Fotograf Marcel Runštuk: O koních jsem původně věděl jen to, že existují. Největším zážitkem bylo krupobití při závodech v jihočeské Borové

Jak jste se dostal k fotografování?

S fotografováním jsem začal už na učňáku. Pak ale přišla vojna a po ní rodina a musel jsem focení na nějaký čas opustit. Vrátil jsem se k němu, když přes Českou republiku před lety projížděl konvoj americké armády. Ten jsem nafotil a zase mě to chytlo. Pak jsem se sám sebe ptal, proč jsem s tím vlastně přestal. O koních jsem ale tehdy věděl jen to, že existují.

A jak vznikl nápad fotografovat na jezdeckých závodech?

Můj kolega z práce David Košťál z Černožic, který jezdil parkurové závody, mě jednou poprosil, jestli bych ho nejel na závody nafotit. Tak jsem mu vyhověl. Pak jsem jel ještě jednou a ještě jednou a začal jsem fotit závody pravidelně. Tam jsem se skamarádil s některými jezdkyněmi a začal jsem za nimi jezdit i do stájí. Jednou holky jely samy, beze mě, a právě na závody ve všestrannosti. Když se vrátily, tak mi ukázaly fotky a já jsem si řekl, že příště musím jet s nimi. Tak mě vzaly asi před šesti nebo osmi lety do Pardubic. To jsem tam byl jen na krosy, ale chytlo mě to. Na příští závody, myslím, že to bylo ve Vrchovanech, jsem si s sebou už vzal stan a zůstal od začátku až do konce. Od té doby jezdím stále.

Celý článek přináší JcTEĎ.cz: Fotograf Marcel Runštuk: O koních jsem původně věděl jen to, že existují. Největším zážitkem bylo krupobití při závodech v jihočeské Borové