Jak se koním vrací sebedůvěra

14. 11. 2016 05:00

Obrázky: 6

Autor: Katka Lipinská Spoluautoři: Zuzana Prokopová Foto: archiv autorky, Zuzky Prokopové, Silvie Rybníčková ml., Zdenka Newiaková, pixabay.com Rubrika: Teorie ježdění Počet přečtení: 13149 Počet komentářů: 3 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

Jak udělat z poslušného, ale vyplašeného bývalého sportovce pohodového parťáka? Možná už jste to zažili – sporťák nebo bývalý dostihák, který nemůže chodit do výběhu kvůli riziku zranění. Který nemá problém cestovat nebo závodit v cizím prostředí, ale má problém jít na procházku ven na volné otěži. Zná přepravník, reproduktory, holicí strojek, ale zešílí, když se na něj podívá list lopuchu obrácenou stranou. Co dělat s takovým koněm a proč se chová, jak se chová, jsme probírali se Zuzkou Prokopovou.

Každý tvor má v povaze zakódováno být opatrný vůči neznámým věcem. Pokud se najde jedinec, který takový není, zpravidla skončí dřív, než může své geny poslat dál. U koní je to o to výraznější, že se jedná o útěková zvířata. Nicméně jsou to také zvířata učenlivá, takže jestliže jsou od mládí vystavována určitým podnětům a situacím, zvyknou si na ně. Ovšem pouze za předpokladu, že jsou schopni tyto podněty vůbec zaznamenat a zpracovat.

vwNení to tak dávno, co jsme psali o lekavosti a postupech, jak pracovat s labilním koněm, abychom ho „okoukali" a zároveň mu neublížili a situaci spíše nezhoršili. Protože na to dnešním článkem lehce navážeme, stručně zopakuji, že při habituaci je velmi důležité množství a přiměřenost podnětů. Že pokud koně zahltíme (což u labilního koně jde poměrně snadno) a zároveň mu znemožníme reagovat (třeba tím, že citlivého koně sevřeme mezi pomůcky, případně vyvážeme), dojde ke stáhnutí koně do sebe. Kůň se jako obrannou reakci naučí nevnímat nic jiného než pomůcky, které mu přesně říkají, co má dělat. Přestane přemýšlet a vyvíjet jakoukoli vlastní iniciativu, vlastně se upne na pouta, která ho svazují. I když je tento stav pro koně celkově stresující, toto upnutí mu poskytuje jistotu a pocit bezpečí.

Co se stane, pokud takového koně z jeho okovů vysvobodíme? Myslíte, že mu bude příjemné tohle vyvedení z Matrixu? Kůň jako zvíře zvyku bude svá omezení zoufale postrádat. Bez nich se bude cítit velmi nejistě a zachvátí ho panika z věcí, které kolem sebe uvidí. Protože se vlastně pár let pořádně nerozhlédl, nenaučil se (nebo zapomněl) sám myslet a sám jednat. Vždycky tady byl někdo, kdo mu přesně řekl „tohle dělej". A najednou tu nikdo takový není.

„Trochu připomíná člověka, kterého po létech pustili z vězení. Najednou nemá mantinely a jasně danou rutinu, na kterou je zvyklý, má svobodu se rozhlédnout, ale to, co vidí a do té doby vlastně nevnímal, ho děsí. Proto je pro něj v tuto chvíli paradoxně příjemnější, když ho sevřete pevnými pomůckami a zarámujete vyvazovacími otěžemi, to mu dodává starou známou jistotu, na kterou si zvykl, protože mu nic jiného nezbylo."

Abyste mě nechápali špatně - rozhodně se to netýká všech sportovních koní. Je spousta koní připravovaných citlivě a všestranně, tudíž i poctivě navykaných. A záleží samozřejmě i na povaze daného zvířete a na odchovu a prostředí, ve kterém vyrůstalo. Někdo je sebevědomý „mačo" už jako odstávče, jiné se horko těžko osměluje a je potřeba k němu přistupovat opatrně. Koneckonců, u lidí to není jinak. Dobrou zprávou je, že učení je možné celoživotně a že tudíž kůň může svůj handicap dohnat i po sportovní nebo dostihové kariéře. Tou možná pro někoho z vás špatnou, že vás to asi bude stát dost času a nervů a musíte se připravit, že takovýhle kůň nemusí vždy reagovat tak, jak jste u běžných koní zvyklí.

