Divocí a zlí

2. 5. 2019 Eva Holubcová Autor fotek: © pixabay.com, 1843 Magazine, imdb.com, mashable, blog animalrescuesite

Počet fotografií: 10

Nový film Mustang producenta Roberta Redforda, který přišel do kin, upoutá pozornost na americký fenomén divokých koní, kteří jsou národním symbolem a známí také jako mustangové (zatímco v Austrálii jsou divocí koně nazýváni brumbyové). Film se odehrává v prostředí věznice, kde jsou mustangové ochočováni a obsedáni vězni, kteří v rámci rehabilitačního programu získávají nové know-how, které mohou později využít, až se dostanou ven z vězení.

Obecně k mustangům a oslíkům v USA

Koně v Americe existovali již před 55 milióny lety, ale později vyhynuli. Proč se tomu tak stalo, se neví jistě, každopádně se v Americe objevili znovu až roku 1493 s dobyvateli. Od té doby jsou nedílnou součástí americké historie.

V současné době divocí koně a oslíci spadají pod Úřad pro správu půdy (The Bureau of Land Management, dále již jen jako Úřad), kterému byla tato pravomoc dána zákonem „Wild Free-Roaming Horses and Burros Act“, který podepsal roku 1971 prezident Nixon. Zákon přišel po dlouhém boji aktivistů za práva divokých koní a oslů, v čele aktivistů byla Velma B. Johnston, později známá jako „Wild Horse Annie“. Aktivistům vadil způsob, jakým byli divocí koně odchytáváni, následně zpeněžováni nebo naopak rovnou likvidováni (včetně otrav vody) a chtěli, aby spadali pod ochranu státu a aby problém řešil stát.

Mustangům se dařilo totiž tak dobře, že jejich vysoké počty způsobovaly v řadě států dosti velké problémy, zejména místním rančerům. Týká se to hlavně západních států jako Arizona, Colorado, Idaho, Jižní Dakota, Kalifornie, Montana, Nevada, New Mexico, Oregon (okres Washington), Severní Dakota, Utah a Wyoming. Úřad pro správu půdy tedy od roku 1971 zajišťoval i jejich regulaci ve volné přírodě, ať už formou odchytu a následného zkrocení nebo rovnou prodej; koně si samozřejmě mohou koupit tzv. „killer buyers“, kteří je rovnou převezou na jatka (po zákazu jatek přímo v USA roku 2007 to ovšem znamená strastiplnou dlouhou pouť do Mexika nebo Kanady, každoročně takto v USA vycestuje na jatka přes sto tisíc koní všech plemen).

Nově se aktivisté snaží o zákon, který by zakázal vývoz živých koní za těmito účely, což ale samozřejmě není konstruktivní řešení situace, ale to není předmětem článku. Nutno říci, že samotná možnost prodeje koní a oslíků lidem, kteří by je poslali na jatka, je zakázána přímo Kongresem, ale v praxi se osudy koní prodaných či adoptovaných samozřejmě nedají uhlídat a dohledat.

Každý rok je na „správu mustangů“ vynakládáno více než 50 miliónů dolarů (ale např. za loňský rok to bylo fiskálně 81,226 miliónů $). V poslední době se však problémy s nadpočetnou populací natolik zhoršily a zároveň se také zvýšilo množství neprodaných nebo neadoptovaných zvířat v rámci programu, že bylo nutné přistoupit k dalším pobídkám a uvolnit dřívější pravidla.

Úřad může totiž nově od května roku 2018 prodat koně, který je starší deseti let a nebo byl třikrát nabídnut marně k adopci. Nově se sice v daný čas jednomu kupci může prodat maximálně 25 koní (dříve bylo možné jenom 4), ale kolikrát si je může koupit, to už omezeno není. Samozřejmě je to vnímáno ze strany aktivistů kontroverzně. (další informace k tématu ZDE a ZDE)

Samotná adopce je možná za nějaké poplatky. Za 25 $ si můžete koupit nedotčené zvíře, pokud je už obsednuté nebo dále připravované, tak pak minimální cena je 125 $. Také byl od března loňského roku spuštěn „Adoption Incentive Program“, který vám naopak zaplatí za to, že jste si vzali neobsednuté, nedotčené zvíře. Prvních 500 $ přijde do 60 dní od adopce a dalších 500 $ je možných, pokud se zvířetem začnete pracovat.

