Pro prvních 75 jezdců usilujících o kvalifikaci připravil stavitel parkuru Bob Ellis parkur z kosmetického hlediska vzdušnější, skoky působí prázdně, i když jim nechybí prvky londýnských reálií. Už několik desetiletí nejsou parkury jen o výšce a šířce s květináči kolem. Jde o umění a líbí se mi, jak Ellis umí udělat z umění kulisu sportu a ne naopak. Na překážkách pro letošní olympiádu pracoval den za dnem dva roky.
Cílem je, aby z olympiády vzešli jako vítězové ti nejlepší. Nejde o velikost skoků (na OH v Mexiku byly postaveny největší překážky v historii OH, kdy vítězný kanadský tým získal zlatou medaili se 102,75 trestnými body), ale o výzvu, která vyžaduje od koně skočit výš a dál, o překážky tvářící se, jak kdyby byly poslední, o neobvyklejší distance mezi překážkami. Ellis slíbil, že výška překážek nepřesáhne 1,60 m a šířku 2,20 m.
Kvalifikační parkur o délce 510 m, se stanovenou rychlostí 375 m/min a časem 82 s, s bariérami 3,65 m dlouhými nepředstavoval vážný problém. Monotónnost čistých jízd (33) rozvířily neúspěchy favoritů jako Christiana Ahlmanna (GE), kterému nevyšel dvojskok, nebo Beezie Madden (USA), která byla vyloučena pro neposlušnost koně.
Když do arény vjížděl kočár fenomenálního Australana Boyda Exella, zraky všech se upíraly především na ...
Otec české hipologie František Bílek, vizionář a muž, bez něhož by svět přišel o unikátní plemeno staro...
