Krok pátý: Narovnání

6. 05. 2014 12:00

Obrázky: 6

Autor: Karen Hosie Foto: Tricia Osborne & Jennifer Hubbard Seriál: Výstup na vrchol klasické pyramidy Zdroj: The Horse Magazine Překladatel: Kateřina Lipinská Počet přečtení: 5057 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

S menší odmlkou přinášíme poslední díl reportáže z kliniky se Steffenem Petersem a sportovním psychologem Jonahem Oliverem. Dnes bude řeč o důležitosti narovnání koně a také o tom, jak škodlivé je, když se člověk na závodech příliš poměřuje s ostatními. Steffen také poradí, jak se poprat s „nečekanými“ problémy v obdélníku a na co se soustředit ve cvicích, ze kterých máme největší obavy.

Minule jsme představili Steffenovu asistentku Lientje Schuler v sedle klisny Jaybee Rayana (Lizzie). Jonah přitom vysvětlil základní rozdíl, který odlišuje profesionály od amatérů. Emocionální odstup od problémů, na které narazíte v tréninku, vám pomůže najít úspěšnější řešení. Problémy jsou v podstatě příležitosti ke zlepšení, a proto by měly být vnímány pozitivně. Důležitým poselstvím této lekce bylo, že kmih není pouze zvýšená energie a dopřednost, ale spíše síla vycházející ze zádi.

Krok pátý: Narovnání - vylepšení pozice a rovnováhy

Narovnání (v originále Geraderichten) se týká podélné osy. Kůň, který se pohybuje narovnaný, došlapuje na rovné linii i na kruhu zadními kopyty do stop kopyt předních.

„Důležitost narovnání je vyjádřena v jedné z nejzákladnějších jezdeckých pouček: Jezděte rovně a dopředu." - Alois Podhajsky

Narovnání je potřebné k tomu, aby byl kůň přiveden do správné rovnováhy a nesl váhu rovnoměrně na obou stranách. Narovnání koně vylepší jeho sílu i kmih, protože jen rovný kůň se může odrážet k dopřednému pohybu oběma zadníma nohama stejně. Na tomto místě je důležité poznamenat, že klasická stupnice vzdělání je interaktivní, i když každý stupeň vychází z úspěšného dosažení stupně předchozího, nižší stupně, tedy takt, uvolnění a přilnutí se dále zlepší prací na vyšších úrovních, tedy na kmihu, narovnání a shromáždění. Čím rovnější váš kůň bude, do o to lepšího rytmu, uvolnění a rovnováhy se dostane. Čím bude lepší rytmus a uvolnění, tím lepší bude i přilnutí a naopak, čím lepší přilnutí, tím rovnější váš kůň bude. Shromáždění je možné pouze, pokud je kůň narovnaný.

sdd„Zopakujme si, že na každé straně páteře leží dvě svalové skupiny, které se elasticky smršťují. Tyto skupiny musí pracovat stejnoměrně po celé své délce a ve stejné dráze. Pokud tak nepracují, kůň se začne křivit, jeho nohy nenesou stejnou váhu na obou stranách a jeho chody se stávají nečistými."
Waldemar Seunig - Horsemanship

Mladí koně jsou zpravidla celkem rovní a v dobré rovnováze, zadní nohy došlapují do stop předních. Úplné narovnání je ale velmi vzácné a pod váhou jezdce se většina koní začne křivit. Zadní nohy přestanou došlapovat do stop předních, uhýbají do strany a přilnutí není na obou stranách stejné. Častou příčinou křivosti je i křivý jezdec. Pokud máte větší potíže s odstraňováním křivosti svého koně, zkontrolujte nejprve svou pozici a rovnováhu, protože křivý jezdec nemůže narovnat křivého koně.

Přes to všechno ale, proč je v praxi tak důležité narovnat svého koně? Pokud kůň nedošlapuje do stopy předních kopyt, vyhýbá se správnému sevření tří kloubů zadních končetin - čímž ztratí gymnastickou pružnost, sílu a „motor", o kterém jsme mluvili minule. Další potíží je, že plece koně jsou užší než záď. Pokud jezdíte v uzavřeném prostoru podél stěny, váš kůň se plecí přilepí ke stěně a záď bude strkat dovnitř jízdárny od stěny - správně by ale měla být jeho páteř rovnoběžná se stěnou. Proto narovnávejte koně vždy tak, že mu stavíte předek před záď. Nikdy nenarovnávejte koně tlačením zádi za plec.

