Lenka Šnáblová: „Plemeno paint horse mě chytlo za srdce!“

8. 01. 2021 06:00

Obrázky: 27

Autor: Gabriela Rotová Spoluautoři: Lenka Šnáblová Foto: Archiv Wanted Ranch Rubrika: Kdo je kdo Počet přečtení: 1473 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Paint horse a quarter horse... obě tato plemena jsou v české kotlině už nějaký ten pátek neodmyslitelně spjata se jménem Ing. Lenky Šnáblové. Lenka a její stádo amerických koní jsou doma na Wanted Ranchi, který patří k největším chovatelům koní plemene paint horse v České republice. Jejich mottem je: We do MAX to be IDEAL – děláme MAXIMUM pro to, abychom byli IDEÁLNÍ. Dnes tedy s Lenkou Šnáblovou o tom, jak těžké je dělat maximum a být ideální!

Lenko, jsi úspěšný jezdec, trenér, chovatel, inseminační technik, ... není toho na jednoho až moc? :) 

To je hodně dobrá otázka. :) Na první pohled možná ano, ale člověk je v danou chvíli zrovna tím, co je nejvíc třeba. Tedy musí být. Jinak by se to asi dalo zvládnout jen velmi těžko. Já jsem na prvním místě chovatel a jezdec. V době připouštěcí sezóny se zabývám už několikátým rokem inseminací koní. Zkoušku z inseminace jsem před sedmi lety splnila na Mendelu v Brně. Je pro mě velkou výhodou, že mám docela hodně „načteno“ na sonu, takže diagnostika klisen pro mě není až tak složitá. Běžně pracuji s čerstvým semenem, v mé malé laboratoři testuji jeho trvanlivost v závislosti na druhu použitého ředidla, snažím se vždy najít to nejvhodnější pro konkrétního hřebce z důvodu maximální trvanlivosti a úspěšného použití – zabřeznutí klisny.

V posledních dvou letech se pokouším posunout v reprodukci trochu dál, mražené semeno je pro mě velká výzva. Myslím si, že dobrých inseminačních techniků je v chovu koní v ČR stále docela málo, v připouštěcí sezóně jsou všichni „na roztrhání“ a jsou stále potřeba. Ještě bych podotkla, že právě připouštění umělou inseminací je již několik let jediný způsob, jakým připouštíme své klisny a jak využíváme naše plemeníky. Samozřejmě že člověk se má pořád hodně co učit a já se stále snažím vzdělávat dál. Ve svém volném čase se snažím pro sebe překládat odborné články o reprodukci z angličtiny. Jedním z mých cílů je být úspěšná právě v inseminaci mraženým spermatem.

Jako trenér pracuji řadu let, nejprve jsme se věnovala pouze tréninku vlastních koní nebo koní z našeho chovu. Po významnějších úspěších na evropské scéně mě majitelé koní (i ze zahraničí) začali kontaktovat sami. Ale do tréninku si beru pouze omezený počet sportovních koní, abych měla dostatek času se jim věnovat.

Kde a čím to celé začalo? Geny v rodině?

Kde to celé začalo? Zřejmě již v dětství. Určitě každý z nás má nějaké své sny a touhy. To, že u mě to budou právě koně, jsem věděla již velmi záhy. Ale jakým směrem se vše bude ubírat dál, jsem přesně samozřejmě netušila. V podstatě ani nemohu přesně říci, jestli a jaké geny na to mají vliv... Wanted Ranch jsme začali budovat společně s mým manželem od úplné nuly. Pro nás úžasně položené místo s malým, starým sudetským domem jsme koupili v roce 1995. Oba jsme měli lásku ke koním a tak jsme postupně začali budovat. Začali jsme na zelené louce, ke které nebyl možný přístup autem, tak to všechno bylo trochu složitější...:)

A sport? Ovlivnil tě v této souvislosti někdo výrazně anebo zásadně?

Na úplném začátku od chvíle, kdy jsem si pořídila prvního koně, jsem v hlavě úplně jasno neměla. To, že bych moc ráda závodila, jsem ale věděla od samého začátku. Začátky byly docela těžké, u nás zdaleka westernové ježdění nebylo na takové úrovni jako dnes. Postupem času jsem se snažila vyhledávat informace nebo se účastnit kurzů s trenéry, jezdci a rozhodčími ze zahraničí. Těch jmen je docela dost.:-) Neměla jsem ale nikdy stálého trenéra, snažila jsem se na koních i sobě pracovat sama, hodně zkoušet. Navíc jedna metoda nikdy nefunguje na všech koních, takže jsem hledala a přemýšlela nad každým koníkem... Pravda je, že asi každý koník má nějaký, byť i třeba drobný handicap, tak jsem se vždy snažila s koňmi pracovat a hledat cestu k jejich výcviku tak, aby to zvládli...

