Kůň vylučuje nestrávené pevné zbytky potravy defekací – kálením, tekutý odpad odchází mikcí – močením, plyny tzv. krepitací. Nás zajímají první dvě složky odpadního hospodaření koně, protože přesně z těch se skládá tzv. chlévská mrva. Tedy to, co vyvezeme ze stáje na hnojiště.

Trus je vylučován zhruba po 2–3 hodinách. Za 24 hodin lze počítat s produkcí (podle druhu stravy) v rozmezí 30–60 % hmotnosti z přijaté potravy. Ještě doplním, že průměrná doba průchodu potravy trávicím traktem koně byla (při podání zabarveného krmiva za účelem snadného sledování) vyhodnocena na 24 až 48 hodin, jiná sledování uvádí při zkrmování mladé zelené píce (ta totiž putuje trávicí soustavou nejrychleji) první odpad již za 12 hodin po podání.

Z toho všeho je jistě dobře patrné, že vášniví sběrači a kompostovači koňských koblih si přijdou skutečně na své! Zákon praví, že tuhé organické hnojivo kompost a tuhá statková hnojiva mohou být uložena na zemědělské půdě před jejich použitím nejdéle 24 měsíců. Nezapomínejme na to! Možná některé napadá otázka, proč vlastně vůbec koňské koblížky z pastvin a výběhů sbírat, složitě kompostovat a potom znovu rozvážet jako hnojivo, když by stačilo nadílku v trávě jednoduše vždy jednou za čas roztahat bránami – a hotovo, nahnojeno! Nebo ne?

Koňský trus je nutné nechat projít vysokými teplotami, které při procesu kompostování vznikají (vznikají i na dobře vedeném hnojišti – vysoká teplota není výsadou jen a pouze kompostu). Jedině touto cestou se s velkou jistotou zbavíme vajíček parazitů. Prostým rozbránováním čerstvého trusu si bohužel kontaminujeme komplet celé pastevní plochy, což si určitě nikdo nepřeje. Pouze a jedině opravdu vysoké letní teploty (nad 30 °C, některé publikace uvádí až nad 35 °C), trvající více dní po sobě, zaručí, že larvy parazitů v trusu budou vlivem nadstandardně vysokých teplot a působením slunečního svitu zlikvidovány. Opakuji – pouze hodně vysoké teploty dokážou zahubit většinu parazitů. (Mrazy nefungují – koňští parazité je bez problémů přežívají.)

Co tedy s koňským trusem po většinu roku, pokud nechceme riskovat a při teplotách pod 30 °C (tedy velkou většinu roku) nebránujeme? Odpověď by mohla znít uchu zahrádkáře dost dobře: sbírejte a KOMPOSTUJTE!

Co to vlastně kompost je?

Kompost je naprosto nejpřirozenější medicínou k vylepšení půdních vlastností! Jde o proces rozpadu biologického materiálu působením půdních organismů. Výrazně zvyšuje úrodnost zeminy, podporuje činnost půdních bakterií a provzdušnění půd. Při kompostování se postupně snižuje objem kompostované hmoty. Procesy kompostace musí probíhat aerobně – tedy za přítomnosti vzduchu. Tím se kompost liší od hnojiště, kde není kladen důraz na kypré vrstvení materiálů za účelem udržení vzduchu v hromadě (naopak hnojiště se často sešlapává, poněvadž při skladování hnoje je důležité vytěsnit co nejvíce vzduchu).

Čím pestřejší směs kompostovaných surovin, tím kvalitnější výsledná masa – tedy kompost. Kompost obsahuje především cenný humus, jehož úkolem v půdě je vyrovnávat pH, zadržovat vodu, poutat živiny a bránit tak jejich vyplavování, ale zároveň je zpřístupnit rostlinám. Humus dokáže i zachycovat zdraví škodlivé látky z půdy, zvyšuje kyprost a soudržnost zeminy a navíc optimalizuje mikrobiální profil půd. Hnojný kompost potřebuje teplo, vlhko a vzduch. Ale jelikož jen tak pohozená hromada odpadu v rohu zahrady nám kvalitní kompost nevytvoří, platí pro jeho založení pár pravidel.

