Nerozdávejte kobyláky!

10. 01. 2022 06:00

Obrázky: 15

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Foto: archív autorky Rubrika: Péče o koně a Ustájení Počet přečtení: 860 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

O kompostu a o tom, jak tento poklad pro pastviny a veškerou půdu vyrobit, jsme už psali. Víte tedy, že máte schraňovat kobyláky, slámu, zbytky sena, pilin, shrabané listí, zeleninové slupky a dokonce i větvičky. Ale co když máme k dispozici jen čisté kobyláky? Jde kvalitní humus zfermentovat bez mísení surovin, jen z čistých koňských koblížků?

Znám několik stájí, které se nebojí přeměny čistých bobků bez podestýlky a bez dodatečných příměsí v kvalitní substrát. Ve výsledku se chlubí voňavou, načechranou hmotou, která má strukturou blíž k zemině než ke klasickému kompostu. Jak postupují? A na jakém principu to vlastně funguje?

Statková hnojiva – poklad pro pozemky

Ano. Tuhé exkrementy hospodářských zvířat, tedy i koní, patří do kategorie tzv. statkových hnojiv. Je jedno, v jakém poměru jsou zastoupeny další příměsi – podestýlka a tekuté tělní odpady. Ať samotné kobyláky, nebo směs trusu, moči a steliva, vše spadá do kategorie statkových hnojiv. A to organických. Organická hnojiva jsou takovým zázračným lékem pro půdy dnešní doby. Proč dnešní? Protože léta po sametové revoluci až do dnešních dní jsou bohužel charakteristická markantním úbytkem hnojení organickými hnojivy, což kráčí ruku v ruce s úbytkem zemědělských družstev provozujících nejen rostlinnou, ale i živočišnou výrobu. A protože jsou statková hnojiva nezastupitelným zdrojem půdního života, nezbytného pro štědrou a zdravou produkci, a také rezervoárem živin pro pěstované plodiny, je jisté, že musíme hledat cesty, kterak výpadek stájové mrvy a z ní zfermentovaného materiálu – hnoje, nahradit. Výzkumy již jasně odpověděly na otázku, zda postačí hnojení pouze anorganickými, tedy synteticky vyrobenými hnojivy – ne, toto není dobrá cesta, to už dnes víme. Bez organické složky v půdě (tedy statkových hnojiv, nebo alespoň výsevu a následného zaorání zeleného hnojení) se prostě dobrý hospodář neobejde.

Více čtení o půdě a hnoji:

Hnůj vzniká zráním (fermentací) trusu, moči a podestýlky hospodářských zvířat na hnojišti, polním složišti nebo přímo ve stáji s hlubokou podestýlkou.

*

Fermentace – proces mikrobiální enzymatické přeměny organických látek na látky jednodušší.

Fermentační cyklus je celým chemicko-biologickým řetězcem rozkladných procesů, kdy jednotlivé komponenty mění strukturu i kvalitu.

Kompost kontra hnůj

Rozdíly mezi procesy v kompostu a na hnojišti spočívají v zásadě ve faktu, zda se do masy materiálu snažíme přivádět vzduch (kompost čechráme a přehazujeme), nebo naopak vzduch z materiálu vytlačujeme (hnojiště dusáme a vzduch tedy vytěsňujeme).

  • aerobní – za přístupu kyslíku
  • anaerobní – bez přístupu kyslíku

Přístup vzduchu vždy zajistí větší intenzitu rozkladných procesů – materiálu rapidněji ubývá. Vznikají ztráty cenné organické hmoty. Bez přístupu vzduchu jsou objemové ztráty výrazně menší.

Při dobré péči o hnůj by tyto ztráty neměly překročit 30 %. Bohužel na polních složištích hnoje většinou dochází k plýtvání místem, vlečky hnoje se roztahují při sklápění do okolí a ne vždy se shrnují na vysokou nadusanou kupu. Což zapříčiňuje snadný přístup vzduchu k materiálu a tedy následný úbytek organických látek často až o 50–60 %.