Úřad má na seznamu priorit také regulovat vysoké počty koní přímo v přírodě, ale jak vidno, příliš se mu to nedaří. Loni se v USA pohybovalo volně na 81 951 koní, údajně 3x více, než je akceptovatelný počet. I jeho další aktivity i způsob spravování samotného území je terčem velké kritiky. (ještě k tématu)

Obecně téma mustangů v Americe je velmi často kontroverzní a emotivní. Ale k tomu pozitivnímu, existuje mnoho organizací, které si za svůj cíl vetkly šířit osvětu a pozitiva mustangů. To obnáší také organizaci akcí, na kterých jsou předváděni zkrocení koně. Např. na akci Extreme Mustang Makeover, která letos proběhne podvanácté, můžete vidět dvojice, které společně spolu zvládly v průběhu 100 dní základní doteky, ohlávku, manipulaci, obsednutí a naučení nějakých základů až k vykonávání úžasných věcí. Více můžete zkouknout na těchto webovkách a mnoho videí je i na YouTube, jako např. tohle. O této akci jsme publikovali zde V sedle: Mustang Makeover.

Koně a vězni neboli „divocí a zlí“

The Wild Horse Inmate Program (WHIP) je aktivita Úřadu, která je prospěšná oběma stranám. Je prokázáno, že vězni, kteří tímto prošli, mají podstatně nižší míru recidivy.

Na koně, se kterými jsou po nějakou dobu (po uplynutí 120 dní jsou dáni k adopci) v intenzivním kontaktu, se samozřejmě navážou a velmi těžce se loučí. Ale bonusem je, že někteří vězni vlastně nikdy neprošli celým procesem, kterým je počátek úkolu, jeho průběh a konec (v tomto případě je to zde adopce/prodej koně) a nyní si ten pocit „dokončení úkolu“ konečně zažili. Také mnozí z nich nezažili tu tíhu zodpovědnosti za něco živého. To celé samozřejmě probíhá pod vedením zkušených koňařů a vězni pak mohou po vyjití z vězení najít práci u koní. Dlužno dodat, že samozřejmě ne všichni vybraní vězni zvládnou projít programem. Nenaučí se být trpěliví nebo to zkrátka není pro ně. Ale ti, kteří byli úspěšní, jsou nadšení, protože vidí den za dnem hmatatelné výsledky a pokrok v důvěře... A jak říká jeden z trenérů, West, je lepší, když vězeň žádné předcházející zkušenosti s koňmi nemá. Nemá totiž špatné návyky.

A jak uvedl Tim Hayes, autor knihy Riding home – The Power of Horses to Heal: „Vězni se pokoušeli ochočit koně, ale ve skutečnosti to byli koně, kteří si je ochočili.“

Pouze v coloradském Canon City programem WHIP od roku 1986 prošlo přes tři tisíce vězňů a přes pět tisíc koní! Ale nejznámější asi je arizonský program ve věznici Florence, kde jsou koně připravováni pro budoucí výkon povolání jako koně pro pohraniční stráž. Koně jsou totiž na hranicích stále nejlepším dopravním prostředkem. Jsou tiší, flexibilnější v terénu než jakýkoliv motorizovaný prostředek. Pohraniční stráž je tedy kupuje obsednuté a připravené k výkonu povolání z vězeňských stájí. Takové zvíře vycvičené v rámci programu WHIP stojí 1025 $.

Dlužno dodat, že Američané mají programů, kde se vězni starají o koně, více a různých typů, jako např. v Indianě, kde se starají o vyřazené dostihové koně a každý vězeň je spárován s jedním nebo více koňmi a v programu projde 500 až 1000 hodinami (ruku na srdce čtenáři, kolik času reálně strávíte my s koňmi?).

Zajímavé odkazy k dalšímu čtení:

Videa a reportáže můžete zhlédnout na následujících odkazech:

Je to skutečně zajímavý svět.

A ten nám ukáže film Mustang, (trailer) který byl točen v prostorách státní nevadské věznice v Carson City, přišel do vybraných kin v březnu 2019 a více si o něm můžete zjistit zde, v zásadě však vypráví příběh trestance, který dostane druhou šanci v rehabilitačním programu. Producent Robert Redford je již spojen s jiným koňským filmem „Zaříkávač koní“ z roku 1998 a toto je nový počin. S ohledem na atraktivní prostředí a téma si myslím, že se na to určitě podíváme všichni :)