Krok třetí: Přilnutí

4. 03. 2014 11:00, Aktualizováno 6. 05. 2014 12:40

Obrázky: 7

Autor: Karen Hosie Foto: Tricia Osborne & Jennifer Hubbard Seriál: Výstup na vrchol klasické pyramidy Zdroj: The Horse Magazine Překladatel: Kateřina Lipinská Počet přečtení: 10592 Počet komentářů: 3 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Dnešní díl kliniky se Steffenem a Jonahem bude obzvláště výživný. Bude řeč o přilnutí tak, jak ho možná neznáte – ne o tom, mít koně 'na otěži', ale o tom, jak dosáhnout správného přilnutí na udidle prostřednictvím „přilnutí“ holení a aktivity zadních nohou. A jako bonbonek na závěr Steffen vypráví o svých nervech před svými olympijskými vystoupeními a obrovském tlaku, který na něj byl vyvíjen.

Minule jsme vám představili Harveyho Besleyho a jeho Bloomfielda Sorrento při zdolávání druhého kroku klasické pyramidy: uvolnění, elasticity a prostupnosti. Důležitým poselstvím bylo zejména, že dosažení uvolněného, elastického a prostupného koně je dlouhodobý, neustále se vyvíjející proces - nelze toho dosáhnout přes noc a vyžaduje to čas a píli. Za pomoci Jonaha a Steffena je však zřejmé, že s dobrým pochopením souvislostí tento proces můžeme trochu urychlit. Zároveň je nezbytné nastavit vyšší kritéria na úplném začátku tréninku a tato kritéria pak naprosto důsledně dodržovat.

Jonah také vysvětlil neuropsychologii strachu a rozdíl mezi jezdci, u nichž převládá buď útěková, nebo útočná reakce. Závodní úzkost stačí mnoha z nás k tomu, aby spustila útěkovou, nebo útočnou reakci. Jezdci ve stavu útěkové reakce chtějí utéci, mají roztřesené nebo nadmíru sevřené nohy a díky tomu méně efektivní spodní část těla. Naopak ve stavu útočné reakce se zatínají svaly horní části těla - krku, prsou a rukou. Pokud poznáte, které reakce u vás převládají, je to důležitý krok k zefektivnění vašeho výkonu a vytvoření strategií, které vám umožní být úspěšnější na závodech.

ilustr. obrázekPřilnutí - lehké, klidné a stálé

Přilnutí je součástí dráhy, v níž v koňském těle proudí energie. Pokud je ale použit tlak otěží bez podpory holení a sedu, jeho energie často vyprchá dřív, než splní svůj účel. Jednou z nejzákladnějších chyb, které jezdci dělají, je představa, že přilnutí znamená jen 'mít koně na otěži'. Tedy že přilnutí je dosaženo pouze otěžemi a že tudíž můžeme jezdit jen rukama. Když se ale kůň pohybuje pod jezdcem, ve skutečnosti jeho tělo 'přilne' k jezdcovým nohám, sedu a rukám.

Správné přilnutí tudíž znamená, že kůň správně reaguje na všechny naše pomůcky: pohybuje se volně dopředu s pružícím hřbetem (uvolnění), kulatě, udržuje pravidelný rytmus (takt) s hubou, která je uvolněná a zároveň přijímá udidlo. V tomto rámci je jeho hřbet zakulacený, záď aktivní, týl je nejvyšším bodem, čelist je uvolněná a nos lehce před kolmicí.

Pokud se jezdec snaží koně přivést na otěž předčasně a zkracováním otěží mu stáhnout hlavu do vertikální pozice dříve, než je kůň úplně uvolněný (a prostupný), ztratí rytmus. V této fázi potom každý pokus jezdit koně dopředu holeněmi způsobí, že kůň prohne hřbet, zkrátí krok i rovnováhu a zaujme ztuhlé, pasivní držení hlavy. V tu chvíli se bude bránit působení udidla a celá tréninková pyramida se sesype jako domeček z karet.

