zastaralé vyjadřování se nevyhnutelně změní, a lidé si více uvědomí negativní dopady této nevědomosti na pohodu koní.
 

První je podnět

Při výcviku je důležité dodržet pořadí podnětů. V rané fázi výcviku se kůň učí reagovat na tlak vodítka či otěže při vodění a pod sedlem, učí se, že tlak obou holení znamená jít dopředu, zatímco tlak otěže znamená zastavit, zpomalit či zacouvat. Dobří trenéři dbají na to, aby vždy tlaku holeně nebo otěže předcházela jemnější verze pomůcky - toto je známo po staletí a popisováno v klasické výcvikové literatuře. Tahle jemná pomůcka by měla být prvním podnětem, který se kůň naučí na ruce a pod sedlem pro rozejití se, zastavení, zahnutí a ustoupení od holeně. Pavlovovým principem (klasickým podmiňováním) se kůň učí reagovat na tuto lehkou verzi tlaku.

Během tohoto výcviku se kůň navíc učí, opět Pavlovovým principem, reagovat na pomůcky sedem, váhou a pozicí těla, které se objevují těsně před jemnými pomůckami otěží a holení. Koně se učí tyto pomůcky snadno a ochotně a bohužel se někdy učí reagovat na ně dříve, než zjistí, že existuje tlak, který si může reakci vynutit. Proto by výuka reakce na tlak (holeně a otěže) a jemné pomůcky měla vždy předcházet výuce reagování na sed a pomůcky pozicí těla. Mnoho lidí spoléhá na sed a zapomíná koně učit nebo připomínat základ - pomůcky holení a otěží. Pokud pak selže sedová pomůcka, není způsob, jak působení zesílit, kůň přestane reagovat, jak by měl a brzy tyto pomůcky zapomene, jak říkal Pavlov. Pavlov zjistil, že pokud se podnět příliš často ukáže jako "špatný", podmíněná reakce je potlačena. Pokud kůň párkrát nezareaguje na sedovou pomůcku, přestane na sed reagovat. To samé platí pro pomůcky holení a otěží - pokud na ně není reakce, měl by následovat silnější tlak, který koně motivuje k uposlechnutí. Jakoby kůň říkal: "Prosím nepoužívej tlak číslo 6, udělám to na lehčí." Často se objeví problémy také, pokud jezdec udržuje slabý tlak, i když už kůň reagoval. Kůň potom na lehčí pomůcku otupí.

Ztráta předvídatelnosti

Problém otupění koně na jemné pomůcky, ať již nastalo z jakéhokoli důvodu, ale nespočívá pouze v tom, že přestal reagovat na jemné podněty. Velká cena, kterou se za to často platí, je tak zvané konfliktní chování. Mezi konfliktní chování zařazujeme prchání, lekání se, vzpínání se, kozlování, vyhazování... Přidružují se i zdravotní problémy - koliky, snížení imunity, hormonální změny, hubnutí a horší kondice. Konfliktní chování vzniká ze stresu, ke kterému dochází, když z pohledu koně jeho svět ztratil předvídatelnost a kontrolovatelnost (protože zpětná vazba na jeho chování je nekonzistentní, kůň ztratil své jistoty, neví, jakou odezvu bude mít jeho chování a co ho čeká a tímto se dostává do permanentního stresu - pozn. překl.). Proto se snaží ze stresující situace uniknout.

konfliktKonfliktní chování vzniká i tehdy, když se trenér pravidelně nesoustředí na konzistentní reakce na pomůcky. Pokud všechny vlastnosti každé reakce (rytmus, narovnání, atd.) jsou automatické na jemné pomůcky, pak se kůň dokonale tělesně uvolní, protože ví, že na pomůcku se očekává přesná reakce a jeho svět je perfektně předvídatelný. Tím se stává i jeho život klidnější - mizí separační úzkost i ostatní nervózní tendence. A to vše proto, že narozdíl od náhodných a nedůsledných zpětných vazeb kůň nyní dokáže dobře 'číst' lidské signály. Toto je víc než cokoli jiného i zodpovědné za to, co nazýváme vztahem důvěry a porozumění mezi koňmi a lidmi. Kůň není nejistý, proto neřehtá po svých druzích. Řehtání je, jakoby křičel: "Pomozte, nerozumím lidem, rozumím jen koním, je tu někde nějaký?"

