Těší mě, že jsem druhý rozhovor mohla udělat právě s Vaškem, protože přes Gradinu a Syčáka navazuje na ten první, který jsem dělala s Evou Wolnou. (Článek čtěte zde - Moravský teplokrevník: Nezapomenutelní koně našich jezdců)

Prvním Vaškovým koněm byla Opera. Když jsem přišla do Baníku Ostrava, tak si pamatuji, že vedle sebe stály dvě vranky, Olga a Opera. V té době sportovní kariéra Opery pomalu končila.

Vašku, jaká byla Opera?

Opera byla můj nejúspěšnější kůň, alespoň co se týče počtu vítězství. Třikrát zvítězila ve Spišském skokovém derby „ST", dvakrát vyhrála Velkou cenu Dukly Prešov - rovněž „ST", třikrát také vyhrála Bezručův pohár. Ve Velké ceně Ostravy skončila druhá. V letech 1966 a 1967 byla členkou vítězného družstva na MČR ve skocích „ST" a vyhrála mnoho jiných závodů. Byla zařazena do reprezentačního družstva. Skákala velmi pozorně a závody zvládala i se zdravotním handicapem. Měla úraz, nešťastně upadla na cestě a zranila si koleno. Přední nohu pak už nedokázala pořádně ohnout.

Pamatuji si, že jsi v té době jezdil i Nestora, byl to takový malý ušlechtilý hnědák na jedno oko slepý. Co mi povíš o něm?

Toho jsem dostal už „odštycovaného", ale když měl svůj den, tak byl k neporažení. V roce 1967 jsem s ním vyhrál Velkou cenu Ostravy. Tehdy se tyto soutěže jezdily na úrovni „ST", rozeskakování pak na úrovni „T". Zvítězili jsme také v Bezručově poháru. I Nestor byl členem reprezentačního družstva.

Tvým nejvýkonnějším koněm byla asi Gradina, je to tak?

To určitě ano. Gradina byla úžasná skokanka, i když blázen. Pamatuji si, že s Mirkem Balcarem utekla jednou z Hlučína až do Polska, hranice nehranice. Taky si pamatuji, jak ji zastavoval o stoh slámy. S Evou Wolnou se zase nekontrolovatelně rozběhla po kryté jízdárně dokola takovou rychlostí, že vlastně běžela po dřevěném obložení, jako když se jezdí plochá dráha. Mysleli jsme, že se tehdy obě zabijí. Na závodech mi ji někdy museli vodit na start. Nesnášela zvonek. Hned věděla, o co jde. Musel jsem vejít na kolbiště nejlíp někde tak říkajíc zpoza buku, aby jí nedošlo, že tam je.

Gradina se postarala i o tvé největší sportovní úspěchy, že?

S Gradinou jsem vyhrál v roce 1970 MČR v jednotlivcích a na federálním mistrovství ČSSR jsem byl třetí. Vyhrála Velkou cenu Radegasta, také Velkou cenu Prešova. Byla čtvrtá na Grand Prix v Bratislavě. Byla zařazena do reprezentačního družstva a zúčastnila se mezinárodních závodů v Polsku a Litvě. Ve Vilniusu šla dva „T" parkury s jedinou chybou. Na základě výsledku byla nominována do nejvyšší soutěže se střídáním jezdců, tam jsme ji ale, vzhledem k její povaze, nenechali startovat. Také byla nominována na OH v Mnichově, kam ale nakonec jezdecká reprezentace bohužel nejela. V Praze jsem s ní vyhrál skok mohutnosti. Skočila tenkrát 185 cm.

A co Syčák a Markýz?

Tak to byli oba hrozní lumpové. Nikdo na nich nechtěl jezdit, takže na mě vlastně zbyli. Nejednou jsem přišel pěšky. Syčák na Baník přišel jako remonta. Dobře skákal a rychle se dostal do vyšších soutěží. Do stupně „ST" neměl problém. Vyhrál jsem s ním Spišské skokové derby „ST", Rožnovskou ostruhu a na MČR družstev jsme se umístili jako druzí. No a Markýz, to byla kapitola sama pro sebe. Nikdo ho nechtěl, protože byl moc malý, na jedno oko slepý a s každým „pral" o zem. Jednou v zimě jsme ho měli puštěného v kryté jízdárně. Byl jsem tam s Milošem Steinem a ještě s nějakým dorostencem. Toho jsme vyhecovali, ať si na něho sedne, jen tak bez sedla a bez uzdečky. No hned byl z něho dole. Tak jsem vyhecoval ještě Miloše. Ten na něm ocválal půl kola a taky skončil na zemi, a tak mi řekl, ať si sednu taky, když je to můj kůň. Tak jsem si sedl. Ocválal jsem celé kolo a pak, když jsme cválali kolem vrat, tak on vyletěl do vzduchu, já taky a když jsem dopadl, tak on už tam nebyl. No a já jsem skončil se zlomeným obratlem. Jak uměl dělat binec, tak uměl i skákat. Byl úžasně mrštný a měl ohromnou sílu odrazu. Vyhráli jsme Velkou cenu Radegasta, Rožnovskou ostruhu, v roce 1978 jsme byli členy vítězného družstva na MČR v Karlových Varech.

Jezdil jsi i na německých koních, kteří se k nám začali dovážet?

Ne, ta éra mě minula. Jezdil jsem potom ještě drezuru na anglickém plnokrevníkovi.

Myslíš, že koně našeho chovu dokázali těm zahraničním konkurovat?

Myslím, že takoví koně jako byla Gradina, Havana, Iluze určitě. Vždyť to byly kvalitní chovy a jak nakonec dopadl Albertovec a vlastně i Netolice.

Opět několik poznámek na závěr:

Otcem klisny Opery byl Shagya XV, matkou pak Toga po Korsičan. Shagya XV byl otcem i valacha Nestora, jehož matkou byla klisna Záruba. Shagya XV byl trenérem plukovníkem Havlem velmi ceněn.

O původu Gradiny jsem se zmínila již minule, a tak jen připomínám, že byla netolického chovu po plnokrevném Div, z matky po Star of Hannover a původně běhala dostihy.

Syčák pocházel ze zemského chovu, jeho otec byl North Star IV (Rytmus) a matka Chema, o které jsem psala v minulém článku.

Markýz byl po Przedswit X, z maminky po trakénském Quoniam.

Vaškovi tímto děkuji za rozhovor a za fotky.

 

Vítězné družstvo Mistrovství ČSSR v Karlových Varech (1978), zleva: Zdeněk Krpela - Chýr (nebo Tacora), Vašek Procházka - Markýz, Jirka Lamich - Itaka, Evžen Duda

Příště: Nonius, netypický sportovec