Krok čtvrtý: Kmih

1. 04. 2014 12:00

Obrázky: 6

Autor: Karen Hosie Foto: Tricia Osborne & Jennifer Hubbard Seriál: Výstup na vrchol klasické pyramidy Zdroj: The Horse Magazine Překladatel: Kateřina Lipinská Počet přečtení: 5963 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 1 krát

Přinášíme další díl seriálu z kliniky se Steffenem Petersem a Jonahem Oliverem. Už po naší pyramidě šplháme pěkně vysoko, protože dnes budeme řešit kmih. Zbystřit by měli zejména majitelé vznětlivých koní, protože Steffen vysvětluje, jaký je rozdíl mezi koněm, který pouze "energicky jde dopředu" a koněm, který jde ve správném kmihu. A Jonah ve dvou větách perfektně vystihne, jaký je rozdíl mezi amatérským jezdcem a skutečným profesionálem.

Minule jsme vám představili Dolly Joyce a jejího Roosendaala při práci na třetím kroku - přilnutí. Nejdůležitější informací této lekce bylo, že „přilnutí je o pocitu. Začíná pomůckou holení, která vytváří energii přicházející od zádi koně do huby a zpět do rukou jezdce. Dobrého přilnutí může být dosaženo pouze za předpokladu, že správně fungují předchozí kroky - takt a uvolnění. Pokud se vám nedaří v tréninku, vraťte se k předchozím krokům. Mám koně skutečně před holení? Bude udržovat rytmus daného chodu bez dalších pomůcek? Reaguje můj kůň na mé holeně, sed a otěže?"

Jonah rozebral strach, který se váže k výkonu, a to, jak s ním spojujeme věci, které z něj tak jednoznačně nevyplývají. Vysvětlil, že naše rituály, kterými se snažíme se strachu zbavit, jsou často neefektivní a nepomáhají nám. Strach a úzkost jsou normální a zdravé reakce na stres a spíše než se snažit je zmírnit, je účinnější naučit se, jak pracovat s těmito pocity a zmírnit je natolik, aby nebránily podání výkonu.

Krok čtvrtý: Kmih - zvýšená energie a síla

Kmih (v originále Schwung) je čtvrtým stupínkem na cestě na vrchol pyramidy. Je prvním krokem druhé fáze tréninku, při níž rozvíjíme sílu zádi koně ve formě kmihu. Steffen Peters tuto úroveň nazývá 'nalézáním plynového pedálu'. Až dosud by se měl kůň volně pohybovat vpřed od holeně, měl by zůstávat uvolněný v klidném pravidelném rytmu ve všech chodech a měl by být na stálém, lehkém a pružném přilnutí. Slovo síla je nejlepším vyjádřením toho, co tato tréninková úroveň přináší. Umožňuje koni stále delší dobu, v níž se dokáže nést téměř na místě bez podpory setrvačnosti, a pochází ze zádi koně, tedy kůň má „motor vzadu".

sdČtvrtá dvojice - Lizzie, Lientje a Nicole

Naší čtvrtou dvojicí je Lientje Schuler na klisně Jaybee Rayana. Lientje (vyslovuje se Lynča) je Steffenovou pomocnou trenérkou v jeho středisku Arroyo Del Mar v San Diegu. Lientje se narodila v jedné z kolébek drezurních koní, v německém Oldenburgu, a koně miluje od doby, kdy byla dost velká na to, aby mohla začít jezdit. Ve dvanácti letech řekla rodičům, že chce být drezurní trenérkou, v roce 2005 udělal její talent takový dojem na Harryho Boldta, že ji doporučil Steffenovi a od té doby tito dva pracují společně. Jaybee Rayana (Lizzie) je sedmiletá teplokrevná klisna, aktuálně ježděná Nicole Magoffin na střední úrovni. Po Nicolině návštěvě v roce 2010 Lientje pravidelně létá do Queenslandu, kde pořádá drezurní kliniky.

Nicole, jak dlouho klisnu máte a kde jste k ní přišla?
„Získala jsem Lizzie v prosinci 2011, je po Royal Hit z matky po Aachimedes - a ten mě k ní přivedl po úspěchu, jakého jsme dosáhli s jejím bratrem Jaybee Anzac - s tím jsem trénovala v Americe až do úrovně Grand Prix se Steffenovou ženou Shannon."

