Dostihy spřežení noční Káhirou  

Osmnáctimilionová Káhira a její předměstí je jako hlučné a neustále se pohybující zvíře. Po celodenním shonu, práci, obchodování, smlouvání i žebrání o bakšiš nezalézá do nory ke spánku. Je třeba se odreagovat. Už 50 let se každou neděli těší na svůj tradiční závod městem povozníci. Trasa závodu koňských povozů je stále stejná – ulice al-Khayla na předměstí Káhiry. Měří asi kilometr.

Povozníci se sjedou na obvyklém místě a po startu nastává pravý arabský chaos a hluk. Koně, pobízeni ze všech stran, se řítí ulicemi. Nejsou žádná pravidla nebo organizátor. Jakmile se sjede dost vozů, tak se prostě odstartuje. Není ani tak důležité zvítězit, ale jet co nejrychleji, předvést svého koně. Jde o prestiž, o jméno koně. Provoz kvůli tomu nikdo nezastavuje. Koně se v plné rychlosti proplétají mezi troubícími taxíky, luxusními vozy i autobusy – a obráceně se tato vozidla proplétají mezi vozy a vozíky taženými koňmi, kteří pravděpodobně vědí, že po téhle jízdě jako o život je čeká krmení a pár hodin odpočinku. Když se netrpěliví řidiči snaží objet spřežení příliš zblízka, bič dopadne i na jejich auto.

Je to nebezpečné a o zranění není nouze. Policie někdy nechá v této oblasti vypnout pouliční osvětlení, ovšem dostih to nezastaví a jen je to ještě víc nebezpečné. Baví se nejen samotní kočí, ale také diváci v houfech lemující silnici. Někdy jde i o obchod, když na dobrém koni spočine oko prozíravého kupce. Noční Káhira jako kdyby neměla dost. Zpomaluje zvolna a před úsvitem líně pozvedá víčko za halekání muezzina, Alláh Akbar…

Tokio je na koně připraveno 

Jsme na prahu olympijského roku. Naděje, že se letos uskuteční, zatím neumírá, i když skepse narůstá. V Tokiu se má rozhořet olympijský oheň 23. července a o měsíc později začíná paralympiáda a v obou případech jsou na programu jezdecké soutěže. V drezuře má startovat 60 koní, ve všestrannosti 54, ve skocích 75 a 78 koní bude soutěžit v paradrezuře. Jezdecké disciplíny se budou konat na dvou místech. V Baji Koen Equestrian park (EQP) se budou odehrávat všechny soutěže vyjma všestrannosti. Ta je situována na Sea Forest cross – country course (SFC). Jezdecký park Baji Koen byl dějištěm jezdeckých olympijských soutěží v roce 1964. Nyní se sem mají jezdecké soutěže pod pěti kruhy vrátit. Stadion je plně modernizován a už nyní skvěle připraven na letošní hry. Je velmi dobře dostupný a tribuny pojmou 9 300 diváků.

Trať cross country (autor Derek di Grazia, USA) poskytuje výhled na panorama Tokia a záliv. Očekává se zde až 16 tisíc diváků. Australský medailista ve všestrannosti Andrew Hoy, který se v Tokiu zúčastnil testovacího závodu, prohlásil, že už zažil hodně testovacích závodů, ale nikde nebylo vše tak dokonale připravené jako v Tokiu. Perfektní povrch, ustájení včetně klimatizace.

„FEI pracuje na optimalizaci výkonu koní v náročných klimatických podmínkách se specialistou v této oblasti, Dr. Davidem Marlinem, Ph.D., již od olympijských her v Atlantě v roce 1996,“ uvádí šéf organizačního výboru Tim Hadaway. „Dr. Marlin s námi poslední tři roky pracoval konkrétně na Tokiu, prohlížel historické klimatické záznamy, analyzoval shromážděná data a prováděl výzkumný projekt na koních soutěžících na testovacích závodech v Tokiu loni v srpnu.“ FEI poskytla zpětnou vazbu k minimalizaci účinků tepla a vlhkosti na koně, sportovce a jejich doprovod, funkcionáře, média a diváky. Jsou nachystány různé chladicí zóny a soutěže i tréninky budou probíhat ráno nebo večer za umělého osvětlení.

 

Útulky ve Velké Británii se obávají nárůstu nechtěných koní

Na webu World Horse Welfare je jedním z témat narůstající počet zanedbávaných koní ve Velké Británii. Z údajů posledních let je zjevné, že nadprodukce koní je stále velké téma a jakákoliv ekonomická krize uvrhne do kategorie nechtěných tisíce koní. Současná situace jde na vrub pandemie a brexitu a velkému počtu nechtěných koní, které se těžko identifikují a není snadné dohledat majitele.

Čipování je povinné v Anglii od října, ve Walesu od února 21 a ve Skotsku od března 2021. Problém je, že čipy nejsou vždycky registrované v rámci chovatelského svazu. Problém nechtěných koní se táhne od krize 2008-9 a šedá zóna neregistrovaných a přitom množících se koní se nezmenšuje. 