Sportovní úspěchy?

Mým prvním větším jezdeckým úspěchem byl v roce 2002 titul Vicemistra republiky v disciplíně Western Horsemanship s klisnou WS Chipeta Warrior. Následující léta jsem úspěšně závodila hlavně pod hlavičkou WRC ČR s naším hřebcem Rocky Magic Legacy. Postupně jsem přešla a začala závodit (také díky narůstajícímu počtu paintů u nás na WR) na tzv. approved show, pořádané pod hlavičkou americké asociace APHA. Důvod byl jasný: APHA má jasně daný systém bodů a následných titulů. Takže výkonnost jednotlivých koní je lehce dohledatelná. Nám se začalo dařit na německých kolbištích, nejprve na menších paint show, později na German Paint – mistrovství Německa, Euro Paint – mistrovství Evropy.

Jasně vymezit nejlepší úspěchy není úplně snadné, já si zrovna tak vážím těch drobných třeba s koňmi, kteří jsou mladí, začínající, nebo po tělesné rehabilitaci. Ale k těm opravdu největším patří třeba titul mistra Evropy v disciplíně In Hand Trail (s klisnou Certain To Be Perfect), Halter, Color Class, Vicemistr Evropy v disciplíně Longe line (hřebec Maximum Blues Master). Mistr Německa v disciplínách Hunter Under Saddle, Trail aj. Našim koním patří i další tituly: Nejvýše oceněný kůň Německa za W. Pleasure, Trail, Hunter Under Saddle, In Hand Trail, Longe line, Halter, Color Class (PP Prozakprescription, Certain To Be Perfect, Maximum Blues Master, Im Ideal, Sadie In Krymsun). Snažím se, aby moji sportovní koně měli v APHA body a tituly ROM, Superior (a to jak v hodnocení stavby těla – Halter, tak i ve výkonnosti – Performance). Konkrétně třeba v roce 2014 získal náš plemenný hřebec Im Ideal pro ČR historicky první oficiální titul APHA Champion. Tento titul mají u nás na WR celkem tři koně: hřebec Im Ideal a klisny PP Prozakprescription a Sadie in Krymsun.

Vyhrál u tebe western a americká plemena... Mělo to nějaký vývoj nebo bylo jasno hned? :)

Názor člověka se postupně utváří a mění. To, že se zabývám westernovým ježděním, neznamená, že jsem zanevřela na anglické sedlo, ve kterém jsem kdysi začínala. Ba naopak. Americká plemena, nejvíce však plemeno paint horse mě chytlo za srdce. Plemeno splňuje všechno, po čem člověk touží. Po krásně postaveném, výkonném, povahově dobrém koni, jenž je navíc díky své barvě prostě originál, i když přiznávám, že barva je opravdu jenom bonus...:) První koně, které jsem kdysi vlastnila, byli plemene český teplokrevník. Na první pohled jsem se ale v roce 1997 zamilovala do z USA importované klisny quarter horse Rock And Roll Rosie. V té době u nás moc američanů nebylo. Rosie mě velmi oslovila, navíc měla skvělou povahu a pracovitost. Bylo mi jasné, že je to jiný typ koně, mému srdci mnohem bližší. Navíc se mi líbil i styl ježdění, i když musím uznat, že v té době jsem toho ještě tolik o westernovém ježdění a jeho jednotlivých disciplínách nevěděla. Jen mi způsob ježdění a práce s koněm v té době přišel přirozenější… A samozřejmě od quartera k paintům není daleko, mají stejné předky.