„Jaybee Rayana je velmi senzitivní, ale zároveň rozumná a moc se neleká. Doufám kvůli Lientje, že to tak bude i dnes."
(Nicole se směje, protože právě v tu chvíli se klidně klusající klisna lekne.)

Pověz nám, jak jste začali trénovat s Lientje.
„Seznámili jsme se, když jsem trénovala v Del Mar a Lientje nás nyní už asi rok jezdí trénovat do Austrálie. Při těchto návštěvách Lizzii několikrát jezdila, takže ji zná velice dobře. Doufejme, že dnes uvidíme, jak úžasně Steffen a Lientje trénují doma."

Jonah na téma nervózní kůň

Steffen pozoruje, jak Lientje klidně jezdí Lizzii, i když je evidentní, že je klisna v hale dost nervózní.

qwSteffen: „Dříve než začnu tuto lekci, bych rád pozval našeho sportovního psychologa Jonaha, aby nám řekl něco o téhle situaci - tedy když kůň přijde z opracoviště na obdélník a je nervózní. Je to velmi častá situace, jak bychom v ní měli jednat? Mohl bys divákům vysvětlit, jaký je zde základní mentální rozdíl mezi profesionálem a amatérem?"

Jonah: „To je hodně důležitá otázka. Co se týče zvládání obtížných situací ve sportu, to, co za běžných okolností odlišuje výborné atlety od těch méně dobrých, je jejich schopnost tolerance: nepanikaří, když se něco pokazí. Jen málokterý atlet a jen málokdy řekne, že všechno bylo perfektní, vždycky je něco jinak. Takže můžu říct, že pokaždé, když jezdíte, se něco nezdaří, je to běžná věc. Právě nyní se podívejte na Lientje, panikaří? Vypadá, že by si dělala nějaké starosti? Vnímá to jako součást tréninku a ježdění. Při tomto pohledu na věc může Lientje aktivně hledat řešení problémů namísto zpanikaření nebo pocitů trapnosti, při kterých by se stala součástí problému. Profesionálové se vyznačují profesionálním odstupem od problémů, díky němuž mohou nacházet efektivní řešení, zatímco amatéři mají sklony nechat se do problémů emocionálně zatáhnout, což zásadně omezuje jejich schopnost nalezení řešení."

Steffen: „Díky Jonahu, to je perfektní vysvětlení. Já skutečně vnímám problémy jako příležitosti ke zlepšení sebe i koně. A je důležité chápat nervozitu koně a/nebo jezdce jako normální součást tréninku."

Steffen na téma učení a srozumitelnosti v drezuře

„Často se dostávám do podobných situací, kde jsou koně a často i jezdci nervózní a rád je řeším, nepřemýšlím o trénování jen jako o zaměstnání, ale opravdu si ho užívám, takže mám často hodně diváků. Před několika měsíci mi domů přijel autobus s asi dvaceti návštěvníky, kteří se ptali, zda by mě mohli vidět při tréninku. Odpověděl jsem jim, že samozřejmě můžou. Myslím si, že je důležité, abyste učili sebe i ostatní způsobem, který je srozumitelný všem. Snažím se být tak otevřený a jasný, aby mé metody a ježdění dávaly divákům smysl a ti nehledali v tomto sportu žádné záhady. Víte, právě jsem četl článek od německého novináře o jistém černém hřebci, který byl ježděný rollkurem a nepřiměřeně silovým způsobem. Novinář tuto situaci obhajoval tím, že diváci tomuto sportu zkrátka nerozumí. Myslím si, že jdeme opravdu špatnou cestou, pokud trénujeme způsobem, kterému netrénované oko nerozumí. Považuji za velmi důležité jezdit a trénovat tak, aby se každý mohl kdykoli dívat, ať před olympiádou, nebo na regionálních závodech a rozumět, že i když tu a tam musíme být tvrdí, děláme to s logickým záměrem a za určitým účelem. Divák musí vidět také, že pak koně pochválíme, tak aby to dávalo smysl - to zbaví tento sport záhadnosti."

weSteffen a Lientje

Zatímco Steffen hovořil k divákům, Lientje uklidnila Lizzie tak, že jí zaměstnala hlavu. Namísto rutinního kroužení v klusu ji požádala o několik cviků, ale jen pro zjištění její reaktivity, a pak z nich zase vyjela dopředu. Pokud kůň na pomůcky reaguje správně, je pochválen a pak je opět vyslán dopředu v klidném rytmu.