Na co se můžete připravit?

Pokud jste také toho názoru, že kůň přes den patří do výběhu, možná vás zaskočí, že tento kůň může preferovat box. Venku je totiž spousta nebezpečných věcí, se kterými se musí vypořádat, zatímco box je důvěrně známé prostředí. Jestliže se jedná o koně, který byl odchován ve stádě a umí se v něm chovat, zřejmě potíže nebudou. V opačném případě je ale budete mít zcela jistě. Ostatní koně mu jistotu nedodají, spíš ho ještě více znejistí, podobně jako člověka, který se dostane do společnosti, jíž nerozumí. Nejlepší, co v takovém případě pro své zvíře můžete udělat, je umístit ho do společnosti jednoho nebo jen několika pohodových koní, kteří snesou jeho výstřelky, ale nenechají se terorizovat (i k tomu může dojít). Pokud zvolíte taktiku, že „však ono ho stádo vychová", existuje riziko, že budete mít koně dřív vážně zraněného než vychovaného.

vwsVýběh by měl být co nejvíc bezpečný a přinejmenším zpočátku musíte počítat s tím, že nepřemýšlející zvíře neví, že na konci sebevětšího výběhu je ohrada a buďto může skončit v ní, nebo za ní na silnici (v lepším případě ve vedlejším výběhu s ovcemi, jako se to stalo hned první den u nás). Osobně po podobných zkušenostech doporučuji začínat s menší ohrádkou. Je to bezpečnější, protože kůň se zaručeně bude chovat dost zběsile, může nekontrolovatelně běhat, vyhazovat, brzdit o ohradu nebo chodit po zadních. Možná ani ne z přemíry energie, ale ze stresu, který bude takto ventilovat. V takovém případě potom nešílí na začátku po vypuštění, ale po nějaké době, kdy se v něm nakumuluje příliš mnoho stresu. Pak zvažte, zda zpočátku nenechávat koně ve výběhu kratší dobu a postupně neprodlužovat.

Dál je potřeba počítat s neadekvátními a někdy naprosto nevyzpytatelnými reakcemi takového zvířete a obrnit se vůči nim. Kropení na jízdárně řešit nebude, ale zpanikaří, když člověk, který ho vede do výběhu, zakopne. Je potřeba hodně opatrnosti a předvídání i při běžné manipulaci, jakkoli se zpravidla jedná o vychovaná a určitě ne zlá zvířata. V podstatě nejlepší radou je to zvíře opravdu milovat, protože pokud nejste flegmatici, budete potřebovat občas hodně lásky, abyste ho nepřetrhli. To ale nebude těžké, protože tihle koně jsou za pozornost vděční a zpravidla si člověka, který je má rád a věnuje se jim, rychle oblíbí a lásku vám budou oplácet.

První kroky na svobodě

A jak s ním pracovat, abyste mu dodali sebevědomí vypořádat se s běžnými věcmi a naučili ho spoléhat i sám na sebe? Rozhodně ne tak, že za něj budete vše řešit a budete ho rozmazlovat. Tím se zdravá sebedůvěra nevybuduje. Budete ho sice muset chránit před zahlcením pro něj ohrožujícími podněty, ale necháte ho co nejvíc řešit samotného a poskytnete mu příležitosti k učení. Zuzka Prokopová říká: „Je potřeba mu poskytnout co nejvíce volnosti, kolik je možné, samozřejmě při zachování základních pravidel „slušného chování" (například udržet daný chod a směr)."

vw„Většina koní, se kterými pracuji, jsou koně, kterým nechybí důvěra, ale mají problém s respektem. V tomto případě je to ale obráceně. Tady je respektu dostatek, ale chybí základní důvěra v bezpečí světa kolem. A ta se vybuduje pouze tak, že se kůň do situací, které vnímá jako ohrožující, bude dostávat, a i když se nebude v nich cítit úplně pohodlně, dokáže je zvládnout. Tím se posouvají hranice jeho komfortní zóny. Zároveň je třeba naučit se sám uklidnit, nespoléhat přitom jen na člověka."

