Klinika s Charlotte Dujardin: Když kůň přebírá velení

24. 10. 2015 The Horse Magazine Autor fotek: Roz Neave

Pokračujeme v klinice s Charlotte Dujardin. Pracovat se bude s pokročilejšími koňmi a řeč bude ponejvíce o poslušnosti koně a správných reakcích na pomůcky. Podíváme se na práci na dvou stopách, dozvíte se mimo jiné i to, proč Charlotte nedoporučuje příliš používat tušírku nebo co si myslí o drezuře s frískými koňmi.

caDalší jezdkyní kliniky byla Bonnie Kingsley a její šestiletý fríský hřebec Braggo of Terrarossa, importovaný z Holandska. Tam chodil v zápřeži a nyní se z něj „dělá" drezurní kůň.

Charlotte nepatří mezi ty, kteří řeknou, že dané plemeno není vhodné pro drezuru: „Vypadá to, že s tímhle koněm bude zábava - jak asi bude dobrá jeho piafa a pasáž s tak silnýma zadníma nohama a skvělou akcí předku?"

Nicméně má poněkud „falešný krk". Vypadá pěkně na přilnutí v lehkém vzpřímení, ale musíme pracovat na tom, aby krk snížil a uvolnil.
Judy pracovala s tímto hřebcem už předchozí den: „Doufám, že se dnes projezdí alespoň o trochu rychleji. Fríští koně klamou právě krkem, protože jsou to kočároví koně a mají silnou spodní stranu krku."

Charlotte požádala Bonnie, aby provedla ustupování na holeň od středové čáry, ale nelíbilo se jí: „Předně bys měla jet po úhlopříčce z A do S. Začni tím, že ho srovnáš, pak teprve ho požádej, aby šel do strany. Ty ho necháváš, aby táhl do stran. Ale jsi to ty, kdo by měl určovat, jak bude ustupování vypadat. Braggo se po celou dobu snaží si to usnadnit a dostat se ke stěně rychleji než chceš ty."

Judy zdůrazňuje: „Braggo se snaží pospíchat ke stěně, protože jako většina koní, i on si chce toto cvičení usnadnit. Postup, který zmiňujeme, pomáhá udržet jezdci koně pod kontrolou."

daZatímco se Charlotte připravovala k nasednutí na Bragga, Judy vysvětlovala, proč je Charlotte úspěšná: „Charlotte je velmi disciplinovaná, tvrdě pracuje na své fyzičce a při ježdění dává extrémní pozor na každý detail. Naučila se, že i malý pokrok je stále pokrok. Musím říct, že dnes je k jezdcům celkem příjemná, je štěstí, že trénink není dvoudenní, protože jinak by byla daleko přísnější."

„Dívejte se, jak Charlotte s hřebcem pracuje. Můžete vidět, jak hluboko a poctivě vyjíždí rohy, i to je o disciplíně. Úloha jezdce je udržet přilnutí a uvolnění. Často, když jezdec říká, že je kůň líný, je to právě jezdec, kdo koně otupěl. Musíte koně nechat jít dopředu. Na kontaktu a stále dopředu..."
A Braggo se učí, jak jít aktivněji do přilnutí. „Jenom se ho dotknu holení - dopředu - a hned pryč. Dívejte se, jak zrychlil a to jsem ho takto pobídla jen třikrát. Když necháte holeně působit dlouho, kůň bude více a více neochotný a líný. Jen se ho dotkněte a hned uvolněte. Koně by měli být schopní reagovat i na velmi jemné pomůcky, když se dostanete do Grand Prix, chcete ho už jenom vést."

„Vyzkoušíme přeskok. Vůbec nezáleží na tom, jestli při první změně bude vypadat kůň dobře, pokud změnu provede korektně. Nikdy svým koním neříkejte, že přeskok neprovedli perfektně, protože by se ho mohli potom bát. OK. Teď přeskočil jen vepředu. Jak začnete, na tom nezáleží, doma bych použila trošku tušírky, aby se odrazil a přeskočil i zadními."

faCharlotte by sice možná doporučila použití tušírky pro specifické případy, ale jinak je spíš proti jejímu používání, jak vysvětlovala další jezdkyni, Edwině Hutton-Potts s koněm Heathmont Echo. „Jezdci si doma zvyknou používat tušírku, na běžných závodech dostávají dobré známky, jenže pak přijde národní mistrovství nebo jiná soutěž, kde se tušírka nesmí používat, a ouha, vycházejí z testu se špatnými známkami, červení, zpocení a vyčerpaní. A kůň se ani nezadýchal."

„Myslím, že má teplotu..." Ne, nemá teplotu, on ví, že nemáte tušírku, a tak má vlastně volno. Musíte být schopní získat reakci na holeň, ne na tušírku. Ťuk, bum a nabídněte mu otěže, to je moc důležité. Tím mu vlastně říkáte: „Jeď."

