Nové české koňské plemeno – „Severočeský mustang“

V Horním Podluží u Varnsdorfu žije
v neutěšených podmínkách stádo koní. Pečuje o ně chovatelka, která sice
láskou k těmto zvířatům překypuje, ovšem evidentně na ně nestačí. Je sama
a nemá ani potřebné finance k udržení přijatelných podmínek k chovu těchto
koní. Zvířata tedy trpí a podle našich informací jsou takto týrána již
více než 5 let.

Dnes již zdegenerované trosky koní
jsou nuceny žít v drsných podmínkách. Pokud prší či sněží, jsou koně bez
možnosti přístřešku. Žijí v bažinatém terénu. Nyní jsou odkázáni pouze
na to, co si sami ve sněhu vyhrabou. Chovatelka jim nezajistila ani řádné
napájení a krmení. Záměrem samozvané šlechtitelky je vytvoření odolného
plemene koně, tedy jakéhosi severočeského mustanga. Krevní zkoušky, odčervování,
úprava kopyt nebo jakákoli veterinární péče nebyla koním nikdy prováděna.
Zvířata se navíc nekontrolovaně rozmnožují, čímž je porušován zákon o plemenitbě.
Hříbata z hladu pojídají výkaly svých matek. Špičkový chovatel koní pan
Rašín tvrdí, že „koně mají zdánlivě plná břicha, ovšem dá se to přirovnat
k africkým dětem.“

Podle veterináře zvířata zatím přežívají
jen díky mírnému průběhu zimy. Kojící klisny nejsou schopny bez náležité
péče přežívat a dochází zde i k úhynům. Mrtvá zvířata nejsou náležitě likvidována.
Podle místních občanů je majitelka nechává zkrmit svým psům. V bezprostředním
okolí byly místními občany nalezeny i lebky, které by mohly způsob likvidace
mrtvol koní potvrdit. Jeden ze svědků říká, že „zhruba 5, 6, 7, 8 jich
bylo“. Zda byly koňské, nemohl potvrdit.

Obec Horní Podluží sice nařízení k
odebrání zvířat pro týrání obdržela již v roce 1993, ovšem učinila tak
pouze přes jednu zimu. Jen dobytek. Koně však majitelce zůstali (pozn.
red.: starosta obce lhal, když tvrdil, že byli odebráni i koně). Dále
problém s týráním považovala za okrajový. Okresní veterinární správa v
Děčíně prohlásila stav zvířat za dobrý i když neprovedla náležité zdravotní
zkoušky. Krevní testy, koprologická vyšetření, atd…

Rozhovor reportéra s pomocnicí chovatelky:

         
red.: „Odebíral jim krev?“ (pozn. red.: myšleno veterinář koňům) 

         
odp.: „Proč by jim měl brát krev? To už by museli padat na kolena!?“

         
red.: „Aby se zjistilo, že jsou zdraví!“

         
odp.: „Vy tomu rozumíte! Kolik let jste strávil u koní?“

         
red.: bez odpovědi…

Názor pana Valeše, předsedy Ligy na
ochranu zvířat: „Nevidím jiné řešení nežli odebrání zvířat, opravdu nevidím…“

Podle sdělení pana Berky měla tato
reportáž takový ohlas, že mu neustále volají lidé s myšlenkou jakýmkoli
způsobem těmto koním pomoci… …je to od veřejnosti samozřejmě velice
hezké, ale musíme si uvědomit, že nebýt této reportáže, možná by všechny
tyto koníky potkal osud nejsmutnější. Nemluvě o tom, že takovýchto rádoby
chovů je u nás určitě více, jen se do jejich interiérů zatím nedostala
televizní kamera, která by rozvířila hladinu dění povolaných úřadů, a ty
byly nuceny začít dělat svoji práci.

Osud výše uvedených koníků se samozřejmě
pokusíme i nadále sledovat. Žádáme tímto všechny, kteří o nějakém podobném
týrání vědí a nechtějí kontaktovat přímo redakce televizí, napište
nám.