Trail

Tato disciplína je u jezdců nejoblíbenější a na závodech nejvíce obsazená. Parajezdci snadno pochopí, co se hodnotí a na co si mají dávat pozor. Vyžaduje neustálou soustředěnost, pozornost, přesné vedení koně na překážkách, klid a rozvahu. Trať trailu je sestavena z překážek, se kterými se rančerský kůň denně setkává.

Posuzuje se práce koně na překážkách s důrazem na chování, reakce a pobídky jezdce. Nejlépe jsou hodnoceni koně, kteří překážky zdolávají beze strachu, ale s opatrností. Do kolbiště jezdci vchází a předvádějí předem určenou úlohu jednotlivě. Každý si musí plánek trati předem zapamatovat, a projet v určených chodech. Povinné překážky jsou projetí brankou, jízda přes kavalety, couvání mezi překážkami. Volitelné jsou slalom, přenášení břemene, jízda přes most, otáčení ve čtverci z kavalet a podobně. Každá překážka je ohodnocena plusovými či minusovými body, které se pak sečtou a výsledek tvoří celkové skóre. V paratrailu mohou být překážky upraveny podle možností jezdců, stejně tak tempo, ve kterém se má úloha jet.

Western Pleasure

V překladu tato disciplína znamená „jízda pro potěšení". Je velmi jednoduchá, co se týče trati úlohy, o to náročnější je na vedení koně jezdcem ve správném tempu a hodnotí se i správný sed. Na kolbišti je zároveň více koní, kteří jezdí po obvodu a dle pokynů rozhodčího mění směr a chody. Kůň by měl mít sebraný a plynulý krok a měl by vykračovat s minimálním úsilím. Hlavním ukazatelem je kvalita pohybu, uvolněnost a shromážděnost koně, který by měl být veden na dlouhých otěžích. Přechody by měly být plynulé. Jezdec by měl používat co nejméně viditelné pobídky, na které kůň musí ochotně zareagovat.

Jezdci mají Western Pleasure rádi, protože nejsou v kolbišti sami, ale celá skupina. Rozhodčí stojí uprostřed arény a dává pokyny hlasateli, který vyzívá jezdce k změnám chodů, popřípadě k obratům. Na konci se jezdci seřadí na střed arény a jednotlivě předvádějí couvání.

V parapleasure se neposuzuje pouze kůň a jeho chody, protože kůň je ježděn a připravován trenérem, ale hlavně schopnost jezdce koně v klidu a plynule vést a správný, korektní sed. Chody lze přizpůsobit zkušenostem a možnostem jezdců.

Western Horsemanship

V této disciplíně se na rozdíl od předešlých posuzuje jen jezdec a jeho schopnost provádět v souladu se svým koněm sestavu manévrů, kterou určí rozhodčí. Prvky v horsemanshipu jsou například zastavení, couvání, vlnovky, obraty, jízda bez třmenů. Úloha má být prováděna přesně, jemně a s předvedením důvěry. Důležitá je i korektní poloha těla jezdce.

Rozhodčí musí dostatečně dlouhou dobu před začátkem soutěže úlohu vyvěsit, aby jezdci měli čas zapamatovat si trasu. Všichni soutěžící vjedou do kolbiště a seřadí se na stěně. Poté jede každý jezdec úlohu individuálně. Hodnotí se maximálně dvaceti body, z toho 10 je za vzhled jezdce a koně a druhá polovina za výkon.

Western horsemanship je v parawesternu častá disciplína a hodnocení se nemusí moc přizpůsobovat jezdcům se zdravotním znevýhodněním. Většinou platí, že čím je úloha kratší, tím je těžší ji dobře zajet, protože jezdci musí na krátkém úseku a za krátký čas předvést svého koně co nejlépe a bezchybně.

Posouzení stavby těla koně - Showmanship at Halter

V této soutěži je kůň veden na ruce a je zde posuzována schopnost soutěžícího předvést koně na ohlávce. Kůň je zde pouze jako rekvizita, na které je demonstrována schopnost a připravenost soutěžícího. Ideálně předvedený výkon je proveden sebejistým, upraveně oblečeným soutěžícím, který vede dobře vyčištěného koně v dobré kondici, který rychle, hladce a přesně provádí požadovanou úlohu. Průběh soutěže a bodování je stejné jako u western horsemanshipu. Úloha může obsahovat následující manévry: Vedení koně v kroku a klusu, couvání na rovné nebo zakřivené čáře, zastavení a obrat okolo zádě o libovolný počet stupňů.

Tato soutěž je velice vhodná pro ty, kteří kvůli svému handicapu nemohou na koni jet, nebo se bojí, ale chtějí soutěžit. Většinou se do této disciplíny hlásí dívky, které rády připravují koně, který musí být dokonale vyčištěný, lze použít různé lesky a flitry na srst a do žíní, černou mast na kopyta, která pomůže zakrýt nesrovnalosti atd. Startovat mohou i soutěžící mající problémy s chůzí, kterým se přizpůsobí tempo.

Vhodný kůň pro parawestern

Pro toto odvětví parajezdectví je dobré používat plemena vhodná pro westernové ježdění. Protože tento styl jízdy vznikl na divokém západě, jsou tato plemena původem z Ameriky. Jedná se o koně plemene Quarter Horse, kterých je ve westernovém sportu nejvíce, a to i v České republice, dále plemeno Paint Horse, které vzniklo z plemene Quarter Horse, ale má vlastní plemennou knihu, do které jsou zařazeni pouze strakatí koně jako je Overo a Tobiano. Dají se použít i koně plemene Appaloosa, které je typické svým zbarvením různých variant. Protože se zde jedná o sport, je od koní kromě výše zmíněných vlastností, jako je spolehlivost a podobně, vyžadována také schopnost a připravenost pro jednotlivé disciplíny. K tomu jsou tato americká plemena šlechtěna již dlouhou řadu let.

Stavbou těla jsou pro parajezdce velice vhodní. Mají pevnou kostru, širší hřbet, jsou specifičtí výrazným osvalením, hlavně na zádi a stehnech, a mají pravidelné a pohodlné chody. Díky výbornému charakteru se dají využít i v jiných oborech hiporehabilitace. Jsou velice ukáznění a pracovití, nadprůměrně inteligentní, přesto ale klidní, spolehliví, s vyrovnanou povahou a snadno se s nimi zachází.

Při výběru koně pro parawestern je dobré dbát na původ. Není dobré pořizovat koně s vyšším zastoupením předků plemene anglického plnokrevníka, který je pro křížení s Quarter Horse povolen, nebo koně s linií zaměřenou na reining či dobytkářské disciplíny.

Příprava parawesternového koně

Dobře připravený kůň pro parawestern musí být zvyklý na netradiční situace, stejně jako koně pro ostatní disciplíny hiporehabilitace, musí snést střídání jezdců a reagovat na jejich často odlišné pobídky a musí být přiježděn zkušeným trenérem. Je dobré s koněm pracovat často ze země nebo ve volnosti a pravidelně jej připravovat jízdárenskou prací, při čemž se trenér zaměří na jednotlivé disciplíny. Kůň také musí být navyknutý na transport a pobyt v neznámém prostředí, aby mu nedělalo problémy jezdit na soutěže a nestresovalo ho jiné místo s cizími koňmi.