Jak vybudovat Paddock Paradise – PP Na Louce Lucie Culkové

5. 10. 2021 06:00

Obrázky: 11

Autor: Iveta Jebáčková-Lažanská Foto: archív Lucie Culkové Rubrika: Péče o koně a Ustájení Počet přečtení: 977 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Možná jste zaznamenali trend budování tzv. treků – tedy cest pro koně, které mají za úkol rozpohybovat stádo. O několika tzv. Paddock Paradise jsem psala před pár léty v seriálu Toulky po venkovních chovech, mezitím po republice vzniklo těchto projektů vícero, nejen na velkých plochách, ale i na plochách maličkých. A protože je o ustájení v systému Paddock Paradise (zkratka PP) čím dál větší zájem, podíváme se dnes k úplně obyčejné rodině, která svým dvěma koním u domu chtěla dopřát víc než jen zatravněnou plochu pastviny a hliněný základní výběh.

Lucie Culková žije se svými koňmi kousek od Ústí nad Labem. A už čtvrtým rokem zvelebuje vlastnoručně vybudovaný „Paddock Paradise NA LOUCE“.

Lucko, proč jste se rozhodla nejít klasickou cestou – tedy výběh a pastvina?

Moji první blondýnu (hafling, nyní 10letá) jsme si přivezli na klasické pastevko. Koně stáli v zimě u balíku na nezpevněné ploše, na jaře se vyhnali na vysokou trávu, a když ji sežrali, tak zůstali na vypaseném výběhu. Už v té chvíli jsem začala řešit velké výkyvy váhy podle ročního období. S tím začaly moje obavy o její zdravotní stav. Jednoho léta jsme s koňmi vyrazili na týdenní tréninkový pobyt, kde koně účastníků byli ubytováni společně v malém Paddock Paradise – no a to mě přesvědčilo, že je to ta cesta, kterou bych se do budoucna chtěla vydat. Poté už nastalo klasické kolečko shánění vhodného pozemku a také parťáka pro naši blondýnu (další hafloška, nyní 15letá), se kterou vybudovaný trek budou obývat.

Jaké výhody tedy spatřujete v trecích?

Velká výhoda je kontrola nad tím, kolik toho koně sežerou + přirozená motivace k pohybu. Máme vypozorováno, že naše holky nachodí průměrně 10 km za den. S tím souvisí hlavně to, že koně v průběhu roku nemívají žádné velké výkyvy hmotnosti, takže se dá poměrně lehce předcházet zdravotním problémům. Zároveň je to pro mnoho koní v podstatě „nejsnazší“ cesta, jak je navrátit do života po schvácení bez toho, aniž by zůstali oddělení od parťáků nebo s náhubkem 24/7. Za mě je trek opravdu skvělým řešením, jak venkovním koním zpestřit život.

Aby byl život koně zpestřen, musí trek obsahovat víc, než jen holé cesty – co konkrétně utváří pestrost vašich treků a co si koně nejvíce oblíbili, takže byste to mohla doporučit všem, kdo chtějí PP budovat?

Na cestách máme rozmístěné různé přírodní kavalety, kameny, chodníčky z různorodého materiálu, bylinkové záhony. Na různých místech mají koně schované solné lizy – klasickou bílou kostku, minerální kostku, kamennou sůl, himalájskou sůl a občas dostanou i oblíbený Likit nebo hračku z lisovaného sena. Za nás je nejlepší pro zpestření treku jednoznačně les. Jednotlivé stromy na treku jsou také fajn, ale pokud koním nabídnete možnost bydlet v lese, tak ji stoprocentně využijí a budou nesmírně rádi!

Vrchní část velkého lesa – velké množství stromů na sítě, které jsou rozmístěny tak, aby si koně nepřekáželi a měli klid na žraní.

Bylinkové záhony – chráněné? Nebo vysazujete volně?

