Navštívili jsme: Extreme park v Hoštce

4. 7. 2013 Dominika Švehlová Autor fotek: Dominika Švehlová

Počet fotografií: 18

Mnoho jezdců upřednostňuje ježdění v rozmanitém terénu před jízdárenskou prací. Kolikrát je z různých důvodů neláká přeskakovat ze cvalu barevné klády na kolbišti, ale překonávání různých přírodních překážek je pro ně příjemnou výzvou. V Čechách se právě dnes otevřel první park, který vám toto umožní a ještě si budete moci brzy i zasoutěžit. A my jsme se byli na jeho otevření podívat.

Není to jen o překonávání překážek, samozřejmě. Především jde o zdokonalování vzájemného souladu jezdce s koněm. A možná byste si i rádi poměřili v této dovednosti síly s podobnými nadšenci... Proto je fajn, že již i u nás máte možnost zkusit si poměrně novou, zatím ještě zcela nestandardizovanou jezdeckou disciplínu:

Extreme horse trail

Obecně se jedná o ježdění a nakonec i soutěžení přes umělé - avšak přírodu imitující - překážky shromážděné na jednom poměrně malém místě. Může se jednat o dočasné umístění překážek například v jezdecké hale, nebo o „trvalý" extreme park. Například ten český, nacházející se na Ježkově ranči v Hoštce u Roudnice nad Labem, představuje rozlohu necelého hektaru. Překážky jsou na této ploše rozestavěné tak, aby na sebe dobře navazovaly a jezdci je tak mohli procházet jako komplexní trasu, tzv. pattern v případě soutěží. Dalo by se říct, že extreme trail je jakýsi kříženec mezi známými překážkovými drahami westernové disciplíny trail a překážkovou terénní jízdou cross country.

V extreme trailu se lze setkat s různými typy překážek. Především to jsou

různě poskládané klády, které je většinou třeba překračovat, ale i prokličkovat nebo nad nimi provést překroky,
různé mostky a lavice, od jednoduchých „přízemních", přes zvýšené ve stylu „střechy", až po vratké lanové lávky nebo velmi úzké lavice, které mohou být dokonce i do zatáčky,
brody a průjezdy různě hlubokou vodou, s pozvolným vstupem a výstupem i s různými schody, výskoky či s překonáváním klád přímo ve vodě,
pole s různými povrchy, většinou písek, kůra, hlína, skály apod.,
svahy a přírodní schody, hliněné, dřevěné, kamenné, úzké i klikaté,
vyvýšené plošiny, obvykle čtvercového charakteru, na nichž je mnohdy třeba zastavit a otočit,
houpačky,
slalomy a uličky, kterými se nejezdí pouze dopředu, ale i dozadu a mnohé další.

Pro soutěžení i pro odpočinek

Extreme trail lze považovat za soutěž „v poslušnosti".

Přestože oficiální jednotná pravidla neexistují, jedny z nejznámějších soutěží extreme trail challenge se jezdí pod hlavičkou AQHA (na této stránce najdete jejich pravidla extreme trail challenge), kde není rozhodující čas, ale kvalita projetí jednotlivých překážek, tedy přesnost projetí a ochota koní, vzájemná spolupráce dvojice. Výchozím stavem je zde 70 bodů, od kterých se odečítají body za případné neposlušnosti a naopak přičítají body za dobře provedené výkony. Jezdí se v kroku přes překážky v předem stanoveném pořadí (pattern), které musí být určitou dobu před startem zveřejněné.

extreme horse trail Samozřejmě velmi rozmanité soutěžní pole je rozdělené do několika tříd podle obtížnosti („začátečníci" jezdí přes jednodušší překážky, zkušené dvojice musí překonat mnohem náročnější patterny s větším počtem překážek o vyšší obtížnosti), některé třídy zahrnují vedení koně na ruce, pod hlavičkou AQHA je i třída určená pouze pro koně plemene quarter horse a své místo mají i hendikepovaní jezdci.

Kromě těchto soutěží existují i tzv. extreme cowboy race, které se již jezdí na čas (pro překonání každé překážky má dle pravidel Northwestern Riding and Driving Clubu dvojice minutu) plus samozřejmě se hodnotí i kvalita projetí překážkami (pravidla těchto soutěží NWRDCVT najdete na této stránce).