O narovnání

„Podle mojí zkušenosti lze přirozenou křivost odstranit pouze systematickou prací za použití vlnovek, prodlužování kroků na otevřené straně kruhu a ježděním na osmičce, aby se zlepšilo uvolnění obou stran koně. Když pracujeme s našimi koňmi, nejlépe reagují, pokud je vnitřními pomůckami přivedeme na vnější pomůcky na kruhu a na všech zahnutých liniích. Například v pracovním klusu na kruhu vlevo levá (vnitřní) holeň koně ohne do vnější vedoucí otěže, takže kůň přijme přilnutí a díku tomu změkne na vnitřní otěži. Pokud se kůň takto uvolní a změkne, často si odfrkne. Když získáme přilnutí na pravé (vnější) otěži, kůň se stává rovnější na levé otěži. To samé se stane s pravou otěží, když je vnější otěží levá. Měkce nabízející vnitřní otěž zajišťuje přilnutí na vnější otěži a umožňuje, aby byl kůň ježděn dopředu."
Ingrid & Reiner Klimke, Základní výcvik mladého koně

sfJezdec číslo 5: Gary Lung a teplokrevný Winchester

Gary Lung byl jezdcem pátého z vybraných koní Winchestera (přezdívaného Chester), devítiletého valacha se směsí hannoverské a trakénské krve. Chester se během svého jezdeckého vývoje jako jediný kůň umístil na všech věkových úrovních v CDI soutěžích pro mladé koně a nyní s Garym trénují na úrovni Sv. Jiří. Gary stíhá pracovat jako personální manažer a zároveň vlastnit a vést svou drezurní stáj. V minulých měsících trénoval s Nicole Magoffin a Lientje Schuler. Zároveň vyzkoušel i několik evropských trenérů, včetně Andrease Helgstranda. Zeptal jsem se Garyho, proč měl zájem právě o trénink se Steffenem a co si myslí, že by mu mohl dát.

„Steffen trénuje podle klasických principů. Nikdy ho nevidíte koně kopat nebo ho násilně stahovat do požadovaného formátu. Koně opravuje, ale nikdy netrestá. Líbí se mi způsob, jak jezdí koně prostřednictvím pružného a efektivního sedu a jemné ruky, takže se roztančí na nejjemnější dotek. Vypadá to, že s koňmi spolupracuje a já bych chtěl jezdit, jako jezdí on. Trénuji s Lientje přes rok a líbí se mi její způsob trénování. Samozřejmě se učila od Steffena a já se moc těším, jaké novinky a dovednosti mi poradí Steffen. Bylo by také úžasné vidět Steffena jezdit Chestera a vidět, jak dosahuje cílů, po kterých toužím."

Když Gary přišel na jízdárnu, Steffen ho požádal, aby začal klusat a přitom mu vysvětlil, na čem by chtěl v následující hodině pracovat.
Gary: „Rád bych pracoval na Chesterově narovnání k dosažení lepšího přilnutí. Chester je tak elastický, že shromáždit ho a propojit záď s předkem je dost složité, jeden přítel mi řekl, že mu to připadá jako jezdit úhoře. Také bych byl rád za lepší nesení ve shromážděné práci; on nemá problémy s cviky, ale potřeboval by více síly, aby se nesl a dobře seděl na zádi při současném udržení kvality chodů."

Steffen: „Vidím Gary, že ho jezdíš v dost dlouhém rámci - v této fázi bych ho raději viděl trochu kratšího. Líbí se mi, že jezdíš v různém ruchu, ale také vidím, že když ho zatlačíš trochu víc dopředu, má sklony být trochu moc uvolněný."

sfGary: „Má tendence se vlnit."

Dalších deset minut Gary strávil snahou spojit přední a zadní polovinu tohoto velmi ochotného, ale až příliš elastického koně. Když ho pobídl dopředu, natáhl se a uvolnil, když ho naopak trochu shromáždil, někde se vykroutil. Bylo to jako jízda v silném autě s pohonem zadních kol. Gary požádal, zda by si Steffen nemohl na Chestera sednout a ukázat mu, jak by ho mohl efektivněji shromáždit a udržet rovného.