A Wanted Ranch? Myslím, že toto téma si zaslouží velmi mnoho prostoru! :)

Pomalu budovat WR jsme začali v roce 1995, i když oficiálně fungujeme od roku 1998. Neměli jsme hned od počátku v plánu budovat větší areál, původně jsem chtěla jen několik koní na ježdění a závody. Ale jak to bývá... S první již zmíněnou klisnou quarter horse Rosie přišlo i první připouštění. S potřebou mít kde koně trénovat jsme postavili venkovní jízdárnu. Jezdeckých center na severu Čech v té době moc nebylo, měli jsme v plánu vybudovat menší jezdecké centrum. Protože jsme s koňmi chtěli pracovat i v zimě či při nepřízni počasí, naše další volba byla krytá kruhovka, kterou jsme postavili záhy po roce 2000. Následovalo zvětšení venkovní jízdárny. V současné době již několik let disponujeme krytou, skvěle vzdušnou a světlou jezdeckou halou s prostorným ochozem pro diváky, kterou využíváme my i naši klienti a která je nezbytná k pořádání jezdeckých kurzů a závodů. Areál WR se snažíme stále vylepšovat a doplňovat. Nemáme v plánu velké jezdecké centrum, ale plně funkční. Na WR se nachází 50 různých boxů pro koně (doufám, že je to konečné číslo :-)). V tuto chvíli je rozestavěné větší zázemí pro jezdce (sociálky, druhá sedlovna), které by mělo být do jara plně v provozu. Poslední plánovanou stavbou je kolotoč pro koně, ale s tou začneme až napřesrok.

Management koní a lidí? V areálu o padesáti boxech nějaký asi být musí...:)

Koníky máme rozdělené na chovné, sportovní, omladinu a klientské. Stejně tak jsou rozděleni i do malých stád, aby se zároveň snesli a abychom eliminovali možnost případných úrazů. O všechny se starám společně s mým mužem Liborem. Způsob ustájení je podle potřeb a ročního období. V zimním období jsou všichni koně na noc v boxech. V letním období koním umožňujeme trávit více času na pastvinách, na box a úvaz ale musí být zvyklý každý kůň. Na pastvinách máme přístřešky, všichni koně mají přístup k senu a vodě. Sportovní koně jsou více méně v mojí režii, jejich každodenní krmení, výcvik, pobyt na pastvinách či výbězích. I koníci, kteří jsou u nás ve výcviku, mají svůj výběh. Chovné klisny mají vlastní velikou pastvinu s velkým přístřeškem. Hříbata jsou cca do roku věku společně a poté se dělí, mladí hřebečci jsou umístěni mezi starší tak, aby se společně snesli.

Veškeré práce na ranči většinou zvládáme s manželem sami. Často říkám, že proti mému muži je Ferda mravenec slabý odvar…:) Výstavba ranče je velikou mírou jeho zásluha, naše krytá hala, kterou postavil víceméně sám s naším synem, je jeho vlastní projekt. Stejně tak se nyní stará o naši techniku. Co se týče koníků, denně si je osobně všechny obcházím, abych věděla, zda je vše v pořádku. Moje představa vždy byla vytvořit malé jezdecké centrum – rodinný ranč, ve kterém by naši klienti, kteří mají u nás ustájené koně, byli naší širší rodinou, takovou, abychom si vždy dokázali vzájemně pomoci. A já mohu s radostí říci, že se mi moje představa plní, na ranči máme úžasné lidičky, kteří se mohou spolehnout na nás a my na ně. Takže vlastně nikdy nejsme na nic úplně sami. Neskutečně si toho vážím a jsem za to opravdu šťastná.

Doléhají na vás problémy související s pandemií?

Myslím si, že pandemie dolehla na všechny lidi nevyjímaje. Někteří jsou „postiženi“ více, jiní méně. My, majitelé stájí a trenéři, jsme museli trochu změnit systém kontaktu a práce s klienty. Naštěstí pro nás nejsme závislí jen na velkém množství klientů a výcvikových hodin. Přesto však naše ostatní aktivity, i ty výdělečné, byly značně omezeny. Plánované každoroční akce, tím mám na mysli především oficiální závody, ale i hobby závody, jsme zvládli s posunem termínů, menším množstvím lidí a větší opatrností z hlediska bezpečnosti právě kvůli pandemii. Uvidíme, zda se nám plánované akce povede uskutečnit i v příštím roce. Nejsem pesimista, ale mám určité obavy...

Velká část vaší práce je chov. Podle jakých kritérií vybíráte chovný materiál?