Pojďme se na ně mrknout, nejsou nijak složitá:

• Hnojný kompost by měl být, k zajištění optimálních tepelných a rozkladných procesů, vždy více než metr široký. Optimum je někde mezi 1,5–2 metry. Na výšku počítejte minimálně s 1 m, ale když půjdete výš, bude jen dobře. Délka se řídí množstvím organické hmoty, kterou potřebujeme zpracovat – na tu žádná omezení neplatí.
• Zásadně zakládejte kompost na holé zemi, určitě nepodkládejte ani fóliemi, ani betonovými panely! Je nutné zajistit hmotě kontakt s půdními organismy a jejich snadné pronikání do kompostované hromady.
• Několikrát za sezónu hnojný kompost překopejte a proházejte – prostě párkrát napněte svaly a smíchejte jednotlivé vrstvy. Skvělá posilovna – a zdarma! :-)

Co do „koňského“ hnojného kompostu patří?

Samozřejmě v prvé řadě sesbíraný trus koní! :-) Obecně je uváděno, že kompostovat se dá vše, co podléhá biologickým rozkladným procesům. Tedy veškeré rostlinné i živočišné odpady z kuchyně, domácnosti, zahrady a ze zemědělství.

Vhodné materiály, které do kompostu DÁVÁME:

• odpady ze zahrad a polí: - celé rostliny a plody - shnilé ovoce a zelenina - tráva - větve stromů a keřů - shrabané listí - zbytky po sklizni zeleniny - všechny druhy slámy - piliny a hobliny - popel z chemicky neošetřeného dřeva - květiny
• odpady z kuchyně: - slupky ovoce a zeleniny - kávová sedlina a zbytky čajových směsí - skořápky - zbytky vařených jídel
• odpady z chovu zvířat: - rohovina po úpravách kopyt a paznehtů - srst - vlna - exkrementy - chlévská mrva - kejda - podestýlka + kaly z čistíren odpadních vod

Nevhodné materiály, které do kompostu NEPATŘÍ:

• textilie - sklo - umělé hmoty (s výjimkou tzv. kompostovatelných plastů) - popel z uhlí a z briket - dřevo ošetřené lakem - sáčky z vysavačů - chemikálie - léky - oleje ve větším množství - mléčné výrobky

Každý kompostovací maniak si časem orientační seznam použitelných a nepoužitelných materiálů sám roztřídí a přizpůsobí na základě osobní zkušenosti. Například mnoho kompostářů razí heslo „slupky citrusového ovoce nepatří na kompost!“ – vzhledem k jejich ošetření postřiky. Já je tam přitom dávám – uklidnil mne totiž výzkum, který závěrem potvrdil bezproblémovou rozložitelnost potenciálně nebezpečných látek při kompostaci. Po 6 týdnech již organické fungicidy ze slupek nebyly v kompostované hmotě prokazatelné.

Někdo zase ve velkém kompostuje slupky z ovoce a brambor, zbytky po lisování ovoce a zeleniny – tady jsem já zase pro změnu opatrnější. Náchylnost k plesnivění je u těchto materiálů obrovská, takže s jejich přídavkem do kompostu bývám docela „šetřílek“, vždy ovoce a jeho zbytky používám jen ve velmi tenké vrstvě – říká se „nedávat více, než jaká je běžná spotřeba v domácnosti“. Příklad: plný vozík zbytků z moštování jablek bych do kompostu „rodinných“ rozměrů určitě naráz nepřidala.

Pozor na posečenou trávu! Také čerstvě posečená tráva (ale i zbytky jídel, s těmi také opatrně!) může být problém – vysoký obsah vody a jemná struktura ji předurčují k náchylnosti ke hnilobným procesům, proto špatně kompostuje. Doporučuje se pečlivě míchat s hrubým materiálem (piliny, rozdrcené nebo posekané dřevo, sláma), aby se hnilobě a při ní vznikajícímu zápachu předešlo. Dobře vedený kompost totiž NESMRDÍ.

Při zakládání kompostu je nutné vyvážit poměry – prokládat a mísit tzv. „zelené s hnědým“. Tedy materiály dusíkaté s uhlíkatými. Jak je rozlišit? Jednoduše: vše měkké, čerstvé a šťavnaté, jemné (tráva, zbytky ovoce a zeleniny, kobyláky) je materiál dusíkatý. Vše dřevnaté, suché, staré (sláma, seno, dřevní štěpka, zaschlé tuhé stvoly rostlin,...) je materiál uhlíkatý.