A skutečně, drahý Heathmont Echo byl sice dost nad věcí, ale nakonec se přeci jen rozhodl jít dopředu a pracovat energetičtěji.
„Toto je tvůj správný pracovní cval... Vy jste se zasekli v hlemýždím tempu! Takto byste se nikdy nedostali dál... Teď máš daleko lepší cval s mnohem větší pružností, ale bude trvat měsíce, než se naučíte efektivně pracovat s pomůckami. Bum a dopředu!"

„Posílej ho dopředu a zpátky a nenech ho určovat tempo a příliš se shromažďovat. Jakmile ucítíš, že ho máš za holení, vystrč ho z toho. Je to o tom mít koně před sebou. On se ti vysmívá, protože, když nemáš tušírku, má pocit, že nemusí pracovat. Je velmi drzý. Musíš se naučit používat správně nohy a také se musíš naučit mít je uvolněné, není správné mít je stále aktivně přiložené na koni a nezkoušej ho švihat otěžemi, nevypadá to dobře."

ca„Pracujte na přechodech, protože on bude přemýšlet 'co asi přijde dalšího'. Je to lepší, než stále jezdit dokola, to je pro něj nudné, a upřímně, ani mne to nebaví. Jestliže uvolníš holeně a on se zastaví, dloubni do něj a řekni mu, že musí být pořád před holení."

Přišel čas, aby Edwina zkusila několik přeskoků. Charlotte si hned všimla problému. „Zleva doprava je mnohem rovnější. Dělala bych přeskoky na stěně, aby když chce vyhodit záď do strany, aby to bylo do zdi. Všechny změny by měly být dělané na stěně. Až týden před závody je začínám dělat na diagonále, přechody jsou pak rovné a dopředné."

Když se Edwina snažila provést přechod z kroku do klusu, valach začal nabízet cosi jako šouravou piafu. „Myslí si, že ji po něm chceš. Není nic horšího, než když posbíráš otěže, kůň přijde za holeň a začne piafovat... a ty přitom víš, že máte dělat shromážděný krok. Měla bys doma pracovat na kroku a cvalu, a nemyslet na piafu. Buď na sebe přísná... Takhle to dělat nemůžeš. Takovýhle krok není akceptovatelný."

„Naši koně chodí na vyjížďky a tam se učí, jak správně kráčet, musí držet krok se staršími koňmi. Také si díky tomu zvyknou na různé povrchy."
„Tvůj kůň je líný, nejezdi v pracovním klusu, dokud není před holení. Je líný, proto otvírá hubu. Když půjde dopředu, i jeho huba bude zavřená. Nesmíš tahat za otěže jako za ucho od tašky. Když pokládáš ruku tímto způsobem, uzamykáš si pěst. Palce musí být stále nahoře, ne na straně. Když jsou palce nahoře, můžeš daleko lépe pracovat s rukou a pohybovat s ní."

Zkušenější koně a práce na dvou stopách

vsDalší jezdkyní byla Nicole Tough jezdící Borsata, dánského drezurního koně, který byl importován z Austrálie v roce 2013. Charlotte hned zabavila tušírku: „Chci vidět skutečnou Nicole, nechci jí dovolit, aby podváděla. Nicole říkala, že by ráda zapracovala na svých piruetách, tak se na ně zaměříme."

„Nyní nacválej a zkrať si otěže. Nevlaj na něm, zapoj břišní svaly. Začni s dovnitř zádí a sama sebe se zeptej, mám ho na holeni? Je kulatý a měkký?"
Charlotte rychle zkorigovala pozici jezdkyně. Nicole visela vahou ve vnějším třmenu. „Jezdec musí mít váhu ve směru, kam jede. Žádej lepší ohnutí, ale nepřetahuj ruce přes plec koně, abys ohnutí dosáhla. Jdi dopředu a pokračuj zpět cvikem ´dovnitř záď´, drž předek koně u stěny. Teď ustupuj na holeň přes celou jízdárnu. Raději vol ustupování na holeň než poloviční překrok, ustupování koně lépe stranově uvolní a zlepší přilnutí. Teď pokračuj dovnitř zádí na desetimetrovém kruhu, přední nohy tvého koně by měly zůstat na desetimetrovém kruhu, zadní nohy by se měly pohybovat na kruhu osmimetrovém."

Ale Borsato se rozhodl, že udělá kruh ještě menší.
„Neposlechl. Vytlač ho zpět vnitřní nohou, cval musí být lepší a živější."
„Je problém, když koně ´převezmou řízení situace´. Valegro chodí Grand Prix čtyři roky, zná každý pohyb, tak jak ho zastavit, když se chce stát „pánem situace"? Nejezděte série cviků doma, jen na závodech, díky tomu se váš kůň nenaučí „převézt vás"."

vsNejvyšší čas vyzkoušet piruetu na středové linii...
„Pojeď po středové čáře v pozici mírně ´plec vpřed´ a nyní toč, šest kroků - ok, nebylo to špatně, trošku velké. První dva kroky musí být krátké, mysli na to, že ty další chceš mít větší a vyjeď ven. Tolik jezdců se dívá dolů, a tak nemají šanci piruetu dokončit, takže zvedni bradu."