Ztráty dusíku jsou také zajímavé: při rozmetení hnoje bez zaorání se již po 6 hodinách snižuje bilance dusíku o 3–16 %, po 1 dnu o 6–21 % a po 4 dnech o 14–36 % v porovnání s okamžitým zaoráním (Vaněk a kol., 2002).

Obvodové části složiště hnoje by se měly minimálně jednou přeházet tak, aby se dostaly do středu hnojiště a byly tedy také vystaveny vysokým teplotám. Druhou možností je dát je při nakládce vyzrálého hnoje bokem a po vyvezení odložený nezetlelý materiál z obvodových „zdí“ navrstvit naspod nové hromady.

Díky mikroorganizmům pracujícím pilně a neúnavně v půdách a vlastně v jakékoli dobře navrstvené organické hmotě, si můžeme připravit každý rok značné množství materiálu k obohacení našich pastvin a třeba i zeleninové zahrádky. Dle obecných doporučení se hnojení se zaoráním dobře vyzrálým koňským hnojem používá 1x za 3–4 roky v množství 30–35 t/ha. Při hnojení travního porostu (tedy bez zaorání) se počítá s množstvím podstatně menším a provádí se každoročně. Jeden kůň v dobře nastlaném boxu vyprodukuje za rok více než 100 metráků chlévské mrvy (tedy kobyláků, moči a podestýlky). Produkce čistých kobyláků z venkovního bezpodestýlkového chovu je výrazně menší. V porovnání s tím, kolik organické hmoty je schopen hektar půdy pojmout a zcela přírodní cestou užitečně zpracovat, je produkce několika koní na hektaru pro přírodu zanedbatelné množství. Tolik k námitkám „tak moc hnoje se nedá doma zpracovat“.

→ Fermentovat se dá úspěšně i v uzavřených barelech, pokud přidáte kalifornské žížaly vhodné do vermikompostérů, nebo obyčejnou českou žížalu hnojní.

Rozložené množství organiky je závislé na půdním druhu vašeho stanoviště. Na lehkých půdách se dá zapravit do pozemku organických zbytků více, na těžkých půdách s pomalejším rozkladem se hmoty zužitkuje méně. Vliv má jistěže i klima – v propršený rok probíhají půdní pochody organické přeměny rychleji než v letech suchých. Fermentovaným koňským hnojem se nemusíte bát nahnojit po sezóně ani plochy určené k pastvě koní. Jelikož materiál v pastvinách nezaoráváte, ale rovnoměrně ho rozvláčíte po povrchu branami, nemusíte mít obavy z přílišné dusíkaté bilance – povrchové „pocukrování“ dobře vyzrálým hnojem pastevnímu porostu neublíží. Pávě naopak: půdě (a tedy následně trávním výnosům) prospěje nezbytným přídavkem organické hmoty. Učiníte-li tak na podzim, na jaře opticky nepoznáte, že jste na závěr minulé sezóny hnojili trávu něčím tak ošklivým, jako je hnůj. :) A nebojte se, koně bez problémů nově narostlý travní porost v sezóně pasou.

Pastvina na podzim nahnojená zfermentovaným koňským hnojem – v květnu a v červnu bez problémů a dobře vypásaná. Nedopasků minimum…

Abychom zabránili zamoření pozemků parazity a také semeny plevelů, opravdu musíme koňský trus fermentovat – a to i čisté kobyláky. Nefermentujeme tedy pouze proto, abychom slaměnou podestýlku obsaženou v chlévské mrvě nechali na hnojišti rozložit do podstatně drolivějšího materiálu (což by nás mohlo vést k závěru, že čisté kobyláky netřeba nechávat projít rozkladem, ty se dají rozbránovat do drobkovité hmoty rovnou). K pečlivé fermentaci nás totiž vedou i asanační důvody. Ať už vyrábíme kompost (Hnojný kompost – hnůj přeměněný v poklad), nebo zakládáme klasické hnojiště, výsledkem by měl být vždy zdravotně nezávadný materiál vhodný jak na zahradu, tak na pole a louky. Jak toho docílit?