Přemýšlejte nad tím. Vyvolá mírný stisk holení správnou reakci a důraznější přikopnutí opačnou, tedy zpomalení nebo vyhrbení zad proti jezdci? Opačné reakce jsou nejzávažnější ze všech - když kůň zrychlí na tlak udidla nebo brzdí na pomůcku holení. Z toho vycházejí největší problémy s chováním a často v raných fázích začínají tím, že se kůň chová nevypočitatelně. Třeba vás překvapí, protože najednou zčistajasna a bez zjevného důvodu začne vyhazovat, vzpínat se, lekat nebo prchat. Poslušní, dobře trénovaní konějsou jako dobře vycvičení psi - nenechají se ovládat okolím, jsou "na pomůckách". Samozřejmě se dá očekávat, že mladí koně, kteří jdou ven teprve poněkolikáté, budou víc nervózní, ale po několika vyjížďkách by se, jsou-li na pomůckách, měli i v novém prostředí pohybovat nevzrušeně a reagovat konzistentně.

Pozitivní zpevnění

Je hodně asociací, které u koní vytváříme. Jednou z nejdůležitějších je osvojení hlasové pochvaly "hodný" jako odměny. Málo lidí přemýšlí nad tím, jak si kůň toto osvojuje jako pozitivní zpevnění, a proto tak málo koní dokáže na odměnu adekvátně reagovat. Předpokládáme, že kůň ví, co si myslíme, jako by měl v hlavě slovník. Přitom ale slovní povely musejí být naučeny, proto se nazývají sekundárním zpevněním. Aby byly účinné, musí být spojeny s primárním zpevněním - pamlskem nebo pohlazením/poškrábáním koně na kohoutku (což je místo, jehož hlazením francouzští vědci prokázali významnější snížení tepové frekvence než kdekoli jinde). Protože kohoutek je tak blízko rukám jezdce, pohlazení/poškrábání zde je nejužitečnějším primárním zpevněním.

Aby se kůň naučil dobře vnímat slovo "hodný", mělo by být vysloveno před a během škrábání. Slova a tón hlasu by měl být pokaždé stejný. Brzy pak toto slovo vyvolá uvolnění, jaké kůň zakoušel při poškrábání na kohoutku. Čas od času by měla být asociace obnovena poškrábáním kohoutku při pochvale.

Přesné načasování

Jemná pomůcka by vždy měla být časově spojená se silnější. Neměla by mezi nimi být prodleva. Ve výcviku by čas mezi jemnou pomůckou a silnějším tlakem měl být stejný jako čas mezi kroky v rytmu chodu (viz předchozí článek Princip tlaku ve výcviku). Efektivní výcvik koně tudíž vyžaduje dovednost a rychlé rozhodování i reakce. Ve zlomku sekundy se musíte rozhodnout, zda kůň na jemnou pomůcku zareagoval adekvátně a pokud ne, ihned reagovat zpět silnějším tlakem, který je následně uvolněn okamžitě, když kůň zareaguje správně. Tímto způsobem se kůň optimálně naučí reagovat na jemné pomůcky a rychle vyvolá správné reakce bez zvyšování tlaku pomůcek. To je cílem celého výcviku koně - přeměnit výcvik způsobem tlak-uvolnění rychle na jemnější verze tlaku. Další fází potom je převedení pomůcek na sed, váhu a pozici těla. Pečlivým tréninkem a množstvím opakování se kůň nakonec "nadriluje" správné reakce na jemné pomůcky a silnější tlak může být opuštěn.

Podobné články

Ve svém myšlení a schopnostech se učit jsou koně lidem v něčem podobní, přesto je třeba si neustále uvědomovat existující rozdíly mezi těmito dvěma…

Dnes bude Andrew McLean vysvětlovat koncept sebenesení. Sebenesení, tedy stav, kdy se kůň pohybuje bez neustálého tlaku otěže i holeně, by mělo být…