1/ tušírku, 2/ trenéra

Za prve zjistit, jestli je zdravotne v poradne a neni "liny" pro to, ze ho neco boli. Potom bych ho zacla pomalu trenovat, mate ho mesic, vite co se s nim do te doby delo ? je nasvaleny ? Co mam zkusenosti tak kone ze skolniho oddilu byvali otupeli, okopany ... pokud zjistite ze je v poradku a je fakt "jen liny" - neposloucha na pobidky, tak pokad mam jistotu ze chape co po nem tou pobidkou chci, tak kdyz mi na ni neposlechne tak dostane v miste pobidky upozorneni bicem .. kazdopadne by to chtelo nekoho zkuseneho na miste, kdo se na vas a ponika mrkne a poradi.

Prohlídnutý on je, to jsme si zajstili u známého veterináře ještě před koupí. Před týdnem ho byl ještě zkontrolovat. Nic.Nasvalený je...starali se o něj dobře...ta otupělost tam trošku bude...holt oddílák, ale myslím, že pobídkám rozumí...jenom se mu moc nechce...kamoška včera řekla, že už mu to louání nebude tolerovat a vzala si na něj bičík a vyazily jsem na louku...Pobídka...nic, zesílená...nic...tak dostal pobídku a šlehanec, poskočil a při další ráně bičíkem se konečně rozešel...a tkhl to fungovalo celé odpoledne...tak nevím...kamoška mu yprášila hřbetjak se říká a šlapal normálně....celkem, ale...nevím no...

Takze ten typickej lenoch :o) Jak jsem psala, zkuste to s tim bicikem v miste pobidky, nekolika znamym tohle dost dobre fungovalo, jemu to za chvili doslo, ze kdyz nepujde na pobidku tak dostane bicem. Ja mam taky takovyho trochu potvurka, a nevim proc kdyz ho pochvalim tak si to automaticky spoji s tim ze zastavi a zacne zrat, i kdyz sem ho to nikdy neucila ani mu to nepovolila :oD

Ted jsem v jinym tematu cetla tohle - to je to co jsem mela na mysli :Publikováno dne: 3.7.2007 11:28:15 | Autor: mismonpři nedostatečné reakci na normální pobídku, (tedy takovou, na kterou chceš, aby kůň fungoval, ne na takovou, kterou ze sebe dostaneš vypětím všech sil) musí následovat okamžitý rychlý impuls, který se stupňuje, dokud si kůň reakci nerozmyslí. Tedy pokud pobídnu, čekám reakci a ona nepřijde, přijde pobídka třeba tušírkou za holeň, která upomíná koně, že nezareagoval, obdobně se dají použít šporny, ne za trest, ale jako krátkodobé zintenzivnění pobídky

ahoj, řešila jsem před lety to samé, taky sem toho svýho prďolu jezdila pod bičíkem a i když to byl hřebčák nenastartovalo ho ani to, že nám ujíždějí ostatní koně, prostě je nechal zmizet za horizont a bylo mu to fuk. a potom sem se šla podívat na seminář základní práce ze země, koupila provazovou ohlávku a vlezla do kruhovky...bez bičíku, téměř bez holení jezdíme teď na ohlávce - pořád hřebec ale vnímavej, citlivej, prostě bomba.

U nás bičík docela funguje...ze začátku stačí jen nějaká ta šleha a jde to, ale v průběhu jízdy se začíná koník stavět na odpor.Bičík se mu nelíbí a zatvrdí se nechce reagovat ani na opakovaný bičík. Nakonec ho rozejdu, ale párkrát se mi stalo, že začal vyhazovat...Kamarádka mu za to vždycky nařeže dokud se neuklidní a nejde tak jak chce ona, ale já si nejsem jistá jestli chci zrovna tohle...nechce se mi ho pořát bít i když bez toho neposlouchá...zkusím to takhle...uvažovala jsem i ostruhách...

Proti ostruze se může taky začít vztekat, navíc u ostruhy je riziko že s ní dostane i když nebudeš chtít, nemá každý předpisový sed.Jezdím taky poničku, občas je proti mě dlaždič hadr a matky zakrývají děckám ušiska ale naštěstí tak po půlce vyjížďky začne zase reagovat normálně. Poníci jsou hodně sví a trvá dlouho je přesvědčit, ale nakonec to jde a vyplatí se to. Pokračovala bych v načaté cestě, ale zas ho zbytečně neřezala navíc. Při vztekání to rozhodně není dobré, to spíš pomáhá machrovský výsměch a ledový klid.Jaký máte bičík? Dočasně bych doporučila drezurní.Chodíte s ním i jízdárničit, nebo jenom ven?