O kvalitě hnoje rozhoduje více faktorů – od krmení zvířat, přes použité stelivo až po samotný průběh procesů zrání (fermentace), na které mají vliv jak počasí, tak technologické postupy zakládání a udržování hnojišť či složišť.

*

Jako minimum nutné k fermentaci koňského hnoje se udávají 3 měsíce, optimálních je ale měsíců 6.

Teplota – mocná čarodějka

Začnu jedním zásadním apelem: lidi, nebojte se hnoje! Příroda to má s odpadními materiály velmi dobře promyšlené a nastavené tak, aby nepracovala sama proti sobě. Vše funguje v uzavřených logických cyklech. Každý organický odpad se musí dát přeměnit v živiny pro další koloběh. Tak to prostě je. Chcete-li chovat koně, potřebujete je krmit. Abyste je nakrmili, potřebujete trávu, seno a další plodiny. K získání sena, trávy a ostatních zemědělských krmiv potřebujete pozemky. O pozemky se musíte starat – takže i pozemky potřebujete, stejně jako koně, „krmit“. Nemůžete hmotu z luk a polí jen a pouze odebírat, musíte loukám a polím pěkně spravedlivě také navracet zpět. Čímž vlastně dokonale propojíte cyklus – polnosti svojí produkcí nakrmí vaše koně a koně přikrmí svojí produkcí zase na oplátku polnosti. Stále dokolečka dokola.

→ Teplotu v kompostu je snadné změřit speciálním teploměrem.

Pokud spolu s koňmi máte i pozemky (doufám, že tomu tak je, pro dobro vašich koní, jen ve stájích by jim asi nebylo úplně dobře…), nemůžete mít problém roční produkci organického odpadu od koní přeměnit v hnojivo – stačí správně nastartovat fermentační procesy. Základem je taková vrstva fermentované hmoty, aby začala vyrábět teplo. Metr na výšku stačí, cokoli nad je jen dobře. Teplota ve středu kompostu nebo hnojiště se musí pohybovat kolem 60 °C, ideální je, pokud vyšplhá na pár dní i výš. Dobrý kompost a dobré hnojiště nemá problém zatopit až na 80 °C. Všechny zmíněné teploty zcela postačují k tomu, aby byl vzniklý humus „sterilní“, tedy ve smyslu patogenů.

K likvidaci většiny lidských, živočišných i rostlinných patogenů je třeba dosáhnout teploty 55 °C a pro zneškodnění semen plevelů 63 °C.

Nezbavujte se hnoje, využívejte ho!

Kdykoli pěstitel v rámci zahradnických debat napíše, že používá v záhonech kompost a hnůj, je mu ostatními zahradníky zatleskáno. Když se zmíní koňák, že koňský hnůj neodváží z pozemku, ale fermentuje si ho ve zvýšených záhonech v okolí výběhů a přidává výsledný materiál do pastevních ploch, sklidí od ostatních koňáků v lepším případě nedůvěřivé, v horším zcela odsuzující výkřiky typu „fuj, to musí kolem ohrad vypadat… a těch much… a smradu! A koně pak trávu nepasou!“.

Lidi, nebojte se! A nenechte se odradit. Hnůj nerozdávejte, neodvážejte ho zběsile pryč z pozemků. Zakládejte fermentační záhony nebo hromady.

Fermentační hromady (ať už kompostovací nebo hnojné) nesmrdí nad rámec zvyklostí – tedy toho, co se u koní, s trusem celodenně padajícím všude na plochy, kde se pohybují, dá očekávat. Navíc, pokud se rozhodnete fermentovat kobyláky přímo ve zvýšených záhonech kolem ohrad, budete potřebovat trochu zeminy, kterou překryjete vršek. Takto založené obruby koňských výběhů a pastvin nesmrdí dokonce vůbec! A dají se esteticky hodnotně osázet. Přes zimu postupně z kobyláků nastřádaný zvýšený záhon je na jaře nachystaný pro výsev dýní, slunečnic nebo pro sadbu rajčat. Tato na živiny a teplo u kořenů náročná zelenina nádherně odčerpá jakoukoli nadprodukci živin ze zfermentované hmoty. A na další sezóny zanechá nádhernou „hlínu“ – ano, přesně tak po prvním roku osázení totiž na podzim vypadá. Jako překrásná, voňavá, načechraná zemina. Po „hnusném“ hnoji ani památky... A navíc tyto hromady, kopce a zvýšené záhony vypadají přes celou sezónu nádherně! A nesou užitek. A nepřitahují mouchy, ale včely, motýly a užitečný hmyz.

