Téma narovnávání není ze stupnice výcviku to nejchytlavější, ale stojí za to o něm přemýšlet. Protože čím méně je kůň křivý, tím je ovladatelnější a prostupnější – pohybuje se v rytmu, zadní končetiny pracují lépe směrem k těžišti a kůň se nechá lépe shromáždit a vést v libovolném směru. A opět platí, že body na stupnici výcviku spolu úzce souvisí.
Křivého koně si můžete zjednodušeně představit jako banán: zakřivená strana je zkrácená, tedy méně pružná než druhá strana.
Co se děje s koněm křivým například doprava? Levá přední noha nese větší váhu a stejně tak levá zadní noha nese o něco větší zatížení. Pravá zadní noha se naopak snaží vyhnout zátěži a došlapuje bokem vedle těžiště těla. Zkosení můžete vnímat obzvláště dobře na zakřivených liniích.
Kůň křivý doprava
• je v obratech doprava přestavěný a příliš ohnutý a vyhýbá se vnějším pomůckám tím, že uhýbá přes levou plec.
• v obratech doleva zkracuje a vpadá na levou plec. Přitom nejde na vnější otěž.
Přesně naopak se chová kůň křivý doleva. Identifikovali jste křivost svého koně? Pak můžete začít pracovat na jeho narovnání.
Pro trenéra Michaela Putze je důležitá základní myšlenka považovat křivou stranu koně za tu obtížnější. Na této straně se kůň musí postupně stávat pružnějším ve svalech. Proto je důležité diagonální používání pomůcek, tedy souhra vnitřní holeně a vnější otěže: „Při ohýbání ve směru křivé, tedy tuhé strany koně, nejde o to, aby kůň povolil na vnitřní otěži. Důležité je, aby akceptoval vnitřní holeň a šel na vnější otěž,“ říká Putz.
Jak trénovat koně, aby byly obě strany jeho těla dobře vyvážené? Přečtěte si tipy našich odborníků!
CLAUDIA BUTRY je trenérka drezury a pohybového tréninku podle metody Eckarta Meynerse, působící v bavorském Kemptenu.
Drezurní trenérka je ve věci narovnání koně zastánkyní práce na dvou stopách, jako je dovnitř plec a předstupeň tohoto cviku, plec vpřed. Podle Butry je přitom důležité věnovat pozornost křivosti koně. „U koně křivého doprava nemá na začátku smysl trénovat dovnitř plec na pravou stranu,“ říká trenérka. Raději jezdí cvik častěji v krátkých intervalech na levou ruku, aby kůň mohl postupně pravou, zkrácenou stranu těla více protahovat.
Při pleci dovnitř je úhel mezi tělem koně a stěnou obvykle zhruba 30 stupňů. Claudia přidává svůj tip: „S koněm křivým napravo myslete při práci na levou ruku na trochu menší úhel od stěny, tedy neveďte přední končetiny koně příliš dovnitř. Zvláštní pozornost věnujte především dobrému sestavení a ohnutí.“
Pokud je naopak křivá strana uvnitř, bude mít kůň tendenci tlačit se vnější plecí ke stěně a příliš se ohýbat. Myslete na větší odstup od stěny, abyste se vyhnuli tomu, že se plec koně na stěnu doslova nalepí. Jezděte s menším ohnutím, protože kůň má už tak tendenci se na této straně přehnaně ohýbat.
Dovnitř plec: Vnitřní zadní a vnější přední noha došlapují ve stejné linii.
BIANCA RIESKAMP je chovatelka a jezdecká pedagožka, vyučuje klasické jezdecké umění a drezuru ve volnosti.
Trenérka Bianca Rieskamp si uvědomuje, že napřimovací lekce, jako dovnitř plec nebo plec vpřed, vyžadují od koně a zejména od jezdce hodně dovedností. Pro ni narovnání nezačíná hned těmito lekcemi. Dokonce i s mladým koněm nebo méně pokročilým jezdcem lze na narovnání pracovat – a to co nejrovnější jízdou v přímém směru.
Jezdec by si měl dopřát čas a uvědomit si, jak a kam se pohybují nohy koně. Došlapuje vnitřní zadní noha pod těžiště, nebo spíše bočně vedle těla? Často je snazší pohyb ucítit se zavřenýma očima. „Zda máte správný pocit, může potvrdit trenér, který současně sleduje pohyb ze země,“ radí Rieskamp. Pokud zadní noha skutečně došlapuje vedle těla, může ji jezdec v okamžiku, kdy kůň nohu zvedá ze země, podpořit pomůckou dopředu.
„Pobídka dopředu koni pomáhá došlapovat dále a postupně se narovnávat – ráda to přirovnávám k jízdnímu kolu, které se také méně kymácí ze strany na stranu, když jedete rychleji,“ říká Rieskamp.