Dále pamatujte, že rozdrcení, pokrájení či posekání materiálu usnadňuje tlení. Kompost se musí několikrát během roku „přehodit“ – tedy zajistit, aby se okrajové části dostaly doprostřed a byly tudíž také vystaveny dostatečným tepelným procesům. Druhým řešením je použít pouze vnitřek hotového kompostu, kdežto okraje si nechat na založení kompostu nového – přijdou na dno.

Rozkladné procesy v kompostu probíhají postupně. Je při nich produkováno teplo dosahující postupně 50–70 °C, tzv. horká kompostace, při které dochází k rozkladu organických látek. Významný je v tomto procesu i příspěvek vytvářejících se hub – jejich vlákna zachycují čpavek, brání mu unikat do ovzduší a zároveň tím kompost obohacují o potřebný dusík. Jakmile kompost vychládá, začínají ho pomalu osídlovat chvostoskoci, hlístice, žížaly, stonožky a celá škála dalších živočichů, živících se půdními bakteriemi a přispívajících k dalšímu a dalšímu rozkladu organických látek. Ještě jednou zopakuji: dobře založený kompost NEZAPÁCHÁ.

A jak nám tedy do obecného kompostování zapadá konkrétně koňský hnůj? Ze stájí, výběhů a pastvin vyvážíme přísně vzato mrvu, teprve na hnojišti se nám díky fermentačním procesům mění v hnůj. Díky vysokému obsahu dusíku je cenným hnojivem. Řadí se mezi tzv. hnojiva výhřevná, proto ho používáme k prohnojení těžkých a „studených“ půd, skvělý je do pařenišť, která výborně „vytápí“, také pod žampiony. Je vhodný k náročným rostlinám, ale nedoporučuje se přidávat přímo na záhony – ideální je, projde-li právě kompostací.

POZOR – do hnoje nikdy nepřidáváme vápno! Navázalo by na sebe dusík a znemožnilo tak jeho zužitkování → což si rozhodně nepřejeme.

Jak tedy při kompostování koňské mrvy postupovat?

Já osobně vždy začínám větvemi ze sadu (jakožto drenážní a provzdušňovací vrstvou), které svým průměrem nestojí za to brát ke kotli na ztopení – šetřím si je za tímto účelem celý rok. Na ně přijde vrstva slámy – z hlediska kompostace je jedno, zda půjde o slámu čistou, či použitou pod koňmi. Tyto dvě vrstvy zavozím ostříhanou podzimní zahrádkou – tedy zbytky seschlých květin, ostříhaných keřů (nikoli jedovatých), chrástu ze zeleniny. Tyto hrubé suché materiály zajistí provzdušnění dna kompostu a zároveň plní funkci odsávání případné přebytečné vlhkosti. A potom již postupně zavážím kobyláky.

Slamnaté části hnoje používám na postupné prokládání vrstev, snažím se celoročně do „hnojokompostu“ přidávat pestré vrstvy materiálů – ráda do něj poklidím i nekvalitní seno, větve menšího průměru (ideální je, když jim pomůže štěpkovač), shrabané listí ze zahrady, kůru po přípravě dřeva na zimní topení a samozřejmě veškeré povolené zbytky z kuchyně. Nepohrdnu ani zeminou z přesazování pokojových květin (těch mám opravdu hodně), samozřejmě i při celoročním sběru kobyláků po výbězích a v pastvinách se do kompostu chtěj nechtěj zemina průběžně dostává – a je to, z hlediska zdárné kompostace, jen dobře! Nebojte se, zase ji pastvinám vrátíte zpět – ve výsledném hnojivu, které na podzim plochám s radostí dopřejete. A jelikož máme doma velké množství ovocných stromů, celou sezónu přidávám i opadané nezralé, později zralé a poškozené, a nakonec také přezrálé ovoce (s citem, jak jsem již zmiňovala, nikdy ne v silné vrstvě).

Ještě nesmím zapomenout zmínit, že výbornou a cennou mezivrstvou jsou v hnojném kompostu kopřivy (celkově je přínosné prokládat hromadu hrubšími stébelnatými rostlinami). Kopřiva je doslova „nadupaná“ dusíkem, stopovými prvky a minerály. A kdykoli potkám v okolí žížalku – šup! :-) – a mám ji s láskou uloženou ve slamnaté vrstvě hnojokompostu – ona už se odtamtud přemístí kamkoli do útrob „hnojiště“.

