Jak naučit: Dotkni se, přines, podej! (II)

18. 12. 2020 06:00

Obrázky: 15

Autor: Gabriela Rotová Foto: Gabriela Rotová Rubrika: Teorie ježdění Počet přečtení: 878 Komentuji zde: Ne Bookmarkován 0 krát

V minulém článku jsme si nastínili jeden z pracovních postupů, který můžeme využít při výcviku triku „Dotkni se, přines, podej!“. Víme tedy, kdy používáme povel, kdy používáme sekundární posilovač – marker a kdy a jak máme aplikovat primární posilovač – mňaminu. Dnes tedy můžeme skočit rovnýma nohama do hlubin praxe!

Kde a s čím začít?

Otázka možná zní trochu připitoměle, ale pokud se pustíte do výcviku tohoto triku bez toho, abyste si právě na tuto otázku odpověděli, rychle zjistíte, že kdovíjak připitomělá není. Jestliže totiž začnete cvičit na jízdárně nebo louce a váš kůň neumí cvik „Zastavit a stát!“ vskutku dokonale, zvrhne se to celé v parádní chaos. Pilotní výcviková lekce nejspíše nebude o tolik potřebném klidu a tichu, které pro práci tohoto druhu potřebujeme, ale bude o: „sakra, stůj, jdi zpátky, nenene, ježíšimarjá nech toho!“ – takže o ony „zakázané“ grimasy, gesta, vykviknutí a povzdechy, o kterých jsme hovořili minule, určitě nouze nebude. Kůň bude popocházet, cupitat kolem vás tam a sem, natahovat se a kroutit krk do délek a smyček nevídaných.

Jestliže tedy máte pocit, že v zastavení máte rezervy, necvičte na jízdárně/ve volném prostranství. Využít můžeme box, pokud tento má vchodovou zábranu nebo půlené dveře ve výšce plecí – kůň z něho může bez problémů vystrčit nejen nos, ale i celý krk (takže s poníky, nemáte-li box na míru, to tedy v boxe nepůjde). Pokud box k dispozici není, lze využít kupříkladu „prubištont“ (místo, kde se zkouší říje klisen) nebo jakoukoli jinou pevnou stěnu, která má vhodnou výšku. Nikdy nepoužívejte jako zábranu nic nestabilního a nic s vodivými lanky. Nesmysl, který ale nejeden hravě vymyslí. :) Zkrátka a dobře – najděte si místo, kde mezi vámi a vaším koněm bude bezpečná pevná zábrana, vy budete před ní, kůň za ní – dobře umístěné „pracoviště“ je základ úspěchu. Protože budete potřebovat, aby se kůň soustředil, má svůj význam i lokalita, kde máte v plánu trénovat. Rušné místo (návaznost na výběh, hojně užívanou jízdárnu, centrální část dvora, …) dobrou lokalitou není. Pokud má kůň tisíc a jeden důvod lelkovat, lelkovat také nejspíše i bude.

A čeho se budeme dotýkat? Do tréninku můžeme zapojit jakýkoli vhodný předmět, jen bychom ho v první etapě výcviku již neměli měnit. Vybrat si můžete cokoliv, co se bude vám, a výhledově i koni, dobře držet a ideálně i následně sbírat. Polovypuštěný malý gymnastický míč, velký uzel pro psy, měkký kužel, starý plstěný klobouk s krempou, kyblík z pružné hmoty, bičík, … Je jedno co, jen pozor na tříštivou umělou hmotu a věci, které se při delším používání snadno rozpadnou na součástky / poničí. Až do finální podoby triku by vše – tedy jak postup práce, tak i předmět – mělo zůstat ideálně beze změn.