Tak to máš naprostou pravdu. Chov koní pro mě znamená hodně. Je to práce, která mě opravdu baví. Chovu se věnujeme skoro čtvrt století. Za tu dobu jsme spolu s mužem odrodili mnohem víc než stovku hříbat. Začínali jsme s koňmi, kteří v té době byli pro nás dosažitelní. Takže první klisny i hřebec byli zakoupeni u nás nebo v sousedním Německu. Postupem času, samozřejmě díky rozšiřujícímu se internetu jsme začali importovat první koně přímo z USA. Na začátku chovu jsme toho nevěděli tolik o jednotlivých liniích jako dnes. Za tu dobu od začátku se u nás chovné klisny vystřídaly. Dříve pro nás byli více dosažitelní koně spíše reiningových nebo původních pracovních linií. Dnes se snažíme o typ sportovního koně, který má maximum pleasure/all around linií. Jedná se nám o koně vhodné pro westernovou techniku, tj. pro koně s dobrými chody vhodné pro pleasure, trail horsemanship, ale třeba i
hunter. Z tohoto důvodu i postupně měníme strukturu našich chovných klisen. Navíc se dnes snažíme všechny klisny – pokud je to možné – prověřit ve sportu. Rychle to ale samozřejmě nejde.

V chovu je důležité nekřížit jednotlivé linie. Vůbec není vhodné třeba cuttingové klisny připouštět hunterovým nebo pleasure hřebcem. Každá linie má svoje specifika, svůj způsob pohybu, myšlení, samozřejmě i rozdílnou stavbu těla. Tohle je velmi důležité si uvědomit. Často se mi stává, že mi volají lidé, že si u někoho koupili painta a on vůbec není takový, jak si mysleli. Přitom se stačilo podívat na původ. Také se mi stává, že se mnou komunikují lidé, kteří by chtěli „jenom“ koně na rekreaci, že je nezajímá sportovní výkonnost rodičů. Ale já zastávám názor, že právě na závodech si koně prověříte, nejenom, jak dobře je přiježděn, ale také, jak se chová mezi jinými koňmi, v jiném prostředí, k lidem, jak snáší stres, který je bohužel nedílnou součástí každých závodů. Doma je totiž každý koník (nebo alespoň valná většina) hodný.

Kolik tedy Wanted Ranch obývá koní?

V současné době je u nás na ranči 15 našich vlastních koní. Z toho 4 plemenní hřebci, zbytek jsou klisny. Nepřipouštíme každý rok všechny. Ačkoli mě chov opravdu naplňuje, nechávám si pokaždé pár klisen na ježdění, hlavně pro sebe, ale i pro své přátele, pro radost. Málokterý rok máme stejný počet hříbat. Většinou se počet pohybuje mezi 6–8, letos se jich na WR narodilo celkem 10 (včetně klientských klisen). Protože máme za sebou opravdu náročný rok a také protože již nechceme červnová hříbata z důvodu pozdního odstavu, máme letos připuštěno jen pár klisen.

Chov koní rozhodně není jen o hřebcích. Takže první otázka základní - hvězdné klisny v chovu?

Uvědomujeme si, jak je důležité se zaměřit nejen na výkonnost plemenných hřebců, ale i klisen. Já osobně si myslím, ačkoliv hodně chovatelů sází na to mít hříbě po skvělém hřebci, že klisna jako matka je mnohem důležitější. Předá hříběti opravdu hodně. Proto i my jsme začali s našimi klisnami závodit. Ano, stojí to hodně úsilí, energie, v nemalé míře i peněz, ale já pevně věřím, že závody jsou tím nejlepším místem, kde si otestujete jak klisnu, tak i hřebce po všech stránkách. Tím myslím nejen vztah k práci, vztah k člověku, způsob pohybu, vlastní výkonnost, ale v nemalé míře i zdraví koně, a to jak fyzické, tak i psychické.

V současné době máme v chovu dvě klisny, které opravdu stojí za připomenutí. Mojí hvězdičkou, jedním z mých osudových koní je dovezená black overo klisna PP Prozakprescription, kterou všichni znají pod jménem Porsche (s tím jménem již přišla). Přivezli jsme ji jako téměř šestiletou, za svůj mladý věk vystřídala hodně majitelů. Dodnes nechápu proč. Mě zaujala na první pohled (inzerát na internetu). Porsche má neuvěřitelnou povahu a obrovské srdce. V roce 2016 se stala druhým nejlepším Open Paintem Evropy, o rok později byla nejlepší, a i přes relativně malý počet závodů v Evropě celkově devátá na světě, vše v kategorii Open. I pod sedlem za pár let dokázala neuvěřitelné. V disciplíně Hunter Under Saddle získala pro ČR historicky první titul Superior. Její celkové skóre je téměř 400 Open APHA bodů, 9x získala ocenění ROM, 3x Superior, medaile má z mistrovství Německa i Evropy. Pevně věřím, že svůj talent, dokonale pohodovou povahu a obrovské srdce předá i na svoje hříbata.