„Nyní naklusej, potřebujeme, aby byl kulatější a měkčí v ruce, dostaň ho dopředu, chodí jako slepice, buď důsledná. Musí jít do přilnutí, měla by ses naučit jezdit ho dopředu, ne tak pomalu."

„Tento kůň vypadá velmi expresivně, když jde dopředu, má pěkný odraz a vznos. Když budeš důsledná a budeš ho jezdit dopředu, můžeš získat krásný výraz a sílu pohybu."

Další dvojicí byla teprve čtrnáctiletá Tayla Desmet sedlající stejně starého Grand Prix koně Rodriga. Když šla Charlotte hledat svou přilbičku, Judy Harvey kritizovala Taylino opracování: „Pro koně je velmi depresivní, když mu jezdec prostě stáhne hlavu dolů. Tady vidíte, jak se Tayla snaží jezdit odpředu dozadu. Možná, že ještě nemá dost silný sed, aby jezdila odzadu dopředu."

Charlotte v sedle....

vs„Není vždy nejsnadnější jezdit zkušeného koně, protože se musíš naučit pomůcky jiného jezdce. Kůň, jako je tento, má nějaké zvyky a také se bude snažit ti šéfovat. Moc dobře ví, že ty to neumíš, ale nyní jsem v sedle já."

„Trošku pomaleji reaguje na holeň, měl by reagovat lépe."

Charlotte dvakrát vyzkoušela nějaké cviky a nadšená nebyla: „Je zkroucený doleva. Drezura se změnila. Sedmička nebo osmička za cvik už nestačí, musíš dostat devítku nebo desítku. Snila jsem o tom, že získám hodnocení 70 %, ale dnes už to nestačí, potřebuji dostávat 80 % a více, abych zůstala na špičce. Musím riskovat, jak jen to jde, a nesmím přitom udělat žádnou chybu. V Caenu se mi povedlo velmi dobře zajet Grand Prix. V GP Special byl na opracovišti tak skvělý, že jsem najednou chtěla moc a udělala tři velké chyby. Žádala jsem příliš mnoho. Naštěstí mne to nestálo medaili, ale v küru jsem dostala málo bodů."

Zpět k Rodrigovi...
„Toto provedení piafy je jen o přešlapování na místě. Doma nikdy netrénuji piafu tak, jako ji pak jedu v úloze. Doma ji jezdím dopředu. Mnoho koní pak v piafě tuhne a začne si ji dělat po svém."

„Nyní zkusíme trochu pasáže v klusu a „ejhle", najednou tu máme Grand Prix koně a přitom nedělám vůbec nic s otěžemi. Vše dělám sedem, mé holeně zůstávají volně spuštěné a nechám ho pracovat. Když to začnu ztrácet, udělám přechod, díky tomu zůstane pod kontrolou."

vaDalší kůň byl Ambassi s Shanon McKinnie. Bylo to jako závan čerstvého vzduchu, tento velký valach byl pěkně na pomůckách a před holení.

Shanon chtěla popracovat na cik-cak traverzálách. „Když na nich doma pracuji, vždycky začínám na stěně, díky tomu mohu lépe odhadnout, jak daleko jsem vyjela a kolik je třeba k návratu. Dělám ustupování na holeň, protože při něm je snazší jít do stran. Tento cvik je v naší úloze koeficientován."
Shanon jede po stěně a doslova ždímá cvik ze svého velkého koně: „Protože jsi mu dovolila roztáhnout se, nemůžete se tam vejít, musíš udržet cval v dobrém shromáždění, aby byl živý a musíš se také dívat, kam jedete!"
Tentokrát cvik vyšel...

„Nyní to udělej v polovičním překroku. Výrazněji, ne rychleji. Ano, to je pěkný výraz."
Dvojice dokončila s jedním velmi povedeným jednoduchým cik-cakem a několika velmi povedenými dvojitými. Je pěkné vidět mladého koně, který byl poctivě trénován, ale jen proto, že jsi dokončila cvik, neznamená, že můžeš odpočívat: „Tvůj přechod ze cvalu do kroku byl špatně provedený. Já se na tebe pořád dívám..."

Skutečně. Byla jako ostříž, který si všímá každého detailu. Myslím, že Charlotte neřekla nic, co bychom již dávno neslyšeli nebo neznali. Ale posunula práci s koňmi na vyšší úroveň koncentrace a soustředění. Byla to cenná lekce.

Podobné články
Autorka Anika Vogt a její ryzka Dshamilja si focení náramně užívaly. Drezurní klisnu s výkonností S nerušil ani dron

Trénink s kavaletami je super, ale jednoduché řady jsou za chvíli prostě nudné. S tím je teď konec, protože našich deset kombinací jsou všestrannými…

Když nemáte přesný směr, nemáte nic, říká trenér Richard Hinrichs a nabízí tipy, jak přesně vědět, kam chcete jet - ať už při běžné jízdárenské práci…