Jonáši, kudy vedla tvá cesta ke koním? Geny v rodině, nebo tento vítr zafoukal z úplně jiné světové strany?

Má cesta ke koním vedla přes mé rodiče, kteří vždy snili o tom vlastnit koně. V mých pěti letech do rodiny pořídili první dva koně. Na mé osmé narozeniny jsem dostal svého prvního koně, poníka Pinďu. Poté následovali další. Počet koní doma narůstal a my se přes rodinnou stáj dostali až ke sportovní stáji.

Reining... proč sis z mnoha možností vybral právě tuto cestu?

Měl jsem tu možnost zkusit rekreační ježdění, kdy jsme s rodiči podnikali dlouhé vyjížďky a několikadenní vandry převážně po Beskydech, věnoval jsem se přirozené komunikaci, vyzkoušel jsem si pár let také parkur a několik westernových disciplín (western horsemanship, western pleasure). Zůstal jsem však u reiningu, který mě očaroval. Dynamika, přesnost a soulad s koněm, to je to, co se mi na reiningu líbí nejvíc. Také je to jedna z nejpopulárnějších westernových disciplín, je součástí Světových jezdeckých her, bohužel není na olympiádě.

Své jezdecké dovednosti jsi začal rozvíjet pod vedením Toma Zajace. Jaký byl Tom Zajac jako trenér? Dal ti něco, díky čemu ses „chytil“ do osidel výkonnostního reiningového sportu?

Tom Zajac byl jedním z mých prvních českých trenérů, u kterého jsem mohl zdokonalovat své jezdecké dovednosti. V době, kdy jsem s Tomem trénoval, tak spolupracoval s Honzou Bláhou a Grishou Ludwigem. Tím pádem měl dobře propracovanou práci s mladými koňmi, kterou využívám dodnes. Společně s Grishou, jedním z nejlepších německých reinerů, to byla výborná kombinace. Na tréninky a léto, které jsem s Tomem strávil, dodnes s úsměvem vzpomínám. Byl na mě přísný, ale férový. Dal mi velmi dobrý základ a za to jsem moc rád.

Zkušenosti jsi ale sbíral i v zahraničí. Nejprve v Rakousku, později jsi byl na několika stážích i v USA. Je svět kolem koní za velkou louží jiný, lepší a inspirativnější než ten na starém kontinentu?

Každá z mých zahraničních stáží byla pro mě velkou zkušeností. Ať už to bylo Rakousko, Francie nebo USA. Měl jsem možnost vyzkoušet různé tréninkové metody, některé z nich využívám dodnes při své práci s koňmi a klienty. V Texasu jsem byl dvakrát u dvou různých trenérů. Mají velký výběr kvalitních koní, a hlavně dlouholeté zkušenosti. Pro spoustu trenérů to není jen práce, ale i životní styl. U nás je reining stále v kolébce, ale věřím, že jednou USA doženeme.

V Americe jsi startoval na NRHA Futurity v Oklahoma City. Jaké byly tvoje pocity, jak na tuto zkušenost zpětně vzpomínáš?

Již při mé první stáži v roce 2013 jsem dostal přislíbeného koně na Futurity, startoval jsem na něm jednou v nižší kategorii, kde bylo přes 90 startovních dvojic. Měla to být příprava před Futurity. Bohužel dva týdny před odjezdem na Futurity kůň zakulhal a můj sen se rozplynul. Nevěřil jsem, že se mi někdy ještě naskytne taková možnost. V roce 2017 jsem opět odletěl na několikatýdenní stáž, opět do Texasu. Po dvou týdnech strávených na ranchi mi trenér sdělil, že mě nechá jet na Futurity jednoho ze svých svěřenců. Vůbec jsem to nečekal a byl jsem šťastný za tuto možnost. Po menších obavách z krátké přípravy jsme opravdu jeli a já jsem jako druhý Čech v historii startoval na NRHA Futurity v Oklahoma city. Po první rozjížďce jsem postoupil do semifinále. Bohužel finále nám kvůli chybě uniklo. Ale i přesto to byl pro mě splněný sen a obrovská zkušenost. Stát na stejném kolbišti spolu se všemi legendami dnešního reiningového světa. Obrovská zkušenost, obrovský zážitek. Věřím, že se mi ještě alespoň jednou podaří startovat na americkém Futurity a uspět lépe než posledně.

Kterých svých sportovních úspěchů si nejvíce ceníš?