Když se kůň pohybuje pravidelně dopředu od holeně a sedu, měl by vyhledávat kontakt s jezdcovou rukou, přičemž týl zůstane nejvyšším bodem krku. Za těchto podmínek si kůň může najít pod jezdcem rovnováhu ve všech chodech. Lehké, klidné a stálé přilnutí znamená klidnou, měkkou, ale zároveň stálou ruku a nabízející prsty. Pocit by měl být stejný v obou rukách. Klidné holeně jsou přitisknuté k bokům koně asi takovou váhou, jakou má mokrý ručník a vyvážený, nezávislý sed kopíruje pohyb koně.

Steffen, Jonah a DollyDolly Joyce a její Roosendaal BFD

Třetí dvojicí, kterou vám představíme, je Bianca (Dolly) Joyce a mladý holštýnský hřebec Roosendaal BFD (Bean), patřící Davidu a Dolly Joyce společně s chovatelem Louisem Van Gaalem of Brokeford Holsteiners. Bean je po skokovém otci Rabinovi z klisny po Romedio a původně měl být skokovým koněm Dollyina manžela Davida.

Dolly v mnoha ohledech reprezentuje velkou většinu drezurních jezdkyň, které musejí kombinovat jezdectví jako svého koníčka s péčí o rodinu a farmu. Požádal jsem Dolly, aby nám trochu popsala, jaké má jezdecké ambice a čeho by ráda na této klinice dosáhla:
„Jsem amatérská jezdkyně, která se teprve nedávno dostala na tuto úroveň, takže jsem celá pryč z možnosti trénovat s Jonahem a Steffenem. Vždycky jsem se pokoušela o drezuru, ale jediná má podobná zkušenost byla na základní úrovni před dvěma lety."

Jaké je jezdit hřebce?
„Nikdy dřív jsem hřebce nejezdila a ani jsem po tom nikdy netoužila, ale když byl Bean obsednutý a viděla jsem, jak začíná skákat, moc jsem se na něm chtěla svézt. Pomalu jsem ho začala jezdit, zpočátku jsem se trochu bála jeho velikosti a také toho, že je hřebec. Pak jsem ale přesvědčila manžela, že trochu drezurního tréninku by mu mohlo pomoci k zesílení a nakonec s ním David i přestal skákat."

Na jakých cvicích aktuálně pracujete v tréninku?
„Učíme se poloviční překrok, letmý přeskok a dosáhnout lepšího shromáždění. Začínám i přeskoky po čtyřech cvalových skocích, ale bojuji s načasováním pomůcek i uvolněností Beana během těchto sérií."

Co doufáte, že se na této klinice od Steffena naučíte?
„Protože tyto cviky jsou pro mě nové, doufám, že mi Steffen ukáže, jak je doladit, aby měly výraz a neztratily harmonii. Když se dívám na Steffena a Ravela v Grand Prix, líbí se mi uvolněný a příjemný výraz, s nímž navzájem spolupracují."

Jak myslíte, že by vám mohl pomoci Jonah?
„Podobně jako většina jezdců trpím závodním stresem. Než nasednu, mám strach, a když potom jezdím, vždycky jedu 'na jistotu', namísto abych se pokusila ukázat, co společně dokážeme. Pevně doufám, že mi Jonah může pomoci s mými předzávodními emocemi. Také doufám, že by mi mohl pomoci s mou trémou před Steffenem, abych si z kliniky odvezla co nejvíc."

Steffen o přilnutí

Dolly a Bean přišli na jízdárnu a klidně krokují. Steffen žádá Dolly, aby naklusala na velkém kruhu. Ihned si všímá, že má velmi jemné přilnutí, ale nemá dostatečnou aktivitu, takže kůň není 'před holení'.

Steffen žádá Dolly, aby prodloužila klusové kroky a současně s pochvalou její jemné ruky ji zároveň nabádá, aby byla náročnější v požadavku, aby byl Bean dobře před holení. Je potřeba ho neustále opravovat, když začne zneužívat jejího jemného přilnutí, opírat se a jít proti ruce.

