Své postřehy o přínosu Mountain Trailu pro výcvik koně nám v předchozím článku poskytli dva jezdci – jeden za oblast westernového all around ježdění, další pak zastupoval drezurní školu lehkosti. Dnes pro změnu vyzpovídáme další jezdecká odvětví, a to sice milovníky vytrvalostního ježdění – endurance a hobby parkuru.
Věčně dobře naladění, oba skvělí tanečníci, vysocí a štíhlí. Z obleku realitních makléřů do jezdeckých rajtek se převlékají téměř denně. Pro Jaru je to samozřejmost už odmalička, Petr ke koním „přičichl“ až jako dospělý. Nicméně vůně koňských hřív a potu se jim už stala neodmyslitelnou součástí života. O své zážitky a zkušenosti se s námi často dělí prostřednictvím videoblogů, které tvoří už několik let a myslím, že velmi úspěšně. Než se tato sympatická manželská dvojice propracovala k disciplíně endurance, která je jim doslova šitá na míru, mohli jste je vidět v sedlech koní různých plemen i stylů výcviku. Od koní fríských, haflingů, arabů, přes teplokrevníky a americká plemena. Oba milují rychlost, volnost a důvěru ve svého koně. Na vyjížďkách vždy byli a jsou jako doma, ale neustále na
sobě pracují i na jízdárně. Jezdí za každého počasí a dnes už mají oba své vlastní koně. Jak jinak než araby nebo plnokrevníky. Ze začátku to však s nimi neměli lehké. O to více potěší, když dnes může Jaru říci: „Mám koně, který mi důvěřuje a jsme pro sebe parťáci v dobrém i ve zlém.“ A právě křehčí polovinu manželského páru jsme vyzpovídali s naší anketou.
Jaký je Váš styl jízdy na koni a sport (kromě MT), kterému se věnujete nebo jste se věnovali dříve?
Koně miluju od malička. Vždy jsem měla sen mít svého koně a tento sen se mně splnil až po svatbě. Můj manžel Petr byl před svatbou naprostý nekoňák. Měl však zájem naučit se jezdit a časem koním úplně propadl. Já jsem se před mnoha lety učila jezdit na koni na střední zemědělské škole obor chovatel, kde byl jezdecký oddíl. A pak jsem pracovala v turistických stájích a jezdila různé koně. Než přišel vlastní kůň, chtěl se naučit Petr jezdit a rozumět koním, a tak jsme společně poznali Míšu Zachovou. Zároveň s ní přišla i fajn parta lidí a pro nás nový jezdecký styl, MT. Petr se začal učit ve westernu nejdříve ve stáji Karolína a já potom s ním přešla na western právě u Míši. Měli jsme možnost půjčit si zkušené koně, které už tuto disciplínu znali, a zkusit si i nějaké závody. Za tuto možnost jsme dodnes vděční a čerpáme stále ze zkušeností. Když jsme nasbírali dostatek zkušeností, před dvěma lety jsme si koupili své vlastní koně. Mladého shagya araba Korvína a křížence anglického plnokrevníka Manga. Máme rádi dlouhé vyjížďky do přírody a trávíme v sedle koní hodně času. Právě ve stáji Karolína jsme poznali vytrvalost a této disciplíně jsme se začali věnovat. Oba naši koně jsou temperamentní a potřebují hodně práce. Jsou vhodní na vytrvalost, ale je potřeba i jiná práce, která jim zaměstná hlavu a trochu je zklidní. A tím je právě MT.
Čím Vás inspiroval Mountain Trail?
Můj kůň Mango je osobnost a měl spoustu problémů. Nechtěl nechat na sebe jezdce nasednout, a když už se to povedlo, stavěl se na zadní. Nechtěl odejít od stáje, a když už odešel, zase spěchal domů. Klasické výcvikové metody už znal a tak bylo potřeba na něho jít trochu jinak. A tak přišla na řadu zkušenost z MT. Na MT se mi líbí, že se tam hodně pracuje ze země a že se kůň nejdříve seznámí s překážkou právě ze země na vodítku. A to Mangova horká hlava potřebovala. Zjistila jsem, že ho tato práce baví a že je hodně vnímavý a učenlivý. Začali jsme pracovat nejdříve na vodítku a výsledek se dostavil. Snila jsem o tom, že můj kůň bude můj kamarád, budeme jezdit bez udidla a budeme spolu podnikat různé aktivity. A toho jsem za dva roky docílila. Mám koně, který mi důvěřuje, a jsme pro sebe parťáci v dobrém i ve zlém.
