Musím se přiznat, že tohle jsem nikdy neslyšela. To samozřejmě neznamená, že ten problém neexistuje. Jsem už osoba staršího data/48/, jezdím 15 let a tyhle problémy nemám, teda zatím. Mám kamarádky - koňařky mého věku i starší, některé jezdí doslova od malička a taky jsem neslyšela, že by se potýkaly s tímhle problémem. Tak jsem zvědavá čeho se ještě na starý kolena dočkám.

No mně zase můj gynekolog, který tu a tam absolvuje nějakého huberta či hurá akci, takže o pohybu pánve na koni něco tuší, říkal, že tím, že jezdím na koni, tak posiluju pánevní dno a tudíž bych s tímto neměla mít v budoucnu žádný problém. Toto názor mého lékaře přes tyto věci :-)

Asi jiná věc je ta, pokud tento problém vznikl jinde a z jiných důvodů a ta žena ještě navíc jezdí na koni. Myslím, že primárně ježdění inkontinenci nezpůsobuje.

Já mám doma urogynekologa s mnoha a mnohaletou praxí a nikdy mi nic takového neříkal. Ale znáte to, doktor v rodině - doma není ani náplast a kovářova kobyla chodí bosa. Schválně se ho na to zeptám.

Jezdím na koni od revoluce, letos mi bude 56let. Nikdy jsem s tímto neměla problém, ťuk, ťuk. A myslím, že jsem někde v čekárně (mám dojem, že u urologa) viděla cviky na posílení pánevního dna, které velmi připomínaly vysedání v klusu.

Posilování svalů pánevního dna je velmi velmi důležitá činnost a velmi se nedoporučuje ji zanedbávat. Zanedbání mívá fatální příznaky!

ppindian: Posilování svalů pánevního dna je velmi velmi důležitá činnost a velmi se nedoporučuje ji zanedbávat. Zanedbání mívá fatální příznaky! Řekla bych,že spíše fatální následky.

K tomuto problému se nemohu vyjádřit z osobní zkušenosti, zaplať pánbůh ťuk ťuk zatím vše v pořádku, ale napadají mě spíše dvě jiné věci. 1) Existuje-li již problém, pak zrovna "natřásání na koni s nohama od sebe" asi nebude úplně ideálním případem, ve kterém se dá proti samovolnému úniku moči efektivně bojovat. 2) Z povahy sportu jezdectví si dokážu představit, že ženy jezdící na koni možná tento problém více (a nebo alespoň dříve) řeší, a to především z důvodu, že je výrazně omezuje v jejich konání. Osobně jsem o tom již také přemýšlela, že zrovna inkontinence by bylo to, co by mi pobyt v sedle velmi znepříjemnilo a možná i znemožnilo, protože při turistice na koni, kterou provozujeme a kdy strávíme někdy v sedle třeba i osm hodin za den, si to moc nedokážu představit. Dalším mým strašákem je artróza a vyhřezlé plotýnky :-(... Někdy asi moc přemýšlím :-).

Reakce na 1553086: uff, mám za sebou 5 křížků, jezdím cca 12 let, tzn. začala jsem v pozdějším věku. Jezdím vyšší vytrvalost, mnoho hodin v sedle. inkontinencí netrpím, i když vydržet 40 km v sedle v prvním kole + chlazení + veterina a až potom jít na malou, je náročné:-). Jinak artrotických problémů se fakt nebojím, klouby ježděním netrpí. No a co se týká plotýnek, tak na ty je rekreační pravidelné ježdění prý to nejlepší - alespoň podle fyzioterapeutky. Na sobě bych potvrdila, že zdaleka nejhorší pro moje záda je zima, kdy koně odpočívají a já se tiše rozpadám.

Teď v zimně, pokud neslezu včas tak sotva doběhnu a hraničí to s inkontinencí :-)) A znáte to, čím je blíže ,, mísa " tím máte větší pocit , že to nevydržíte , co? :-))

Super téma, poslední 3 příspěvky mi přes vážnost věci vehnaly slzy smíchu do očí....

Reakce na 1553119: Ponka, my, neurotici, to máme přesně opačně. Pokud je mísa na dohled, prakticky se nám ani nechce. Ale při představě třebas jen půlhodiny bez možnosti vymočení máme pocit močáku na prasknutí :-)