Steffen: „Líbí se mi tvé přilnutí, Dolly, jemná ruka ukazuje tvůj respekt ke svému koni, ale tvůj kůň musí zrovna tak respektovat tvé pomůcky. Když vedeme psa na vodítku, měl by jít u naší nohy bez tahání. Když budeme tahat na vodítko, on začne tahat proti a nebude přitom přemýšlet. S koněm je to stejné. Otěže jsou prostředkem komunikace k tomu, abychom zaměstnali mozek koně. Jemné přilnutí znamená respekt a proto nesmíme tolerovat nerespektování z jeho strany."

Steffen nyní žádá Dolly, aby prodloužila a zkrátila kroky na dlouhé stěně. I když Bean zpočátku klusal v pěkném, kulatém rámci, když ho požádala o prodloužení, rázně se opřel o udidlo, a když požádala o zkrácení, zvedl hlavu a trochu prohnul hřbet. Steffen požádal Dolly o totéž v kroku a výsledek byl velmi podobný.

Steffen: „Tak, Dolly, teď bych od tebe chtěl, abys v těchto přechodech víc myslela na přilnutí."

Dolly: „Steffene, můžu se zeptat na něco ohledně přilnutí?"

Steffen: „Jistě."

Dolly: „Ráda bych dosáhla harmonie, ale co přesně bych měla udělat? Ráda bych to opravila, ale nechci dělat nic špatně."

Steffen: „Výborně! Skvělý dotaz. Když ti jde moc proti ruce, já bych ihned zastavil a mírně ho přiklepl tušírkou. Chtěl bych, abys ho přiměla si uvědomit, že možná nedělá něco správně."

Dolly na BeanoviDolly: „Takže klepnutí?"

Steffen: „Přesně tak, dej mu najevo, že to není v pořádku. A dej mu to najevo v každém chodu. To mu trochu zaměstná mozek, tak jen ať má víc práce. Mně se zdá, že tráví příliš mnoho času v jednom ruchu, buď kreativní při opracování, nenech ho jen kroužit po jízdárně a hledat způsoby, jak jít proti otěži. Požádej o prodloužení tím, že ho vytlačíš vpřed namísto přikopnutí a pak zase zkrať zpět. Co takhle trochu přistavení k vnitřní a vnější ruce? Pak ho požádej, ať trochu ustoupí na diagonále a pořád analyzuj své přilnutí. Rád bych také viděl, že budeš trochu víc používat holeň, na můj vkus je příliš benevolentní."

Dolly s Beanem na několik kroků prodlouží, ale když ho požádá, aby se zkrátil, Bean se začne tlačit dolů proti ruce a pokračuje v delším rámci.

Steffen: „Dobře, pojď na chvíli zase trochu do kroku. Chtěl bych, aby ses trochu víc zamyslela nad účelem cviku prodloužení - pomineme-li, že je v závodních úlohách. Zkoušíme prodloužení, protože chceme od koně správnou reakci; já vím, že umí prodloužit, to jsem zjistil rychle. Otázka zní, zda prodlouží - ano - a zda se potom zase zkrátí - a to ne! Mám rád jednoduchost, Dolly, takže ho znovu požádej, aby trochu prodloužil od holeně."

Dolly Beana na šest kroků požádá o prodloužení a pak ho vezme zpátky.

Steffen: „To je dobrá reakce na tvou žádost o prodloužení, ale když ho chceš vzít zpátky, i když jen do pracovního klusu, převeze tě. Víš, co konkrétně tím myslím? Opírá se o tebe. Líbí se mi, že se soustředíš na fyzické uvolnění, ale potřebuješ ho i mentálně přimět pracovat. Je to dobrý kůň s hezkým dopředným pohybem, ale potřebuješ se víc soustředit na přilnutí, na otěž a reakce na pomůcky otěží. Soustřeď se na přilnutí, to je vždy o vztahu."