Nejprve je potřeba tedy naučit koně vůbec se uklidnit a uvolnit. Pokud je to zvíře, které nemá problém s lidmi, zřejmě to ve vaší přítomnosti nebude problém. Když jste tedy schopní mu nabídnout pocit klidu a bezpečí. Uklidnění a uvolnění se projeví držením těla koně a pozicí hlavy. To je věc, kterou můžeme ovlivnit a koně naučit, proto je snížení hlavy vedle klidného stání první věcí, kterou s takovým koněm učíme (jak je popsáno už v tomto článku o okoukávání). A jako vždy, když koně učíme něco nového, je vždy potřeba označit žádoucí chování pochvalou. Tou Zuzka doporučuje nešetřit, protože kromě toho, že fixuje správné chování a je koni (i vám) příjemná, má potenciál dále snižovat hladinu stresu až na nulu. Však si zkuste, jak působí na vás, když vás někdo pochválí v situaci, kdy se cítíte nejistí.

Ve chvíli, kdy je kůň klidný ve vaší blízkosti, je ale potřeba udělat ten další krok a poslat koně dál. V našem případě na lonž. A protože se snažíme poskytnout tolik volnosti, kolik je možné, tak pokud je kůň dobře zvladatelný, pak pouze na ohlávce. Možná už narazíte na problém, jak koně od sebe dostat, protože se mu od vás do nebezpečného světa nebude vůbec chtít. Spíš než abyste od něj couvali, ho opatrně pošlete na kruh pohybem lonže nebo biče proti pleci. Kůň by se měl na kruhu pohybovat v tempu, jaké jste určili (zpočátku krok, později klus), ale to je vše, co po něm budete chtít, jinak mu nechte naprostou volnost. Žádné omezování čímkoli nebo vyvazování, zkrátka žádná pomůcka, která by ho omezovala (a tím mu posloužila jako jeho stará jistota).

fw

Když začne prchat nebo provádět nebezpečné vylomeniny, stáhněte ho zpátky k sobě a zastavte. Účelem není koně „vyběhat", ale naučit ho pohybovat se v klidu a uvolněně a nechceme přece upevňovat útěkovou reakci. Další postup se odvíjí od míry rozrušení koně. V první řadě je potřeba mít ho klidného - rozrušený kůň se nic nového nenaučí. Ke zklidnění pomůže snížení hlavy, nebo pokud má problém klidně stát, zaměstnejte jeho nohy (ustupování na holeň nebo zacouvání). Jestliže se ale kůň při přiblížení k vám hned sám zklidní, nenechávejte ho u sebe, ale opět ho vyšlete na kruh. Koně jsou totiž opravdu učenliví a jejich vylomeniny mohou být i způsobem, jak se dostat z nepříjemné situace. Párkrát koni ukažte, že když tohle začne provádět, přijdete pro něj a nabídnete mu bezpečí - a bude to dělat pokaždé, když se začne cítit nekomfortně a dožaduje se bezpečí ve vaší přítomnosti.

vwsTahle pronikavá myšlenka nenapadla mě, ale Zuzku, která k tomu hned dodala: „Je to jednoduchá příčina a důsledek a je to stejné jako s koňmi, kteří zlobí, hrabou a kopou při chystání krmení. Párkrát zazlobí a dostanou krmení dřív a stane se z toho otravný zvyk. Stačí ale si dát pozor, abychom koně nikdy nenakrmili, když zlobí, ale naopak vždy počkali, až přestane a pak mu nasypali a bude po problému." S koněm, který vyvádí až na hranici sebedestrukce, je to obtížné, když se bojíte, aby se přitom nezranil (a také nechcete fixovat útěkovou reakci, se kterou vás pořád dokola otravuju), takže je moudré ho zastavit, ale je-li to naučené chování a kůň není v přehnané tenzi, určitě není dobré ho posilovat.