Navíc se vyplácí opustit vyjeté koleje. „Ve vyšlapané stopě u stěny se kůň nemůže vyhnout ke straně, což je na jedné straně užitečné, na druhé straně to jezdci brání vybudovat si cit pro křivost. Méně se naučí rámovat koně sedem, aby byl vyvážený a narovnaný,“ vysvětluje Bianca.
Její rada zní: Opusťte vyjeté stopy a jezděte po liniích mimo stěnu. Pokud přitom koni ujíždí plec a/nebo záď, pak není napřímený – i když u stěny chodí rovně.
I v lehkém klusu lze dobře cítit křivost koně, vysedání a dosedání je často na křivé straně pocitově harmoničtější. „Na druhou ruku je kůň tužší v obratech a obloucích, což ztěžuje lehký klus.“ Často se stává, že kůň křivý napravo v lehkém klusu na levou ruku automaticky jezdce posadí na špatnou nohu a naopak. Bianca Rieskamp doporučuje v terénu v lehkém klusu pravidelně měnit nohy, aby nebyl kůň nerovnoměrně namáhán.
Se zavřenýma očima je snazší ucítit, kam kůň došlapuje. Při lehkém klusu v terénu byste měli dbát na to, abyste neklusali vždy jen na jednu nohu
RICHARD HINRICHS vyučuje klasické jezdecké umění a vede Institut klasického jezdectví v Hannoveru.
Trenér barokního ježdění Richard Hinrichs si všímá, že mnoho jezdců nesedí rovně. „Často sedí více nalevo a drží svou pravou, silnější ruku výš.“ Nechte někoho, aby se na vás podíval ze země, a soustřeďte se na svůj sed. Teprve poté by měla následovat práce na narovnání a ohýbání.
Richard Hinrichs jde cestou co nejmenšího odporu, zpočátku vyžaduje ohýbání na tuhou stranu pouze v kratších úsecích. „Tak u koně nevyvolám žádnou neochotu nebo napětí.“ To je pro Hinrichse důležité, aby se neztratila harmonie a uvolnění. „Prioritou je vždy to, aby kůň rád pracoval se mnou a pro mě.“
Jezdkyně sedí v sedle napravo a ohýbá kyčel doleva. Takové chyby sedu jsou běžné a ovlivňují i koně.
MICHAEL PUTZ je trenér a nositel německého Zlatého jezdeckého odznaku. Je spoluautorem mnoha odborných publikací o jízdě na koni a vozatajství.
Práci na narovnání rád spojuje s lekcí ustupování na holeň. Podle křivosti koně doporučuje jezdit lekci s menším či větším ohýbáním.
Zkuste to podle Michaela Putze. Po příjezdu z levé ruky odbočte v A nebo C na středovou linii. Koně lehce seberte tak, že pobízíte holeněmi na lehce zkrácenou otěž. Z přímého směru na středové linii začne levá holeň pobízet dopředu a do strany, zůstává ale u podbřišníku. Měli byste mít představu, že koně jezdíte směrem vpřed a dopředu.
„Zůstaňte sedět uprostřed a dívejte se tam, kam jedete. Nenaklánějte horní část těla doleva,“ přidává Putz svůj tip. Musí zůstat zachována plynulost a ochota pohybu. „Pohyb do strany budujte postupně,“ radí trenér. „Držte v hlavě myšlenku, že byste chtěli kroky prodloužit.“
V této lekci nezapomeňte věnovat pozornost křivosti koně. Pokud sedíte na koni tuhém doprava, vaše levá, do strany pobízející holeň, nyní postupně vyžaduje mírné ohnutí. Pokud chcete koni ohýbání usnadnit, dopřejte mu krok za krokem mírně delší rámec tím, že prodlužujete otěže centimetr po centimetru. Protahováním spolu s ohýbáním se svaly na vnější straně stávají pružnějšími.
Můžete přitom vést levou otěž s citem o něco výše a zjemnit působení ruky. „Tímto způsobem bude koni příjemnější vaše pravá, níž položená ruka, a on na své horší straně získá jistotu k tomu, aby šel na otěž,“ vysvětluje Putz.
Kromě toho se ujistěte, že kůň jde plecí vpřed a že se netlačí zadními končetinami ven, aby unikl mírnému ohýbání.
Kůň tuhý doleva bude mít tendenci se ohýbat doleva příliš a utíkat přes pravou plec. Proto nezapomínejte vyžadovat pouze sestavení, nikoli ohýbání. Nechte pravou, udržovací holeň spíše vpředu u podbřišníku, abyste zamezili vypadnutí plece.