Steffen (nyní na Chesterovi): „Chtěl bych vidět, že ho zkrátíš pomocí přechodů dolů a polovičních zádrží a požádáš ho, aby šlápl více pod sebe a zesílil přilnutí. Bičíkem ho polechtej nahoře na zádi ve chvíli, kdy dáváš poloviční zádrž. Tohle dělám s koňmi, když jim chci říct, aby šlápli víc pod sebe zadníma nohama."

Jako zázrakem (i když se to dalo čekat) tohle fungovalo. Chester se spojil jako dva dílky skládanky, jako by, podobně jako auto, víc zabral při zařazení nižší rychlosti.

Steffen: „A opět, nenechal bych ho tak dlouhého v tomhle tempu. Neustále mu říkej 'podívej se, můžeš jít dopředu, ale stejně snadno se musíš nechat opět zkrátit'. Je třeba najít tu nejlepší rovnováhu mezi plynem a brzdou. Trenérům a rozhodčím se lehko řekne, že musíš jít trochu lépe dopředu, ale otázka je, jestli to pak dokážeš mít pod kontrolou."

Gary: „Asi je to tak, že Chester má tendenci trochu velet, říká 'jo, tohle chci dělat' a já asi nejsem dost rozhodný v tom, co přesně chci, aby dělal a co naopak nechci."

Steffen: „Ano, potřebuješ zvýšit nároky a být trochu přísnější v polovičních zádržích. Vzpomínám, co vždycky říkal jeden rozhodčí u nás v USA, když jsem příliš brzy zhasl v prodloužení: ´musíš vystřelit, jako by tě honilo stádo čertů z pekla, ale pak se musíš z toho pekla také vrátit a to může být docela těžké.´ Většina koní vypadá, že rozumí lépe většímu shromáždění ve cvalu, stále ale to shromáždění testují, není to tak, že do něj zkrátka vjedeš a je tam. Teď zase trochu převzal vedení a ztratil narovnání a kontakt."

Steffen dál pokračoval v ježdění Chestera, prověřoval přilnutí a jeho schopnost reagovat na různé pomůcky a zůstat spojený ve hřbetu... 

Steffen: „Tak, teď mám dobrý pocit z přilnutí, takže bych si trochu pohrál s piruetami. Nejde jen o to udělat piruetu, ale je potřeba dostat ho přitom trochu lépe na záď. Zatím mým holením trochu klade odpor, takže nebudu chtít ty piruety příliš malé."

sd„Teď cítím, že ho mám lépe pod kontrolou, takže ho nechám udělat piruetu trochu menší, ale do úplně malé ho ještě netlačím. Dovolím mu jít dopředu a dám pozor, abych neudělal chybu a nenechal ho jít stále ve stejném tempu, na několik kroků ho shromáždím a potom zase vyjedu."

„Tohle krásně funguje, takhle by to mělo být, ne jen pořád tlačit a hnát koně dopředu, ale když jemně přiložím holeň a nabídnu otěž, dovolím mu to. Takže Gary, dobrá práce, reaguje na pomůcky a zároveň je lehký."

„Používám trochu pomůcek otěží, i když mám klidné ruce, pořád si trochu pohrávám na otěži. Dobré. Teď bychom se měli vrátit ke klusu a ověřit si, že reaguje stejně dobře na poloviční zádrže v klusu jako ve cvalu."

„A opět nedávám pomůcku příliš razantně, spíše než razance je lepší rozdělit ji na tři kroky, napočítat raz..dva..tři, pak zareaguje na jemný pokyn, pochválím a jdu do zastavení. To je dobré, líbí se mi, že zůstává v klidu, i když má hodně energie. Je uvolněný, i když jen stojí. Takže zase vyklušeme a zkusím piafu."

Gary k divákům: „Mohl by to někdo vyfotit, abych se na to pak mohl dívat?"
I Steffen se směje. „Rád tohle zkouším na konci opracování, jedu po střední čáře a zastavím v X - a vždycky kontroluji - stále mě můj kůň vnímá? Líbí se mi jeho pružnost a i teď, když jedu dopředu, zůstává velice pozorný - jsem spokojený, dobrá práce," hladí Steffen Chestera.