Druhou mojí perličkou je importovaná chestnut overo klisna Sadie In Krymsun. Nádherná, veliká a krásně zbarvená, takový splněný sen. I ona získala hned 3x ocenění ROM, 1x Superior a na svém kontě má i titul APHA Champion. Opravdu moc se těším na její hříbata.

Plemenní hřebci?

V současné době máme na ranči čtyři plemenné hřebce. Nejstarší quarter horse hřebec Rocky Magic Legacy si již pomalu užívá důchodu. Řadu let úspěšně závodil pod hlavičkou WRC ČR.

V posledních letech využíváme nejen pro naše vlastní klisny paint horse hřebce bay tobiano Im Ideal a black overo hřebce Maximum Blues Master, oba byli importováni z USA. Každý je trochu jiný. Oba hřebci jsou prověřeni ve sportu, mají medaile z mistrovství Evropy i Německa, oba jsou nejvýše oceněnými koňmi Německa, Champion of champions ČR, mají spoustu bodů a titulů APHA, mnohonásobně ocenění ROM a Superior. Im Ideal pro ČR získal historicky první titul APHA Champion. Maximum Blues Master se stal historicky první APHA Honor Roll Champion (v tom roce nejlepší na světě).

Čtvrtým hřebcem je mladý, teprve čtyřletý buckskin overo hřebec Hot N Lopin, také importovaný z USA. Hot N Lopin je hřebec pleasure linií, má neskutečnou povahu, ochotu k práci a nádherný přirozený pohyb. Chtěla jsem ho nejprve prověřit ve sportu, než půjde do chovu. Letošní závodní sezóna byla ovšem kvůli pandemii omezena, takže těch závodů nebylo tolik. První rok pod sedlem i přesto byl pro nás velmi úspěšný, Hot N Lopin si přivezl medaile z mezinárodního mistrovství Německa z disciplín Trail I Hunter Under Saddle, získal své první ocenění ROM pod sedlem. Pevně věřím, že příští rok se budeme moci účastnit dalších závodů, abychom mohli ukázat jeho kvality a abychom s klidným svědomím mohli hřebce nabídnout jako plemeníka.

Co je podle tebe nezbytné pro to, aby se z člověka stal chovatel a nebyl jen množitel?

Na začátku je nejdůležitější si uvědomit, proč člověk chce chovat koně. Chov se nedá dělat jen tak z nějakého rozmaru a určitě ne s cílem zbohatnout. V chovu by měl mít člověk určitý cíl, jaká hříbata chce chovat, aby měla v budoucnu k něčemu určitému předpoklad. Je nutné se zamyslet nad tím, jestli mám pro chov patřičné zázemí. Je potřeba si uvědomit, jestli je člověk schopen se postarat o chovnou klisnu či plemenného hřebce. Na jednu stranu koním umožnit co nejpřirozenější podmínky, tím mám na mysli umožnit dostatek pohybu, na stranu druhou kvalitní ustájení s kvalitním krmením (nejen). Je nutné vědět, co dělat v případě možných komplikací, které mohou v průběhu gravidity či v období porodu nastat.

Umění opravdového chovatele je také v chovu mít ty nejlepší koně, jak výkonnostně, tak typově, zdravotně i povahově. I když ani to nemůže zaručit ten nejlepší výsledek, někdy se stane, že i z nejlepších rodičů se narodí potomek sotva průměrných kvalit. Pokud mám určitou představu o hříběti, je potřeba se předem seznámit s určitými plemeny a liniemi koní, aby se připouštěli koně, kteří jsou k sobě vhodní. Člověk by měl respektovat, že určitá plemena mají určité vlastnosti. Křížení mezi plemeny či mezi různými liniemi jednotlivých plemen není vhodné, málokdy přinese kýžený výsledek. Pokud toto člověk nerespektuje a snaží se pouze o množství hříbat bez patřičné kvality, bezhlavě připouští jakoukoliv klisnu hřebcem bez uvážení, pak je to pouze množitel. Výsledkem jsou typově, povahově i zdravotně neustálená hříbata s neurčitou budoucností. I když připouštím, že výjimka může potvrdit pravidlo.

Vztah člověk & kůň... co je důležité a nejdůležitější?

Vztah člověka a koně se musí od začátku budovat, je to rovnocenné partnerství, založené především na vzájemné důvěře a toleranci. Při práci s koněm je nejdůležitější trpělivost, důslednost, vytrvalost. Každému vztahu, aby byl pevný, je potřeba dát nějaký čas. Je důležité poznat, jaký koník je a s tím umět pracovat, je důležité koním naslouchat. Koně všeobecně chtějí člověku vyhovět. Chtějí věřit a my bychom je neměli zklamat. Pokud se u nich objeví nějaká neochota, důvodem je většinou nějaký zdravotní handicap. A i s tím by se měl člověk naučit pracovat.