Jak na to…

Postup práce jsme si již nastínili v minulém článku. Řekli jsme si, že tento typ triků je nejsnazší – alespoň tedy pro koně – učit za pomoci pozitivního posilování, které je založené na tzv. učení úspěchem – operantním podmiňování (druh učení, při kterém se mění pravděpodobnost výskytu aktů chování – operantů – na základě jejich důsledků). A řekli jsme si také, že se z nás nemusí stát „zatvrzelí pozitivkáři“, že u jiných typů triků můžeme i nadále pracovat za pomoci tlaku. A nyní zpátky k postupu. Přestože může cvik „Dotkni se, přines, podej“ vypadat z pohledu diváka prostě a jednoduše, najednou ho kompletně celý cvičit nemůžeme. Jedná se totiž v podstatě o minimálně triky tři. Nejprve tedy musíme perfektně naučit cvik „Dotkni se!“, za pár týdnů můžeme přidat „Podej!“ a za dalších pár týdnu pak „Přines!“. Krok za krokem. U všech těchto triků tohoto typu je ale pracovní postup stejný.

Znovu připomínám – každý kůň se učí jinak, jiným tempem, každý má jiný temperament. Jeden je zvídavý, druhému je vše napůl ukradené. Není tedy s podivem, pokud se s jedním koněm posunete v průběhu jedné jediné lekce ke hvězdám a s druhým bude totéž trvat i víc než týden. Dobrou zprávou ale je, že i velmi pomalí koně se nakonec „probudí“, a i jejich pracovní výkon se začne zlepšovat. Někdy dokonce ten, kdo „zaspal“ na začátku, bude v cílové pásce trati první! :)

Naší snahou je upoutat pozornost koně, probudit v něm nadšení pro věc, nažhavit ho pro práci, která je ve své podstatě hrou. Výuka tedy vskutku musí probíhat v pozitivní atmosféře a měla by být neustále plná pochval a radosti. Pokud tedy máte přehnaná očekávání, chcete rychlý úspěch, vypusťte kouř ušima a pokuste se dívat na svět dětskýma očima. O nic nejde, hrajete si! Tyto triky můžeme fixovat za pomoci operantního podmiňování – „učíme tedy úspěchem“. Učte tedy v tomto duchu. Chyb si nevšímáme, ani je netrestáme. Trest nebo averzní podněty během tréninku mohou působit kontraproduktivně. I když vám to hned úvodu nepůjde, neklesejte na mysli, nevztekejte se. Tudy cesta nevede. Trpělivost, trpělivost, trpělivost!

Postup práce

Jakmile kůň pochopí princip – pochopí pravidla hry – jde vše rychle kupředu. Bohužel začátek obvykle moc nadějně nevypadá. Proto je dobré pokusit se koni vše maximálně zjednodušit.

Stojíme před koněm a chceme docílit toho, aby se nosem dotkl předmětu, a to ihned poté, co zazní povel. Protože někteří koně jsou velmi zvídaví a rádi by neznámý předmět ve vašich rukou prozkoumali ještě před tím, než zazní povel, držíme ho mezi námi a koněm v dostatečné vzdálenosti a dáváme si na něj bedlivý pozor. Následně zazní povel: „Dotkni se!“. Pokud se kůň dotknout předmětu nechce, zařídíme, aby se tomu tak stalo i bez jeho přičinění. Pokusíme se mu ho nějak připlést do cesty. Jakmile se nos koně dotkne předmětu, zazní marker – sekundární posilovač (slovo, klikr) a následuje odměna.

Pokud se kůň předmětu – v reakci na povel – dotkne, ihned zazní marker.

A následně přichází odměna.