Steffen: „Tak Gary, teď je řada na tobě."
Gary: „No, víš, nějak jsem si asi natáhl zádový sval - myslím, že bys měl jezdit ještě ty. :-)"
Steffen: „Musím říct, Gary, že když jsem ho na začátku viděl, vypadal docela dlouhý a připadalo mi, že to bude složitější. Většinou potřebuji víc času, než koně dostanu tam, kde teď končím, takže skutečně..."

Gary si ale už mezitím upravoval třmeny po Steffenovi a když je zkracoval, s hraným výrazem hrůzy a šoku se obrátil k publiku: „Bože můj, šest dírek... připadám si jako dítě" - odpovědí mu byl mohutný smích diváků.

Steffen: „Byl jsem zrovna v půlce komplimentu, který jsem ti chtěl složit, ale vidím, že víc tě zajímají třmeny (další smích). Ale žerty stranou, je to fajn. Měl jsem dobrý pocit a myslím, že je to skutečně skvělý kůň a máme ho teď v dobrém tvaru. Je vidět, že se opravdu bavíte, jeho baví práce a cviky a i ty vypadáš, že se bavíš."
Gary: „Já se cítím, jako bych umřel a dostal se do nebe."
Steffen: „Haha... moc dobře. U koní, jako je tento, mám nejraději, že jsou na jednu stranu soutěživí a mají na to, ale jsou také výbornými učiteli. Mnohokrát vídám koně, kteří mají buď jedno nebo druhé, ale málokdy je vidět obojí současně u jednoho koně."

Jonah a Steffen o soustředění

Věděl jsem, že Gary už s Jonahem v minulosti pracoval a byl jsem zvědavý, v co doufal, že mu přinese toto soustředění...

Gary, ty jsi svou profesí manažer osobního rozvoje, takže jsi zvyklý pomáhat lidem zvládat obtížné situace, učit je efektivnější interpersonální komunikaci a lépe rozumět vlastním motivům, v čem si myslíš, že ti Jonah může pomoci nejvíc?
„Jak jsi řekl, už jsem s Jonahem pracoval dřív, ale v roli manažera, nikdy při ježdění, kdy jsem na koni a pro Jonaha bude výhodou mě vidět v téhle situaci. Mám rád cestu zdravého rozumu, kterou Jonah propaguje. Nemluví na vás svahilsky, ale naučí vás, jak se mentálně připravit a také dovednosti použitelné v aktuální situaci, které pomůžou vám i vašemu koni. Líbí se mi, že rozumí tomu, co sportovec prožívá. Vím, že jsem v minulosti dost trpěl při závodění a pod jakýmkoli tlakem a práce s Jonahem v této situaci mi dodá ještě více sebejistoty."

Jonah: „Gary, jaké máš největší obavy při ježdění úloh?"

Gary: „Jednou jsem se kvalifikoval do národního týmu a zvýšený tlak na to, abych se tam udržel, jsem opravdu těžko zvládal, i když to byl tlak, který jsem si sám na sebe vytvářel. Měl jsem sklony panikařit, pokud jsem nemohl soutěžit nebo nedostával vysoké známky. Díval jsem se na své spoluzávodníky, kteří dostávali vysoké známky, zatímco já jsem postával okolo a šlo mi to na nervy. Pak jsem začal cítit paniku, že bych měl být bdělejší. Myslím, že čas, který jsme spolu strávili už dříve, mě přesvědčil, že bych se neměl pořád poměřovat s ostatními. Jdu svou cestou a je to dlouhá cesta, aby byl na konci duševně i tělesně zdravý kůň a také, což je asi ještě důležitější, zdravý Gary."

sfOd diváků zazněl smích, ale když se člověk rozhlédl, viděl mnoho kývajících hlav, potvrzujících Garyho obavy a úzkost.