Zatím jsme na začátku, takže máme nechráněné záhony, kde je prozatím meduňka a máta. Máta je neláká, meduňka po dlouhé době nevšímání zmizela během jednoho dne z ničeho nic celá... :) Takže máme v plánu udělat z plastového pletiva ochrannou síť, kterou by bylinky prorůstaly a koně tak nemohli vykusovat rostlinky až ke kořenům. A chceme dodat ještě další byliny. Jinak v přístřešku mají koníci pověšené svazky levandule proti hmyzu (a jak jim to tam krásně provoní!).

Někdo staví Paddock Paradise až kvůli zdravotním problémům koní, jiný chce zdravotním komplikacím zavčas předcházet, takže jde do systému treků z přesvědčení – jak to bylo u vás? A jaké změny po 4 letech provozu na koních pozorujete?

Jak jsem již zmiňovala, myšlenka PP mě nadchla na týdenním pobytu. Koně se zde hrozně rychle adaptovali na prostředí treku bez ohledu na to, zda jsou zvyklí na boxový nebo pastevní režim ustájení. Ihned druhý den tam společně fungovali, jak když tam bydlí celý život. Napájeli se z potoka, hledali zbytky trávy podél cest, ochutnávali listí a byliny a před deštěm automaticky zalezli do smrkového lesíka. To, že tento režim bude skvělý pro moji blondýnu, jsem věděla hned. Už žádná kila v zimě nahoru a po celý rok zase těžce dolů a pak zase celé od začátku… a poslední jasné rozhodnutí padlo po tom, co jsem přečetla knihu od Jamie Jackson – Paddock Paradise. Tehdy jsem se rozhodla definitivně. Pobyt na treku mé koně neskutečně změnil. Po fyzické stránce jsou ve skvělé kondici po celý rok, i když zrovna není čas na práci. Psychická pohoda se na nich nejvíce projevuje na vyjížďkách nebo závodech Working Equitation, nikde nás nepřekvapí žádní bubáci ani překážky. Z našich holek se staly parťačky opravdu pro všechno. A pochvaly od ostatních lidí, jak máme krásné, štíhlé haflingy, jsou už jen třešničkou na dortu.

Přístřešek – je umístěn na nejvyšším bodě louky, aby koně měli co největší přehled. Ze západní návětrné strany plně
uzavřen, z této polootevřené strany chráněn kopcem. Na podlaze gumy.

Přiblížíte čtenářům budování vašeho PP?

Celé jsem to měla v hlavě do detailu naplánované, potom přišlo slovo mého taťky a celé to bylo jinak. :) Já chtěla veškeré zázemí na kopci, ať si užíváme krásný výhled – jen jsem už nemyslela na to, že se tam nedostaneme autem. Takže přišlo nové plánování za použití logického uvažování. :) Na kopci bude přístřešek, v nevyužitých rozích louky seník a hnojiště a nejblíže příjezdové cesty naše zázemí. Potom přišlo na řadu rozvržení treků tak, aby se případně některé cesty daly uzavřít, když bude potřeba. Celé to vzniklo na papíře a následně jsme si cesty na louce „předkreslili“ pomocí kolíků a lanka, abychom je přizpůsobili terénu a rozmístění stromů, které jsme chtěli mít jako součást treku. Když jsme měli pro nás finální verzi, celý pozemek se oplotil pevným pletivem v kombinaci s elektrikou, poté se zatloukly kůly na cestách a natáhly pásky (asi 300 sloupků, cca 8 km pásky, 30 metrů vodivé gumy, asi 700 izolátorů, 26 rukojetí a 12 dní práce). Postavil se přístřešek, rozmístily se přírodní kavalety na cesty a mohlo se stěhovat. A po nastěhování se to celé změnilo. :)

Moje Lady měla na cesty naprosto odlišný názor. Tam, kde jsem vytvořila uličku, tak ona chtěla válecí místo. Tam, kde jsme chtěli zachovat kus lesa bez koní, tak holky chtěly bydlet. Takže postupem času si koně přetvořili náš trek na jejich trek – a celé se to přizpůsobilo tomu, jak se na treku chovali a kde trávili čas. Následovalo zpevňování treků, stavba schodů, rozšíření zpevněné plochy u přístřešku, budování chodníků v lese, které zabrání sesouvání půdy, vybudování masážního chodníku z kačírku, bylinkové záhonky a další vylepšování.