Kristovirány!! Šporny ne!! Tim nic nevyřešíte... Pracujte s ním ze země!! Aby koník pracovat CHTĚL a ne MUSEL

zkus si vzít dlouhý drezurní bič.....to pomáhá......ale k tomu holeně....aby si to koník osvojil.hlavně ne v jednom kuse řezat a nepobízet..!!

Ahoj,tak nejdřív odpovím na dotaz ohledně bičíku. Používám koženou tušírku délky 80 cm. Přijde mi odolnější na opotřebování, když koníka jezdím pod bičíkem.Po dlouhém snažení a prakticky nulovém výsledku při práci ze země jsme na plno přešli i s kamarádkoun na ježdění pod bičíkem.Koník začíná pomaličku chápat, že musí nebo to štípne. Takže reakce na holeň se pomalu zlepšily. Přesto je mi na každé vyjíždce bičík platným pomocníkem.K zesílení holeně ho používám tak 10x-20x za vyjížďku.

Když zareaguje na holeň/bičík nezapomeň povolit otěž, aby při zrychlení nenarazil na udidlo - to by bylo nefér.Myslím, že někde bude chyba (v důslednosti, férovosti), za tu dobu už bys bičík měla používat je ve vyjímečných případech, ne 10-20x za vyjížďku.

Ač nezkušeno-souhlasím- a pak ofšem ta otázka opotřebení koníka/když bičíku je vyřešena/.Alar, jsem nekoňák, doriska umí mnohem víc-ale zkuste kouknout na seriál článků "Škola lehkosti", které sem předává jaja-třeba Vám to pomůže-tedy upřímně, hlavně tomu koni.

je to taky o respektu, poník si nedovolí neposlechnout, když má dost respektu...jezdim línějšího huculka a hodně mi pomohlo couvání ze země nebo odhánění - když koně donutim, aby ode mě zdrhnul v ohradě, tak dávám najevo, že jsem pánem a kůň zároveň uznává, že to tak je a pak si v sedle nedovolí neposlechnout. je to potřeba dost trénovat, vždycky před jízdou si ze země zacouvat, prostě procvičit respekt a samozřejmě v sedle nepovolovat kraviny - neposlechne, zvýšim hlas a pořádně pobídnu, neposlechne, ještě přitvrdim, popř. plesknu otěžema....

Ahojky, já jsem dřív jezdila (občas ještě jezdím) podobného poníka, šilenej lenoch a oddílovej ponclik... ze začátku se se mnou loudal jako s každym, ale časem sme si to mezi sebou vyjasnily. Když nešel, tak sem ho ho přikopla, dostal bicikem a pak hezky slapal celou vyjizdku (samozrejme sem ho musela porat pobizet - ale POBIZET, ne ho okopavat). No abych asi proste musis byt hodne trpeliva, taky bych rekla ze konik jemozna tolik linej proto, ze bych zvyklej chodit za ostatnima - to vetsinou oddilaci byvaj. a tak mu tohle pride nezazivny a nudi se.. treba by ste mohli s kamoskou obcas sehnat nekoho dalsiho s konem s kym byste si vyjeli ven ? Vim ze to neresi ten problem ale pro konika je to aspom spestreni..

jako bys mluvila o mém koni.... asi tě nepotěším, ale mě to trvalo cca dva roky než se rozešel tak jak jsem chtěla. koupila jsem si před třemi lety poníka. hucul z oddílu, otrávenej z dětí, nemilovanej, kousavej, koho nechtěl svézt s tím si lehnul, pak se k němu tak i chovali. když jsem si ho přivezla, málem jsem brečela. první dva měsíce největší krize, na jízdárně jsem ho téměř nerozklusala, cval v žádným případě, bič mu byl ukradený, pobídky taky. na vyjíždce mohl jiný koník utíkat a on se ploužil... tak jsem bičík vyměnila za kruhovku a dělala s ním ze země. to je základ. našli jsme si k sobě cestu a postupně ho nechala at si na mě zvykne že vyjíždka bude a bude příjemná, uplně stejně to bylo se skákáním, z odílu byl znechucený a nepřelezl ani ležící vetvičku. postupně v lese, když tam kamarádky skákali skokovou řaru lesních překážek jsme se na ně dívali, občas to šli očuchnout, pak jsme zkusili jeden, pak druhý, za dva měsíce už překážky lítal jako das. proč? protože jsem ho to nenutila skákat. nechala jsem ho at se rozhodne, at si vzpomene že je to vlastně docela príma. a tak jsem uvažovala u všeho. nechala jsem ho. samozřejmě že jsem mu dávala pobídky aby si nedělal co chce. a jak to vypadá te? z naprostého lenocha jednes milionový koník. samozřejmě, nemá v sobě takový ten elán " vystřelím a letím", ale když jedeme ven, zareaguje na sebemenší podíbku a vytrvale jde dopředu. zvládne ujít 35km za 5 hodin. s chutí přelítnem i 80cm překážku v terénu. takže co bych ti asi doporučila je: nenutila bych ho do práce na jízdárně. dej mu oddych, berte ho na vyjíždky do terénu, na couračky a když je pěkná louka tak zkuste nějaký pohyb. za každou pobídku na kterou zareaguje po slovně pochval nekřičte na něj když něco neudělá a nenervujte se, nervujete tim i jeho berte ho do kruhovky a pracujte se země nepoužívejte bičík, koně z oddílu jsou většinou právě proti němu, protože ví, že jím dostali, když něco udělali špatně dejte mu lásku, protože to je to, co mu chybí přeji hodně štěstí

