Je třeba se bát genu MDR1?

21. 3. 2017 Tým Genomia s r.o. (PR) Autor fotek: Archiv redakce

Chovatelé některých plemen psů poruchu vázanou na tento gen znají, protože na ni svá chovná zvířata testují. Ostatní koňaři-pejskaři ale nemusejí, přestože se jich může velmi týkat a pro pejska u koní být i fatálně nebezpečná. Tím spíše, že se vyskytuje především u ovčáckých plemen, která jsou u koní oblíbená. Pojďme si tedy s naším partnerem Genomia vysvětlit, o jakou poruchu jde.

Název genu MDR1 je zkratkou anglického výrazu multi drug resistance, tedy česky mnohočetná léková rezistence. Tento gen ovlivňuje citlivost organismu k některým běžně užívaným lékům a odčervovacím přípravkům, které se tak stávají nebezpečnými. Jejich přesný seznam najdete níže, pro nás je ale důležité, že mezi ně patří také nejběžněji používané odčervovací látky u koní ivermectin a moxidectin a také acepromazin, což je účinná látka nám též dobře známého a běžně používaného Sedalinu.

Na jakém principu to všechno funguje?

mfGen MDR1 je zodpovědný za kódování transportního proteinu P-glycoprotein. Úkolem tohoto transportéru je odvádění léčiv a toxinů z mozku do krve. Mutace tohoto genu blokuje tvorbu P-glycoproteinu. Pokud se tento protein nevytváří, tyto látky nejsou z mozku odváděny, což zde má za následek hromadění toxinů, které je pro psa nebezpečné. Důsledkem mohou být závažné neurologické komplikace, jako jsou poruchy pohybu a koordinace, třes, křeče, zvracení, nadměrné slinění, otupělost, případně i selhání dýchání, v krajním případě dokonce i smrt.

Mutace genu MDR1 se vyskytuje u několika psích plemen, zejména u kolií. Vyšetření DNA u mutovaného genu však potvrdila, že k této mutaci došlo jen jednou. Vada tedy pochází pouze z jedné rodové mutace (z jednoho psa) a rozšířila se do populace několika plemen.

Souvislost MDR1 a přecitlivělosti na ivermectin (běžně používané antiparazitikum) a jemu podobné látky byla prokázána u těchto plemen: australský ovčák včetně miniaturní a toy varianty, miniaturní americký ovčák, bílý švýcarský ovčák, bobtail, kolie dlouhosrstá, krátkosrstá, border kolie i šeltie a dlouhosrstý vipet.

Přecitlivělost na ivermectin je děděna recesivně. To znamená, že jedinec musí mutovanou alelu zdědit od obou rodičů, aby se porucha projevila. Zdědí-li jedinec po svých rodičích jednu alelu mutovanou a jednu zdravou, je klinicky zdravý, avšak může tuto mutaci přenášet na své potomstvo. Bez rizika tedy nejsou ani kříženci výše uvedených plemen. Nejvíce se porucha vyskytuje u kolií - uvádí se, že až 33 % populace je postižených.

Je možno najít informace o neúplné dominanci MDR1, tedy že i přenašeč může mít klinický projev. Toto se uvádí více ve spojitosti s australskými ovčáky, toto tvrzení ale nelze podložit vědeckou studií. Nepodařilo se nám najít žádnou relevantní publikaci. Budeme se proto držet informace z OMIA (ONLINE MENDELIAN INHERITANCE IN ANIMALS), což je nejrozsáhlejší databáze pokrývající genetiku zvířat, která je v současnosti považována za hlavní autoritu v této oblasti. Zde je MDR1 považováno za autosomálně recesivní, tedy že neexistují postižení přenašeči.

V každém případě je žádoucí, aby byli přenašeči mutované alely rozpoznáni a následně kříženi pouze s jedinci bez mutace MDR1 genu. Z takového spojení nehrozí, že by se narodil postižený jedinec, a pokud bude toto pravidlo svědomitě dodržováno, výskyt mutace se časem podaří omezit, až úplně redukovat.

Je-li pes přenašečem mutace genu MDR1, genetický test to rychle a spolehlivě odhalí. K vyšetření stačí vzorek krve odebraný vaším veterinářem, nebo zcela neinvazivní stěr sliznice ústní dutiny, který snadno provede sám chovatel. Zde je potřeba ho provést pečlivě, aby poskytl dost buněk k izolaci DNA. Podrobný popis stěru najdete zde. Odběrové soupravy vám na vaše přání laboratoř zašle.