Pokud se někdo rozhodne, že si chce pořídit koně plemene paint horse nebo quater horse – na co se má dívat? Vážou se k těmto plemenům nějaká specifika, o kterých by začínající majitel/chovatel měl vědět?

V první řadě by si dotyčný měl uvědomit, k jakému účelu koně chce. Když hledá koně, který bude určen na závody, je potřeba si uvědomit, v čem chce závodit. Pokud vím, že mě budou bavit dobytkářské disciplíny, poohlédnu se po typově menším a podsaditějším koni cuttingových linií. Jestliže se mi líbí jezdit disciplíny v anglickém sedle, hledám rámcově vyššího koně s dobrým prostorným pohybem, rovným kolenem. Když mám rád třeba trail nebo horsemanship, ideální bude koník s pleasure liniemi. Každý dobrý chovatel ví, jaké linie chová, k čemu budou jeho koníci vhodní, určitě rád poradí. V plemenech paint i quarter horse najdete příslušníky různých linií, i příslušníci stejného plemene mohou různě vzhledově – typově vypadat. Stejně tak je to i jejich povahou. Cuttingoví koně musí být „šelmičky“, aby byli schopni ve zlomku vteřiny kopírovat pohyby telete, což se samozřejmě může projevit i na vyjížďce. Naopak pleasure/all around koníci bývají více vyrovnaní, mají pro jezdce pohodlné chody, jednodušeji drží rytmus chodu. Všeobecně však tito koně mívají velmi dobrou povahu a vztah k člověku. Samozřejmě každý koník je jiný, projeví se na něm nejenom genetika, ale také jeho předcházející zkušenosti – kdo s ním a jak pracoval, kde se narodil a v jakých podmínkách vyrůstal.

V každém případě by se každý majitel/chovatel měl zaměřit na zdraví zvířete, což je podle mého názoru nejdůležitější. Ještě jedna neméně důležitá poznámka. Pokud si někdo kupuje koně plemene paint či quarter horse, je nutné si při koupi vyžádat i originál americký certifikát, aby se předešlo dalším eventuálním starostem a problémům.

Je váš chov ekonomický? Dotujete, nebo prosperujete? Jak moc je těžké být chovatelem? Je to opravdu taková romantika, jak si mnoho lidí myslí? :)

Chov koní je běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem...:) Je důležité mít na čem stavět, tedy mít k dispozici dobrý chovný materiál. Pokud chcete začít chovat na dobrých klisnách, tedy na klisnách s dobrým původem a krevními liniemi, zdravých a ideálně se sportovní výkonností, musíte investovat nemalé peníze na jejich pořízení. Stejně tak do plemenných hřebců, ať už je vlastníte, nebo používáte čerstvé či mražené semeno na připouštění. Na začátku tedy jsou poměrně vysoké investice. V dnešní době je velmi těžké se živit chovem, nebo s chovem vůbec začít. Ideální situace je, když vy máte čas, chuť a patřičné znalosti se chovem zabývat a stojí za vámi nějaká prosperující společnost, která vám pomáhá vytvořit zázemí a finanční nezávislost.

Pro nás je dnes už velkou výhodou nejen že máme zázemí, ale i určité znalosti. Diagnostiku a inseminace klisen si zajišťujeme sami. To je obrovská výhoda, nejen po stránce finanční, ale hlavně časové. Diagnostikujeme přesně ve chvíli, kdy je potřeba. Máme několik dobrých chovných klisen, to je základ. Pro své klisny používáme nejen naše plemeníky, ale v posledních letech se snažíme využívat i importované mražené semeno plemeníků z USA pro rozšíření krevních linií. Abychom vše finančně zvládali, musíme mít ještě řadu dalších aktivit mimo chov: nabízíme ustájení, výcvik koní a jezdců, inseminační služby, pořádáme akce a kurzy. Několik dní v týdnu vyplňuji a odesílám pro majitele a chovatele paintů potřebné dokumenty do APHA, někdy mám pocit, že jsem úřednice na plný úvazek. :)