Dlouhý zvýšený záhon z koňského hnoje s příměsí zeminy, větví, listí a slámy. Odděluje základní výběh od pastvin. Nikde nic neprotéká, nesmrdí. Jen voní rozkvetlými květinami a spokojenými motýly, včelkami, čmeláky a další spoustou drobného života. I užovky obojkové nám v něm spokojeně bydlí…

Dýňový kopec přímo mezi koňmi – základem jsou z 80 % kobyláky, ale přihazuji i něco slámy z ležišť, nějaký ten pročůraný písek a taktéž zeminu z výkopových prací. Na úrodu mi nestačí 200litrové kolečko. :) (Koně si u nás dýní, ani rostlin, ani plodů, nevšímají.)

I nádoby nebo staré pneumatiky se dají na podzim naplnit koňskými bobky a na jaře osadit.

Jak je to s fermentací samotných kobyláků?

Čím dál častější chov koní volně pod širým nebem, bez nastýlání, nás ochuzuje o drahocenný organický materiál – o použitou slámu. Dá se vůbec bez ní přeměnit samotný bobek v poklad? V humus? Onen všelék půdy?

Doba zrání kobyláků, tedy jejich fermentace, závisí úplně stejně, jako přeměna jiné organiky, na klimatických podmínkách a na stanovišti. Spolu s bobky sesbíráváme vždy i nějakou tu trochu zeminy, písku a trávy. Ať jsme sebeopatrnější, příměs vždy budeme mít, i když v malém množství. A to je dobře! Je to takové „očkování“ kompostu nebo hnojiště rozkladům prospěšnými bakteriemi. Radím vysbírávat kobyláky opatrně v oblastech výběhů, kde jsme pro posílení kopyt, pro oddrenážování a pro zpevnění koňských treků i celých ploch použili větší kámen. Drobná prosívka, písek a jemný štěrk nejsou problém, naopak nám po zabránování pomohou provzdušnit pastvinu, ale velké kusy makadamu už musíme separovat mimo hnojiště. Ne, že by vadily půdě jako takové, ale vadí na výnos (v místě, kde leží velké kusy kamenů, logicky neroste nic) a též mohou ublížit technice, kterou zemědělec rozmetá hnojivo po pastvinách i té, kterou vyrábí seno – s každým nabraným či odmrštěným kamenem se zvedá pravděpodobnost, že v takto zašutrovaných zemědělských plochách při výrobě sena ulomíte zub obracáku nebo si trefíte okno traktoru. Naši předci vždy před setbou procházeli pole a vysbírávali velké kameny. Dodnes to u nás v případě potřeby děláme a na kamenitých polích družstva to také vídám – jednou za čas družstevníci svolají brigádu a pole projdou a vyčistí. Nasbírané kameny se zužitkují při opravách polních cest.

Zpevněné treky kolem pastvin se strategicky rozmístěnými dávkami sena mají nesporné výhody: v bahnech pošetří travní drn a zároveň zajistí koním dostatek pohybu po pevném podkladu – kopyta velice prospívají! Samozřejmostí je přístup na základní výběh. Ale s vysbíráváním trusu musíme být opatrní, abychom do hnojiště nevozili i větší kusy kameniva.