Dolly: „Řekl jsi mi, abych přiložila holeň a na několik vteřin vydržela, namísto přikopnutí. Jde dopředu a pak hned zpátky. Možná nejsem dostatečně čitelná a už mě začínají dost bolet nohy, takže asi ani moc účinná."

Steffen: „K tomu musíš mít sílu v trupu, aby to na pár vteřin zapůsobilo a tvůj kůň věděl, že to myslíš vážně. Vypadáš, že jsi v dobré kondici a jsem si jistý, že máš dost síly. Základem, který je nesmírně důležitý, aby byl člověk efektivním jezdcem, je být fyzicky i duševně silný a fit. Já třikrát týdně trénuji s trenérem v tělocvičně, také hraji tenis a jezdím na kole. Nejen naši koně musí být fit, silní a uvolnění, ale i my jezdci musíme být takoví, pokud z nich chceme dostat to nejlepší."

Steffen na Beanovi

Steffen na BeanoviDalších deset minut strávil Steffen tím, že se snažil u Beana posílit vnímání holeně jako pobízející pomůcky. Vysvětlil Dolly, že musí mít Beanovu pozornost, aby okamžitě reagoval na pobízející pomůcky a zůstal v daném rytmu a chodu, dokud nedostane jinou pomůcku.

Steffen ukazoval, že přilnutí začíná u pomůcky holení, která vytváří energii, přenášenou ze zádi koně přes jeho hřbet a krk do huby; pak putuje zpátky otěžemi do ruky jezdce.

Správného přilnutí může být dosaženo pouze úspěšnou prací na každém z předcházejících kroků pyramidy. Pokud se v tréninku něco nedaří, úspěchu lze zpravidla dosáhnout zjednodušením věcí, návratem o krok zpět a zlepšením základů. Nejprve zkontrolujte, že se kůň pohybuje vpřed ve všech třech chodech v pravidelném rytmu a pak pracujte na uvolnění a prostupnosti. Pokud oba tyto kroky provedete dobře, kůň se bude přirozeně natahovat dopředu, kulatě dolů do přilnutí. Pokud kůň pracuje dobře a na příjemném přilnutí na jedné otěži, ale ne tak dobře na druhé, problém je zpravidla v prostupnosti na jedné straně. Práce na tuhé straně bude nyní mnohem produktivnější než snaha dosáhnout lepšího shromáždění a kmihu na uvolněnější straně. Být dobrým jezdcem znamená také znát dobře teorii, anatomii koně a mít dostatek analytických schopností k objevení problému. Zlepšení koně znamená být neustále připraven revidovat situaci a objevit mezeru v tréninku. Vrátit se zpět, posílit základy a spěchat pomalu.

Jonah o vzájemných vztazích mezi věcmi, kauzalitě a rituálech

Základní chybou, kterou dělají všichni sportovci, je, že vidí vinu za špatný výkon ve svém strachu a úzkosti, tedy v tom, že úzkost zavinila špatný výsledek. Tím dávají do kauzálního vztahu strach a výkon. Mezi tím ale neexistuje kauzální vztah, pouze vzájemná souvislost. To je rozdíl, který lze teoreticky snadno popsat. Nějaký jev může způsobit jiný (kouření způsobuje rakovinu), nebo může s jiným jevem souviset (kouření souvisí s alkoholismem). Kouření nezpůsobuje alkoholismus a jsou i alkoholici, kteří nekouří, ale statisticky existuje velmi silná souvislost mezi těmito dvěma jevy.

Jonah: „Dolly, co ti dělá starosti, když vjíždíš do obdélníku?"

Dolly: „Mám strach, že mě během úlohy přepadne frustrace, zapomenu cvik nebo se něco nepodaří kvůli tomu, jak pojedu."

Jonah: „Podívejme se na důsledky. Jak se budeš cítit, pokud uděláš chybu nebo pokud se stane něco nečekaného?"