 

Koně z EU do Velké Británie a zpět po Brexitu

Eurotunel dlouhý přes 50 km, spojující Francii a Velkou Británii, je v provozu od roku 1994, ale koně se pod Lamanšským průlivem poprvé mohli vézt až dva roky před OH Londýn, v březnu 2010. Od 1. ledna francouzský provozovatel tunelu bez předchozího oznámení zvedl cenu za jednosměrnou jízdenku na 400 liber za vozidlo plus 375 liber za každého koně. V roce 2010 se platilo jen za vozidlo (385 liber za vozidlo 6-8 m).

Na webu British Equestrian, národní jezdecké federace UK, jsou aktuální informace ohledně vývozu koní do EU a obráceně. Výslovně se zde uvádí, že se v prvních týdnech rozhodně nedoporučuje vyvážet koně do Evropské unie nebo je dovážet, protože je zde velké riziko zdržení na hranicích. Spojené království má nyní statut třetí země, to znamená, že pokud někdo plánuje vývoz koně, přichází v úvahu vyšetření na určitá onemocnění (AIE, EVA, ale to není zas taková novinka), dále musí splňovat případné předexportní požadavky na karanténu, mít veterinární osvědčení o vývozu, doklady totožnosti, zjistit si, kde vyžadují prohlášení o zajištění dobrých životních podmínek při vývozu.

Kromě toho nejsou v EU uznávány certifikace britských přepravců, profesní průkazy, autorizace vozidel. Každý komerční přepravce, který bude vyvážet zvířata do EU, bude muset mít novou dokumentaci vydanou jedním z členských států EU. Na konečné podobě administrativy týkající se pohybu koní mezi UK a EU v současné době pracují zastřešující organizace jezdeckého a dostihového sportu v UK. (British Equestrian)

Equitana 2021 zrušena

Už jsme si zvykli, že se ruší velké akce a ani tradiční veletrh v Essenu plánovaný na 13.-21. března se neuskuteční.

Equitana bývá příznačně nazývána „matkou jezdeckých veletrhů“. První ročník se konal v roce 1972 a se 180 vystavovateli a 48 000 návštěvníky to byl tehdy velký úspěch. Což teprve pro nás, když jsme mohli po roce 1989 volně cestovat. Poprvé jsem byla na Equitaně v roce 1993 a poté ještě asi 3x. V roce 1993 jsem tam poprvé uviděla při práci s koňmi Lindu Tellington-Jones, padaly nám brady při pohledu na moderní přepravníky pro koně, mnozí z vás jistě počáteční nadšení pamatují, dokonce tam od nás jezdily celé zájezdy.

I letos příznivci Equitany přijdou o řadu zajímavých prezentací. V této souvislosti zmíním jeden svůj zážitek z první Equitany – jak už je člověk procházením hal unavený, utrmácený a moc nevnímá, bezmyšlenkovitě jsem si vzala z jednoho stolečku fotografii celkem sympatického jezdce. Muž, který u tohoto stolečku stál, se příjemně usmíval a zjevně čekal, jestli ze mě něco nevypadne. Byl to mistr světa, Franke Sloothaak, což mi došlo posléze. Tomu se říká promarněná příležitost pohovořit si se zajímavým člověkem. 

Dream Horse je natočen

Už v roce 2019 se objevily v jezdeckých médiích zprávy, že se bude natáčet film o výjimečném dostihovém koni Dream Alliance. Za úspěšnou kariérou tohoto koně je téměř hollywoodský příběh.

Barmanka Janet Vokes v chudé velšské vesnici vyslechne zážitky bývalého člena nějakého syndikátu vlastnícího dostihového koně. Janet Vokes a její manžel Brian pak rozvíří poklidné vody ve vesnici a založí s manželem syndikát na dostihového koně. Přestože měli dosud zkušenosti jen s chovem andulek, holubů a psů, odvážně se vrhnou na odchov plnokrevníka. Pořídí levně klisnu do chovu a odchovají hříbě. Plán se podařil a hříbě vyrostlo v úspěšného dostihového koně. Dream Alliance vyhrál 5 ze 30 dostihů včetně Velšské národní. Syndikát měl 23 členů, kteří každý týden platili 10 liber na odchov a provoz koně. Peníze se jim nejen vrátily, ale každý člen ještě vydělal přes tisíc liber.

O Dream Alliance už byl natočen dokumentární film (Dark Horse), celovečerní film Dream Horse se představil loni na festivalu v Sundance a získal cenu diváků. Jak dokument, tak tento film najdete zatím jen na Netflixu.

Větší bezpečnost na mezinárodních tratích všestrannosti

Podle čl. 5467.2.4 Překážky s bezpečnostním prvkem od 1. ledna 2021 musí být ve všech mezinárodních soutěžích všechny otevřené oxery, otevřené rohy, kolmé skoky a téměř kolmé skoky s otevřenou horní bariérou, horní bariéry u trojbradlí a branky, kde rozměry a hmotnost bariér odpovídají povoleným parametrům FEI schválených bezpečnostních prvků, vybaveny bezpečnostním prvkem. Do konce roku 2020 tato povinnost platila jen v soutěžích 4* a 5*.