Jonah: „Nelze než souhlasit a myslím si, že hlavním úkolem pro tebe je zkrátka snažit se mít pod kontrolou jen to, co pod kontrolou mít můžeš. Nenechat se příliš ovládnout vnějšími vlivy, jako že někdo právě zajel výbornou úlohu, kolikátý jsem? Pak totiž začne mysl řešit tyhle starosti, těkat od jednoho k druhému a když potom v úloze neuděláš něco úplně správně, začne se tě zmocňovat panika. Takže si myslím, že základem je nedostat se do tohoto stavu paniky. Gary, ve které chvíli začínáš pociťovat, jak se v tobě zvedá tahle vlna paniky?"

Gary: „Cítím to hned, když přijedeme na závody a dívám se na soutěžící. Pak si řeknu, ´dobrá, Chestere, jdeme na to´. Naučil jsem se už, že se nesmím dívat, co se děje okolo."

Jonah: „Ano, ale problém je, že ty se díváš, co se děje okolo, všichni se díváme, jen se člověk musí snažit, aby si to moc nebral."

Gary: „To je pravda. Měl jsem na mysli, že namísto soustředění se na to, proti komu soutěžím a kdo jde po mně, se učím soustředit se na výběr správné úlohy, vyzkoušet si určitý cvik nebo otestovat si úroveň určité výcvikové strategie. Trvalo mi chvíli, než jsem si na to zvykl a myslím, že bych lhal, kdybych řekl, že v tom plavu stále stejně. Druhou stranou ale pak je, že se stávám až moc znuděný a říkám si, že ´to jsou jen tréninkové závody´, takže jedu až příliš uvolněně a nevydáme ze sebe to nejlepší. Pak vyjedu z obdélníku a říkám si, kde jsem. Takže opravdu doufám, že mi pomůžeš najít rovnováhu mezi těmito dvěma extrémy - na jednu stranu udržet určitou úroveň adrenalinu, ale zároveň zůstat soustředěný a klidný."

Jonah: „No, myslím, že každý z našich dnešních diváků by k tomuhle měl co říct bez ohledu na to, na jaké úrovni jezdí, a myslím, že pomůže, pokud uslyší, že někdo na tvé úrovni se všemi jezdeckými zkušenostmi stále cítí tyto pocity a je ochoten je sdílet. Že se také umíš nabudit tak, že to zhorší tvůj výkon, a pak se natolik utlumit, že při dalších závodech jsi tak rozhodnutý být klidný, že se uspíš pocitem, že ´je to jen trénink, na výsledku nezáleží´. To je lež, kterou si říkáme v naději, že zůstaneme v klidu a budeme jezdit lépe. Ale nebudeme, protože ztratíme potřebnou koncentraci, snížíme svá očekávání a laťku a pak jsme frustrovaní, když výsledek dopadne podle toho. Steffene, ty ses se mnou při obědě podělil o několik myšlenek, jak se s těmito problémy vyrovnáváš, byl bys ochoten se nyní podělit i s diváky?"

Steffen: „Rád. Jedním z důvodů, proč si tak užívám učení, je, že mohu povzbudit ostatní jezdce. Rád bych se podělil o zajímavou zkušenost, která se mi stala na olympiádě v Londýně. Během soutěže Grand Prix Special jsem jel po střední čáře, někteří lidé to jistě viděli, a začal jsem točit pravou piruetu. Pirueta byla moc dobrá, najel jsem do přeskokové řady a Ravel klopýtl. V tu chvíli jsem byl už dost daleko od střední čáry a ještě jsem potřeboval devět přeskoků a ještě jednu pravou piruetu přímo před rozhodčími v C. I když to nedokážu vysvětlit, panika mě nezachvátila. Řekl jsem si jen, že dobrá, uděláme tři cvalové, srovnáme se a začneme přeskokovou řadu znovu - Ravel udělal devět perfektních přeskoků a skvělou piruetu. Co jsem chtěl vysvětlit, je, že proto je důležité v tréninku pracovat s tím, co se může stát při závodech. Pak totiž perfektně víte, co dělat v situaci, jako je tato. Je to o tom být připravený, proto tolik výborných jezdců, když něco pokazí na začátku úlohy, jede dál a chybu ignoruje. Myslím, že podle tohoto se pozná profesionalita u sportovců."