Mě by vlastně zajímalo, co to ta inkontinence přesně je (musím se polepšit a něco si o tom znova načíst, zřejmě... možná jsou ové poznatky a tak, které tehdy nebyly). Podle všeho jsem tím před pár lety docela fest trpěla. Už tehdy to byla kapku záhadnost: někdy furt a někdy celé hodiny vůbec (speciálně na závodištích, kde byly záchodky fuj a blé). Nějak mi přišlo už tehdy, že to má něco s psychikou. No, prostě po čase mě gyndařka po vyšetření poslala na speciální vyšetření - s tím, že mám fest povolené pánevní dno (po třech dětech prý běžné) a že mě čeká operace. Tak jsem tam šla. A jéééžiš. Jasně, každej máme jinej práh bolesti nebo odporu k některým věcem; co jednomu ani nepřijde, druhej prožije v slzách a potu. Já byla to druhé. Pan doktor pravil, že nasadíme léky, pak musím ještě jednou na tohle vyšetření a pak bude ta operace. Popravdě to dopadlo tak, že léky jsem nebrala (nějak mi to přišlo celé divné) a že už mě tam nikdy neviděli. A současný gyndař neříká nic o povoleném pánevním dně, ani o rovných močových cestách, které mají být do zatáček, nebo jak to vlastně bylo... Tak jsem si odvodila, že mou psýchu dokonale vyléčilo to auvajs vyšetření, protože od té doby fakt žádné problémy s tímhle nemám. A že jsem taky v letech. Prostě - záhada. No, nestěžuju si, že to přešlo :-)

Abych nezapomněla: jasně, že občas přečasté nucení mazat na nejbližší WC je. Přesněji: vždycky, když mám nervy v háji, z něčeho, co se blíží (zkouška, důležité jednání, nějakej soud a podobné životní nárazy). Ovšem jakmile se začne dít důvod té nervozity, puzení ustane na celé hodiny. Jindy zas jde o začínající zánět močového měchýře, který se takhle ohlašuje. Což zvládám Rowatimexem (nebo jaksetojmenuje), to jsou volně dostupné kapky. V jedné dávce, na noc; a ráno dobrý. Plus prohřát břuch a nezapomínat na teplý jégrův drtič zimy a teplý ponožky.

Já teda nevím, ale pod pojmem "inkontinence" jsem si vždycky představila to, že člověk neudrží moč, aniž by si to uvědomoval. Ne že má zvýšený nutkání a sakra si to uvědomuje :-) Pokud jde jen o zvýšený nutkání, tak to mám taky :-)) zvlášť když jsem ve stresu, chce se mi chcát v podstatě furt. Ale určitě je to psychický, protože když stres dosáhne stavu "jsem paralyzovaná naprostou hrůzou z toho, co bude".... jsem schopná vylézt z WC, a v tu ránu se mi chce znova. Ale tohle podle mě není inkontinence, nebo jo?

Jinak já nésu doktor a zatím snad ani ten starší ročník, ale ono to s tou inkontinencí nebude zas až tak jednoduché jak to tu většina vidí - jakože se vám častěj a naléhavěji chce. Já to spíš naopak měla spojeno s problémem kdy to člověk prostě z nějakých důvodů "pustí", často nechtěně i ve chvíli kdy například akutní potřebu ale necítil..... Jinak toliko k problematice hovoří wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mo%C4%8Dov%C3%A1_inkontinence

Reakce na 1553285: A jinak se teda přiznám že dle toho výkladu asi tou stresovou inkontinencí mohu trpět, protože bohužel se mě fakt párkrát přihodilo že sem si při hurónském smíchu "cvrnkla" nechtě do textilu i když jsem před tím žádnou potřebu močení nepociťovala (ani po onom ostudném incidentu už zase ne). Teda naštěstí se mi zatím nikdy nestalo že bych se potento dočista naskrz, ale je to nepříjemné. Přiznám se že to ale teda nijak neřeším 1. problém není tak intenzivní a stává se mi to zatím jen velmi vyjímečně 2. je to trapné se tím "chlubit" :-D 3. to vyšetření si umím představit a i u mě zatím samoléčba strachem podobně jak u Hely zabírá :-D Co se týká zadavatelského průzkumu - Nejsem teda po dětech ani starší ročník, jezdím od puberty a to dost intenzivně. Kromě nutné cyklistiky (jakože nutný přesun z bodu A do bodu B i na delší štace neb je to zejména levné a za volantem sem neskutečný trotl a radši si tedy šlápnu do pedálů než na pedály) žádný sport nedělám (vyjma půlročních lekcí jógy 1x týdně s důchodci před pěti lety :-D) a na koni sem s tímhle problém nikdy neměla...

janda: bohužel se mě fakt párkrát přihodilo že sem si při hurónském smíchu "cvrnkla" nechtě do textilu i když jsem před tím žádnou potřebu močení nepociťovala (ani po onom ostudném incidentu už zase ne). Teda naštěstí se mi zatím nikdy nestalo že bych se potento dočista naskrz, ale je to nepříjemné. . Tak tohle si myslím že je úplně normální, a stává se to zcela běžně, kdo se minimálně jednou v životě nepočural smíchy, ten jakoby nežil :-))

Také mě dostala v poslední době inkontinence, nevěděla jsem si teda ale vůbec rady, nakonec jsem dala na to že jsem se nechala objednat k https://www.asklepion.cz/plasticka-gynekologie/lecba-inkontinence a jsem za to teda skutečně ráda. Sama bych to nevyřešila ani za pomoci bylinek, tím jsem si žel jista.