Dolly: „Jako blbec. Budu se stydět."

Jonah: „Dobře, tohle je velice důležité vědět. Jaká je nejsilnější emoce, kterou s sebou nese závodní úzkost? Pro někoho stud, pro někoho je to vztek nebo smutek, ale stud nebo strach ze studu je to, z čeho pramení závodní úzkost. Pocit, že nechci být ponížen, je často následován studem a sebekritikou, vedoucí ke smutku a nakonec hněvu a to všechno se může seběhnout docela rychle."

Dolly: „Vždycky se hrozně bojím před úlohou a pak jedu, skončím a strach je pryč a já si přeji, abych to mohla jet znovu, teď, když jsem klidná, ale už je pozdě."

Jonah: „Správně, přeješ si, abys to mohla jet beze strachu. Co ti to říká o tvém vztahu ke svému strachu?"

Dolly: „Že není dobrý, nepomáhá mi."

Jonah: „Tohle je opravdu důležitá věc, pojďme se teď podívat na kauzalitu a souvislost. Základní chybou, kterou dělají všichni sportovci, je, že vidí vinu za špatný výkon ve strachu a úzkosti, tedy že úzkost zavinila špatný výsledek. Tím dávají do kauzálního vztahu strach a výkon. Mezi tím ale neexistuje kauzální vztah, pouze vzájemná souvislost. Měl jsem strach, proto jsem jezdil jinak než jindy, a proto jsem nejezdil dobře. To samé je s rituály."

Dolly: „Ano, i já je mám. Nesmím jezdit v ničem novém."

Co doopravdy přivolalo déšť?

Jonah: „O tom si popovídáme. Když Indiáni kdysi chtěli přivolat déšť, začali tančit speciální tanec. Když jednoho dne déšť konečně přišel, řekli si 'to se stalo jistě proto, že jsme tančili tento tanec'. Od té doby už 3 000 let tančí tento tanec na přivolání deště. Je legrační, že 90 % doby, kdy tančí, neprší, ale to ignorují. A když pršet začne, je to proto, že tancují. Takže 'Když jsem dal nejdřív před ježděním levou nohu před pravou, jezdil jsem moc dobře, tak to tak odteď raději budu dělat.' Je to snadné, tak proč ne... Jakému účelu slouží tyto rituály? Pokud toto udělám (určité chování), cítím se lépe, sebejistěji. I když vím, že je to trochu praštěné, přesto mi kdesi v hlavě vždy vyskočí myšlenka, že kdybych to neudělal, něco by se stalo - a to nemá cenu riskovat, když je to tak snadné. A to je velmi důležité. Pokaždé, když podlehnete svým rituálům, v sobě ve skutečnosti živíte svou úzkost a zhoršujete ji. Není to stejné, ani lepší, je to naopak horší. Posilujete chování řídící se vzorcem 'Nervozita je špatná, musím se jí zbavit a jen když jsem klidný, můžu dobře jezdit."

Dolly a Jonah„Dolly, byl bych rád, kdyby ses naučila, jak jezdit s nervozitou. Jak vysoká je pravděpodobnost, že budeš nervózní, když pojedeš úlohu před Steffenem a před diváky?"

Dolly: „No to bude strašné."

Jonah: „Dobře, ponechme nyní trochu prostoru této myšlence, abys to čekala. Až to nastane, nebudeš překvapená. Je potřeba se zastavit a říct si, že je v pořádku, že máš žaludek až v krku, jsi plná adrenalinu a mozek jede na plné obrátky. Lepší, než hledat způsoby a rituály, jak se snažit úzkost potlačit, je přijmout ji a přizpůsobit se situaci. Kdy jsi naposledy jela úlohu klidná? Myslíš, že Steffen není nervózní?"

Dolly: „Steffen je legenda, když vidím s jakým vzájemným porozuměním jezdí Ravela, je těžké si představit, že člověk, který takhle jezdí, by mohl zažívat totéž, co já."