Co z dosavadních výcvikových zkušeností využíváte v MT, respektive, co je pro Vás nejsnazší?
Líbí se mi, že tento sport může dělat jakýkoliv kůň. Je to jen o přístupu a trpělivosti člověka. I náš mladý shagya arab Korvín se učí být na překážkách rozvážný. Učí se dávat si pozor na nohy a vědět, kde ty svoje dlouhé arabské nohy má. Právě k vytrvalosti si myslím, že je MT vhodný. Je to pohyb v terénu a tam jsou různé překážky. Mosty, příkopy, kopce a další terénní nerovnosti. Ne vždy se dá třeba příkop nebo potok přeskočit, a tak koně znají, že se dá překážka v klidu sejít dolů a zase vylézt nahoru a poslechnout. Nebojí se třeba plachty u cesty nebo ve vesnici dalších lidských nástrah, protože v MT se s těmito věcmi setkají.
Naopak co nového se s koněm musíte učit, abyste překážky v MT zvládali?
Právě Mango má strach z plastových věcí, jako je například plachta nebo třásně. A tak to opakovaně v
klidu trénujeme. Korvín má zase problém porovnat nohy na úzké překážce a prostě se tam nemůže
vejít. Takže je stále na čem pracovat a proč se na MT vracet.
Příprava pro MT je založena na důvěře koně a jezdce. Úročíte tuto důvěru i mimo trať?
Skupina přátel z MT nám ukázala, že se dá na koni jezdit na nákrčáku nebo bez udidla. Že se s koněm dají opékat špekáčky a spát vedle něho ve stanu. Že se dá kůň začlenit do rodiny a mít ho jako kamaráda. A to naši koně pro nás jsou. Bez ohledu na ambice nebo vítězství je důvěra koně pro nás to nejdůležitější. Protože když nám naši koně věří, můžeme s nimi podnikat cokoliv a vždy to dobře dopadne.
Bára se pohybuje kolem koní od 17 let. V areálu Haklovy Dvory (JČ) působila několik let jako ošetřovatelka koní a k ježdění využívala každé příležitosti. Změna nastala ve chvíli, kdy si pořídila vlastního koně. Postupně zjistila, že klisna neměla zrovna jednoduchou minulost, přes svůj mladý věk (9 let) měnila často majitele a hledání společné řeči nebylo vždy snadné. Pochopila, že cesta nepovede pouze přes samotné ježdění. Díky spolupráci s Pavlou Cihlovou se více zaměřila na práci ze země a trailové překážky. Zkušenosti z výcviku dnes Bára úročí hlavně na vyjížďkách, i když filozofie Mountain Trailu obě posunula celkově v každodenní činnosti.
Jaký je Váš styl jízdy na koni a sport (kromě MT), kterému se věnujete nebo jste se věnovali dříve?
Věnuji se anglickému ježdění. Dávám přednost disciplínám, jako je drezura a parkur na hobby úrovni, ale velmi ráda trávím s kobylou čas i na vyjížďkách v přírodě. Kůň je můj koníček, kde hledám především odreagování od uspěchané doby a dávám si tedy s přípravou na jakoukoliv aktivitu s koněm na čas, užívám si to. Není to pro mě jen rychlé odježdění a domů.
Čím Vás inspiroval Mountain Trail?
Inspirace je především v tom, že s koněm nemusíme pracovat vždy jen ze sedla. Je mnoho důvodů a situací, kdy se na koni nemůže jezdit (věk, zranění, psychika, hledání důvěry, …) a Mountain trail je pro mě ukázkou, jak pestrá je možnost práce s koněm na ruce při překonávání překážek. Je to také rozšíření si obzorů pro oba zúčastněné.
Co z dosavadních výcvikových zkušeností využíváte v MT, respektive, co je pro Vás nejsnazší?
Největší zkušenost je větší porozumění řeči těla koně a stejně i naopak – kůň z našeho držení pozoruje pokyny. S kobylou se věnujeme MT spíše příležitostně, proto je pozornost pro nás zatím to nejpodstatnější, co potřebujeme.
Naopak co nového se s koněm musíte učit, abyste překážky v MT zvládali?
Musíme se naučit nespěchat. U MT překážek je třeba rozvaha a pozornost.
Příprava pro MT je založena na důvěře koně a jezdce. Úročíte tuto důvěru i mimo trať?
Zkušenosti z tréninku úročíme především na vyjížďkách, kde se dokážeme lépe domluvit v případném „konfliktu“. Projít louží, strouhou či vylézt na pařez je pro nás příjemným zpestřením vyjížděk v terénu.