Reakce na 1190814: Ja sama zkušenosti nemám, ale majitelka koníků co jezdím, tak říkala, že na koně "znechucené" prací se prostě musí "přijít" - najít způsob jak mu práci zpříjemnit a ukázat mu, že když bude šlapat, tak to bude super, že na každého platí něco jiného - ten její se snažil jezdce sundat, nebo alespoň hodně znepříjemnit pobyt v sedle, líný rozhodně nebyl, znechucený ano... říkala, že kdyby měla znovu jakýkoliv takový problém, určitě by vyrazila na kurz s Honzou Bláhou (tím nechci dělat reklamu, jen ji cituji), na nějakém jeho kurzu byla (tehdy bez koně - neměla jak ho tam dostat, jestli jsem spravně pochopila), ale rozhodně říká, že jí to strašně pomohlo - a pomáhá dodnes, a pak taky že jí hodně pomohl kurz nejaké rakušanky (?), ale její jméno vždycky zapomenu... taky řikala, že zlenivělý kůň je mnohem větší problém než lekavý hyperaktivní plňas(i když taky znechucený) a taky běh na dlouhou trať. A drží vám palce :-) a já taky...

Tak já se taky přidám. Poníka (křížence hucula) jsme kupovali na jaře. Když jsem se na něj byla podívat, tak jsem byla trošku zklamaná z jeho lenosti. Paní si ještě dělala legraci, že jestli ho vůbec rozejdu, takže to bude zázrak. No rozešla jsem ho, ale to bylo všechno. Příště jsem s sebou vzala daleko zkušenější kamarádku a zkusily jsme to znova. Ale ani jedné se nám nepodařilo víc jak pomalu rozejít, o naklusání nemohla být ani řeč. Paní nás přesvědčovala, že se synem koník běhá bez problémů. Byl to takovej flegmouš, ale jako prvního koně, co jsme měli mít doma na couračky lesem, jsem si nedokázala představit pohodovější zvíře. Navíc po jednom intenzivním leteckém zážitku z předloňska jsem o nějaké velké běhání neměla zájem. Po pár vyjížďkách doma jsem zjistila, že je úplně otupělý na pobídky, krom hlasu na zastavení - to ovládal skvěle. Navíc byl zvyklý i na vyjížďce neustále žrát, takže to byl občas boj o každý krok. Jsem samouk, který sice jezdí nějaký ten rok, ale jen do přírody. Trenéra na jízdárnu jsem sehnala jen párkrát, takže extra zkušenosti nemám. Tak jsem nakoupila literaturu a začala studovat práci ze země. Hráli jsme si ve výběhu, ustupovali na tlak, přivolávali, odháněli, následovali... Díky následování se mi ho ze země podařilo rozklusat a po té i ze sedla (s pomocí bičíku). Asi po šesti týdnech mi na pár kroků sám nacválal. A po třech měsících se mnou letěl po poli tryskem a nedal se zastavit. Stále se mi ještě nedaří nacválat, když chci já, ale nenutím ho. Koník už není nejmladší, tak to nechávám na něm, jestli se chce proběhnout nebo ne. Ale naklusat ze sedla už se nám daří a stejně tak i rozejít z místa (ze začátku jsme stáli třeba i pět minut a navzájem se přesvědčovali kdo koho poslechne). Jen to žraní během ježdění, s tím ještě bojujeme, ale i to se pomalu lepší. Mějte trpělivost a on vám to vrátí ;-)