Koně jsou obvykle překvapení. Co se to stalo? Za co jsem to dostal? No páni, chci ještě! Pokud je ono „chci ještě“ příliš důrazné, odstoupíme od koně. Právě vyplavala na povrch nutnost reálné či virtuální (povel stůj!) stěny mezi námi! :) Zpočátku může být vše docela náročné, chamtivý čtvernožec se může pokusit další odměnu vymámit všemi dostupnými prostředky – klidně i pošťuchováním či šacováním kapsy. Stane se rozvrkočeným a roztržitým. To nechceme, a proto odstoupíme a počkáme, až se trochu uklidní. Kůň samozřejmě z počátku vůbec nechápe, že odměna přišla v návaznosti na dotknutí se předmětu a bude chvilku potřebovat – deset dvacet pokusů? – na to, aby souvislost našel a pochopil. Protože chceme, aby kůň uspěl, snažíme se být nápomocní a předmět mu opakovaně – ale nenápadně – strkáme do cesty. Musíte být ale velmi pozorní – ještě než dojde k dalšímu letmému kontaktu nosu koně a předmětu, musí zaznít povel a ihned, jak se nos předmětu dotkne, musí zaznít také marker a po něm následuje odměna.

A tak dále a tak dále, znovu a znovu. Nebude trvat dlouho a uvidíte, že se i starému mamlasovi brzy rozsvítí. :) Jakmile kůň pochopí souvislost, přestane se zajímat o vaše kapsy i cvrkot okolo a začne v návaznosti na váš povel předmět cíleně vyhledávat. Na nás už je jen podpořit – posílit – naučené chování. Pokud si nezapamatujete, co jste se naučili, nenaučili jste se nic!:) Vše tedy musíme opravdu dobře podmínit – upevnit a zafixovat.

Kůň potřebuje vědět, že ve hře může uspět. Nenavyšujte tedy příliš rychle své požadavky. Až když určitou fázi cviku perfektně ovládáme, můžeme začít pracovat na rychlosti a přesnosti cviku. Ve chvíli, kdy se kůň po zaznění povelu rychle a neomylně dotýká předmětu, se teprve můžeme posunout o kus dál.

V další fázi už nebudeme chtít držet předmět v ruce, ale budeme ho chtít mít položený na zemi (podestě, židli, …). Ale i tady platí – krok za krokem! Nesmíme razantně – náhle – změnit polohu předmětu. Kůň by se v tom „mohl ztratit“ a to by ho mohlo frustrovat – a hned máte mínus v kapitole pozitivní posilování! :) Namísto toho budeme velmi pozvolna posunovat předmět z úrovně prsou koně, k jeho holením a až po pár dnech ho položíme na zem (podestu, židli, …). Stěna už v této fázi není potřeba. Kůň ví, že bez povelu a bez markeru není odměny. Šacování není efektivní. Ví, že musí splnit úkol, než přijde odměna.

Teď už tedy můžeme pracovat s koněm na vodítku na volné ploše, nebo později, pokud umíme i „přivolání“, ve volnosti. Pozice cvičitele vůči koni v této fázi není důležitá. Předmět již také můžeme umísťovat postupně dál a dál od koně. Postupujeme ale po malých krocích, tak, aby kůň mohl být znovu a znovu úspěšný.

Pamatujte – všechno tohle naučené chování obsahuje jednotlivé prvky a všechny tyto prvky musí mít kůň perfektně zafixované – chcete-li, pozitivně posílené. Platí rovněž – i úplný úvod ke cviku – tedy i úplně prvotní „Dotkni se!“ má mnoho kritérii (variant chování), které můžeme buď posílit anebo odstranit. Kupříkladu chceme, aby se kůň dotkl předmětu jemně, nechceme, aby nám ho vyrazil z ruky. Pokud nám tedy předmět z ruky vyrazí, marker nezazní, odměna nedorazí. V konečné fázi chceme, aby kůň byl přesný (chceme, aby se předmětu dotýkal na jednom konkrétním místě?), rychlý a pozorně sledoval předmět, pokud měníme jeho polohu.

Právě tady se bude lišit cvičitel od cvičitele, potřebujeme určitou zručnost, cit, předvídavost a i kreativitu. Důležitá je i schopnost trenéra přizpůsobit trénink jednotlivým koním, jejich individuálním potřebám – musíme být schopni správně odhadnout, kdy pokračovat, kdy udělat pauzu a kdy zopakovat předchozí kroky. Aby se kůň mohl svobodně rozhodovat a tedy i dobře reagovat, je nutné, aby se v situaci cítil sebevědomě a nebál se dělat chyby – a právě to velmi ovlivňuje postoj konkrétního cvičitele a výcvikové nuance, které používá.