Po založení kompostu literatura doporučuje sledovat vlhkost (suchý kompost prolévat, v mokrých obdobích naopak chránit před přemokřením) – mnoho vody způsobuje zápach, nedostatek brzdí rozkladné procesy. U nás prší málo, takže nadměrnou vodou v kompostu netrpím – zato je občas hodně suchý. To už si ale každý musí ohlídat podle stanoviště a klima sám. Někdo urychluje zrání kompostu častým přehazováním, přičemž cílem je mít hotový kompost již za tři až šest měsíců. Jiní nechávají (a to je i můj případ) hnojokompostoviště v poklidu pracovat na přeměně hnoje ve zlato celý rok. :-) Déle se ale nedoporučuje, u staršího kompostu dochází k jeho mineralizaci – organické látky se mění na anorganické, což je u kompostu nežádoucí.

Závěrem bych ráda zdůraznila, že základem úrodnosti půdy by mělo být vždy hnojení organickými hnojivy (nejlépe na podzim). Tedy hnojem a kompostem. Hnojení pouze průmyslovými hnojivy vytváří tzv. hladovou půdu, která jen mizerně drží vláhu a stejně tak bídně živiny. My, koňáci, máme přístup k cenné komoditě, kterou koňský trus bezesporu je. Měli bychom si koňských koblížků považovat a naučit se s nimi efektivně zacházet. Udržíme tak naše pastviny, pole a zahrady v kondici, jakou nikdy pouze na umělém hnojení mít nebudou. Použití průmyslových hnojiv na jaře doplňuje půdě minerální látky, ale bez organického hnojení na podzim je jejich účinek jen omezený. Při kombinovaném hnojení využíváme benefity obou možností a děláme pro svoji půdu maximum. Nezbavujme se hnoje – buďme rádi, že ho máme! Vždyť naši předci se bez pořádného hnojiště neobešli, hnůj byl základem každého hospodářství. Díky němu byla půda výživná a bohatá, kyprá a humózní, uměla skvěle podržet vláhu. Kam se na hnůj hrabou umělá hnojiva!

Závěrem legislativa kompostování

Občané nesmí své sousedy obtěžovat a omezovat. Toto upravuje §127 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, kde se říká, že vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného, nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek.

Při kompostování nesmí dojít k ohrožení životního prostředí, při předcházení vzniku bioodpadů lze kompostovat libovolný organický materiál, který není vedlejším živočišným produktem a není odpadem. Je třeba dbát na to, aby do životního prostředí neunikly látky, které by mohly ohrozit kvalitu povrchových nebo spodních vod, dále se musí dbát na vhodné umístění, případně druh kompostéru v záplavových územích. Toto upravuje zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon. Zejména se jedná o § 23a, kde jsou stanoveny cíle ochrany vod jako složky životního prostředí. Zvlášť nebezpečný materiál a nebezpečný materiál je uveden v příloze č. 1 k zákonu o vodách.

Dále se jedná o § 67 Omezení v záplavových územích, kde v odstavci (2) se uvádí, že v aktivní zóně je zakázáno: b) skladovat odplavitelný materiál, látky a předměty, c) zřizovat oplocení, živé ploty a jiné podobné překážky. Kompostování v záplavovém území je proto nutné věnovat zvýšenou pozornost. Pro umístění kompostéru je třeba vybírat prostor, který je mimo aktivní zónu. Pokud to místní podmínky dovolí či nedojde ke změně v odtokových poměrech a kompostér nebude představovat překážku, lze sem umístit kompostér, který bude pevně ukotven do země, aby nebyl odplavitelný a bránil rovněž odplavení kompostovaného materiálu.

Majetkoprávní vztahy k pozemku, kde se kompostuje, musejí být vyřešeny. V případě, že občan nebo organizace se chystá kompostovat nebo postavit kompostér na jiném než vlastním pozemku, je třeba zajistit souhlas majitele.

Kompost ve smyslu zákona o hnojivech je považován za hnojivo se všemi právními důsledky, a to i tehdy, když jeho majoritní složkou je statkové hnojivo. Výroba kompostu se zákonem o hnojivech řídí v případě, kdy je kompost vyráběn a uváděn na trh. To znamená, že se v plné míře vztahuje na výrobu a distribuci průmyslového kompostu a v některých případech i faremních a komunitních kompostů, pokud jsou uváděny na trh. V případě výroby „hobby“ kompostů je třeba dodržovat obecně závazné složkové zákony o ochraně ovzduší, vody a půdy.