Koupě použitého sedla aneb jak se nenechat podvést

12. 10. 2011 Tereza Rezková Autor fotek: archiv autorky

Za ta léta, co máme koně, jsem již koupila a prodala hodně sedel. Až na jednu výjimku se jednalo vždy o sedla z druhé ruky kupovaná přes inzerát na internetu. Všechna jednání byla vždy korektní a bezproblémová. Nejspíš jsem polevila v ostražitosti a to se mi tentokrát nevyplatilo.

Jistá slečna z Klatov prodávala westernové sedlo. Proběhla mezi námi rozsáhlá emailová komunikace, ve které jsem řešila, že máme koně s extra atypickým a problémovým hřbetem, a že rozhodně potřebujeme sedlo vyzkoušet, zda dobře sedí. V jednom z emailů slečna odpovídala, že určitě bude také radši, když se sedlo vyzkouší. Dohodly jsme se na osobním předání, až bude mít slečna cestu do Písku, což je asi 50 km od nás.

Více jak týden se pak slečna neozvala. Po 10 dnech jsem jí tedy znovu oslovila s dotazem, zda to ještě platí. Omluvila se, že cestu zrušila, ale že další víkend pojede do Českých Budějovic, které jsou cca 90 km od nás, že bychom se mohli sejít tam. My ovšem ten den nemohli, měli jsme nějaké vyřizování v Praze a také jsme začínali sušit sena, takže nám to časově vůbec nevyhovovalo.

Požádala jsem slečnu, aby sedlo poslala poštou, koneckonců to byla nejlevnější varianta. Reagovala tak, že s tím nemá dobré zkušenosti, ale pokud na tom trvám, tak ho pošle. Zaplatila jsem bankovním převodem a o týden později přišlo sedlo.

Až potud bylo vše v pořádku a podle běžných scénářů.

atypický hřbet koně

Sedlo bohužel ale našemu koni nesedělo a tak jsem hned informovala slečnu, že ho tedy budu vracet. Týden žádná reakce. Poslala jsem další email, říkala jsem si, že ten předchozí nejspíš nedorazil nebo je slečna na dovolené. Opět žádná reakce.

Mezitím jsem se od známé dozvěděla, že slečnu od vidění zná a že se s ní před pár dny viděla na jedné akci. Začala jsem mít divné tušení, že to s vrácením nebude tak jednoduché. Zkusila jsem zavolat na tel. číslo, které bylo u inzerátu uvedené. Nepatří jí. Obeslala jsem své známé s dotazem, zda na ní nemají nějaký další kontakt. Bez úspěchu.

Poslala jsem slečně do třetice poslední email. Již jsem v něm nebyla tolik slušná, zmínila jsem se v něm také o právním zástupci a o tom, že bych to nerada hnala do takových extrémů.

Na tento email kupodivu konečně přišla odpověď, kterou si dovolím přímo citovat:

"Dobrý den
Na základě Vašich e-mailů odpovídám, byla jsem pracovně mimo a poslední email mě šokoval.
Výhružky právním zástupcem jsou v celku zbytečně přehnané.
Vzhledem k tomu, že pro Vás jakákoliv domluva se sejít a dohodnout podmínky prodeje, vyzkoušení sedla, podepsáním kupní smlouvy byl velký problém, nyní neodpovídám za současnou situaci a můžete si za to v podstatě sama. Já ze své benevolence jsem byla i ochotna se sejít ve Vaší lokalitě a mohli jste i sedlo na základě podepsáním předávacího protokolu, byť smlouvy o prodeji s podmínkou (když sedlo nebude sedět) máte nárok na vrácení peněz. Jakožto je to běžná praxe. K tomuto jste svolná nebyla. Pročítala jsem si zpětně veškerou naši korespondenci, kde jsem Vám chtěla maximálně vyjít vstříc. Trvala jste na poslání poštou i přes to, že jsem Vám několikrát nabízela osobní komunikaci a možností vyzkoušet sedlo a kde jsem Vás upozorňovala na problematiku s dodáním a že s tím nemám dobré zkušenosti a neručím za balík. Nadále jste trvala na zaslání.
Nikde v mailu není uvedeno, že pokud nebude sedět, že ho budu chtít zpět."

Znova jsem si proto důkladně pročetla naši komunikaci. První možné místo osobního setkání zrušila ona, druhé místo osobního setkání se časově nehodilo mně. Více pokusů o osobní předání nebylo. Bohužel ale slečna má v jednom pravdu: nikde v emailu není od ní přímo potvrzeno, že sedlo vezme zpět, ačkoli to jinak z celé korespondence selským rozumem vyplývá. Je to prachobyčejné slovíčkaření, bohužel se mi ale tato nepozornost vymstila.

Odpověděla jsem slečně smířlivě a email zakončila slovy: „Znova Vás tedy žádám, pojďme se dohodnout jako rozumní lidé o vrácení sedla/peněz, tak jak je to mezi slušnými lidmi zvykem."

Odpověď už nepřišla žádná. A tak jsem se skutečně obrátila na právníka, který zvolil následující postup:
Zaslal slečně doporučený dopis, ve kterém ji mimo jiné žádal, aby sedlo přijala zpět a peníze poukázala na náš bankovní účet. Současně jsem sedlo zabalila a zaslala jí ho poštou zpátky.