V tuto chvíli máme zhruba polovinu treku použitelnou za každého počasí, druhá polovina cest se dá jednoduše uzavřít, aby nevznikala slepá místa a cesty se tím ochránily před rozdupáním. Zhruba 70 % cest se nachází na louce (v jedné části se stromy) a zbylých 30 % prostoru mají koně v lese. Celkem mají k dispozici 2 lesy od sebe kus vzdálené. Jeden větší les, kde tráví spoustu času, lehají si tam a mají zde velkou část sítí se senem. Druhý les je spíše menší, s vybudovaným chodníkem, ale také se senem (i zde je vídáme občas ležet). Různě po treku koně naleznou solné lizy, dvě „napajedla“, přírodní kavalety, kameny.

Na jaký počet koní je Váš PP limitován – pokud by bylo třeba rozšířit stádo, jaké změny v uspořádání byste dělala? Nebo je vše předchystané tak, že by změny nebyly třeba?

Vše bylo primárně myšleno jen pro naše dva koně, nakonec se našlo místo i pro dalšího parťáka do stáda. Ale limit bych řekla tak čtyři koně – a to už bych uvažovala o přidání dalších cest, na které by se tu ještě našlo místo. Stávající cesty a zázemí jsou uzpůsobeny spíše na menší koně typu hafling, pony… V současné době máme na treku tedy celkem tři koně a řekla bych, že je to tak akorát. Na cestách si nepřekáží, v zimě to nezhuntují a v létě sem tam zobnou nějakou travičku. Větší počet koní si nedokážu představit už jen z hlediska údržby.

Jaká je náročnost obsluhy, když srovnáte současný PP s dřívějším uspořádáním klasické pastviny?

U nás je to hlavně skvělá posilovna :), celý trek je v mírném svahu, takže o kondičku není nouze. Jsme zvyklí kydat každý den, na treku je to mnohem snazší než na běžné pastvině, jelikož koně mají svá místa, kam chodí, takže je to všechno na jedné hromadě. Nejnáročnější je u nás seno. Denně koně dostávají klidně i 30 sítí (máme hlavně sítě na kilo sena, aby bylo možné seno rozmístit na co nejvíce míst), takže všechno naplnit a následně roznést dá opravdu zabrat. Ale už jsme ve fázi, kdy máme sítě předpřipravené a když člověk pospíchá, tak je jen roznese a zavěsí. Když to shrnu, tak odpoledne, pokud jdu kydat, připravit sítě a nakrmit, tak jsem schopná to za hodinku zvládnout. A když pospíchám a mám vše předpřipravené, tak tam nestrávím víc jak půl hodiny. Ale abych nezapomněla zmínit, koně dostávají seno 2x denně, takže každé ráno ještě musíme roznést snídani v sítích. Rozhodně k tomu také patří (alespoň u nás) práce s nevyužívanými výběhy. Pravidelně sekat pod páskou, v létě posekat na seno a na podzim ještě zmulčovat – práce je tu prostě stále.  

Takže opravdu pastviny vůbec nevypásáte?

Ne, my výběhy opravdu nevypásáme. Kobylka Halča byla u bývalých majitelů schvácená, takže ta to má zakázáno ze zdravotních důvodů. Pokud je v zimě dost sněhu, tak tam koně pustíme vyblbnout, ale jinak do výběhů mají vstup zakázán.

Co máte na zemi jako zpevnění na treku? Vidím dobře zátěžový trávník? Kde jste ho sehnali? Má nějaké zápory? A jak se osvědčily jednotlivé povrchy ve vašich podmínkách?