Zásady tvarování:

  1. Pokud zlepšujeme nějaké chování, vždy pracujeme jen a jen na něm, nepracujeme souběžně na žádném jiném prvku. Nechceme tedy kupříkladu současně dotyk na určitém místě i rychlost.
  2. Jestliže se reakce koně zhoršují, vrátíme se ve výcviku o krok zpět.
  3. Chování tvarujeme výhradně po malých krůčcích tak, aby kůň byl vždy úspěšný.
  4. Musíme udržovat „dostatečně silné spojení“ – nesmí dojít k vyhasnutí.

U bodu čtyři pozor. Někdy slyším, že kůň po chvíli mňaminy už moc nechce. Že když už je odměn dost, ztrácí o práci zájem. Takže – jde o docela běžný problém! Pokud kůň ztrácí zájem o odměny, může být zádrhel nejen v atraktivitě mňamin, ale i v tom, že jsme v rámci výcviku neodměňovali tak, jak jsme měli. Musíme – alespoň v úvodu – odměňovat skutečně po každém zaznění markeru. Jestliže chcete odměňovat „jen někdy“, můžete, ale až když je vše perfektní. Platí následující – míra odměňování by měla být úměrná stupni výcviku koně. Na začátku tedy musí marker zaznít vícekrát za minutu, než o pár týdnů později. V úvodu zkrátka a dobře musí být míra odměny skutečně vysoká!

Kůň potřebuje vědět, kolik úsilí bude muset vynaložit, aby získal odměnu. Proto ji také opravdu vždy musí získat. Jinak hrozí, že si začne tvořit pravidla hry sám – jinými slovy – bude si dělat, co chce. Když vy nehrajete podle pravidel, nebude podle nich hrát ani on! Jistý řád je potřeba i na dětském hřišti! Pořádek dělá přátele. :) Obejít model: Povel – marker – odměna nelze. Kůň by neměl dostat příležitost přemýšlet o tom, zda chce anebo nechce odměnu. Pokud je cvik správně posílený, kůň si odměnu bere, i když už ji třeba vlastně až tak moc nechce. Samozřejmě ale nesmíme krmit kýble. Jestliže koně přecpete tak, že sotva stojí na nohou, nedivte se, že namísto práce umdlívá! :) Vždy jen malé kousky, ne mrkev, ale kousínek mrkve. Takže platí – chování koně musí být propojeno s důsledkem! Pokud tomu tak není, budou se objevovat chyby! Tedy i chyby v ochotě přijímat odměny! Při proměnlivém harmonogramu posilování je odměna nepředvídatelná. Jestliže kůň neví, kdy přesně odměna přijde, může buď nabízet stále více a více různých druhů chování anebo ztratí zájem. Nic z toho nechceme, oboje je špatně.

Přechod k dalšímu cviku učíme následovně. K základnímu povelu (např. „dotkni se!“) připojíme povel nový (např. „a podej!“), kůň se předmětu dotkne, ale marker mlčí a ani odměna nepřichází. Proč? Protože chceme modifikovat – změnit – chování koně. Chceme, aby kůň nabídl nové chování – předmětu se nejen dotkl, ale zkusil ho i držet. Platí tedy následující model: starý + nový povel – ve chvíli, kdy se objeví žádoucí chování, následuje marker a přichází odměna. Opět je samozřejmě na místě dopomoc. Snažíme se koni pomoci „novou látku“ pochopit. Jakmile se chování koně změní a ukotví, můžeme touto metodou selektivně posílit jakýkoli další libovolný prvek jeho chování.

Finální podoba cviku „Podej!“

Kůň se na povel dotkne předmětu a uchopí ho.