Obrňte se trpělivostí, nepochybně budou lepší a horší dny, ale postupně koně „otužujte". Všímejte si, co ho stresuje. Mohou to být okolní vlivy, počasí (třeba takový silnější vítr), denní rutina (doba krmení, doba pouštění do výběhu), přicházení a odcházení ostatních koní nebo třeba denní doba (spoustě koní vadí podvečerní šero, naopak tmu snášejí podstatně lépe - nevidí kolem sebe tolik bubáků). Vždy se snažte pracovat tak, aby se zvíře nedostalo do paniky a aby si odneslo pocit zvládnuté situace, jen tak si vybuduje sebevědomí na to ji příště opět vyřešit. Až se dostanete k volnému pohybu koně pouze na ohlávce na velkém kruhu ve všech chodech a s uvolněným držením těla, můžete se poplácat po rameni, dobrá práce.

V sedle po profíkovi

Je možné, že problémy pod sedlem nemáte a že kůň je rutinér, kterému to s vámi klape. Ale také je možné, že ne, i když předchozí jezdec problém neměl. To se stává poměrně často, když si koupíte koně ježděného profíkem nebo velmi dobrým jezdcem. Může vás z toho popadnout deprese - tvrdý jezdec, který ho bral jen jako jednoho z mnoha, vůbec se s ním nemazal a kůň pod ním fungoval spolehlivě a vcelku spokojeně. Vy se snažíte být tolik jemní a opatrní, taky nejste žádní začátečníci, podmínky u vás má nesrovnatelně lepší, a přesto kůň nejenže nefunguje, ale ještě je pod vámi stresovaný a nespokojený. Pokud jste vše nahoře pečlivě přečetli, už nemusím vysvětlovat proč. Vaše jemná ruka a holeň koně nezarámuje tak pevně a jistě jako ruka profesionála a kůň, který je nejistý, nepřijme toto uvolnění s potěšením, ale naopak s hrůzou: „Kde je moje jistota? Kde je ta moje klec, která mě brání před vším, co venku čeká?"

vwNení, resp. nemusí to být tak, že by vás kůň chtěl záměrně zlobit a zkoušet, ale zkrátka je nejistý a z toho i napjatý. Nu a pokud k tomu přidáte, že vaše pomůcky zřejmě nebudou tak jasné a precizní, jako byl zvyklý u vyježděného profíka a nedávají koni úplně přesnou zpětnou vazbu, kde jsou hranice, není divu, že nejistý kůň pod vámi nefunguje, jak jste očekávali. Tohle je mimochodem problém i mnoha závodních jezdců, kterým koně připravoval profesionál. Dost možná na to narazil i Matthias Rath, když po mnohem zkušenějším Edwardu Galovi převzal s holandskou precizností perfektně vycepovanou světovou hvězdu Totilase. Já bych koně po Galovi rozhodně jezdit nechtěla a neuměla. Takže žádný stres, zahoďte myšlenky na to, že vám to kůň dělá proto, že vás nerespektuje a musíte mu „ukázat", a v klidu pracujte na zvýšení sebedůvěry a na tom, aby kůň fungoval ne proto, že „je to zkrátka dáno" a jemu nic jiného nezbývá, ale proto, že vám rozumí a je spokojený.

Práce pod sedlem se v principu od práce na lonži příliš neliší. „Pro zvýšení sebevědomí je opět zapotřebí dopřávat koni tolik volnosti, kolik je bezpečné. Tedy dlouhá otěž, možnost si věci prohlédnout, i když to znamená, že pohyb v tu chvíli nebude ani uvolněný, ani „učesaný". Jen tak se kůň naučí mít i pod jezdcem zdravé sebevědomí, vyplývající z toho, že není nikam tlačen, ale má sám možnost volby," radí Zuzka.

Připojené obrázky

Připojené články

17.04. 2015 09:00 Když se svěří... Zuzka Prokopová
05.10. 2016 10:00 Úskalí okoukávání koní

Komentáře

rozbalit všechny komentáře sbalit všechny komentáře

Seřadit komentáře: Od nejstaršího / Od nejnovějšího

  • 1. fran

    Začátek

    12:17 - 14. 11. 2016

    Teda Katko, málokdy se stane, že mi nějaký článek tak pěkně kápne do noty, jako tento. Na stará kolena jsem si splnila sen a pořídila drezurního učitele a mohu potvrdit hodně z toho, o čem píšeš :-). My naštěstí nebojujeme s žádnými skutečnými problémy, hřebec je velmi charakterní a jemný, přesto jsme se spolu lehounce dotkli vícero témat, o nichž píšeš.