Možné výsledky genetického testu

  • MDR1 N/N: Jedinec s tímto genotypem není ohrožen vznikem neurotoxické reakce při podání určitých léků a nemůže tuto mutaci ani předat na potomstvo.
  • MDR1 N/P: Jedinec je nositelem zmutovaného genu a přenese mutaci na potomstvo v 50 % případů.
  • MDR1 P/P: Jedinec má v obou kopiích genu MDR1 mutaci, je tedy ohrožen vznikem neurotoxické reakce po podání uvedených léků. Vždy jednu kopii genu s mutací zdědil od jednoho rodiče (matky) a druhou kopii genu s mutací zdědil od druhého rodiče (otce). Mutaci přenese na potomstvo ve 100 % případů.

mnrfMDR1 pozitivní pes a koně

Je-li u psa detekována mutace obou alel, je potřeba dbát zvýšené opatrnosti při podávání léčiv a antiparazitických přípravků. Pozornost by měla být věnována i tomu, jakými přípravky jsou odčervována ostatní zvířata (koně, dobytek) žijící v usedlosti. Ivermectin resp. moxidectin je běžnou součástí odčervovacích past pro koně. Skladování těchto past a odčervování koní by proto mělo probíhat bez přítomnosti psa. Stačilo by velmi malé množství pasty a došlo by k otravě.

Trus býložravců je pro psovité šelmy (domácí psy nevyjímaje) vítaným zpestřením jídelníčku a požírají jej zcela běžně. A nebezpečná, až smrtelná reakce hrozí i v případě, že pes pozře trus zvířete odčerveného některou z pro psa rizikových látek. Není jasné, jak dlouho ivermectin a příbuzné látky přetrvávají po vyloučení z těla, byly však zaznamenány případy, kdy došlo k incidentům i několik dní po odčervování dobytka. Psy s prokázanou mutací MDR1 genu je tedy nutné držet v izolaci od koní, kteří byli v nedávné době odčervováni, minimálně po dobu několika dnů.

Použití ivermectinu u psů je v současné době off-label (použití registrovaného léčivého přípravku způsobem, který není v souladu se souhrnem údajů o přípravku). Literatura popisuje smrtelnou dávku ivermectinu u kolie již 0,1-0,2 mg na kilogram živé hmotnosti a 2,5-40 mg na kilogram živé hmotnosti u bígla. Odčervovací pasta pro koně např. Noromectin obsahuje 140 mg v 7,49 g pasty. [1].

První pomoc při otravě ivermectinem

Při otravě ivermectinem neexistuje specifické antidotum (látka s opačným účinkem - pozn. red.). Léčba je pouze symptomatická. Při pozření ivermectinu vyvoláme zvracení do jedné hodiny po pozření. V domácím prostředí nejčastěji 3% peroxidem vodíku v dávce 2 ml na kilogram živé hmotnosti perorálně. Pokud už jsou rozvinuté neurologické příznaky, tak zvracení nevyvoláváme. Dále podáme černé uhlí v dávce 2 g na kilogram živé hmotnosti a neprodleně vyhledáme veterinárního lékaře pro nezbytný monitoring a stabilizaci pacienta.

Obecně se dá říci, že čím vyšší dávka, tím rozvinutější klinické příznaky otravy tak, jak jsme je popsali výše. Žádná studie se nezabývala mírou postižení souvisejících s věkem, kondicí apod. Dá se ale předpokládat, že starší zvířata, zejména pokud trpí i jiným onemocněním, budou mít horší klinické projevy a rekonvalescenci. Makrocyklické laktony, mezi něž ivermectin a moxidectin patří, jsou lipofilní, tedy váží se na tukovou tkáň, proto u obézních pacientů bude vyloučení této látky z organismu probíhat pomaleji. Otrava těmito sloučeninami bývá velice závažná a zpravidla si žádá až několikatýdenní hospitalizaci a monitoring životních funkcí. Prognóza závisí na množství přijaté látky. [1]

Při výběru léků pro psy s defektem MDR1 je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost složení léčiv a rizikovým přípravkům se vyhnout. Zejména se jedná o:

  • Acepromazine,
  • wsButorphanol,
  • Doramectin,
  • Doxorubicin,
  • Ivermectin,
  • Loperamide,
  • Milbemycin,
  • Moxidectin,
  • Selamectin,
  • Vinblastine,
  • Vincristine.

Výzkum v této oblasti však neustále pokračuje a seznam rizikových látek roste.

[1] Zdroj:
SVOBODOVÁ, Zdeňka. Veterinární toxikologie v klinické praxi. Praha: ProfiPress, 2008. ISBN 978-80-86726-27-4., nakladatelství ProfiPress 2008
Small Animal Toxicology Edited by Gary D. Osweiler, Lynn R. Hovda, Ahna G. Brutlag and Jusnine A. Lee, Editionfirstpublished 2011

 

 

Podobné články

Určitě jste všichni, kdo se s koňmi pohybujete v přírodě, zažili nějaké to méně příjemné setkání s neovladatelnými pejsky a jejich často udivenými…

Dysplazie kyčelního kloubu (DKK) je dědičně podmíněné vývojové onemocnění psů, které způsobuje zvýšenou pohyblivost a uvolněnost kloubu a jeho špatný…