                           

A rychle a relativně přesně ho podá. Hurá! :)

Shrnutí

Žádný stereotyp, žádný dril. Koně musíme nechat „dýchat“, nabídnout mu dostatek prostoru nejen k pochopení lekcí, ale i k tomu, aby mohl promyslet naše požadavky. Neopakujeme cvičení až do úmoru, neočekáváme zázraky. Bohatě stačí, pokud se lekci budeme věnovat každý den pouhých deset minut. Deset minut stačí, když trénujeme pravidelně. Obzvláště v úvodních lekcích je pravidelnost ve výcviku ale opravdu velmi důležitá. Jakmile kůň pochopí, oč je žádán, nemusí být na pravidelnost kladen až takový důraz. V úvodu ale řád a systém práce nepodceňujeme. 

Cvičitel musí mít a rozvíjet svůj „feeling“ – cit pro koně. Nikdy na plánu lekce striktně netrváme. Změna je život! :) Není přínosné sebe a koně „přepínat“. Pokud narazíte na problém, zkuste se vrátit o pár minut či i lekcí zpět a jakmile uspějete, výcvik ihned přerušte. Pochvalou můžete bez obav plýtvat! Jen nadšený kůň a nadšený cvičitel mohou odvádět skvělou práci. Skutečně tedy nikdy nepracujte dlouho, nevyžadujte příliš, nechtějte výsledky za každou cenu. S citem pro koně se většina z nás nerodí, musíme si tento cit vypěstovat, udržet a rozvíjet. Myslete tedy především na pohodlí svého koně, výcvikový efekt je druhořadý!

Vždy začínáme tím nejjednodušším – tedy cvikem „Dotkni se!“ a postupně naučené rozvíjíme a později i kombinujeme. Nebojte se kreativity a originality. Váš kůň může nejen donášet předměty, rozlišovat symboly, ale třeba i „malovat obrazy“. Pokud budete reakce a chování svého koně pozorně sledovat, jistě svůj cíl cesty najdete. Přesto ale – každý kůň má nadání pro něco jiného. Jeden bude vynikat v lekcích španělského klusu, jiný zazáří v roli abstraktního malíře. Pravidelným, trpělivým tréninkem lze naučit každého koně téměř cokoliv. Přesto ale může být rozumnější volba, než dlouhodobé neúspěšné přešlapování, snaha rozvinout takové chování, pro které má náš kůň skutečně talent. A talent obvykle nemá nikdo od A do Z na všechno. Respektujte tedy svého koně. Pokud se vám dlouhodobě nedaří, nechte to být. Cvičit bychom měli s radostí, to by měla být naše hlavní priorita. Jestliže právě na tento trik váš kůň zkrátka a dobře není, nechte to být. Možností, co v zimě dělat, máte i tak bezpočet! :)

Pokud cvik „Dotkni se“ modifikujeme, můžeme koně naučit i malovat…

Před tím…         

 

A potom…:)                      

Cviku „Dotkni se! Přines! Podej!“ není třeba se bát, není to těžké, jen si musíme pevně stát za nastíněným pracovním postupem. Pracovní postup nastavíme a následně se ho i držíme. Nikam nespěcháme. Tedy – žádná eklektičnost, žádné náhle změny, žádné rychlé kroky do neznáma, žádná těžko uchopitelná nadstavba, žádný tlak a stres. V jednoduchosti je totiž síla! Triky jako je „Dotkni se, přines, podej!“, ale i likvidace balónků – „Ballon Killer“, „Objetí“ či „Rolování koberců“, nemají samozřejmě takový gymnastický efekt jako klasické „cirkusové lekce“, jsou ale snadné a hravé a právě proto i vhodné skoro pro všechny.

Ohodnoť článek:

1 2 3 4 5

Čím více bodů, tím lepší hodnocení.

Článek hodnotilo 0 čtenářů. Celkový počet bodů: 0.

Linkuj na:

Sdílej článek na Linkuj.cz Sdílej článek na Jagg.cz Sdílej článek na De.licio.us Sdílej článek na Connotea.org Sdílej článek na Facebook.com