Fermentace trusu v nádobách

Jak na fermentaci kobyláků v 1000litrových nádržích na vodu vám, milí čtenáři, poradí chovatelé z Německa. Na rozdíl od nás mají ztíženou situaci: ze zákona není v Německu povoleno fermentovat (ani kompostací!) přímo na zemi – u nás toto omezení pro kompost naštěstí nemáme (vždyť není nic důležitějšího než žížaly a ostatní organičtí pomocníčci, kteří se sami do materiálu mohou kdykoli z okolní půdy nastěhovat!). Zde zkušenosti německých koňáků:

Nádrže s kobyláky – jak na kvalitní humus:

Již pár let sbíráme trus našich koní do prázdných IBC nádrží, kde je zfermentován na cenné, plně ekologické, vysoce vyhledávané bio hnojivo. Výsledky jsou vynikající!

  • Máme 12 nádrží na 2 koně, kteří se pohybují celoročně po venkovních trecích a ve výběhu.
  • Rozestavujeme prázdné nádrže kolem treků, vždy 4 se sbírají a plní. Na svozovém místě máme další 4 nádrže, které jsou v procesu zrání a další 4, které dozrávají a chladnou.
  • Nádrže máme částečně ve stínu, ne na přímém slunci. Podle potřeby zakrýváme nebo odkrýváme.
  • Po 3–4 měsících se objem kobyláků v nádrži zmenší na polovinu. Již v této době lze výslednou hmotu použít pro skleníky, zeleninové záhony nebo jako hnojivo do pastvin.
  • Po odčervení trus na pár dní do nádrží nesbíráme, odčervovací přípravky jsou toxické a zabily by užitečné organismy v nádržích.
  • Nádrže vyprazdňujeme pomocí traktoru.
  • V každé nádrži máme uprostřed strčenou trubku s dírkami, zajišťující lepší provzdušnění nasbírané hmoty.
  • Do nově zakládaných nádrží přidáváme 1–2 lopaty dobře zfermentovaného hotového materiálu i s žížalami z nádrží starých.
  • Kohoutek na nádrži používáme k odpouštění přebytečné vody z nádrží – jde o tzv. žížalí čaj, po kterém je velká poptávka. Prodáváme ho zahradnictvím i zahrádkářům jako tekuté hnojivo. (obr. vpravo)
  • Výsledná zemina je tou nejlepší květinovou a zeleninovou půdou, kterou jsme kdy měli. Je jemně strukturovaná, dobře drží vodu i živiny, obsahuje neuvěřitelně mnoho mikroorganismů.
  • Celý systém je zcela ekologický, udržitelný, zdravý, vždy dostupný.
  • Přebytky si rádi odebírají sousedé a známí.

Nevýhody:

  • S nádržemi se těžko manipuluje, bez traktoru budete mít problém.
  • Celé je to dost citlivý systém, musíte sesbírat trochu zkušeností formou pokus-omyl, abyste později dobře odhadli, kdy tlející materiál zavlažit nebo naopak zakrýt před dešti. Vzhledem k tomu, že není povolen kontakt s půdou, musíte neustále hlídat, aby se v nádrži nenahromadilo moc vody, nebo naopak nebyl materiál přesušený – u obojího extrému můžete přijít o žížaly.
  • Obrovská hojnost žížal, které se okamžitě stěhují do hnojiště nebo kompostu, které má styk se zemí, tu chybí – museli jsme na začátku žížalky nakoupit. Další a další už ale kupovat nemusíme – rozmnožují se požehnaně samy. :)
  • Ve velkých mrazech se může opět stát, že o žížaly přijdete. U nás se to zatím neudálo, ale ta možnost v extrémní zimy tu je. Opět nevýhoda nádob s uzavřeným nepropustným dnem – bez kontaktu se zeminou nemohou žížaly uniknout z nevyhovujících podmínek.

Použitá literatura:

  • DOWDING, Charles; Zahradničení bez rytí. 2019; Rybka Publishers.
  • KALINA, Miroslav; Kompostování a péče o půdu. 2004; Grada.
  • WINKLER, Jan; RYPOVÁ, Ivana; DVOŘÁK, Jiří: Statková hnojiva jako možný zdroj zaplevelení. 2018; Brno, Mendelova univerzita
  • KLÍR, Jan; SLEJŠKA, Antonín: Expertní systém pro organické hnojení na zemědělské půdě : Jaké jsou ztráty živin při skladování hnoje? 2006; Biom.cz [online]

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com