    Možná bych malinko polemizovala, lépe řečeno přidala bych variantu ke zvážení, ohledně toho jak začít. Já jsem po zralé úvaze začala rozebírat matrix kousek po kousku a zatím se ukazuje, že to bylo dobré rozhodnutí. Pracovat jakoby znovu od začátku je sice správně, ale může se stát, že se skutečně celá ta struktura sesype a člověk si na toho koně nějakou dobu třeba nesedne a až si sedne, bude zase v bodě nula. Zkušenost. Takže my jsme upravili krmení ( hřebec akutně potřeboval přibrat), přidali výběh od rána do večera (kvitováno s povděkem, ale nesnáší mouchy) lonžujeme chvilku před ježděním, spíš pro kontrolu jaká je nálada. Děláme klidné pomalé cviky ze země, které hřebec neznal a které ho až zázračně uklidňují a uvolňují. Pak nasedám. Ježdění je kapitolka sama pro sebe :-). Dokonale platí co píšeš o pevných a rámujících pomůckách, z mojí „jemnosti“ byl kůň dost na nervy, nicméně po chvíli jsme se dohodli na kompromisu. Stále jsem v situaci, že hledám ty správné knoflíky. Měla jsem lecjakou představu, nakonec se ukázalo, že nejlepší je začít pokorně nejjednodušími jízdárenskými figurami v kroku, pěkně zastavit, zacouvat, nechat vytáhnout otěž, klid. Končívám v naprostém klidu a pohodě. Včera jsem poprvé měla TEN pocit. Neviditelné pomůcky, soustředění, energie, lehounké přilnutí, flow.... . V tomhle konkrétním případě myslím, že to je pro nás oba příjemnější cesta, než začínat od nuly. To co je pro mě nepřijatelné jsem odbourala hned, na zbytku se domluvíme cestou a koni pořád zůstává nějaká struktura o niž se může opřít. Doufám :-).

  • 2. Katka K.

    Re:

    13:24 - 14. 11. 2016

    To jsem moc ráda, Fran.:-) Hodně nad tímto tématem přemýšlím dlouhodobě, ale až povídání se Zuzkou mi jednak potvrdilo, že to vidím dobře (do té doby to byly jen moje zkušenosti a domněnky, chtěla jsem názor někoho dalšího zkušeného) a za druhé jsem si to konečně tak pěkně srovnala v hlavě, že se o tom dalo napsat.:-)

    Nejsem si jistá, zda jsem přesně pochopila Tvůj příspěvek - tím rozebíráním po kousku a nezačínáním od nuly máš na mysli, že jsi částečně pracovala (třeba pod sedlem) tak, jak byl kůň zvyklý a přitom postupně měnila věci, které Ti nevyhovovaly? Pokud ano, pak máme zcela stejnou zkušenost. Já to taky neudělala tak, že bych přestala jezdit a začala jen pracovat v klidu ze země, tak prudká změna by koně jen stresovala a způsobila nakumulování obrovského množství napětí, které kůň každodenní prací ventiloval. Naopak, práce, na kterou je kůň zvyklý a k tomu postupné přidávání svobody a nových věcí. Ještě na jaře by bylo nemyslitelné lonžovat na ohlávce bez ničeho, pokoušet se o to by bylo zbytečné stresování koně s rizikem úrazu.

    Asi jsem to tam mohla rozebrat víc, ale připadá mi to natolik individuální, že jsem se do toho obecně úplně pouštět nechtěla.

  • 3. fran

    re

    16:51 - 14. 11. 2016

    Přesně tak, dělala jsem jak potřeboval a průběžně se pokouším domluvit na změnách. Dá se říct, že jsem musela ustoupit ze své představy a lehce akceptovat tu jeho :-). Ale u nás jsou to fakt detaily, kůň je prima. On hned schroupnul záměnu fyzického vybití za zaměstnání hlavy a moc pěkně na to reaguje. Já jsem nadšená, že se projevuje tak spokojeně a doufám, že to vydrží.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 3 čtenářů. Celkový počet bodů: 15.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com