Zda tato změna pravidel zvýší bezpečnost, to ukáže čas. Od r. 1993 do roku 2019 utrpělo pád s fatálními následky 71 jezdců, z toho 69 při soutěžích. 50 jezdců doplatilo životem na rotační pád koně. 8 z deseti fatálních případů se stalo při rotačním pádu, zatímco koně utrpěli frakturu při rotačním pádu v jednom případě z deseti. Naštěstí počet rotačních pádů v posledních letech dle databáze FEI klesá. (zdroj)

 

Vytrvalost se loučí se šampionem šampionů

Před několika dny odešel ve 26 letech na věčné pastviny arabský plnokrevník Nobby, dvojnásobný světový šampion, dvojnásobný evropský šampion se španělskou jezdkyní Mariou Alvarez Ponton, a k tomu všemu ještě přidal na konci kariéry 4. místo z MS v Euston Park 2012. Závodit začal v 10 letech a měl štěstí, že ho trénovala Maria Alvarez Ponton a světový šampion Jaume Punti Dachs.

Nobbyho řada vítězství byla úctyhodná v jeho schopnosti uspět v nejtěžších 160km soutěžích v naprosto rozdílných podmínkách, na různém povrchu, odlišném terénu a klima. Jaume Punti Dachs dokáže připravit koně do nejtěžších závodů a je o něm známo, že je nepřetěžuje počtem startů, ale dokáže je vyladit na ty nejdůležitější. V tom se rozchází s novými pravidly vytrvalosti, které na jednu stranu mají koně chránit, na druhou stranu pro kvalifikaci na šampionáty musí koně absolvovat příliš velký počet závodů.

Trénink online

Trénink se zahraničními trenéry je skvělá příležitost, jak se jezdecky posunout nebo si prostě jen rozšířit obzory. Kvůli covidu-19 se mnoho oblastí našeho života odehrává online. Vládnete-li angličtinou nebo němčinou, zkuste se napojit na online výcvik.

Pro inspiraci: pokud se chcete vzdělávat v klasickém jezdeckém umění, pak třeba certifikovaní instruktoři Benta Branderupa nabízejí online výcvik, například Claudia Strauss stejně jako další instruktoři nabízí výuku online. Po domluvě jí můžete poslat video z tréninku maximálně 15 minut dlouhé ze svého privátního účtu na YouTube. Claudia váš výkon posoudí, a domluvíte si čas telefonátu. Během rozhovoru běží video. Instruktorka průběžně komentuje vaši práci, zodpovídá otázky, vysvětluje souvislosti a domlouváte se na dalším postupu. Cena za tuto službu je 70 euro. Také lze komunikovat přímo přes Skype.

On-line vzdělávání nabízí také světoznámá trenérka a autorka metody TTouch, Linda Tellington-Jones. Mimo známé metody založené na metodě Moshé Feldenkreise zde najdete i kurz jak pomoci svému psovi, aby se nebál ohňostrojů. Ceny odpovídají jménu.

 

Krmiči a bezohlední řidiči ve Velké Británii

British Horse Society sbírala od roku 2010 do roku 2020 případy kolize mezi automobily a koňmi. Těchto případů byly 4 tisíce. Studie prokázala, že 60 % jezdců zažilo na silnici kritickou a ohrožující situaci, v 84 % je auto míjelo příliš těsně, ve 40 % příliš rychle, ve 40 % agresivně. Podle studie těsné míjení koně souvisí s vyšší pravděpodobností kolize, zatímco vysoká rychlost s vyšší pravděpodobností fatálního zranění koně. Od února 2019 do února 2020 se počet kolizí zvýšil (1037), 1 člověk přišel o život, 80 koní utrpělo fatální zranění.

Řidičům se doporučuje snížit rychlost na 25 km/h, trpělivost (netůrovat, netroubit), pokud je to možné, míjet koně ve vzdálenosti odpovídající šířce auta, poté v klidu pokračovat (nevypálit).

Co se týče krmičů, je to stejné jako u nás. British Horse Society poskytuje zdarma ke stažení tuto tabulku. Osvěty není nikdy dost, co je zarážející, je to, že se to děje i v tak jezdecky vyspělé zemi, jako je Velká Británie. Obrázky hovoří jasně i bez popisku. (British Horse Society)

Rekordní skok v dámském sedle

Konečně se dočkala. Irská honební jezdkyně Susan Oakes vytvořila rekord ve skoku mohutnosti v dámském sedle na svém hřebci SEIC Atlas 24. října 2013 poblíž Dublinu. O svém záměru informovala společnost Guiness World Record o rok dříve, ale bez odezvy. Až po sedmi letech, na podzim 2020, ji kontaktovali a vyžádali si veškerou dokumentaci potvrzující její výkon. O týden později jí přišel dopis s potvrzením rekordu. Pro Susan Oakes znamená rekord zaznamenaný v Guinessově knize rekordů ekvivalent olympijského zlata. V roce 2013 ještě ve skoku v dámském sedle přes triplebar (2,01 m) s koněm SIEC Oberon překonala rekord Michaela Bowling, která ten samý rok v Aintrée v dámském sedle skočila 2m triplebar.