Sedlo se mi vrátilo a pár dní na to přišel mému právnímu zástupci faxem přípis od jejího právního zástupce. V tomto nás informoval o tom, že (zjednodušeně řečeno) nemám na vrácení nárok, neboť to nebylo v naší korespondenci nikde výslovně uvedeno. Nevyzvednutí balíku se sedlem odůvodnil takto:
„Nevím, co Vaše klientka svým postupem sleduje, avšak mé klientce žádné sedlo, alespoň ne sedlo totožné, zasláno nebylo a prostým porovnáním potvrzení České pošty a.s. o hmotnosti westernového sedla, které bylo mojí klientkou zasláno Vaší klientce a hmotnosti balíku, který byl odeslán Vaší klientkou, lze dospět k jedinému závěru, a to sice, že byl učiněn pokus o vrácení sedla zaměněného za jiné, nebo pokus o vrácení neúplného sedla."

Zbývala poslední možnost - soud. Ale soudit se kvůli 15 tis. Kč skutečně nemá smysl, ač jsem měla dost vysokou pravděpodobnost na úspěch.
A tak jsem to vzdala, sedlo nabídla dál do prodeje a nadobro ztratila víru v lidskou slušnost, poctivost a férové jednání.

Poučení pro příště? Dávejte si pozor na přesné písemné znění dohody mezi vámi a prodávajícím, ačkoliv vám to připadá zřejmé a evidentní... Potřebujete-li sedlo opravdu vyzkoušet, protože nevíte jistě, zda sedne, mějte černé na bílém potvrzení od prodávajícího, že sedlo vezme zpět a vrátí vám peníze.

A malá perlička nakonec: Pokud máte dojem, že jsem padla do spárů zkušeného starého mazáka, tak je to omyl. Slečna oslavila čerstvé 21. narozeniny...

Záměrně neuvádím jméno, abych se snad ještě nedostala do nějakých problémů, nicméně případným zájemcům zašlu tuto informaci emailem, abyste věděli, na koho si dát pozor.

Redakční dodatek:

Kupování starších věcí přes inzeráty je u koňáků velmi běžná záležitost, naštěstí většinou vše dobře dopadne a obě strany se nakonec dohodnou i v případě, že prodávaná/kupovaná věc neplnila požadovaný účel. Pokud však vzájemná domluva selže, může jedna strana zaplakat. Proto jsme se rozhodli oslovit někoho, kdo se v dané problematice dobře orientuje, aby nám napsal pár slov k popsanému případu i nějaké obecné rady, na co dávat při kupování věcí přes inzerát pozor.

Tím "někým" byla redakce časopisu DTest, který je určen spotřebitelům a přináší kromě nezávislých a důkladných testů nejrůznějšího spotřebního zboží a služeb také poradenství v oblasti nákupu/prodeje/reklamací. Ostatně doporučujeme nahlédnout na jejich stránky www.DTest.cz. Redakce DTestu nám ochotně vyhověla a my vám přikládáme jejich stanovisko:

"Dle našeho názoru je 15.000,- Kč částka, o kterou by stálo za to se soudit. Samozřejmě ale záleží na Vás.

DTest logoCo se týká celého procesu "koupě" sedla, ze vzájemné emailové korespondence se stranou prodávající jasně vyplývá, že máte zájem o koupi sedla pouze za podmínky jeho vyzkoušení a pokud nebude sedlo sedět, koupě se neuskuteční. S tímto strana prodávající souhlasila. Na tomto ujednání pak nic nezměnila skutečnost, že k předání a vyzkoušení sedla nakonec nedošlo vlivem vnějších okolností při osobním setkání, nýbrž poštou.

Celá záležitost je takto ale poněkud nepřehledná a nejednoznačná. Do budoucna bychom Vám určitě doporučili dávat si pozor na sjednání a přesné vymezení všech podmínek smluvního vztahu. O Vašich právech pak nebude na první pohled pochyb.

Obecně lze u koupě přes inzerát od jiné fyzické osoby (tedy osoby, která tak nečiní v rámci své podnikatelské činnosti) myslet na to, že zde nemáte možnost do 14 dnů i "bez důvodu" odstoupit od smlouvy tak, jak si spotřebitelé zvykli již třeba při nákupu v e-shopech. Taktéž na věc nemáte jinak obvyklou 24měsíční záruku. Namítat však vady, které měla věc už od okamžiku převzetí, ale samozřejmě můžete vždy: jak vady objektivní, tak to, že zboží nevyhovuje popisu nebo předpokládanému účelu. Z těchto důvodů je velmi důležité si vlastnosti zboží ujasnit před uzavíráním smlouvy a do smlouvy je zahrnout.

Taktéž varujeme před neuváženým placením dopředu, s neznámým prodejcem je lepší domluvit osobní převzetí, popř. zaslání na dobírku."

Doufáme, že nemilý příběh i rada zkušených pomohou ostatním čtenářům ve chvílích, kdy se rozhodnou kupovat cokoli na inzerát. Nejlepším řešením však vždy bude jednat ve vší slušnosti, a to na obou stranách "barikády". Nám nezbývá, než vám popřát při nákupu nebo prodeji přes inzerát chladnou hlavu a štěstí na korektní obchodní partnery.

Pokud máte i vy neblahé zkušenosti s nákupem/prodejem věcí přes inzerát, budeme rádi, když je (slušně a věcně) popíšete v komentářích pod článkem. Hodnotné budou i zmínky o tom, jak jste situaci řešili a ideálně - jak jste ji vyřešili.

Podobné články

V roku 2017 sa ťažko schvátila moja kobyla Salta (a to v krátkom časovom slede už druhý raz). Tentoraz mala postihnuté všetky štyri kopytá. Hrozivo…

Jarní vrchol porodů je za námi, letošní nové životy jsou ve velké většině již na světě a vesele si užívají zelené travičky v pastvinách a především…