Extreme traily ale nejsou jen o soutěžení. Mají představovat byť jen obyčejnou „výzvu" pro jakoukoli jezdeckou dvojici. Lidé zde mohou zdokonalovat vzájemnou komunikaci se svým čtyřnohým partnerem, zlepšovat jeho poslušnost i odvahu, koordinaci pohybů - nebo si prostě jen tak přijdou zajezdit do příjemného prostředí. Jsou tak otevřené doslova pro každého: pro jezdce dospělé, děti i starce, pro koně velké, malé i miniaturní, rychlé i těžkotonážní, pro dvojice odvážné i nesmělé, sehrané i pro ty, kteří se teprve chtějí navzájem oťukávat, hledat slůvka vzájemné jezdecké komunikace i důvěry.

Z tohoto důvodu je skvělé, že v naší republice vyrostl skutečně velmi velký a pestrý extreme park - jeden z mála, které v Evropě najdeme! Jinými slovy, Evropa tuto disciplínu teprve objevuje...

Z Ameriky až k nám

Původ extreme parků a celé této disciplíny lze hledat - jak jinak než - v USA, kde zažívá již několik let velký rozmach a kde se nachází celá řada různých extreme parků. Asi nejznámější z nich patří Marku Bolenderovi v Silver Creek ve státě Washington, který se stal vzorem dalších amerických i evropských odnoží včetně té české.

Video: Mark Bolender v akci http://www.youtube.com/watch?v=ow9wfPMr4Ac (klikněte na obrázek)

Pan Vladimír Bihary, majitel areálu Ježkův mlýn a jeden z duchovních otců svého extreme parku (druhým je známý westernový jezdec a komentátor Eduard Ziebiger) uvedl, že dva tyto parky se nacházejí v Německu a po jednom by se měly otevřít ve Švédsku a Francii. Velmi velký tzv. mountain trail se nachází v Oregonu u Mitche a LoLinn Hooverových, kde probíhají ještě trochu jiné soutěže této disciplíny: přímo v přírodě zde jezdci překonávají četné překážky v podobě tekoucích potoků, vodopádů, klád, svahů apod. Ani zde nejezdí na čas, ale hodnotí se ochota a přesnost překonání překážek.

Extreme park v Hoštce u Roudnice nad Labem

...byl vybudován na pastvině a je rozdělen na dvě části: v popředí se nachází rovný vysypaný „plácek" s jednoduššími překážkami, za nimi se pak tyčí překážky náročnější a také na pohled „přírodnější" - umělé kopečky, brody a složitěji poskládané klády či vysoké „střechovité" lavice. Na jedné z přilehlých pastvin pak majitel pan Bihary plánuje vybudovat i trasu pro soutěž cowboy race a na okolních členitějších pozemcích vznikne další, 9kilometrová překážková soutěžní trasa pro tzv. competetive trail challenge, což už je skutečně ježdění v přírodě s překonáváním přírodních překážek (více o této soutěži najdete na stránce American Competetive Trail Horse Association - ACTHA).

Ježkův mlýn se tak stane živým závodním místem. Jednotlivé soutěže zde budou vytvořené i hodnocené podle zavedených pravidel extreme trail challenge Marka Bolendera. „Mark Bolender tuto disciplínu v Americe vymyslel a má to už dané, nebudeme vymýšlet něco, co už bylo vymyšlené," říká pan Bihary. Pan Bolender má velmi dobře popsané překážky i sestavené patterny (lze snadno najít na jeho stránkách), na internetu se dokonce lze dočíst i pár návodů, v nichž radí lidem, jak své koně naučit různé typy překážek překonávat, a jsou to informace, od nichž se lze v počátcích dobře odpíchnout.

Vladimír Bihary a Blanka Zikmundová - majitelé areálu Ježkův Mlýn Kromě závodění ale mají čeští příznivci extreme horse trailů v úmyslu podporovat jezdecké vzdělávání všech zájemců. Vytvořili Czech Extreme Trail Association (CETA), která bude kromě soutěží zaštiťovat i tréninky a případné kliniky se zahraničními lektory. Soutěžení i individuální či organizované tréninky budou otevřené pro kohokoli, členové CETA budou však mít určité výhody. „Nechceme být uzavřená skupina, tyto soutěže může jezdit každý kůň, každé plemeno, tím to má obrovský potenciál," komentuje pan Bihary. Doufá tak, že se tato disciplína u nás ujme a bude rád, když se postupně objeví i další spolupracující areály, s nimiž by se mohly pořádat celé soutěžní seriály.

Právě dnes proběhlo slavnostní otevření prvního českého extreme parku, první závody se však na Ježkově mlýně budou konat až koncem léta; majitelé tak chtějí dopřát zájemcům dostatek času a příležitostí k návštěvě svého areálu, k vyzkoušení a „okoukání" jednotlivých překážek či jen k užívání si nových výzev v pěkném a příjemném prostředí.