sdJonah: „Tohle jsem viděl i u hráčů vodního póla, které jsem připravoval na olympiádu. Jedna z prvních věcí, kterou jsem jim řekl, byla, ´kluci, já nevidím, že byste trénovali překonávání překážek a řešení problémů, které mohou při zápasu nastat´. Takže jsem záměrně vyvolal zmatek, provedl náhodný hod, trefil hráče, ... jejich trénink byl tak rutinní a strukturovaný, že jsem ten pořádek musel záměrně rozbít, abych ty sportovce naučil řešit problémy. Většina sportovců dokáže podat dobrý výkon, když je všechno v pořádku, ale jen dobří atleti umějí podat dobrý výkon, i když se věci nedaří. Takže bych vás rád naučil, abyste při tréninku aktivně vyhledávali problémy a řešili je, nespokojili se s tím, že ´dneska byl špatný den, zítra bude líp´ nebo zpanikařili a zamrzli. Čím více tohle dokážete, tím snazší to bude. Schválně, Gary, kdy jsi naposledy zajel skvělou úlohu?"

Gary: „Ajaj... to nebude nikdy."

Jonah: „Pokud se v každé úloze vždycky něco pokazí, pak jsou chyby spíš normální stav než výjimka. Problémem je být natolik kreativní, abych si uměl dopředu představit, co by se mohlo pokazit, a být natolik disciplinovaný, abych měl pro tento případ natrénované řešení. Představte si, že řeknu: ´Mám na tebe namířeného ostřelovače a ten tě může zastřelit, pokud se ti po vjezdu do obdélníku zvedne puls. Dám ti ale ještě jednu šanci. Vyber si jednu věc, na kterou se v tu chvíli musíš soustředit. Ve chvíli, kdy ztratíš koncentraci, zastřelí tě - co by sis vybral?´ Jistě, je to řečnická otázka, ale je o tom, že být nervózní a plný adrenalinu je normální, ale pokud se zvládneš soustředit na jeden úkol a ignorovat prostředí, výrazně zlepšíš svůj výkon. Gary, můžeš nám povědět, při kterých cvicích v úloze máš největší strach a tendenci panikařit?"

Gary: „Určitě ve cvalových piruetách."

Steffen: „Moje doporučení by bylo namísto panikaření se soustředit na pomůcky v piruetě. V první řadě opravdu dobře rozumět tomu, které pomůcky ti piruetu zlepší. Vím, že to zní celkem jednoduše, ale otázka zní, zda používám pomůcku správně a zda je tato pomůcka skutečně účinná. Snaž se to zjednodušit. Například v piruetě chce Chester utíkat zádí příliš dovnitř, viděli jsme to i v polovičním překroku. Takže já bych doporučil soustředit se na zefektivnění tvé vnitřní holeně v piruetě a dobrou tréninkovou přípravu na situaci, kdy chce převzít velení."

„Převzetím velení myslím stav, kdy kůň jde plecí příliš do piruety nebo jinou běžnou chybu, jako je útěk z ní nebo rozpadnutí do klusu. Takže zpět k tomu, o čem mluví Jonah, namísto obav ze cviku se soustředit na dobrou přípravu a pak použití vnitřní holeně na udržení - není nezbytné dokončit celý cvik. Připrav si ho, najeď do něj a zase vyjeď, když máš dobrý pocit. A pak to zkus znovu, postupně ho buduj. Musíš být náročný v detailech, když je necítíš perfektně, a soustředit se, aby perfektní byly."

Mimochodem, udělal jsem si malý průzkum, abych zjistil, jaké skóre dali rozhodčí Steffenovi v Londýně za ty tři cviky, které popisoval výše. Za první piruetu dostal 7,5 a 8 bodů. Za přeskokovou řadu se zakopnutím 4 a 3 body a za druhou piruetu opět 7,5 a 8. Důležité bylo, že Steffen dobře věděl, že pirueta má koeficient. Tím, že se soustředil na to, aby Ravela uklidnil a dobře ho přivedl ke druhé piruetě, si zachránil spoustu bodů, které mohl snadno ztratit. Jeho body se tak pohybovaly mezi 8 a 9, jeho jízdu vůbec nepoznamenalo Ravelovo klopýtnutí.
Zdroj: http://www.horse-journal.com/margaret-freeman-blog/new-judge-review-system-in-olympic-dressage/

Další díly

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com