Vážím si všech úspěchů, kterých se mi povedlo docílit, ať už jako jezdec nebo trenér. Asi bych zmínil Mistr Evropy NRHA 2018 v Německu v kategorii Rookie profesionál, vítěz Derby L1, L2 ve francouzském Lyonu 2018, několikanásobný mistr ČR, vítěz Derby a Futurity v Polsku a další. Své klienty jsem přivedl k titulům Mistři ČR, vicemistři Evropy, vítězové Futurity a Derby v Rakousku a Polsku a jiné.

Posuzování reiningu je do jisté míry subjektivní. Stává se ti, že jsi nespokojený se závěry rozhodčích? A jak v případě, že se tvůj pohled a pohled rozhodčích rozchází, reaguješ?

Posuzování je subjektivní, věřím, že rozhodčí rozhodují, jak nejlépe umí a snaží se vše dělat poctivě a objektivně. Občas s udělenou známkou nesouhlasím, ale nejsem ten, kdo body uděluje, takže nic nenadělám. Na druhou stranu je to motivující, je třeba jít znovu trénovat a příště to předvést prostě o něco lépe.

Co je nezbytně potřeba, aby člověk v reiningu mohl vyniknout a uspět i na té nejvyšší úrovni?

Pro úspěch na nejvyšší úrovni je potřeba mít kvalitní zázemí, dobrého koně, trenéra a hlavně štěstí. :) To se samozřejmě neobejde bez tvrdé dřiny nejen na koních, ale hlavně na sobě samých.

Úroveň českých jezdců?

V ČR se úroveň zvedá rok od roku. Myslím si, že je to dané tím, že tady máme řadu úspěšných jezdců, lepší a lepší koně a jezdíme víc a víc do zahraničí na závody, kde všichni sbíráme cenné zkušenosti. Také některé areály poskytují kvalitnější zázemí pro reining, než tomu bylo v minulosti. A to, ve spojení s nadšenými majiteli, posouvá český reining nahoru.

Jak vnímáš to, že reining by od roku 2022 již neměl být pod hlavičkou FEI? Není to škoda?

Myslím si, že je škoda, že reining nebude pod FEI. Myslím si, že každý, kdo je do reiningu zapálený, snil o účasti na mistrovství Evropy, světa a nebo Světových jezdeckých hrách. Pokud opravdu nebude, musíme si najít jiné mety ke zdolávání a věřit, že by se reining třeba jednou mohl objevit na olympiádě. V roce 2009 jsem byl ve finále FEI mistrovství Evropy jezdců do 21 let. V roce 2018 jsem měl možnost účastnit se WEG v Tryonu jako člen (groom) rakouského týmu – celé to byla velká zkušenost a řekl jsem si, že jednou budu také reprezentovat ČR na Světových jezdeckých hrách. V roce 2020 jsem si chtěl vyjezdit druhou kvalifikaci, která by mi umožnila start na mistrovství světa FEI, která se ale kvůli covidu-19 nekonala. Takže mě mrzí, pokud FEI nebude reining zaštiťovat, protože nebudu moct reprezentovat Českou republiku.

Jak by měl vypadat a jaký by měl být úspěšný reiningový kůň? Musí to být quarter horse, nebo lze v této disciplíně uspět i s jinými plemeny?

Na reining se používají hlavně americká plemena koní. V minulosti se jezdilo i na haflinzích a jiných plemenech. Quarter a nebo paint horse jsou na to několik desítek let šlechtěni, a proto nejlepší. Ideální kůň by měl být určitě vyrovnaný, s dostatečnou dávkou temperamentu, mohutnou zádí ke zvládnutí náročných prvků – spinu, sliding stopu – a také líbivý, aby upoutal pozornost v aréně.

Které původy ty osobně preferuješ a čeho si u reiningového koně nejvíce ceníš?

Nepreferuji určitý původ. Rád pracuji s koněm, který chce a rád spolupracuje. Osobně mám rád trochu tlačivější koně, než prskavky. Vzpomeňme však na Železníka, který byl úspěšný v dostizích a neměl žádný hvězdný rodokmen. Dobrý kůň je dobrý kůň.

V posledních letech k tobě neodmyslitelně patří plemenný hřebec Mercedes Rooster...

Mercedes Rooster (Roosty) je u nás na ranchi od roku 2016, kdy byl mým slovenským klientem zakoupen v Rakousku jako čtyřletý. Kvůli těžké rodinné situaci, která u mých klientů nastala, byl nabídnut na prodej a za podpory rodičů jsem neváhal a Roostyho koupil. Výjimečný je pro mě tím, že je to můj první kůň, se kterým jsem dosáhl úspěchů na evropských kolbištích. Je úžasný svou povahou, kterou předává, spolu s talentem, na své potomky.