Nad těmito záležitostmi by se každý chovatel měl zamyslet: nad cílem svého chovu, chovným materiálem, dostatkem znalostí a následně i zkušeností, nad svými finančními možnostmi. Víte, když si spočítáte opravdové náklady, tak zjistíte, že chov
výdělečný není. Sice po prodeji hříběte, pokud se prodej podaří, získáte nějakou finanční hotovost, ale když si spočítáte všechny náklady zpětně, často jste rádi, že jste na nule. A to většinou nepočítáte svůj drahocenný čas. Pokud si budete myslet, že bude stačit zakoupit jen levné klisny, kterých je dnes na internetu nepřeberné množství, které pak za pár korun připustíte nějakým hřebcem ze sousedství, pak asi úplně nebudete spokojeni s výsledkem... A zřejmě asi ani se zájmem lidí o nákup hříbat z uvedeného spojení. Takže kde je ta romantika? :)

Retrospektiva? 

Když se ohlédnu zpět, na začátek našeho budování a začátky chovu koní, musím uznat, že dnes jsme již mnohem dál. Začínali jsme s klisnami, které byly tenkrát dostupné, a musím říci, že se to s dnešními možnostmi výběru, hlavně díky internetu, nedá vůbec srovnat. Dál jsme také v tom, že víme, jaké koně chceme chovat, což jsme na začátku úplně nevěděli. Dnes se specifikujeme na konkrétnější linie. I když musím podotknout, že je těžké držet krok s aktuálními trendy, které přicházejí hlavně z USA. Některé typy a linie paintů jsou bohužel i obrazně řečeno módní záležitost.

Využíváte dotace?

Vzhledem k tomu, že plemeno paint je pro ČR málopočetné plemeno (ačkoliv na světě je jedno z nejrozšířenějších), tak se dotace na tyto koně nevztahují. Pokud jste majitelé pozemků a můžete je využít jako pastviny pro koně, pak ano. Každý koník se počítá na tzv. dobytčí jednotku. Bohužel v současné době jiný systém dotací, pokud je mi známo, neexistuje.

Jak by měl vypadat koňský ráj a jak ráj Lenky Šnáblové?

Ráj je takové místo, kde jsou všichni spokojeni a šťastni. Ráj pro koně je takový, který jim umožňuje maximální přirozenost a přitom dostatek péče – hodně možnosti pohybu, kvalitní ustájení, krmení, dostatek kontaktu s vrstevníky i lidmi. Painti totiž kontakt s člověkem vyloženě chtějí a vyhledávají. Ráj pro koně je takový, kde se jim lidé věnují s opravdovou láskou. A šťastného koně poznáte na první pohled...

Spolu s mým manželem se snažíme vytvořit takový malý ráj pro nás, naše koníčky a pro lidičky, kteří tu s námi chtějí trávit část svého života. Snažíme se vybudovat rodinný ranč, nevelký, plně funkční areál s maximálním zázemím pro koně i jezdce, snažíme se, protože místo, kde WR leží, je plné pozitivní energie, aby zde byla neustále ta pozitivní energie s námi. Protože, i když to úplně není vidět, jsem introvert a tedy nepotřebuji kolem sebe stále mnoho lidí, tu pozitivní energii si na ranči snažím uchovat. A když se podíváte na naše klienty, kteří jsou již dlouhou dobu našimi přáteli, zjistíte, že většina z nich tu je s námi opravdu dlouho. A věřím, že dlouho budou.. Věřím, že každý další nový příchozí se bude cítit podobně. WR je prostě malý ráj mýma očima, takto si ho představuji.

Co ti koně dali a co vzali?

Koně dali mému životu smysl. Neumím si svůj život bez nich představit. Den, kdy nesedím v sedle, kdy se nemohu projít po pastvinách, podívat se do magických koňských očí, je pro mě hrozně nešťastný. Koně mi dali moji koňskou rodinu, která spolu se mnou sdílí moje nápady, lidi, na které se mohu spolehnout a oni na mě. Koně mi dali sílu vždycky vstát a jít dál, když se se mnou život zrovna nemazlil. Koně mě naučili být houževnatá, vytrvalá, ale i trpělivá, i když zrovna nejde všechno podle představ. Díky koním mám úžasné místo k životu. Kůň pro mě znamená neutuchající zdroj životní energie. Koně mi vzali čas na všechno ostatní. Neznáme společné rodinné dovolené, není čas na jiné sporty, kulturu. Někdy je i méně času na řešení běžných problémů a starostí. Vlastně ani nevím, na co všechno není čas. Někdy není čas ani na sebe samou. Ale přes to všechno bych neměnila. Nikdy. To bych pak už nebyla já... Někteří jedinci tohle neunesou. Když chcete dobře a poctivě dělat koně, kůň má přednost před vším. Pak teprve vše ostatní, i vy sami... S tím se člověk musí naučit žít, pokud to nepřijme, ve světě koní neobstojí.

