Koně ve válce jsou využívaní už přes 5 000 let a prošli s člověkem v podstatě všemi klíčovými okamžiky v historii lidstva. Dnes ve 21. století by se mohlo říci, že už jsou „zastaralí", ale překvapivě tomu tak vůbec není.
Začneme poněkud netradičně současností, a v dalších navazujících dílech půjdeme pěkně od počátku válečného využití koní až do krutého 20. století s oběma světovými válkami, kde padlo mnoho milionů koní, oslů, mul ve službě člověku.
V současné době, kdy vládne vyspělá technologie schopná neuvěřitelných výkonů, samozřejmě už koně nehrají dávno stěžejní ani jakkoliv klíčovou roli jako dříve. Už v první světové válce bylo jasné, že role koní ustupuje nově nastupující technice v čele s tehdy značně nespolehlivými tanky. Koňská role se na bojišti pomalu, zdlouhavě, ale jistě proměnila od aktivní na pasivní roli v pozadí, kdy především zabezpečovali transport veškerého myslitelného vybavení pro vojáky a celkově transport jako takový. Nelze ani opominout ceremoniální roli koní při mnoha akcích spjatých s armádou. No a např. britská armáda má více koní než tanků…
Mohlo by se zdát, že není absolutně myslitelné, aby se koně vrátili jako aktivní aktéři bojů. A přesto se tomu tak stalo.
Afghánistán 2001 – doposudNečekanou renesanci zažili koně ve válce v Afghánistánu. O tomto území je známo, že posledním úspěšným dobyvatelem byl Alexandr Veliký a tohoto úspěchu dosáhl samozřejmě koňmo. Uplynulo přes 2 300 let, aby Američané zjistili, že ve velmi nehostinných těžkých horských terénech bude třeba zase použít koně, aby pomohli Severní alianci porazit Talibán. Žádná technika nebyla schopná efektivně a také hlavně nenápadně překonat nepřístupné soutěsky v horách, aby mohli následně dobít klíčová místa důležitá pro kontrolu oblasti. Americké speciální jednotky tehdy vynuceně sáhly po koních a oslech. I přesto, že většina z nich s koňmi nikdy nepracovala, natož aby na nich jezdila, pochopitelně nejtrénovanější muži na planetě alespoň urychleně zvládli základy jízdy na koni. Pěkně celou anabázi popisuje kniha „Horse Soldiers: The Extraordinary Story of a Band of US Soldiers Who Rode to Victory in Afghanistan".
Byla to zvláštní operace v rámci Enduring Freedom, kdy se na jejím úspěchu spojili tamní afghánští warlordi (vždy samozřejmě sledující pouze své zájmy), operující agenti CIA, speciální jednotky, nejsofistikovanější moderní technika a… koně. V tamních podmínkách za využití nejmodernější techniky vojáci bojovali stejně, jako se bojovalo i tisíce let zpátky, tváří tvář a s koňmi. V češtině kniha vyšla jako „Bitva o pevnost Qala-e Džangi". Vypadá to, že příběh bude nakonec i zfilmován. K jejich poctě byla vystavěna socha koně s vojákem, která se nachází v New Yorku, oficiální název památníku je America´s Response Monument, pod kterým jej snadno najdete na google.
I naše jediná speciální česká jednotka 601. skupina speciálních sil se před svojí bojovou misí učila jezdit na koních, protože je v Kandáháru potřebovali nejenom pro transport v nepřístupném terénu, kde byli vhodnější než land rovery, ale i pro snadnější komunikaci s obyvatelstvem.
Zkušenost z Afghánistánu, ale i z Iráku znovuotevřela v USA otázku i vojenského využití koní, ne jen pouze ceremoniálního, a nutného výcviku mužů. A tak se ve speciálním výcvikovém centru United States Marine Corps Mountain Warfare Training Center, které existuje od roku 1951, vojáci učí zacházet s koňmi a mulami pro budoucí využití. Výcvik zahrnuje i šestnáctidenní jízdu, kdy absolvují celkem 110 mil.
Budoucí využití přímo v akci bude pochopitelně v izolovaných oblastech, kde bude třeba tiše přesouvat malé jednotky bez rozsáhlé logistiky, která by je prozradila nepříteli.
Nebyli by to ovšem Američané, kdyby se nepokoušeli inovovat i mulu 🙂 Existuje program za 62 miliónů dolarů, kde vyvíjejí robotickou mulu. Ale to už je jenom úsměvná tečka za jinak vážným tématem znovuobjevení koně ve válkách.
ISIS, ISIL neboli Islámský státISIS se stala něčím jako moderním ztělesněním hrůzy, která panuje v Libyi, Iráku a Sýrii, poté, co tamní relativně fungující státy byly díky iniciativě pokrokových západních států rozvráceny ve jménu „dobra" do stavu všeobecně panujícího otřesného násilí a tzv. failed state. To velmi zjednodušeně uvolnilo cestu pro aktivity podobných skupin jako právě ISIS. Tamní národy mají obecně velmi silný vztah ke koním a tito hrají pochopitelně silnou roli, nejen ceremoniální. Není divu, že tedy ISIS koně využívá v propagandě – pro rekrutaci nových bojovníků, na přehlídkách, samozřejmě i krutých popravách, ale i přímo ve vojenských akcích. ISIS má také vlastní chov koní pro budoucí válečné účely v Sýrii na břehu řeky Eufrat.