Nějací další oblíbenci?

V současné době mám několik nadějných koňských svěřenců. Oblíbené mám všechny, se kterými mám tu čest pracovat. Každý kůň mě učí novým věcem a každý z nich mě někam posouvá. Přál bych si, aby každý kůň, který je u nás ve stáji, byl úspěšný a dělal radost svému majiteli.

Jsi srdcem nejen jezdec, ale i chovatel?

Mé srdce je momentálně nakloněno jezdecké a trenérské kariéře. Ročně máme na ranchi jedno, dvě hříbata. V posledních letech jsou to hříbata právě po zmíněném Roostym.

Vnímáš to, že působíš ve svém vlastním areálu, jako bonus, anebo tě správa a údržba vlastního zázemí příliš zaměstnává?

Být majitelem stáje je krásné, ale i náročné. Vše má své plusy a mínusy. Výhodou jsou pravidla, která si můžu nastavit tak, aby mi vyhovovala, a možnost budovat areál k obrazu svému. Nevýhodou údržba, starost o nemovitost a zmíněné budování, které bere spoustu času, energie a nemalé peníze. S provozem a údržbou mi dost pomáhá moje máma, takže já mám na starost péči o klienty a samotný trénink. V letošním roce jsme udělali řadu organizačních změn. Dostavujeme konečně větší halu, která, po propojení se současnou, bude mít 82 m. Budeme zastřešovat kolotoč pro koně a rekonstrukcí projde jedna část stáje. Momentálně máme kapacitu 51 boxů – nechceme navyšovat, i když zájem je velký.

Počet koní v tréninku se v průběhu roku mění. V sezóně je jiný než po sezóně, kdy koně mají odpočinek a pracují jen na kondici. V současnosti mám v týmu několik schopných a zkušených lidí. Již 6 let mám ve stáji slečnu, která má dnes na starost velkou část mých klientů a řadu z nich připravuje na závody, dále instruktorku pro klienty, kteří docházejí na naše školní koně, ošetřovatelku a perfektní stájníky.

 

Jak vypadá tvůj všední den, když nejsi zrovna na závodech?

Všední den začíná v šest hodin, kdy se krmí koně, přicházejí stájníci čistit stáje, já pobránuju halu a začínám s tréninkem mladých koní za pomoci mé asistentky. Ošetřovatelka vyvádí koně do výběhu, pak mi sedlá a koupe koně. Odpoledne přicházejí klienti a majitelé koní na lekce. Končíme, až máme vše hotové. Někdy to je v 19 hodin, jindy ve 21. Vše záleží, jak nám to jde od ruky a zda se při něčem nezdržíme.

Ovlivnila současná situace tvůj život zásadním způsobem? Těšíš se na návrat do normálu?

Současná situace můj život výrazně neovlivnila, žijeme na ranči v jakési „bublině“. Máme zde vše, co potřebujeme. Koně a halu. Samozřejmě máme pro klienty určitá omezení. Měl jsem naplánované další zahraniční stáže a tréninky, které se musely zrušit. Také nám posunuli velké zahraniční závody.

Jak by vypadal ráj Jonáše Bujnocha a jak ráj koní podle Jonáše Bujnocha?

Ráj Jonáše Bujnocha...:)... no, v podstatě si ho snažím tvořit u nás na ranči… ale při více možnostech bych měl asi větší areál a více koní, velké venkovní kolbiště, kde by svítilo slunce, den by byl delší. U toho nějaké wellness pro koně. Nápady a inspirace jsou, tak uvidíme, co se ještě podaří vybudovat. 

Co ti koně dali a co vzali?

Koně mi určitě dali můj životní styl a určili životní cestu. Nevím, co bych chtěl teď dělat jiného… žiju si vlastně svůj sen, kdo může říct, že celý den jezdí na koni a ještě mu za to lidi platí! :) :) :) 

Na druhou stranu mi vzali určitě spoustu času pro rodinu a známé. Ale každý úspěch si vyžaduje svou daň.

Co bys poradil holkám a klukům, kteří o kariéře v reiningu zatím jen sní?

Pokud člověk něco chce, měl by si za tím jít. Nebát se poprosit o radu a nebát se, že udělá chybu. Jen tak se může poučit a jít dál. Sledovat ostatní jezdce a neustále zkoušet a zkoušet, dokud nedocílí svého…