Nijak - jedeme:-). Faktem je, že za 7 let ve vytrvalosti se mi stalo jen jednou, že jsem jela do brutální bouřky. Byl to zatím můj nejdůležitější závod - startovala jsem sama do posledního kola. A zrovna buřina, padaly kýble vody (kapkami deště se to fakt nedalo nazvat). No a huculoida jsem musela vystrkat na trať - běžela jsem začátek vedle něho - pak uznal, že holt to bude muset dojít, sklopil uši a nasadil celkem spokojený klus. Jak jsem byla zaměřena pouze na úkol - dokončit, tak jsem ani bouřku moc nevnímala - když přestaly ty plné kýble padat, tak jsme si oddechli, ten slabý deštík potom byl spíš na osvěžení. Vlaďka

Díky za odpověď. To musí být tedy docela adrenalin. Nemyslím zrovna ty kýble vody, i když ty taky nic moc, ale to vědomí, že to můžu i s koněm kdykoli "koupit", obzvlásť jedu-li zrovna po nějaké pláni.