Jonah: „Steffen je opravdu dobrý v tom, že nejedná na základě své nervozity. To ale neznamená, že není nervózní a nemá tělo plné adrenalinu; pouze se časem naučil přijmout, že tady takový stav je a přenést se přes to. Když ho ale vidíš v televizi, snadno uděláš tu základní chybu, že si pomyslíš, že je určitě klidný, vyrovnaný a sebejistý. Takže tvým úkolem, Dolly, je nyní zaměřit se na energii pramenící z tvé nervozity. Stejně jako to teď dělám já."

Dolly: „Ale ty vypadáš tak klidně navzdory tomu, že tady mluvíš před takovým davem a pracuješ se Steffenem."

Jonah: „Ale je to se mnou úplně stejné; buší mi srdce, peru se s nervozitou. Vím, že jsem schopný řečník, ale chceš si sáhnout na moje zápěstí, změřit mi pulz a přesvědčit se, jak to se mnou je?

Dolly: „Jaký je ale potom nejlepší způsob, jak tohle zvládnout a snížit míru úzkosti a strachu?"

Jonah: „Nechceme snížit míru strachu, pravděpodobně bychom to nedokázali, ani kdybychom chtěli. O co se snažíme, je změnit zaměření pozornosti, zaměnit staré návyky za nové, užitečnější. Strach je zaměřen do budoucnosti, je to strach z toho, co by se mohlo stát. Namísto toho tedy musíme zůstat v přítomnosti a zabývat se tím, co se děje teď. Nedovol své mysli spěchat dopředu ve strachu a panice, připoutej ji k tomu, co se děje teď - třeba jednoduchým soustředěním se na chvíli na svůj dech. Steffene, když jsi naposledy jel důležitou úlohu, byls úplně klidný?"

Steffen: „Nikdy nejsem, vždycky před úlohou cítím úzkost, ale naučil jsem se nenechat nervozitu a adrenalin ovlivnit způsob, jak jezdím, a svůj výkon."

Steffenova olympijská nervozita a úzkost

Steffen na Beanovi„Docela rád bych se vyjádřil k tématu nervozity na závodech. I když působím klidně, je to jen proto, že vykonávám svůj naučený postup. Stále si pamatuji rok 1996, bylo to poprvé, kdy jsem poprvé reprezentoval USA, a byla to zkušenost, na kterou bych nikdy nechtěl zapomenout. Tehdy nás na Mistrovství USA bylo osm, kteří jsme měli potenciál na vytvoření olympijského týmu. Nebylo možné předpovědět dopředu, kdo to dokáže. Někdy se to dá odhadnout, ale tady jsme na to měli všichni. Po prvním dnu jsem byl na čtvrtém místě, po druhém dnu jsem byl stále čtvrtý, ale ještě s jedním jezdcem. Schylovalo se k finálové soutěži. První dva již měli zajištěné místo v týmu, druzí dva byli zatím nejistí, záleželo na küru."

„Byl to obrovský tlak, ale rychle jsem se naučil spolehnout se na to, co mám vyzkoušené z dřívějška. Věděl jsem, co s koněm dokážeme a snažil jsem se to dělat přesně tak a ne jinak, nic navíc. Právě proto, že to byl tak důležitý den, jsem se nesnažil honit výsledky, ale jen jsem jezdil svého koně. I když jsem byl celou dobu nervózní, zvládl jsem to a nikdy nezapomenu na tu chvíli, kdy jsem se dostal do týmu. Byl jsem šťastný, že tam jsem a pak jsem si teprve řekl, 'bože můj, vždyť já budu reprezentovat naši zemi na olympiádě.' A nikdy nezapomenu, že odrazovým můstkem k mojí první olympiádě bylo tohle mistrovství."