Chodník v lese, schody a plochu kolem přístřešku máme zpevněnou lomovým prachem. Osvědčil se skvěle, jelikož propouští vodu, ale zároveň se utemuje do velmi tvrdé plochy, se kterou koně nemají problém. Na ploše u přístřešku na tom máme jeden pruh zátěžového koberce, jelikož v období dešťů, kdy koně tráví spoustu času pod střechou a dělají hromádky před přístřeškem, se to z toho lépe kydá.

„Náměstí u bříz“ – toto místo koně využívají na válení, odpočinek a vyhřívání na sluníčku. Břízy jsou super, jelikož v mokrém období využijí velké množství vody a tak je tu stále sucho.

Treky jako takové máme částečně zpevněné umělým trávníkem, který je jen položen na hlínu a ukotven proti ujíždění pomocí 12cm plastových kotev do polystyrénu (tzv. talířové hmoždinky). Velmi nenáročná varianta, jak vytvořit treky schůdné za každého počasí. Je trochu obtížnější je sehnat, jelikož někde musí zrovna obnovovat povrch na fotbalovém hřišti. :) Jednu nevýhodu ale mají: kobylám se do toho krásně čůrá, a když v létě chodí na jedno místo a dlouho nezaprší, tak je to cítit.

Chráníte nějak podpovrchové kořeny stromů (odšlapávání hlíny a obnažování kořenového systému) a stromy samotné, nebo vám koně kůru z kmenů nehlodají?

V lese, kde si koně vytvořili svoje pěšinky, kudy často chodí, docházelo k sesuvu půdy a odkrývání kořenů, a tak jsme navezli opět hlínu a vytvořili jim zpevněný chodníček. Jinak nějaké větší odkrývání kořenů nezaznamenáváme.

Koně chodí dobrovolně i přes větší kameny.

Co se týče okusování, tak koně stromy ochutnali první zimu po nastěhování. Bylo to pro ně nové, jelikož do té doby v ustájení stromy neměli. Ale stromy neutrpěly žádnou újmu na zdraví a všechny dál rostou. Později už jsme žádné velké okusování nezaznamenali, pokud nepočítám ukusování listí podle chuti a ročního období.

 

← Spodní vchod do velkého lesa – koně mají na výběr: buď masážní chodník z oblázků vlevo nebo větší kameny vpravo.

 

→ Chodník z lomového prachu, slabá vrstva pouze na hlíně. I za největšího mokra funguje skvěle!

 

 

 

 

→ Letošní předčasný vánoční dárek – nezámrzná napáječka. Zatím vyzkoušena v létě, kdy i v největším vedru byla voda krásně chladná.

 

Asi se nemusím ptát, zda byste systém treků a celou filozofii Paddock Paradise doporučila i širší koňácké komunitě, že? :)

Určitě bych všem, kdo nad vybudováním Paddock Paradise uvažují, řekla: neváhejte a běžte do toho! Vybudujte základní cesty a postupně rozšiřujte a zdokonalujte, nebojte se toho, koně vám budou vděční. :) Je to dřina, ale stojí za to!

A pokud mohu, tak bych tu závěrem ráda nechala osobní vzkaz: z celého srdce děkuji svým rodičům a příteli, bez kterých by náš paddock „Na Louce“ vůbec neexistoval. Celé jsme to vybudovali společně, každý přispěl po jiné stránce, až z toho vzniklo tohle kouzelné místo! A jejich pomoc hlavně neskončila pouze vybudováním, ale pomáhají dál a dál. DĚKUJU!

Spodní část velkého lesa – místo pro sítě a zároveň zde koně často odpočívají. Nejvíce času tu tráví v létě, kdy je zde
teplota o dost příjemnější než na louce.

Náměstí u bříz – oblíbené pro odpočinek vleže na jarním sluníčku.

Připojené obrázky

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com