Narodil se 4. 12. 1921 v rodině soukromého zemědělce ve Zdeslavi u Klatov. Obecnou školu absolvoval v Poleni, měšťanskou v Chudenicích a hospodářskou školu v Klatovech. V r. 1946 se oženil a převzal po rodičích hospodářství. V dobách kolektivizace vzdoroval vstupu do družstva a když byl v r. 1953 donucen vstoupit, byl v r. 1956 opět vyloučen pro kulacké názory. Nakonec do družstva přesto v r. 1961 vstoupil a pracoval v něm až do důchodového věku.
Doma měl vždy alespoň 3 koně, od r. 1980 pak začal provozovat stanici plemenných hřebců – ta je ve dvoře u Jandů ve Zdeslavi dosud. Ihned po roce 1989 začal opět soukromě hospodařit, statek předal svému synovi, také Tomášovi, v roce 1992.
V r. 1984 založil se třemi kamarády Dobrovolné sdružení chovatelů a přátel koní Klatovska a Domažlicka. Již prvního setkání sdružení se zúčastnilo na 70 přátel – koňáků, dnes je toto setkávání již 26 let trvající tradicí. Do r. 2006 vyhotovoval dnes již legendární zápisy z pravidelných setkání Dobrovolného sdružení – právě od něj jsem vedení kronik převzal já.
Roku 2008 byl redakcí časopisu Jezdectví (a pořadatelem výstavy In-expo Group s.r.o) uveden do „koňácké“ Dvorany slávy, jmenování proběhlo v průběhu celostátní výstavy Kůň 2008 v Lysé nad Labem.
Do svých posledních dnů se živě zajímal o dění v chovu koní, rád stále chodil či jezdil do mysliveckého revíru a do posledních dnů byl stále soběstačný a s jasnou myslí. Jen mu už tak nesloužilo srdce, které právě v pátek 19. listopadu t.r. dotlouklo naposledy.
Osobně jsem si ho velmi vážil, všem nám bude chybět, neb jeho už pověstné glosy a komentáře dění v chovu koní i kolem nás obecně byly vždy trefné a vždy upřímné, bez záludností a přetvářky. Snad se s ním jednou v koňském nebi potkáme.
Josef Našinec za Dobrovolné sdružení chovatelů a přátel koní Klatovska a Domažlicka
Ostrov Naděje v Běstvinách u Dobrušky se ponoří do sváteční atmosféry. Už tuto sobotu 13. prosince od 1...
Pět, čtyři, tři… a kruciš! Jistě víte, že si parkuroví jezdci odpočítávají cvalové skoky před odskok...