„A pak přišel Ravel... (Steffen si otírá oči)... musíte mi prominout, je pro mě trochu těžké o něm mluvit. Pořád si to pamatuji, nastoupili jsme na Světový pohár 2009 ve Vegas jako favoriti a dokázali jsme porazit koně a jezdce, kteří měli potenciál vyhrát medaili na olympiádě. To byl na nás potom ještě úplně jiný tlak. Očekávání byla mnohem vyšší, teď už nestačilo se jen zúčastnit, teď se čekalo, že skončíme mezi prvními třemi."

„V roce 2010 jsme jeli do Cách a každý mi říkal, 'jste hloupí, že tam jedete, jedete do jámy lvové, proč to děláte? Právě jste vyhráli světový pohár.' A já jsem říkal, 'já se nechci schovávat, opravdu tam chci jet, chci závodit s Evropany a moc rád bych je porazil.' Pak Ravel vyhrál v Cáchách a schylovalo se ke Světovým hrám v Kentucky - doma, v naší zemi - a tlak se zvětšil ještě víc. Kdybychom v Kentucky nezískali medaili, bylo by to zklamání pro spoustu lidí, takže tlak na nás rostl a rostl. Vypadal jsem klidný, ale zaručuji vám, že krevní tlak se mi vyšplhal do astronomických výšin. Ale měl jsem už zkušenosti a moje priority se nezměnily. A tím se vracím k tomu, co před chvíli radil Jonah: Nemusíš si být jistý - ale musíš být výkonný. Opracovávám koně tak, jak trénuji doma a pak úplně stejným způsobem jedu úlohu."

Další díly

Připojené obrázky

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. PiaffeEquestrian

    Nervozita

    12:52 - 04. 03. 2014

    Taky s tim bojujeme s mym trenerem, nezalezi na tom jakou praci delame nebo jakou ulohu jedu, ale jsem plna strachu a kdyz se neco nevede, tak i studu a zklamani. Nejhorsi je, ze muj trenink je v hale, kde se mnou jezdi spickovi jezdci a clovek ma pocit, ze to neda, ze se na nej vsichni divaji. A pak mi trener rika, ze on a to je olympijsky jezdec, ma takovy starch pred ulohou, ze ji nechce jet, ze nechce ani vstat z postele rano jaky ma strach. Ale ze si to nepripousti a proste jde a odjede a vyhraje. Takze uplne ten strach citim a chapu a to jezdim dobu..

  • 2. HelaS

    Houbyjezdec

    00:55 - 05. 03. 2014

    hlásí, že tenhle článek mi taky docela hodně dal. Díky za něj!

  • 3. Katka K.

    Díky :)

    11:49 - 05. 03. 2014

    Mně se celá ta série moc líbí, protože se dívá na klasickou škálu úplně jiným pohledem - namísto, aby učebnicově popisovala jednotlivé kroky z hlediska pomůcek a působení jezdce, se zaměřuje na problémy, které nejsou ani tak moc v technice, jako spíš v hlavě či nedůslednosti. Mockrát jsem viděla jezdce, který je na jednom koni king a na dalším totálně selhává. Do jisté míry se to stává každému a vůbec to nemusí být jezdeckým uměním, jako spíš tím, že každý kůň má své mechanismy, jak se snažit ulehčit práci a některé jezdec odhalí a zkoriguje, jiné ne a pak se trápí. Tenhle seriálek je u různých koní moc hezky odhaluje. Na mého koně tenhle díl také velice pasuje.

    S tou nervozitou je to trochu sporné, to, co je tu popsáno, je jedna strana, druhá věc je, že koně jsou velice senzitivní. Cítí to, ti kteří už vědí, že to nic neznamená, jsou v pohodě, někteří ale jsou sami nejistí a nefungují, když cítí, že je jezdec nervózní a tam nestačí jen být výkonný.
    Už jsme se tomu věnovali zde: http://www.equichannel.cz/za-tremou-hustou-tak-ze-by-se-dala-krajet a příští týden přineseme reportáž ze semináře mentální přípravy na závody s francouzskou sofroložkou, který organizovala Drezurní komise a byl opravdu výborný.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 1 čtenářů. Celkový počet bodů: 5.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com