ISIS spolupracuje v rámci své expandace i s Afghánci (Wilayat Khorasan), tak vývoj bude ještě zajímavý, neboť kromě koní mají i jiná společná témata. Ostatně v Sýrii se již vyskytují záhadní ozbrojenci na koních, kterým říkají Khorasan…
Co se týče koní, preferují arabské koně nebo jiná ušlechtile vyhlížející místní plemena.
Válka v SúdánuV posledních letech probíhaly či probíhají v tamní zemi dva velké konflikty. Již ukončeným je občanská válka v Jižním Súdánu (2013 – 2016), čtenáři budou znát spíše konflikt v Darfúru, který probíhá už třináct let a je vyhlášený svojí extrémní krutostí. Jednou ze stran tohoto konfliktu jsou Džandžavídové, arabsky „janjaweed", což v překladu znamená ozbrojení muži na koních (a velbloudech). Tyto milice existují už od 80. let minulého století a jsou složené z kočovníků a jsou považováni za následovníky arabských kočovných kmenů Baggara, které v oblasti existují už od 13. století. Jsou jedním z primárních hráčů na tomto válečném poli a vyhlášení svým přepadáním vesnic i měst, které vypálí, muže povraždí a ženy znásilní. Tamní rozsáhlá humanitární katastrofa (padla i obvinění z genocidy) donutila OSN poslat tam mírovou misi UNAMID v počtu celkem 26 000 vojáků. Džandžavídové útočí samozřejmě i na ně.
Útoky probíhají tak, že se náhle vynoří skupina ozbrojených mužů na koních či velbloudech vyzbrojených AK-47 a jinými automatickými zbraněmi, zaútočí a zmizí v poušti či nepřístupném terénu. K tomuto se samozřejmě tato zvířata hodí více než dokonale. Kromě tak typických kalašnikovů v rukou jezdců bývají zvířata ještě naložená dalšími zbraněmi jako kulomety či raketomety.
Někdy i v koordinaci s jinými muži přímo v autech (kombinované útoky myslím v současné době jen tak k vidění nejsou). Ne vždy samozřejmě odchází bez ztrát. Jedna ze zpráv UNAMID hovoří o zabití šesti Džandžavídů, zranění tří a zabití blíže neupřesněného počtu koní.
Obecně se předpokládá, že je podporuje súdánská vláda, kdy jsou považováni za neoficiální součást armády na tzv. špinavé práce. Ale přímo doložené to pochopitelně není. Konflikt je tak komplikovaný, protože v něm je příliš mnoho aktérů s protichůdnými zájmy, včetně mezinárodních hráčů.
Tyto jízdní milice tedy v Súdánu ukazují, že lze vést válku a válečný teror podobně jako celé tisíce let předtím, jenom v inovované velmi účinné kombinaci automatických zbraní a ušlechtilých zvířat.
My naštěstí podobné výjevy známe jenom z fantasy či historických filmů, pro nešťastné súdánské obyvatelstvo je to každodenní realita.
V Indii existuje 61. jízdní regiment indické armády, který sice byl ve válce naposledy využit v indo-pákistánské válce (1971), ale jinak plní převážně úkoly vnitřní bezpečnosti. V Rusku existuje speciální skupina „The Airborne Paratrooper Calvary" (v ruštině samozřejmě jinak). Vedoucí tamního tréninkového centra v Rjazani Kontsevoj k tomu jenom řekl: „Můžete si pomyslet: koně na začátku 21. století? Ale bez ohledu, jaké máte vozidlo, žádné není schopné se dostat přes vysoké hory nebo poušť. Žádné!" Koně tedy lze využít v podmínkách, kde jakákoliv vojenská technika selhává (jak již zjistili Američané v Afghánistánu). V tamním středisku je na šedesát koní, což je více než dostatečný počet, aby si vojáci osvojili základy zacházení s koňmi.
Čína používá koně ke hlídání svých západních hranic, koně i muži jsou plně spjatí a vycvičení. Naposledy sice bojovali v ostrém střetu v 70.-80. letech, ale nikdo o jejich připravenosti pochybovat nemůže. Také v Mongolské autonomní republice jsou ozbrojené jízdní jednotky, které tam plní spíše logistické úkoly.
Řada států má koně ve svých ozbrojených jednotkách za účelem ceremonií a parád nebo za účelem plnění podpůrné role, např. právě pro přepravu vybavení v horách či pro patrolování v těžkých podmínkách (např. v Kosovu).
V současné době tedy koně ve většině armád jsou pouze ozdobným prvkem, příležitostně pomocným, ale jsou země a situace lokálního charakteru, kde se konflikty vedou i koňmo za využití nejmodernější technologie.
Moderní metody války ovšem zahrnují i vývoj zbraně s EMP impulzem, která dokáže veškerou elektrotechniku jednou provždy vyřadit ze hry (a kompletně zničit pochopitelně i rozvodnou síť). V takové situaci by koně okamžitě dostali hlavní roli, nikoliv pouze ceremoniální a podpůrnou, ale obávám se, že my jako lidstvo bychom se přechodně vrátili zpět do středověku.
Další díly „Koně ve válce" představí stručně celou historii od počátku využití až do 20. století včetně.