Color Celebration? Šlo by tento i mediálně nepřehlédnutelný projekt trochu blíže představit? 

Děkuji za tuto otázku. Trochu se podívám směrem zpátky. Painty se snažíme chovat přes dvacet let. Pokud se snažíte chovat dobré koně, je potřeba je předvést na závodech, tím spíš, když mateřská asociace APHA má skvělý systém bodů a titulů,
které jsou veřejně dohledatelné. My jsme začali od roku 2011 více závodit v zahraničí, aby naši koně mohli získávat potřebné tituly. Závodit v zahraničí je finančně i časově náročné. V ČR se konala pouze jedna jediná oficiální show pro plemeno paint horse. To, že jsme závodili v zahraničí, mě donutilo dívat se a přemýšlet, zda by nebylo možné i pro české koně – a já moc dobře vím, že i v ČR máme opravdu dobré koně – zorganizovat více tzv. approved show, tedy oficiálních show pod hlavičkou americké asociace paintů – APHA. Zjišťovala jsem možnosti a v roce 2014 se pod mojí taktovkou uskutečnila první show tohoto typu v ČR. Jedna show mi ale stále přišla málo, takže od roku 2015 se u nás na WR každoročně konají dvě approved paint horse show. První z nich, která se koná v tradičním jarním termínu, tedy poslední sobotu v květnu, je show nazvaná WANTED COLOR SHOW. Ta druhá, také v tradičním termínu, což bývá přibližně poslední sobota v září, je nazvaná COLOR CELEBRATION.

Co mají obě akce společné? Pokud nám to situace umožní, snažíme se pozvat na show dva zahraniční rozhodčí, ideálně přímo z USA. Rozhodčí se kvůli objektivitě snažíme střídat, kvůli objektivnějšímu hodnocení. Obě naše akce se pro moji/naši snazší organizaci konají u nás na Wanted Ranchi. Kapacita areálu je přibližně 50 závodních koní, když si představíte, že to jsou zástupci jednoho v ČR málopočetného plemene, tak to vůbec není málo. Pravda ale je, a já mám z toho velikou radost, že naše show tradičně mívají mezinárodní účast jezdců z Německa, Polska, Slovenska. Závodů se může účastnit kdokoliv, kdo vlastní koně plemene paint horse, bez ohledu na národnost.

Vlastní organizace každé takové show mi trvá několik měsíců, začíná žádostí v APHA a podepsáním kontraktů s rozhodčími. Následuje jednání se sponzory, kterých si velmi vážím a díky kterým můžeme jezdcům a předvádějícím nabídnout velké množství hodnotných cen. Dále zajištění kokard, pohárů, veškeré nutné dokumentace podle pravidel APHA atd. Jsem šťastná, že mám svůj vlastní WR tým, několik neskutečně ochotných a pracovitých lidí, kteří jdou do toho vždy se mnou, a já jim za to opravdu děkuji. Bez nich, i když já sama jsem opravdu workoholik, bych takovou akci nikdy sama nezvládla.

V současné době opět pomalu začínám obě show připravovat. Samozřejmě nevíme, jak se situace s Covid-19 vyvine, prognózy moc příznivé nejsou. Společenský život a veškeré veřejné akce podle mého názoru budou asi opět nějakým způsobem omezeny. Přesto však bychom chtěli závody uskutečnit. Ráda bych teď uveřejnila konkrétní termíny, ale chvíli ještě budu muset počkat, také s ohledem na dění v sousedním Německu a Rakousku. Vím, že třeba německý paint klub mění některé tradiční termíny, dokonce zasáhli do našich tradičních termínů, ale po konzultaci s nimi vím, že jim nic jiného nezbývá. Vypadá to tedy, že tradiční jarní Wanted Color Show zřejmě přesuneme na termín 13. 6. 2021. Realita může být jiná podle aktuální situace, ale já pevně věřím, že akci budeme moci uskutečnit. Stejně tak tradiční podzimní Color Celebration, která se bude konat cca v půlce září. Oba termíny se budu snažit zveřejnit co nejdříve.

Každopádně již nyní se budu moc těšit a tímto srdečně zvu všechny majitele, chovatele, předvádějící a milovníky úžasných paintíků!

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com