Steffen: „Jsou chvíle, kdy musí trenér ustoupit do pozadí, obzvlášť pokud pracuji s Lientje, která přesně ví, jaký je můj názor na tohle zvíře a jak bych s ním pracoval. Ale teď je to Lientje, kdo cítí, jak se klisna pohybuje a reaguje, takže někdy není od věci mít pusu zavřenou. Pracujeme teď s koněm, který má spoustu energie, ale to není totéž co kmih. Kmih neznamená jen energii a pohyb vpřed."

„Kmih je vždy kontrolovaná energie ve spolupráci s jezdcem a při přijetí přilnutí. Když mluvíme o přilnutí, vždycky jsem velmi opatrný s tvrzením, že je kůň nepříjemný v hubě nebo ji má tupou. Má sklony jít tak dopředu, že je potřeba ho pořád brzdit? Pokud kůň bojuje s udidlem, vždycky hledám důvod. Prvním důvodem je, že se tahá proto, že jde příliš dopředu... další možností je, že kůň zatíná spodní svaly krku a tlačí se příliš vzhůru. Za třetí, nebyl předtím ježděn mnoho let příliš dlouhý, příliš nízko nebo hluboko? Takže Lientje, nyní poprosím o trochu lehkého klusu ještě a pokud máš pocit, že dnes bude lepší jezdit bez ostruh, můžeš si je sundat. Všechno je o nalezení toho, co je pro koně v danou chvíli nejpřínosnější a dostane ho do správného držení."

ewqSteffen a Lientje společně pracovali na tom, aby dostali Lizzie do rovnovážného stavu, v němž bude energie a síla zádi efektivně proudit do udidla a zpět do Lientjiných rukou. Dosahovali toho celkem jednoduše tak, že zaměstnávali klisninu hlavu: pokud se příliš napřímila, byl zařazen přechod, aby se soustředila a vnímala - jakmile k tomu došlo, i hlava jí přirozeně klesla. Pokud naopak klesla příliš, Lientje ji pobídla vpřed, zjemnila přilnutí a znovu zkusila, jak reaguje na pomůcky. Pokud kůň přemýšlí, dostává se i do mnohem lepší rovnováhy.

Steffen: „Měli bychom požadovat lepší aktivitu zadních nohou v pracovním klusu? Určitě ano, ale zatím není správný čas. Dokud kůň není dostatečně uvolněný, nejde v klidném tempu a je v příliš vysokém nebo nízkém rámci, není ještě ten správný čas na to posadit se do pracovního klusu a zatlačit. Nemůžete dosáhnout kvalitního kmihu od zádi, dokud kůň není uvolněný a v rovnováze. Kůň musí pracovat v klidném tempu na efektivním přilnutí. Pokud teď zasedneme a začneme koně pobízet, i když ještě není připravený, ztratíme jeho důvěru a uvolnění a kůň bude pak v obdélníku hůře jezditelný. Pak vidíme koně, kteří se sice obdivuhodně hýbou, ale nechodí v kroku a perou se s námi. Musíme víc přemýšlet o jezditelnosti a o tom, aby byla úloha korektní; získávat výraz prostřednictvím uvolnění, ne prostřednictvím tenze."

sweCo si odnést z této lekce

1. Tolerance ke koni a schopnost hledat řešení problémů spíše než stresování se a tím zhoršování problému odlišuje profesionála od amatéra. Všichni máme schopnost naučit se profesionálnímu odstupu, je potřeba pouze praxe.
2. Každý den přináší nové potíže s koněm, ale to vše jsou příležitosti k růstu a zlepšení, pokud k nim zaujmeme profesionální přístup.
3. Trénink musí být flexibilní a musí být založen na vašich pocitech při ježdění. Vždy si zodpovězte tyto otázky:

  • Je můj kůň uvolněný a prostupný?
  • Jsem schopný udržovat klidný rytmus ve všech chodech, aniž bych musel zesilovat pomůcky nebo koně neustále uklidňovat?
  • Pracuje kůň v nejvhodnějším rámci?
  • Kmih není pouze energie nebo pohyb vpřed, kmih je efektivní motor, vycházející ze zádi, procházející uvolněným, „spojeným" koněm v rovnováze.

Další díly

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com